Plný text
33 Nd 86/2024-702
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci úpadkyně M. V., zastoupené obecným zmocněncem V. K., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 K 70/2004, o návrhu na delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 K 70/2004 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích.
Odůvodnění:
Úpadkyně podáním ze dne 10. 5. 2023 navrhla, aby věc – nyní projednávaná u Krajského soudu v Ostravě - byla delegována z důvodu vhodnosti ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, jelikož nemá důvěru v soudce Krhuta.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený soudu příslušnému a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti splněny nejsou.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3 věta druhá).
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému, než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnost, pro níž úpadkyně navrhla přikázání věci jinému soudu (nedůvěra úpadkyně v soudce Krhuta), důvodem pro přikázání věci jinému soudu není. Úpadkyně má právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a může případně uplatnit námitku podjatosti, má-li za to, že zde je důvod pochybovat o nepodjatosti soudce. Z řečeného však nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu