Plný text
4 Tdo 591/2026-1241
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2026 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 2 To 9/2026, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 69 T 6/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 69 T 6/2025, byl obviněný P. S. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024, pod bodem 2) přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinu výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„1) dne 1. 4. 2024 v dopoledních hodinách poté, co spolu vykouřili každý jednu cigaretu před domem na adrese XY v XY, okres XY, vylákal poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), o které věděl, že jí ještě nebylo 15 let, do tamního domovního sklepa, kde se s ní uzamknul, a pro svoje sexuální uspokojení, přes její nesouhlas, za využití svojí fyzické převahy a neschopnosti se mu účinněji bránit, protože byla jeho jednáním zaskočena a ztuhla, ji po vlastním obnažení na spodní polovině těla stáhnul kalhoty a kalhotky, protože sama to odmítala provést, a poté, co si ji k sobě blíže přitáhnul a podařilo se mu dát její nohy od sebe, pronikl svým penisem do její pochvy a vykonával na ní soulož, dokud nevyhověl jejímu naléhání, aby jí to nedělal a přestal, protože ji to bolelo, což mu opakovaně řekla,
2) nejméně od konce roku 2022 až do doby svého zadržení dne 13. 1. 2025 v XY, okres XYí, popřípadě i jinde, opakovaně, nejméně v řádu několika desítek případů, provedl, zpravidla za úplatu, masáže jiným osobám, a to nejméně M. K., M. K., I. P., S. P., M. P., J. P. a případně i dalším členům jejich rodin, ačkoli mu byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. 11. 2022, č.j. 62 T 10/2022-213, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2022, uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu živnostenské činnosti s předmětem podnikání Masérské, rekondiční a regenerační služby, jakož i s jakýmkoli podobným předmětem, a to i v pozici zaměstnance či maséra, na dobu pěti let, 3) v období nejméně od roku 2023 až do svého zadržení dne 13. 1. 2025 do paměti svého mobilního telefonu značky VIVO model V2208, který používal mj. v místě svého bydliště na adrese XY v XY, okres XY, postupně nashromáždil a měl průběžně k dispozici nejméně 25 fotosouborů a nejméně 8 videosouborů zobrazujících osoby zjevně mladší 18 let při různých formách skutečného nebo předstíraného pohlavního styku nebo minimálně zčásti obnaženými pohlavními orgány se sexuálním podtextem.“
2. Za uvedená jednání byl obviněný P. S. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu živnostenské činnosti s předmětem podnikání masérské, rekondiční a regenerační služby, jakož i s jakýmkoli podobným předmětem, a to i v pozici zaměstnance či maséra, v trvání 5 (pěti) let.
4. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. VIVO model V2208, I-MEI1: 861947060124203/00, I-MEI2: 861947060124211/00 se SIMkartou T-mobile č. 8942001130368545538 a SIMkartou ukrajinského operátora č. 893800399268018169 8F.
5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit nezletilé poškozené AAAAA, zastoupené zmocněncem Mgr. Bc. Matějem Votroubkem, advokátem se sídlem [adresa] ve výši 100 000 Kč za způsobené duševní útrapy, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně ode dne 19. 11. 2025 do zaplacení.
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 69 T 6/2025 podal obviněný P. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 2 To 9/2026, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.
7. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 2 To 9/2026, podal obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Obviněný má za to, že v řízení před soudem prvního stupně nebyly důvodně provedeny jím navržené podstatné důkazy, ačkoli směřovaly k objasnění okolností významných pro posouzení viny. Jestliže navíc soud provedl i takové důkazy, které se skutkem bezprostředně nesouvisely a sloužily převážně k negativní charakterizaci obviněného, zatímco neprovedl důkazy směřující přímo k ověření či vyvrácení rozhodných skutkových tvrzení, došlo k vadě dokazování, která se promítla do samotného závěru o vině. Obviněný především namítl, že soud k návrhu obhajoby neprovedl výslech poškozené AAAAA, H., U., K. či S. R., přičemž tyto mohly přispět k objasnění okolností, které mají podstatný vliv na rozhodnutí ve věci. Obviněný nezpochybňuje, že nezletilá poškozená AAAAA je zvlášť zranitelnou obětí a že její výslech musí být veden obzvláště citlivě, namítá však, že soudy obou stupňů dovodily faktickou nepřípustnost jejího opakovaného výslechu, ačkoli z § 20 odst. 3 zákona č. 45/2013 Sb. ani z § 102 odst. 2 tr. ř. neplyne absolutní zákaz dalšího výslechu, nýbrž pouze požadavek, aby k němu docházelo jen výjimečně, tedy v nutných případech. Obviněný má za to, že o takový nutný případ se v projednávané věci jednalo, neboť obhajoba konkrétně a opakovaně označila zásadní rozpory v popisu skutku, místa jeho spáchání, časové souslednosti událostí i v otázce samotné proveditelnosti skutku, přičemž tyto rozpory byly určující pro posouzení věrohodnosti stěžejního usvědčujícího důkazu i pro závěr o vině obviněného. Na základě shora uvedených skutečností proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2026 č. j. 2 To 9/2026-1189 a současně zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. ledna 2026, č. j. 69 T 6/2025-1131 a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že obviněný vedle osobního slyšení poškozené AAAAA, S. R. a B. K. navrhoval doplnit dokazování o výslech dalších dvou osob, a to M. H. a M. U. Soud tyto důkazní návrhy jako nadbytečné zamítl, neboť ani jeden z navrhovaných svědků nebyl posuzovanému jednání osobně přítomen. Stěžejním důkazem pro posouzení skutkového stavu věci, respektive jednání obviněného pod bodem 1), byla výpověď poškozené AAAAA. Obviněný při hlavním líčení žádal, aby poškozená byla před soudem osobně slyšena, přičemž daný návrh odůvodňoval tím, že její výpověď obsahuje dle jeho přesvědčení řadu sporných skutečností. Taktéž namítal, že pouhým přečtením její výpovědi by byla porušena zásada kontradiktornosti a rovnosti stran. Soud jeho návrhu nevyhověl, neboť v posuzovaném případě byly dle jeho názoru splněny podmínky ve smyslu ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. pro čtení výpovědi poškozené z přípravného řízení, přičemž je třeba zdůraznit, že v přípravném řízení byla nezletilá poškozená slyšena dvakrát, a to jednak dne 14. 1. 2025 a jednak následně dne 7. 8. 2025. Státní zástupkyně uvádí, že soud v hlavním líčení neprovedl osobní výslech jmenované poškozené, neboť je zvlášť zranitelnou obětí ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) a c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Pro poškozenou je celá událost velice traumatizující a další procesní úkony by mohly vést ke vzniku sekundární viktimizace. K opětovnému výslechu by mělo ve smyslu § 102 odst. 2 tr. ř. být přistoupeno pouze v nutných případech. V tomto konkrétním případě však lze konstatovat, že výslech byl v přípravném řízení proveden za účasti všech stran a bylo tak i obhajobě umožněno participovat na výslechu nezletilé svědkyně. V posuzované trestní věci proto proběhlo dokazování řádně, a to jak z hlediska zákonnosti, tak z hlediska úplnosti. Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil jiné než navrhované rozhodnutí.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
11. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. S.
13. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
14. V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl neprovedení výslechu zejména poškozené AAAAA, M. H., M. U., B. K. či S. R. Obviněný v hlavním líčení navrhl osobní výslech poškozené před soudem s odůvodněním, že její dosavadní výpověď podle jeho názoru obsahuje řadu sporných skutečností. Zároveň namítal, že provedení tohoto důkazu toliko přečtením protokolu o jejím výslechu by bylo v rozporu se zásadou kontradiktornosti řízení i se zásadou rovnosti stran.
15. Nejvyšší soud k uplatněným námitkám uvádí, že rozhodujícím důkazem pro zjištění skutkového stavu, zejména ve vztahu k jednání obviněného popsanému pod bodem 1) výroku rozsudku, byla výpověď nezletilé poškozené AAAAA. Ta byla v přípravném řízení vyslechnuta dvakrát (dne 14. 1. 2025 a 7. 8. 2025), přičemž oba výslechy byly provedeny v souladu s § 102 odst. 1 tr. ř. za účasti obhájce obviněného, kterému bylo umožněno prostřednictvím policejního orgánu klást poškozené otázky. Soud měl k dispozici i videozáznam z předmětných výpovědí a byť lze částečně přisvědčit obhajobě, že výpověď poškozené byla v některých otázkách nepřesná, bylo možné na danou výpověď, a to s přihlédnutím k věku poškozené, k jejímu intelektu, při uvážení, z jakého rodinného prostředí pochází, nahlížet jako na výpověď autentickou, výpověď logickou, spontánní a věcnou. Soud proto neshledal důvod k jejímu opětovnému výslechu v hlavním líčení a postupoval podle § 102 odst. 2 tr. ř., když protokoly o jejích výpovědích přečetl. Tento postup plně odpovídal jejímu postavení zvlášť zranitelné oběti ve smyslu § 2 písm. a) a c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat tak, aby nedocházelo ke vzniku sekundární viktimizace, přičemž opakovaný výslech takové osoby přichází v úvahu pouze tehdy, je-li nezbytný. Obdobně soud postupoval i ve vztahu k nezletilým svědkyním K. R., S. R. a B. K., jejichž výpovědi byly rovněž provedeny postupem podle § 102 odst. 2 tr. ř., neboť byly již v přípravném řízení vyslechnuty za zachování všech procesních záruk, včetně účasti obhajoby. Osobní výslech jmenovaných svědkyň lze proto považovat za nadbytečný, když i v jejich případě (stejně jako v případě poškozené AAAAA) byly splněny zákonné podmínky pro čtení jejich výpovědí z případného řízení.
16. Pokud obviněný navrhoval doplnění dokazování osobním výslechem těchto svědkyň a dále výslechem M. H. a M. U. konstatuje, že se nejedná o případ opomenutých důkazů. Nalézací soud se s těmito návrhy řádně vypořádal (viz bod 39 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), přičemž jejich provedení správně shledal nadbytečným, neboť navrhovaní svědci nebyli posuzovanému jednání přítomni a skutečnosti, k nimž měli vypovídat, byly již dostatečně objasněny jinými důkazy, popřípadě neměly pro posouzení viny obviněného podstatný význam. Zde je namístě připomenout, že není procesní povinností soudu vyhovět každému důkaznímu návrhu a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo jinak vyvrácena. Dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Je podstatné, že soudy v předmětné věci zjistily skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, respektive po řádně provedeném dokazování neměly žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání obviněného. Za dané procesní situace proto nelze dovodit, že by dokazování bylo neúplné či zatížené vadou, která by představovala porušení práva obviněného na obhajobu nebo zásady kontradiktornosti řízení.
17. Obviněný konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. S. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky 1) zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024, pod bodem 2) přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinu výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
19. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 7. 2026
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu