Plný text
33 Nd 657/2021-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Masák & Partner památky s.r.o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupené Mgr. Ninou Valešovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované INTAR a.s., se sídlem [adresa] a (identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupené JUDr. Filipem Černým, advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 7.622.354 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 323/2020, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 323/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Nynější žalovaná se žalobou ze dne 17. 10. 2016 domáhala po společnosti Masák & Partner, s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO] (právní předchůdkyni současné žalobkyně), zaplacení 968.000 Kč s příslušenstvím. O žalobě bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 297/2016. Podáním ze dne 22. 11. 2017 uplatnila žalovaná proti žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení 7.622.354 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 18. 8. 2020 č. j. 8 C 297/2016-111, vzájemný návrh žalované vyloučil k samostatnému projednání pod sp. zn. 8 C 323/2020 a usnesením ze dne 25. 11. 2020, č. j. 8 C 323/2020-74, rozhodl, že namísto dosavadní žalobkyně bude pokračováno v řízení na straně žalobce se současnou žalobkyní.
Žalovaná podáním ze dne 14. 10. 2021 navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Svůj návrh odůvodnila zejména tím, že „vyčleněním protinároku na úhradu částky 7.622.354 Kč uplatněného původně v řízení sp. zn. 8 C 297/2016 k samostatnému projednání ve zdejším řízení došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, zejména z toho důvodu, že byla tímto postupem odebrána svému zákonnému soudci“, a dále tím, že „zdejší řízení se prozatím nachází v počátečním stádiu“. Vedlejší účastnice na straně žalované s přikázáním věci Městskému soudu v Brně souhlasí.
Žalobkyně s přikázáním věci Městskému soudu v Brně nesouhlasí, neboť má za to, „že by takovým přikázáním došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces“, a nadto „neexistují jakékoli věcné důvody, pro které by projednání věci Městským soudem v Brně mělo být vhodnější z hlediska času a procesní ekonomie“.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodní soud pro Prahu 6) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu.
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalovaná navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Přikázání věci jinému soudu by nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci, naopak lze předpokládat, že by přikázáním věci jinému soudu došlo ke zbytečnému prodloužení řízení. Nutno též přihlédnout k negativnímu stanovisku žalobkyně.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 2. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu