Plný text
4 Nd 99/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. dubna 2008 v senátě složeném
z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce D. A., zastoupeného JUDr. N. Ž., proti žalovaným 1) M. Ž., 2) Ing. V. S., a 3) J. P., zastoupeným JUDr. V. F., o zaplacení 282.064,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 108/2006 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 4/2008, podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. M. K., JUDr. L. Ř., JUDr. Z. F., Mgr. D. J., JUDr. J. V., JUDr. J. K., JUDr. O. Ř., JUDr. J. S., JUDr. S. B., JUDr. J. H., JUDr. R. K., JUDr. J. S., JUDr. H. Z., JUDr. H. V., JUDr. M. U., JUDr. F. Š., JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. V. W., JUDr. G. B., Mgr. M. T., JUDr. L. D., JUDr. M. C., JUDr. J. H., JUDr. R. V., JUDr. E. K. j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 4/2008.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 4/2008 vznesli žalovaní podáním ze dne 20. 7. 2008 (soudu doručeno dne 1. 8. 2007) námitku podjatosti ve vztahu ke všem soudcům Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že zástupce žalobce JUDr. N. Ž. je soudkyní Vrchního soudu v Praze a tím je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze v předmětné věci.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze v projednávané věci. Soudci úseku civilního a insolvenčního a úseku obchodního se k námitce podjatosti vyjádřili a z nich JUDr. M. K., JUDr. L. Ř., JUDr. Z. F., Mgr. D. J., JUDr. J. V., JUDr. J. K., JUDr. O. Ř., JUDr. J. S., JUDr. S. B., JUDr. J. H.,
JUDr. R. K., JUDr. J. S., JUDr. H. Z., JUDr. H. V., JUDr. M. U., JUDr. F. Š., JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. V. W., JUDr. G. B., Mgr. M. T., JUDr. L. D., JUDr. M. C., JUDr. J. H., JUDr. R. V. a JUDr. E. K. uvedli, že k soudkyni JUDr. N. Ž. mají dlouholetý kolegiální vztah či v některých případech i vztah přátelský, a proto lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
A takový důvod je dán tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod.
Poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, který může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu. Na rozdíl od toho dlouholetý kolegiální vztah soudce k účastníku řízení, který dříve působil nebo stále působí na témže pracovišti, je důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce.
Pokud zástupkyně žalobce JUDr. N. Ž. působí zároveň jako soudkyně u Vrchního soudu v Praze, který má v dané věci rozhodnout jako soud odvolací, a pokud soudci Vrchního soudu v Praze, a to jmenovitě JUDr. M. K., JUDr. L. Ř., JUDr. Z. F., Mgr. D. J., JUDr. J. V., JUDr. J. K., JUDr. O. Ř., JUDr. J. S., JUDr. S. B., JUDr. J. H., JUDr. R. K., JUDr. J. S., JUDr. H. Z., JUDr. H. V., JUDr. M. U., JUDr. F. Š., JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. V. W., JUDr. G. B., Mgr. M. T., JUDr. L. D., JUDr. M. C., JUDr. J. H., JUDr. R. V. a JUDr. E. K. ve svých vyjádřeních sami sdělili, že k JUDr. N. Ž. mají dlouholetý kolegiální či přátelský vztah a že jsou v předmětné věci dány důvodné obavy ohledně jejich nepodjatosti, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v daném případě byly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze by mohli být při svém rozhodování ovlivněni vztahem
k zástupkyni žalobce JUDr. N. Ž.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. M. K., JUDr. L. Ř., JUDr. Z. F., Mgr. D. J., JUDr. J. V., JUDr. J. K., JUDr. O. Ř., JUDr. J. S., JUDr. S. B., JUDr. J. H., JUDr. R. K., JUDr. J. S., JUDr. H. Z., JUDr. H. V., JUDr. M. U., JUDr. F. Š., JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. V. W., JUDr. G. B., Mgr. M. T., JUDr. L. D., JUDr. M. C., JUDr. J. H., JUDr. R. V., JUDr. E. K. jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci s tím, že předseda Vrchního soudu v Praze podle ustanovení § 16a odst. 1 o. s. ř. jako příslušné k projednání a rozhodnutí věci určí soudce Vrchního soudu v Praze, kteří vyloučeni nebyli.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal