Plný text
33 Nd 237/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. N., proti žalovanému V. V., o zaplacení 5.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 101/2013, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 101/2013 se Okresnímu soudu v Kroměříži nepřikazuje.
Odůvodnění:
V záhlaví označené věci žalobce podáním došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 15. 9. 2016 navrhl, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Kroměříži. Svůj návrh odůvodnil tím, že se ze zdravotních důvodů nemůže dostavit k jednání nařízenému na 4. 10. 2016. Uvedl, že spíše by mu vyhovovalo soudní jednání v Kroměříži, případně projednání věci v jeho nepřítomnosti.
Žalovaný se k návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži nevyjádřil.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalobce navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí, je-li k dispozici institut dožádání; nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byl vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu (§ 39, § 122 odst. 2 o.s.ř.). Tím spíše za situace, kdy sám v žalobě i v návrhu na přikázání uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez jeho přítomnosti.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu