4 Tdo 1101/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 4 Tdo 1101/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1101/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1101.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1.2 písm. c) tr. zákoníku § 146 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1101/2025-981 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný S. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To 146/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 93/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2025, sp. zn. 2 T 93/2024 byl obviněný S. K. uznán vinným ze spáchání pod bodem I zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „I. dne 14. 6. 2024 v blíže nezjištěné době od 22:10 hodin do 22:50 hodin v Praze XY, v ulici XY, před domem číslo XY, přistoupil ke zde stojícímu osobnímu motorovému vozidlu tovární značky Volkswagen Golf, černé barvy, registrační značky XY, v němž na sedadle řidiče seděl poškozený V. O., a obžalovaný si do tohoto vozidla sedl nejprve na zadní sedadlo za řidiče a začal po poškozeném požadovat sdělení informací k blíže nezjištěné osobě jménem V. a odvoz na adresu jeho pobytu, když mu poškozený opakovaně sdělil, že tyto informace nezná a neví o žádném místě pobytu dotyčného V., který má být jejich společným známým, poškozenému vzal z držáku na přístrojové desce vozidla jeho mobilní telefon značky Apple iPhone 14 Pro Max v hodnotě 22.971 Kč, s vloženou SIM kartou Vodafone, a vytáhl klíč od vozidla ze spínací skříňky, následně na žádost poškozeného tomuto mobilní telefon vrátil poté, co si poškozený na jeho pokyn přesedl na sedadlo spolujezdce vpředu, a obžalovaný si sám přesedl na sedadlo řidiče, když se obžalovaný opětovně dožadoval informace k osobě V., přičemž ve své ruce držel směrem dolů kovové zednické kladivo o délce 28 cm a poškozenému opakovaně v ukrajinském jazyce hlasitě říkal, že má vědět, kde V. bydlí, což v poškozeném způsobilo obavu, že by kladivo mohl použít, a vzápětí poškozeného nejméně dvakrát udeřil rukou sevřenou v pěst do oblasti jeho hlavy a obličeje, a stále se po poškozeném domáhal informací k V., a když mu poškozený znovu uvedl, že nic neví, opakovaně údery rukou sevřenou v pěst směřoval do oblasti obličeje a hlavy poškozeného, kterou si však tento již chránil pažemi, tedy tyto údery poškozeného zasáhly do oblasti ramen, poté, když mu poškozený řekl, že skutečně nic neví a žádal ho, aby ho pustil domů, se nejprve otočil ke dveřím a poté zpět k poškozenému, kterého udeřil rukou sevřenou v pěst do oblasti nosu, čímž mu způsobil zlomeninu nosních kostí bez posunu úlomků s krvácením z pravé nosní dutiny a brýlový krevní výron v okolí pravého oka, tedy zranění s obvyklou dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu života po dobu 2 až 3 týdnů, když poškozený následně z obavy o svůj život a zdraví z vozidla vystoupil a chtěl si vzít z vozidla své věci, což mu obžalovaný nedovolil a začal se s ním přetahovat o jeho příruční tašku značky Guess v hodnotě 979 Kč, která obsahovala 2 ks mincí v nominální hodnotě 10 Kč, svazek 3 ks klíčů, 1ks od vozidla značky Toyota Celica a 2 ks klíčů od bytu s přívěskem Eiffelovy věži v celkové hodnotě 1.913 Kč, černé koženkové pouzdro bez hodnoty s ukrajinským cestovním pasem číslo FZ589791 v hodnotě 600 Kč a náhradním průkazem pojištěnce VZP formátu A4, oboje vydané na jméno poškozeného, černou koženkovou peněženku značky Balisa bez hodnoty, s řidičským průkazem číslo EP 663691 v hodnotě 200 Kč, platební kartou číslo XY, vydanou ČSOB, a. s., na jméno poškozeného, slevovou kartu Nutrend číslo N202115425, kartu Marionnaus Privilege číslo 9999348444229, měsíční permanentku do posilovny Extragym s platností do 10. 12. 2023, kartičku Exchange Prague, kartu Fitinn v hodnotě 250 Kč, dvě mince blíže nezjištěné měny, uschlý čtyřlístek, osobní písemnosti, zdravotnický průkaz vydaný na jméno poškozeného v hodnotě 200 Kč, bankovku v nominální hodnotě 100 ruských rublů (v přepočtu 25,07 Kč), bankovku v nominální hodnotě 100 srbské dinary (v přepočtu 21,14 Kč), bankovku v nominální hodnotě 10 turecké liry (v přepočtu 7,09 Kč), 2 ks bankovek o nominální hodnotě 1 USD (v přepočtu 46,31 Kč), bankovku v nominální hodnotě 100 běloruské rubly (v přepočtu 712 Kč), osvědčení o registraci vozidla značky Volkswagen Golf, registrační značky XY, v hodnotě 500 Kč, finanční hotovost ve výši 1 000 Kč a bílá bezdrátová sluchátka značky AirPods Pro 3 v hodnotě 4.193 Kč, poškozený poté sevření této příruční tašky uvolnil a od vozidla utekl přes park na tramvajovou zastávku XY, odkud zavolal na tísňovou linku 158, obžalovaný po útěku poškozeného z vozidla i s věcmi poškozeného a klíčem od vozidla, které předtím uzamkl, odešel, čímž poškozenému způsobil na odcizených věcech dle znaleckého posudku celkovou škodu ve výši 13.221 Kč, přičemž se uvedeného jednání dopustil, ačkoli byl v posledních třech letech pro přečin krádeže opakovaně odsouzen i potrestán, a to naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, spisová značka 40 T 20/2024 ze dne 15. 4. 2024, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2024, jímž mu byl uložen mimo jiné i nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl propuštěn dne 22. 5. 2024, II. 1) v blíže nezjištěné době od 13:30 hodin dne 26. 5. 2024 do 02:40 hodin dne 29. 5. 2024, v Praze XY - XY, v ulici XY, před domem číslo XY, odcizil ze zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky KIA CEE´D, registrační značky XY, bílé barvy, přední i zadní registrační značku s úmyslem tyto použít na jiném motorovém vozidle, čímž způsobil poškozené K. D., škodu v minimální výši 300 Kč, 2) dne 29. 5. 2024 kolem 02:42 hodin, na čerpací stanici OMV v Praze XY - XY, XY, kam přijel jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota Corolla Verso, černé barvy, VIN: XY, na němž byly umístěny jím dříve odcizené registrační značky XY, natankoval do nádrže uvedeného vozidla a přivezeného kanystru celkem 71,070 litrů pohonných hmot značky MaxxMotion Diesel v celkové hodnotě 3.119,97 Kč a následně s vozidlem odjel pryč bez jejich zaplacení, čímž způsobil poškozené L. Š., IČO XY, se sídlem XY, škodu ve výši 3.120 Kč, 3) v blíže nezjištěné době od 23. 5. 2024 do 22:40 hodin dne 13. 6. 2024, v Praze XY - XY, v ulici XY, na parkovišti v blízkosti sloupu veřejného osvětlení číslo XY, odcizil ze zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Volkswagen Polo, registrační značky XY, červené barvy, VIN: XY, přední a zadní registrační značku s úmyslem tyto použít na jiném motorovém vozidle, čímž způsobil poškozenému J. D., škodu ve výši 400 Kč, 4) dne 9. 6. 2024 kolem 18:36 hodin, na čerpací stanici SHELL v Praze XY - XY, XY, kam přijel jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota Corolla Verso, černé barvy, VIN: XY, na němž nebyla umístěna přední registrační značka a vzadu byla připevněna registrační značka XY, natankoval do nádrže uvedeného vozidla a přivezeného kanystru celkem 77,18 litrů nafty v celkové hodnotě 3.280,20 Kč a následně s vozidlem odjel pryč bez jejího zaplacení, čímž způsobil poškozené společnosti RDK Smart Trade s.r.o., IČO: 09592580, se sídlem V Lukách 3601/26, 400 11 Ústí nad Labem škodu ve výši 3 280 Kč, 5) dne 13. 6. 2024 kolem 22:41 hodin, na čerpací stanici OMV v Praze XY - XY, XY, kam přijel jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota Corolla Verso, černé barvy, VIN: XY, na němž byly umístěny jím dříve odcizené registrační značky XY, natankoval do nádrže uvedeného vozidla 50,96 litrů pohonných hmot značky MaxxMotion Diesel v celkové hodnotě 2.186,20 Kč a následně s vozidlem odjel pryč bez jejich zaplacení, čímž způsobil poškozené L. Š., škodu ve výši 2.186 Kč, 6) v blíže nezjištěné době od 17:00 hodin dne 13. 6. 2024 do 07:25 hodin dne 14. 6. 2024, v Praze XY - XY, XY, na parkovišti u provozovny Lidl, odcizil ze zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Fiat Punto, registrační značky XY, oranžové barvy, VIN: XY, přední a zadní registrační značku v úmyslu je použít na jiném motorovém vozidle, čímž způsobil poškozené L. G., škodu ve výši 500 Kč, 7) dne 15. 6. 2024 kolem 21:51 hodin, v Praze XY - XY, XY, v provozovně AZAD Kebab, v době, kdy obsluhující zaměstnanec nesledoval oblast prodejního okénka, odcizil z pokladního pultu bílý tablet značky Apple iPad, určený k vyřizová/ní objednávek prostřednictvím společnosti WOLT, a to tím způsobem, že se pro tablet natáhl prodejním okénkem a po jeho uchopení s tímto následně z místa činu ihned odešel, čímž způsobil poškozené společnosti ELIDEMAT s.r.o., IČO: 10843256, se sídlem Boskovicova 782/5, 784 01 Litovel, přímou škodu ve výši 9.400 Kč, 8) dne 23. 6. 2024 v době od 17:23 do 17:55 hodin, v Praze XY, XY, v prodejně TESCO v Obchodním centru Nový Smíchov, odcizil z volného prodeje zboží 1 ks pánského trička značky F&F, velikost S, v hodnotě 129 Kč, 1 ks pánského tílka značky F&F, velikost M, v hodnotě 99 Kč, a 1ks pánských krátkých kalhot značky F&F, velikost M, v hodnotě 599 Kč, a to tím způsobem, že si uvedené věci ve zkušební kabince na sebe oblékl, na tyto si oblékl své oblečení a následně prošel pokladní zónou bez zaplacení, čímž způsobil poškozené společnosti Tesco Stores ČR a.s., IČO: 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10 - Vršovice, škodu v celkové výši 827 Kč, přičemž obžalovaný byl po odchodu z nákupního centra dostižen a zadržen v ulici XY, před provozovnou Bageterie Boulevard, pracovníky ostrahy společnosti M2C a odcizené oblečení bylo následně nepoškozené vráceno zpět do prodeje, a uvedeného jednání pod body 1-8, kterým způsobil škodu v celkové výši 20.013 Kč, se dopustil, ačkoliv byl v posledních třech letech pro přečin krádeže odsouzen i potrestán, a to naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, spisová značka 40 T 20/2024, ze dne 15. 4. 2024, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2024, kterým mu byl mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno a), b), odstavec 3 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl propuštěn dne 22. 5. 2024“. 2. Za shora uvedené jednání byl obviněný S. K. odsouzen podle § 175 odst. 2 tr zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 2 (dvou) let. 4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to zednického kladiva. 5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Praha, Pobočka pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj se sídlem Na Perštýně 6, Praha 1, IČO: 41197518, náhradu škody ve výši 9.966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9.966 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení. 6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené K. D., náhradu škody ve výši 300 Kč, poškozené L. Š., náhradu škody ve výši 5.306 Kč, poškozené ELIDEMAT, s. r. o., IČO: 10843256, se sídlem Boskovicova 782/5, 784 01 Litovel, náhradu škody ve výši 9.400 Kč, poškozené RDK Smart Trade, s. r. o., IČO: 09592580, se sídlem V Lukách 3601/26, 400 11 Ústí nad Labem, náhradu škody ve výši 3.280 Kč. 7. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozená ELIDEMAT s.r.o., IČO: 10843256, se sídlem Boskovicova 782/5, 784 01 Litovel a poškozená Tesco Stores ČR, a. s., IČO: 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10 – Vršovice, odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 8. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2025, sp. zn. 2 T 93/2024, podal obviněný S. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To 146/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. 9. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To 146/2025, podal následně obviněný S. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že měl při činu popsaném v bodě I výroku o vině napadeného rozsudku v ruce kladivo, které soud prvního stupně kvalifikoval jako zbraň, a že tímto kladivem vyvolal u poškozeného obavu z jeho použití. Takový skutkový závěr není podložen důkazy v míře vylučující pochybnosti o držení kladiva obviněným a překračuje rámec jedné ze základních zásad trestního procesu, tj. zásady in dubio pro reo. Dodává, že držení kladiva je zpochybněno řadou skutečností, mezi něž se řadí skutečnost, že obviněný držení kladiva výslovně popřel, skutečnost, že na kladivu nalezeném ve dveřích automobilu poškozeného nebyly zjištěny žádné DNA stopy obviněného, a zejména skutečnost, že poškozený při podání trestního oznámení dne 15. 6. 2024 neuvedl, že by obviněný měl při incidentu kladivo v ruce. Lze přitom důvodně předpokládat, že poškozený by takovou skutečnost, pokud by nastala a pokud by měla vliv na jeho obavu či vnímání hrozby, uvedl. Obviněný poukazuje na rozpor mezi výpovědí poškozeného u hlavního líčení, kde vypověděl, že obviněný držel kladivo v levé ruce a trestním oznámením ze dne 15. 6. 2024, v němž uvedl, že si myslí, že jej obviněný uhodil nejprve pěstí levé ruky a potom se jej snažil udeřit oběma rukama sevřenýma v pěst. Obviněný konstatuje, že za situace, kdy použil obě ruce k tomu, aby poškozeného napadl, přičemž měl obě ruce sevřené v pěst, nemohl v nich potom držet žádnou zbraň. S ohledem na výše uvedené shledal závěr soudu o tom, že by při incidentu s poškozeným měl držet kladivo nejenom za nepodložený, nýbrž i za zjevně rozporný se zjištěnými skutečnostmi. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To 146/2025, stejně jako rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2025, č. j. 2 T 93/2024-893, ve výroku o vině v bodě I, a aby vrátil věc k rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 5. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že vzhledem k procesní situaci a zaměření vlastní argumentace se obviněnému při podání dovolání nabízel primárně odkaz na § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, která dopadá na případy, kdy bylo v řádném opravném řízení rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání či stížnosti proti některému z rozhodnutí soudu prvního stupně, jež jsou vyjmenována v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v předcházejícím řízení byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podstata této varianty tkví v tom, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ačkoli v opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vytýkanou vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, ač tak učinit měl, anebo dokonce sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů. Jestliže obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, lze v tom spatřovat jistou nelogičnost či nedůslednost, což ovšem zároveň nepředstavuje natolik zásadní vadu, aby dovolací senát striktně trval na formálním upřesnění předloženého opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Obviněný rovněž neuvedl, které ze svých výhrad spojuje s jednotlivými dovolacími důvody, které uplatnil. Ale ani tato skutečnost nebrání Nejvyššímu soudu v projednání předmětného mimořádného opravného prostředku. 11. Státní zástupce dále uvedl, že dovolací argumentace obviněného, v jejímž rámci poukazoval na skutkové vady, a to především formou přímého i nepřímého zpochybňování výpovědí svědka a současně poškozeného V. O., nepřesahuje meze běžné polemiky nejen s provedeným dokazováním, ale především se způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Proto zde nelze shledat rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním [natož rozpor extrémní] ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by mohl vést ke zcela výjimečnému zásahu Nejvyššího soudu do již stabilizovaných skutkových zjištění. Vyjádřením poškozeného V. O. lze přiznat stěžejní váhu z hlediska objasnění aktivního jednání obviněného (a to včetně použití zednického kladiva jako zbraně) při vydírání poškozeného. Státní zástupce má za to, že si byl Obvodní soud pro Prahu 5 vědom nastolené situace, ve které vůči sobě stály různé skutkové varianty, a postupoval obezřetně nejen při hodnocení výpovědi poškozeného, ale i v situaci, pokud vyvozoval skutkové závěry pramenící z tohoto důkazního prostředku, jak se ostatně očekává ve věcech uvedeného charakteru (srov. zejména odstavec č. 39 rozsudku soudu nalézacího, ze kterého je zřejmé, že soud při hodnocení věrohodnosti poškozeného vzal v potaz i svědectví Y. F. a E. K.). Pro rozhodnutí soudů obou stupňů o vině obviněného je klíčová věrohodnost výpovědi poškozeného V. O., což je závěr, který druhoinstanční soud zcela správně odvíjel od toho, že dovolatel v rámci kontradiktorně vedeného přípravného řízení při svých výsleších konaných za účasti jeho obhájce nejdříve před policejním orgánem a posléze i před soudcem, jenž rozhodoval v dané věci o návrhu na uvalení vazby, uvedl, že se trestné činnosti dopustil způsobem, jak je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání, které obsahovalo i popis toho, kterak obviněný užil zednické kladivo jako zbraň vůči vydíranému poškozenému. Z uvedených důvodů není možné výhrady dovolatele podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tímto způsobem relevantně zpochybňovat stávající skutkové okolnosti, ze kterých soudy obou stupňů vycházely při formulaci svých závěrů. 12. Za právně relevantní z pohledu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze považovat ani námitku dovolatele směřující vůči užití kvalifikačního momentu „se zbraní“ jako předpokladu právní kvalifikace podle litery c) odstavce druhého § 175 tr. zákoníku, protože i tuto výhradu odvíjí od argumentů, které vznášel proti skutkovému stavu v té podobě, jak ji nejdříve zjistil a právně kvalifikoval soud nalézací a posléze v obou uvedených směrech verifikoval i soud odvolací. Námitky dovolatele tudíž nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Protože předmětné námitky obviněného S. K. nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů zakotvených v § 265b odst. 1 tr. ř., navrhl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby o něm rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 16. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). 17. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný námitku, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, a to že měl při činu popsaném v bodě I výroku o vině napadeného rozsudku v ruce kladivo, které soud prvního stupně kvalifikoval jako zbraň, a že tímto kladivem vyvolal u poškozeného obavu z jeho použití. Dovolatel namítl, že držení kladiva je zpochybněno řadou skutečností, mezi něž se řadí skutečnost, že obviněný držení kladiva výslovně popřel, skutečnost, že na kladivu nalezeném ve dveřích automobilu poškozeného nebyly zjištěny žádné DNA stopy obviněného a zejména skutečnost, že poškozený při podání trestního oznámení dne 15. 6. 2024 neuvedl, že by obviněný měl při incidentu kladivo v ruce. 18. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obsahem řádného i mimořádného opravného prostředku obviněného byla v dané věci obdobná či dokonce identická tvrzení, s nimiž se vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, a to konkrétně v odstavci č. 13 svého usnesení. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že pokud obviněný v podstatě toliko opakuje v dovolání námitky uplatněné již v procesu konaném před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení, kteréžto soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Je však dále nutno dodat, že odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, pokud obviněným uplatněné námitky lze z pohledu jím zvoleného dovolacího důvodu označit za právně relevantní. V případě, že námitky směřují pouze proti hodnocení důkazů a zpochybnění zjištěného skutkového stavu na základě jím tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak jde o námitky irelevantní a je nutno takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1251/2017). 19. V projednávané věci označil obviněný ohledně bodu I. výroku rozsudku všechny skutečnosti za nesporné a popřel pouze to, že by poškozenému O. vyhrožoval s kladivem v ruce. Soud prvního stupně si za tímto účelem vyžádal odborné vyjádření ke stanovení DNA profilu ze stěru, který byl z kladiva pořízen, avšak nepodařilo se získat konkluzivní vzorek profilu DNA, který by umožňoval jednoznačnou identifikaci. Soud však po provedeném dokazování vyhodnotil výpovědi obviněného a poškozeného a dospěl k závěru, že je namístě uvěřit výpovědi poškozeného, kterou shledal věrohodnou. Poškozený tuto skutečnost uváděl již v přípravném řízení a sdělil ji také bezprostředně po činu své přítelkyni, svědkyni K. Jak vyplývá z protokolů o ohledání automobilu, kde se celý skutek stal, předmětné kladivo bylo nalezeno ve vnitřní přihrádce dveří na straně řidiče, kam si obviněný přesedl předtím, než udeřil poškozeného. Lze proto souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, který na základě provedeného dokazování, zejména výpovědi poškozeného, dospěl k závěru, že obviněný měl při činu popsaném v bodě I výroku o vině rozsudku v ruce kladivo, které soud prvního stupně správně kvalifikoval jako zbraň. Skutková zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, považuje Nejvyšší soud za úplná a správná, plně se s nimi ztotožňuje a na argumenty nalézacího soudu odkazuje. Závěr o tom, že obviněný držel při incidentu kladivo, proto nelze považovat za nepodložený, ani za zjevně rozporný se zjištěnými skutečnostmi. 20. K námitce obviněného, který poukazuje na rozpor mezi výpovědí poškozeného u hlavního líčení, kde vypověděl, že obviněný držel kladivo v levé ruce a trestním oznámením ze dne 15. 6. 2024, v němž poškozený uvedl, že si myslí, že jej obviněný uhodil nejprve pěstí levé ruky a potom se jej snažil udeřit oběma rukama sevřenýma v pěst, když za této situace nemohl držet v rukou žádnou zbraň, Nejvyšší soud uvádí, že ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 15. 6. 2024 vyplývá, že poškozený při svém výslechu vypověděl, že obviněný měl ve své ruce zednické kladivo celé kovové s gumovou rukojetí, přičemž s tímto nic nedělal, jen jej držel. Tato skutečnost je rozvedena také v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 6. 2024. Obviněný při prvém výslechu na policii dne 25. 6. 2024 uvedl, že se k trestné činnosti doznává, popisované činnosti se dopustil přesně tím způsobem, jak je popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání (čl. l. 30). Tohoto byl přítomen obhájce obviněného Mgr. Leonid Kushnarenko. Taktéž při výslechu ve vazebním zasedání u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 26. 6. 2024, uvedl, že obsah usnesení o zahájení trestního stíhání se zakládá na pravdě, popisovaného jednání se dopustil přesně tím způsobem, jak je v usnesení popsáno, aniž by jakkoli popřel, že by měl předmětné kladivo (č. l. 86). Nejvyšší soud proto konstatuje, že vina obviněného a jeho účelová obhajoba, která byla vedena snahou vyvinit se, byla vyvrácena důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení, především výpovědí poškozeného V. O., která byla shledána logickou, věrohodnou a přesvědčivou, neboť byla podporována dalšími ve věci provedenými důkazy. 21. V reakci na tvrzené porušení zásady in dubio pro reo nutno podotknout, že se jedná o procesní zásadu, která nenaplňuje zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Bez ohledu na tento závěr je třeba uvést, že toto pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Obecně tak znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí tedy, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je ovšem nezbytné zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř., jelikož z těchto vina dovolatele jednoznačně vyplývá a nemá o ní pochyb ani Nejvyšší soud. 22. Obviněný S. K. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). 23. K výše uvedenému dovolacímu důvodu obviněný v návaznosti na předchozí námitky uvedl, že v jeho případě nedošlo ke zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to z důvodu, že nebylo prokázáno naplnění znaku podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to spáchání takového činu se zbraní. Tyto námitky tedy opět směřují pouze proti hodnocení důkazů a zpochybnění zjištěného skutkového stavu na základě tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů. 24. Zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opomenul nebo trpěl a tento čin spáchá se zbraní. Za pohrůžku násilím je možno považovat i to, když pachatel ve snaze dosáhnout svého záměru, k němuž poškozeného donutí a vede jej k tomu, aby se podrobil jeho vůli, což jinak poškozený odmítá, manipuluje se střelnou (ale i jinou) zbraní, kterou však nepoužije přímo proti poškozenému a ani výslovně nesděluje, že ji dříve či později užije, ale pouze manipuluje s touto zbraní tak, aby bylo zřejmé, že by ji mohl ke střelbě (či jiným způsobem, k němuž slouží) užít, přitom k takovému zacházení se zbraní není s ohledem na danou situaci žádný opodstatněný důvod. Jestliže je zbraň použita v takto uvedených souvislostech, není pochyb o tom, že čin je spáchán se zbraní. Rovněž je zbraní i předmět, který pachatel použije v úmyslu vyvolat v poškozeném obavu z hrozícího fyzického násilí, je-li užit za takových okolností, kdy se poškozený může důvodně domnívat, že hrozba zbraní je reálná a že se násilí uskuteční, jestliže se poškozený nepodřídí vůli pachatele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 5 Tdo 253/2004). 25. Nejvyšší soud ve vztahu k činu, jak byl soudy zjištěn a ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán, a rovněž i se zřetelem na shora rozvedené další skutečnosti, které z obsahu spisového materiálu vyplynuly, shledal, že obviněný nutil poškozeného, aby mu sdělil informace k blíže nezjištěné osobě jménem V. a aby jej odvezl na adresu jeho pobytu, přičemž ve své ruce držel směrem dolů kovové zednické kladivo a poškozenému opakovaně a hlasitě říkal, že má vědět, kde V. bydlí, což v poškozeném způsobilo obavu, že by kladivo mohl použít. Z právní věty v rozsudku soudu prvního stupně se tedy podává, že obviněný skutkovou podstatu uvedeného zločinu naplnil v alternativě, že jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin se zbraní. Ze všech výše rozvedených důvodů a právních hledisek Nejvyšší soud považuje napadená rozhodnutí s ohledem na popsaná skutková zjištění v projednávané věci za správná. Protože se soudy obou stupňů všemi rozhodnými a důležitými okolnostmi zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí, na něž Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje, se se všemi podstatnými skutečnostmi vypořádaly, je správný i závěr, že čin, jenž obviněnému kladly za vinu, je zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. 26. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 14. 1. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu