Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníProcesníKategorie E - rutinníProcesní7× citováno

Ústavní stížnost III. ÚS 3232/11 (podána 10. 31. 2011): výsledek zatím nemáme k dispozici.

Spisová značka

4 Nd 159/2011

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 26. 7. 2011ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.159.2011.1
Další údaje

Právní věta

⚠ Generováno AI

Prosté členství soudce v KSČ ani skutečnost, že účastníkem je bývalý politický vězeň či disident, samy o sobě nezakládají důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti podle § 14 odst. 1 o. s. ř. Podjatost musí vyplývat z konkrétního, individuálně určeného vztahu soudce k věci nebo účastníkům; kritika jeho minulého politického angažmá či postupu v jiných věcech nepostačuje (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 159/2011-58

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobců: a) P. C., b) Volte Pravý Blok - stranu za snadnou a rychlou ODVOLATELNOST politiků a státních úředníků PŘÍMO OBČANY, za NÍZKÉ daně, VYROVNANÝ rozpočet, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU a NEZKORUMPOVANOU policii a justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, kandidující s nejlepším protikriminálním programem PŘÍMÉ demokracie a hlubokého národního, duchovního a mravního obrození VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!! - ale i s mnoha dalšími DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI K VOLBÁM, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni - NEVOLIT ŽÁDNOU PARLAMENTNÍ TUNEL - STRANU vládnoucí (post) komunistické RUSKO - ČESKÉ totalitní FÍZLOKRACIE a jejich likvidační protinárodní politiku ČÍM HŮŘE, TÍM LÉPE!!! - jenž žádá o volební podporu VŠECHNY ČESKÉ OBČANY a daňové poplatníky, kteří chtějí změnit dnešní kriminální poměry, jejichž jsme všichni obětí, v jejich pravý opak! V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŽÍ, NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!! Proto děkujeme za Vaši podporu!!! Nevěříte-li na pokoru u popravčí káry, zdá-li se vám naše kandidátka málo dokonalá nebo postrádáte-li na ní zástupce své obce nebo města a přitom MÁTE ODVAHU v této válce Lidí Dobra s vládnoucími Lidmi Zla povstat z jimi naordinovaného občanského bezvědomí, kterým nás ničí a dnešní DEMOKRATURU, SKRYTOU TOTALITU a OTROKÁŘSTVÍ VYŠŠÍHO ŘÁDU zásadním způsobem změnit, KANDIDUJTE ZA NÁS!!! Kontakt: Volte Pravý Blok www.cibulka.net, PO BOX 229, [PSČ obec], se sídlem [adresa] proti žalovanému: Evropský soud pro lidská práva, se sídlem ve Štrasburku, Francie, o ochranu osobnosti, vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Nc 332/2010, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. K. P. a soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. R. V., JUDr. M. O., JUDr. J. H., JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. L. Ř. a Mgr. D. J. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 233/2010.

Odůvodnění:

Žalobci již v žalobě vznesli námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, a to jmenovitě proti soudcům a soudkyním: JUDr. G. B., JUDr. S. B., JUDr. Z. K., JUDr. L. Ř., JUDr. V. S., JUDr. R. V., JUDr. V. W., JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. G. B., JUDr. J. H., JUDr. I. K. a JUDr. I. P. pro jejich komunistickou minulost a rozhodování v jiných věcech, v nichž byl žalobce a) účastníkem řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 1 Nc 332/2010, řízení zastavil. Žalobci proti tomuto usnesení podali odvolání ze dne 12. 10. 2010 s tím, že žádají, aby o odvolání nerozhodoval žádný soudce, který byl členem KSČ.

Po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze napadla uvedená věc do senátu 3 Co ve složení JUDr. V., JUDr. Bureš, JUDr. O., JUDr. Horová a JUDr. Zilvarová, který je zastupován senátem 1 Co, v němž rozhodují JUDr. Říhová, Mgr. J., JUDr. P., JUDr. Horová a JUDr. Zilvarová. Předsedkyně senátu 3 Co JUDr. R. V. vyzvala žalobce, aby uvedli konkrétní námitky vůči výše jmenovaným soudcům ze senátu 3 Co a 1 Co, které zakládají důvod pochybnosti o jejich nepodjatosti.

V reakci na uvedenou výzvu žalobci podáním ze dne 3. 2. 2011 adresovaném Vrchnímu soudu v Praze obsahově doplnili svou námitku podjatosti, avšak fakticky v něm tvrdili totožné skutečnosti jako ve své žalobě bez uvedení podstatnějších změn. V doplněném podání žalobci poukazují na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, podle kterého je nutné vzít v úvahu nejen skutečně prokázanou podjatost soudce, ale již skutečnost, že lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, jelikož nejde jen o hodnocení subjektivního pocitu soudce, ale o objektivní úvahu, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. V dalším doplňujícím podání ze dne 8. 2. 2011 žalobci uvedli, že soudci, kteří byli členy KSČ, nemohou být nepodjatí v případě rozhodování sporu bývalého pětinásobného vězně komunismu a disidentovi, jelikož není možné aby tito soudci po řadě let pokorné služby totalitní komunistické diktatuře najednou svou nenávist k politickým odpůrcům komunismu, disidentům a politickým vězňům ztratili. Z judikatury Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu vyplývá, že bývalí soudci – komunisté nejsou podjatí vůči politickým vězňům. Žalobci proto upozorňují na to, jakým vnitřním přerodem jednotliví soudci prošli a jak mohli ztratit svou podjatost vůči oponentům komunistické diktatury a navrhují proto, aby byl na uvedené soudce vypracován psychologický posudek ohledně jejich přerodu hodnotové orientace.

Z písemného vyjádření dotčených členů a členek rozhodujícího senátu 3 Co a zastupujícího senátu 1 Co se podává, že tito soudci a soudkyně nemají k věci a k účastníkům žádný vztah, nejsou jim známy okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodování věci.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V nálezu Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, bylo mimo jiné vysloveno též to, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.

V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a respektuje jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat tezi žalobců, že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce a), jakožto bývalého pronásledovaného politického vězně a disidenta nemohli rozhodovat. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.

Zbývá tedy posoudit konkrétní okolnosti případu, resp. intenzitu namítaných skutečností z hlediska možného vlivu na rozhodování soudce. Skutečnost, že žalobce je bývalým pronásledovaným politickým vězněm a disidentem, nelze považovat za takovou skutečnost, jež by sama působila na soudce do té míry, že by věc žalobce nebyli schopni spravedlivě rozhodovat.

Nejvyšší soud v projednávané věci dodává, že případný závěr o podjatosti uvedených soudkyň a soudců vrchního soudu by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho skutečnou či údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednávání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. Určitou podjatost by totiž v takových případech bylo možné vytknout prakticky všem soudcům, kteří před rokem 1989 zaujímali k poměrům za minulého režimu vyhraněná stanoviska, ať již pozitivní nebo negativní (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 553/03, sp. zn. I. ÚS 722/05, sp. zn. III. ÚS 1075/09 a dále zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05, navazující usnesení sp. zn. I. ÚS 2142/07, sp. zn. I. ÚS 237/06, sp. zn. IV. ÚS 218/06 atd.). Z podaného výkladu je patrné, že okolnosti namítané žalobci nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. (Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10).

Podle Nejvyššího soudu tedy lze shrnout, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci a soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobci ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v Praze. Z jejich podání je patrno, že žalobci podrobují kritice členství jmenovaných soudců v bývalé Komunistické straně Československa a úřední postup JUDr. V. vůči V. H. Spor mezi žalobcem a) a V. H. tak podle nich rozhodovala ultrakomunistická soudkyně, přičemž JUDr. V. jmenoval do soudcovské funkce právě V. H. Dále žalobci shodně uvedli, že pokud ve sporu, v němž je účastníkem řízení bývalý politický vězeň a bojovník proti komunistické diktatuře, soud dovolí, aby o něm rozhodovala bývala komunistka, je to stejné, jako by bývalý vysoký funkcionář Hitlerovy NSDAP po roce 1945 soudil spor, v němž účastníkem řízení je občan židovského vyznání. JUDr. J. a JUDr. Říhová rozhodovala o odvoláních žalobce a) a jsou taktéž bývalými členkami KSČ a JUDr. J. H. jako členka senátu podvodného soudce a komunisty JUDr. S. B., pokud souhlasila s jeho podvodným usnesením, je taktéž podjatá, protože nepodjatá soudkyně by se proti jeho kriminálním manipulacím postavila. Žalobci jsou tak subjektivně přesvědčeni, že u těchto soudců Vrchního soudu v Praze se jim nedostane nestranného rozhodování ve věci. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž ani tyto námitky podjatosti vznesené žalobci nepokládá za důvodné, resp. za takové, z nichž by vyplývaly skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Žalobci dále poukazují na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94, podle kterého je nutné vzít v úvahu nejen skutečně prokázanou podjatost soudce, ale již skutečnost, že lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, jelikož nejde jen o hodnocení subjektivního pocitu soudce, ale o objektivní úvahu, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. Nejvyšší soud konstatuje, že tyto skutečnosti byly taktéž vzaty v úvahu (viz výše) a je zřejmé, že Nejvyšší soud posoudil danou věc jak podle vyjádření dotčených soudců, tak i podle objektivních kritérií.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 233/2010 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci a soudkyně tohoto soudu. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2011

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací