Plný text
33 Odo 679/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce K. H., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) J. N., a 2) Ing. E. N., o zaplacení částky 175.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 175/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2003, č. j. 44 Co 681/2000-107, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2003, č. j. 44 Co 681/2000-107, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. května 2000, č. j. 43 C 175/95-86, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 175.000,- Kč s 16 % úrokem od 9. 6. 1995 do zaplacení a náklady řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku, zatímco v rozsahu 16 % úroku od 12. 6. 1992 do 8. 6. 1995 žalobu zamítl. Na základě provedených důkazů dovodil, že žalobce má právo na zaplacení sjednané odměny za zprostředkování prodeje nemovitostí v žalované výši.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. prosince 2003, č. j. 44 Co 681/2000-107, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba, aby žalované 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 175.000,- Kč s 16 % úrokem od 9. 6. 1995 do zaplacení zamítá a že je žalobce povinen nahradit této žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Ve výrocích o platební povinnosti žalovaného 1) a o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěr soudu prvního stupně o vzniku závazkového vztahu mezi účastníky považoval za správný. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) však shledal důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku, kterou tato žalovaná vznesla v odvolacím řízení, s tím, že „není důvod odsuzovat její výkon (§ 3 Obč. zák.)“, a dospěl k závěru, že promlčené právo nelze žalobci přiznat. Výroky týkající se poměru mezi žalobcem a žalovaným 1) pak byly zrušeny z důvodu potřeby dalšího dokazování přesahujícího rámec odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku, a to výslovně v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozoval jednak z toho, že jde o rozsudek měnící, jednak z přesvědčení o důvodnosti námitky, že mu nesprávným postupem soudů obou stupňů byla odňata možnost jednat před soudem. Jako dovolací důvod pak uplatnil – kromě již zmíněné procesní vady – nesprávné právní posouzení věci. V prvé řadě vyslovil názor, že uplatnění námitky promlčení až v odvolacím řízení, jehož důsledkem bylo zamítnutí žaloby proti žalované 2) a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení, odporuje dobrým mravům, a v této souvislosti poukázal na judikaturu dovolacího soudu i Ústavního soudu ČR. Odvolací soud proto pochybil v právním posouzení věci, když rozpor s dobrými mravy neshledal. Pokud jde o druhý uplatněný dovolací důvod, byla mu vzhledem k tomu, že nebyl řádně vyrozuměn o podaném odvolání ani o jednání před odvolacím soudem, odepřena možnost namítnout rozpor výkonu práva žalované 2) s dobrými mravy. I když již podáním z 21. 11. 1996 oznámil soudu prvního stupně, že se zdržuje na adrese B., V. 14, kam mu též mají být doručovány písemnosti, doručovaly mu soudy obou stupňů a zejména pak soud odvolací na adresu B., P. 66, kde se již několik let nezdržuje. Takto nesprávně mu bylo doručeno jak odvolání žalovaných, tak i předvolání k jednání odvolacího soudu. Žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
S ohledem na datum vydání rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud projednal odvolání proti němu a rozhodl o něm podle procesních předpisů účinných do 31. 12. 2000, tedy podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“ – část dvanáctá, hlava I, bod 15. tohoto zákona). Proto i dovolací soud v řízení o dovolání žalobce postupoval – ve smyslu bodu 17. téže části a hlavy zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001.
Podle § 237 odst. 1 písm. f) OSŘ je dovolání přípustné proti (pravomocnému – § 236 odst. 1 OSŘ) rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Z tohoto důvodu, stejně jako z dalších vyjmenovaných taxativně v § 237 odst. 1 OSŘ, lze – s výjimkou rozhodnutí uvedených v odst. 2 téhož ustanovení – napadnout každé rozhodnutí odvolacího soudu, tedy mimo jiné i rozsudek či usnesení, jímž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání není dána již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je některou z uvedených vad postiženo, nýbrž závisí na tom, zda tomu tak skutečně je. Dospěje-li tedy dovolací soud k závěru, že rozhodnutí trpí vytýkanou vadou, je dovolání přípustné a zároveň důvodné.
V daném případě žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně 25. 11. 1996 požádal, aby mu byla „další korespondence zasílána pro změnu bydliště na adresu: V. 14, … B.“. Soud prvního stupně následně doručoval žalobci písemnosti jak na tuto adresu, tak na adresu trvalého bydliště, ale žádnou ze zásilek žalobce osobně nepřevzal. To platí i o zásilkách obsahujících stejnopis rozsudku soudu prvního stupně a stejnopis odvolání žalovaných s výzvou k vyjádření, které byly zasílány na adresu B., V. 14. Pokud jde o předvolání k jednání odvolacího soudu na den 22. prosince 2003, bylo – podle referátu soudce na č. l. 99 spisu – žalobci doručováno na adresu [adresa] spisu, t. j. na adresu B., P. 66. Ve spisu se nenachází ani doručenka potvrzující, že žalobce předvolání převzal, ani vrácená zásilka se záznamy pošty, ať už o jejím uložení a o tom, že si ji adresát nevyzvedl, nebo o tom, že na uvedené adrese adresát nebydlí apod. Přesto je v protokolu o jednání odvolacího soudu uvedeno, že „po vyvolání věci zjišťuje se nepřítomnost žalobce, uvědoměn včas“. Jednání odvolacího soudu se v uvedený den konalo, byl při něm jako listinný důkaz přečten výpis z účtu a poté byl vyhlášen rozsudek.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž byla účastníku řízení znemožněna realizace jeho procesních práv. O odnětí možnosti jednat před soudem jde mimo jiné i tehdy, projednal-li soud věc v rozporu s § 101 odst. 2 OSŘ v nepřítomnosti účastníka. O takový případ jde i v této věci. Uvedené ustanovení umožňuje soudu projednat věc v nepřítomnosti účastníka, který byl řádně předvolán k jednání, ale nedostavil se k němu ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Z toho, co je uvedeno shora, je ovšem zřejmé, že žalobce k jednání odvolacího soudu řádně předvolán nebyl, a tak pokud tento soud přesto jednal a prováděl dokazování, odňal tím žalobci možnost jednat před soudem, vyjádřit se k odvolacím námitkám žalovaných a též k důkazu, jímž bylo řízení doplňováno (§ 123 OSŘ). Tím zatížil řízení vadou, která má za následek přípustnost i důvodnost dovolání žalobce podle § 237 odst. 1 písm. f) OSŘ.
Už z těchto důvodů dovolacímu soudu nezbylo, než podle § 243b odst. 1 věty za středníkem OSŘ napadený rozsudek v celém rozsahu zrušit a podle odst. 2 věty prvé téhož ustanovení vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
S ohledem na to, že v důsledku shora uvedené procesní vady bylo žalobci znemožněno přednést své stanovisko k námitkám žalovaných ve stádiu odvolacího řízení, nepokládá dovolací soud za vhodné, aby se již nyní vyjadřoval k tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení věci. Výhradami žalobce v tomto směru se bude zabývat odvolací soud v dalším průběhu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. srpna 2004
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu