Plný text
4 Tdo 652/2026-4855
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 o dovolání obviněného R. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2026, sp. zn. 4 To 9/2026, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 6/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 5 T 6/2024 byl obviněný R. M. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1. zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku, zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pokusu přečinu účasti na sebevraždě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 144 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 3. zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku, zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinu zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 4. přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku, pod body 3. a 5. pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 6a. provinění podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 6b. pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1. „poté, co se v září roku 2019 seznámil prostřednictvím online hry s poškozenou E. S. a poté, co prostřednictvím online komunikace zjistil o poškozené mnoho informací včetně informací osobní povahy, jí sdělil, že on, resp. osoba jménem D. L. disponuje jejími intimními fotografiemi, které získal od jejího bývalého přítele L. T., přičemž poškozená tomuto sdělení uvěřila, následně obžalovaný pod pohrůžkou, že tyto fotografie zveřejní dával poškozené rozkazy a pokyny, co má dělat, kde se smí a nesmí pohybovat, nutil jí aby s ním byla v téměř trvalém kontaktu přes telefon a videohovory, následkem čehož poškozená opustila školu, přestala komunikovat s rodiči a kamarády, předala obžalovanému přístupové údaje k sociálním sítím a dalším prostředkům elektronické komunikace, čímž obžalovaný získal úplnou kontrolu nad těmito prostředky a současně zamezil poškozené, aby je svobodně používala v komunikaci s dalšími lidmi, přiměl poškozenou, aby si zřídila online platební službu Twisto umožňující okamžitou koupi zboží s odloženým zaplacením, přičemž přes tuto službu mu následně musela objednávat jídlo s doručením na adresu trvalého pobytu M., požadoval po ní zakoupení her anebo zasílání peněz na sázení,
a když takto obžalovaný získal téměř absolutní kontrolu nad jejím životem a dostal jí zcela do sociální izolace, díky níž poškozená nebyla schopna jeho pokynům odporovat, uložil jí v listopadu 2019, aby za ním pouze s nejnutnějšími věcmi přijela do Karlových Varů, což poškozená udělala a poté se společně, avšak dle pokynů obžalovaného, který veškeré následné dění řídil a určoval, ubytovali v apartmánech XY v Karlových Varech, XY kde ji opět pod legendou, že to požaduje D. L. a pod opakovanou pohrůžkou zveřejnění jejích intimních fotografií, vědom si jejího nesouhlasu a nedobrovolnosti takového počínání, který mu dala výslovně najevo, donutil k pohlavnímu styku, který spočíval jednak v souloži a jednak v orálním uspokojování obžalovaného, který natáčel, přičemž takto získaný videozáznam následně užíval jako další pohrůžku vůči poškozené, když jí sdělil, že pokud ho nebude poslouchat, tak zveřejní i toto video,
dále nutil poškozenou dělat úkony, které v ní vyvolávaly pocit kontroly nad jejím životem, když musela v noci každých pět minut odesílat postupně e-maily s písmeny abecedy anebo musela na různých místech v Karlových Varech fotit a odesílat hodiny, aby bylo patrné, kdy a kde se nachází,
následně se společně přestěhovali do bydliště obžalovaného na adresu Karlovy Vary, XY, kde přiměl poškozenou ke zřízení kontokorentu u Sberbank a výběru hotovosti 4000 Kč, kterou z podstatné části užili na nákup věcí pro něj, poté nakrátko společně pobývali v Ostravě, odkud se M. vrátil do Karlových Varů, ale poškozenou, která zůstala v Ostravě, i nadále kontroloval a instruoval téměř ohledně veškerého počínání, kdy podle jeho pokynů při videohovorech musela mít zapnutou kameru na mobilním telefonu i v době kdy spala, takže kontroloval a řídil veškerý její režim, až ji v době po Vánocích roku 2019, zřejmě dne 26.12.2019 přinutil přijet opět do Karlových Varů, a to pod záminkou, že je problém s ubytováním v apartmánech, kde s ním předtím byla a kde ji donutil k pohlavnímu styku, až do prosince roku 2020 v místě jeho bydliště v Karlových Varech, XY, kde spolu žili v jeho pokoji, ji obžalovaný pohrůžkami, že jestli se mu nepodvolí, zveřejní její intimní videa a fotografie, opakovaně donucoval k pohlavním stykům, a to přes jí projevený nesouhlas, kdy mimo jiné během styku plakala, během hádek a také když se mu zdálo, že jej nedostatečně poslouchá, jí fyzicky napadal tak, že po ní házel různé věci, opakovaně na ni plival, nejméně jednou ji v době, kdy byli ubytování v hotelu XY v Karlových Varech kopnul kolenem do obličeje, až jí tekla krev z úst, omezoval ji v rozhodování o vlastní osobě a kontroloval ji, za účelem získání finančních prostředků na živobytí nutil poškozenou volat svému otci se žádostí o peníze na cestu domů, ačkoli poškozené následně odjet nedovolil, zamezil poškozené se sejít s otcem, v lednu 2020 vyjel s poškozenou vozidlem taxislužby do Německa a Francie, přiměl poškozenou ve Francii za účelem zajištění prostředků na návrat do ČR prodat její mobilní telefon, čímž definitivně ztratila veškerou možnost sama jakkoli komunikovat, kdy nadále s rodiči mohla hovořit pouze prostřednictvím telefonu obžalovaného a vždy pod jeho dozorem a nemohla svobodně mluvit a popsat svou situaci, a když později zjistil, že se poškozené v době, kdy spal, podařilo e-mailem kontaktovat rodiče a pravdivě je informovat o stavu věcí, opět poškozenou přinutil, aby vše v telefonním hovoru s nimi popřela,
a takto obžalovaný jednal až do prosince roku 2020, kdy jí na nátlak jejích rodičů umožnil návrat domů,
2. v přesně nezjištěný den po 26. 12. 2021 se přes online seznamku seznámil s poškozenou K. H., přičemž se vydával za osobu jménem M. S., během telefonických hovorů a následných videohovorů vytvořil legendu, že S. je vlivná a mocná osoba, která je schopna ublížit třeba i její rodině a poté, co poškozená této legendě uvěřila, začal jí dávat pokyny a úkoly, které poškozená plnila, přiměl jí ukončit sociální kontakty, ukončit studium na vysoké škole, natočit erotické video, kde byla vidět nahá i s obličejem a zaslat jej obžalovanému, přiměl jí k tomu, aby v Karlových Varech dne 10. 3. 2022 procházela město a aby prodala svůj tablet Macbook, ve stejné době ji přiměl, aby mu zaslala částku 10 000 Kč na nový mobilní telefon, následně se s poškozenou osobně setkal pod legendou, že je kamarád S. jménem D., ale vystupuje pod jménem R. M. a nadále nutil poškozenou, aby se chovala podle jeho pokynů, které bezprostředně po jejich setkání směřovaly zejména k dovršení sociální izolace poškozené a jejím odstřižení od rodiny a dalších blízkých osob, které by jí případně mohly pomoci, takže se na S. a D., respektive M. stala plně závislou a neschopnou odporu, když veškerý svůj další čas trávila s ním a chovala se dle jeho pokynů, v bytě v Karlových Varech, ul. XY jí v přesně nezjištěné době pravděpodobně v druhé polovině března 2022 mj. zničil mobilní telefon iPhone 6s takže nemohla být s nikým v kontaktu, anebo mohla být v kontaktu s blízkými pouze prostřednictvím M. telefonu a pod jeho dohledem,
načež se společně od 10. 3. 2023 ubytovávali v různých hotelech v Karlových Varech, přičemž pravděpodobně v noci z 12.3.2023 na 13.3.2023 využil obžalovaný shora popsané neschopnosti vzdorovat jeho požadavkům a pokusil se vykonat na poškozené soulož, což se mu však nepodařilo, takže následně požadoval po poškozené, aby si na něj, nahého a ležícího na zádech, sedla a třela se o něj a takto soulož alespoň simulovala, a toto jednání požadoval přesto, že poškozená plakala a řekla mu, že to nechce, v následné době pak požadoval sexuální uspokojování zejména v podobě orálního sexu anebo uspokojování rukou, ale i další praktiky, jako olizování jeho prstů u nohou, či močení na poškozenou, a to vždy proti její vůli, přičemž poškozenou při sexu opakovaně natáčel, a zejména k orálnímu sexu ji takto donutil nejméně v deseti případech, nejvíce v období zhruba v druhé polovině března 2023, kdy začali pobývat v bytě v Karlových Varech, XY, přičemž poškozená nebyla schopna se v důsledku předchozího hrubého zacházení a opakovaných výhrůžek bránit,
po celou dobu tohoto soužití ať už v hotelech nebo v uvedeném bytě obžalovaný poškozenou K. H. fyzicky napadal zejména tak, že ji za každý domnělý respektive jím smyšlený prohřešek fackoval, tahal za vlasy, dupal jí botami na prsty u nohou, kroutil jí prsty na rukou, škrtil ji, bouchal na různá místa po těle, kousal jí a kopal do ní, a rovněž ji neustále nutil dělat věci, které ji ponižovaly a snižovaly její důstojnost a sebevědomí, čímž systematicky prohluboval neschopnost poškozené se vůči jeho jednání jakkoli bránit, poškozenou ponižoval tím, že na ni močil, plival, plival na zem a následně po ní požadoval, aby plivanec ze země snědla, sprostě jí nadával, že je mršina, píča, otrokyně, nabádal ji k sebepoškozování, kdy jí opakovaně říkal, ať si podřeže žíly a ukončí tak svůj život, poškozenou omezoval ve svobodném pohybu tím, že téměř nesměla nikam chodit sama bez něj, zakazoval jí chodit na záchod a omezoval ji v osobní hygieně, přinutil anebo lstí přiměl poškozenou dát mu veškeré přístupové údaje k sociálním sítím anebo si profily zrušit, poskytnout mu údaje o platební kartě, zničil jí studentské karty a další doklady a ničil jí i další věci, kdy jí zejména vyhodil sluchátka Apple iPods z okna hotelu a vyházel její osobní věci z jejího bytu v XY,
přičemž po celou dobu jí, vydávajíce se za M. S. nebo D., vyhrožoval a zastrašoval tvrzeními, že je schopen postřílet ji i s celou rodinou, že by se jí dokázal zbavit dříve, než by došla na policii, že mohou ublížit komukoli, kdo by vystoupil proti nim,
dále za účelem zajištění dalších peněz na uspokojení vlastních potřeb v průběhu dubna 2022 obžalovaný, využívaje naprosté neschopnosti H. mu odporovat z důvodu obav o svůj život a zdraví a život a zdraví svých blízkých poškozenou, aniž jí jakékoli peníze předal, přinutil podepsat celkem 4 smlouvy o půjčce, které měly vzbudit zdání, že poškozená dluží větší objem peněz jemu a v jednom případě osobě P. M., a to konkrétně smlouvu ze dne 4. 4. 2022 na částku 100 000 Kč a povinností vrátit 120 000 Kč, smlouvu ze dne 11. 4. 2022 na částku 65 000 Kč a povinností vrátit 75 000 Kč, smlouvu ze dne 12. 4. 2022 na částku 46 500 Kč a povinností vrátit 59 000 Kč a smlouvu ze dne 18. 4. 2022 na částku 43 000 Kč a povinností vrátit 58 000 Kč, přičemž s těmito smlouvami následně opakovaně kontaktovali dědu poškozené K. H. M. B., kterého obžalovaný přesvědčil, že nedojde-li k okamžité úhradě závazků z těchto smluv, bude poškozená vystavena soudům a exekucím, takže M. B., důvěřujíc pravosti listin, vyplatil obžalovanému postupně 4.470 EUR (109.157,40 Kč) a 197.000 Kč, tedy částku v celkové výši 306.157,40 Kč, přičemž další peníze v souhrnné výši 127.300 Kč předával v obavě o ni a její osud přímo poškozené anebo jí je vložil či zaslal na účet, takže celkově poškozenému B. způsobil škodu ve výši nejméně 433.157,40 Kč, přičemž takto získanými penězi obžalovaný hradil zejména své potřeby a zájmy,
a toto jednání obžalovaného trvalo až do 24.4.2022, kdy poškozená utekla,
a v důsledku jednání obžalovaného trpěla poškozená nejméně do 29. 9. 2023 posttraumatickou stresovou poruchou, která se projevovala opakovaným vybavováním prožitých událostí, úzkostí a strachem, obtížným usínáním, četnými sny s prožitými traumaty, tendencí vyhýbat se určitým místům, narušenou důvěrou v okolí, a která jí po uvedenou dobu podstatně omezovala v obvyklém způsobu života,
3. v přesně nezjištěný den na počátku září 2022 se přes online seznamku seznámil s poškozenou P. V., přičemž se vydával za osobu jménem A. Y. K. a během četných telefonických hovorů vytvořil legendu, že je velmi bohatý a úspěšný muž a zároveň ji přiměl k tomu, aby se v rámci videohovoru před ním svlékla, přesvědčil jí, aby mu zasílala peníze na sportovní sázky a utvrzoval jí, že vyhraje a peníze jí vrátí a takto mu poškozená na účet jeho matky P. C. zaslala nejméně 20 000 Kč a další částky, které si na pokyn obžalovaného půjčovala od své matky a babičky, následně jí sdělil, že se má sejít s jeho kamarádem jménem D., což byl ovšem obžalovaný osobně, dále poškozené sdělil, že má D. poslouchat a dělat vše podle A. pokynů anebo přímo podle pokynů D., a za situace, kdy poškozená zcela uvěřila této legendě, následně přiměl poškozenou, aby s ním odjela ze svého bydliště a od toho okamžiku s ním byla téměř nepřetržitě, přičemž spolu postupně pobývali v měsících září, říjen a prosinec krátkodobě v hotelu XY v Praze XY, a od 28.9.2022 do 2.10.2022 v hotelu XY v Praze XY, v říjnu 2022 též v apartmánech XY v Karlových Varech, následně zhruba od poloviny do konce října 2022 v Polsku zřejmě v hotelu XY ve městě Gdaňsk a v XY ve městě Sopoty a posléze zhruba od počátku listopadu 2022 převážně v bydlišti M. v Karlových Varech, XY, když během tohoto času se poškozená podle pokynů obžalovaného musela plně podřizovat jeho vůli, kdy mu zejména poskytla veškeré své osobní údaje a nechala jej disponovat svými osobními doklady, telefonem, e-mailovými schránkami,
opakovaně přinutil poškozenou k nejrůznějším sexuálním praktikám včetně opakovaných souloží či orálního uspokojení, a to zcela zjevně proti její vůli s tím, že jde o trest a přesto, že poškozená u toho plakala, nutil ji, aby si do análního otvoru zasouvala skleněnou lahev, dále aby ho uspokojovala nohama, aby mu olizovala prsty u nohou, plivala po něm a olizovala jej, dále poškozenou nutil, aby mu dělala různé osobní úsluhy, například jej svlékat a oblékat, mýt mu boty, hradila jeho výdaje z peněz, které podle jeho pokynů získávala nejrůznějšími způsoby, avšak on ji namísto slibovaného řešení situace s dluhy trestal za všechny jím tvrzené nebo jen domnělé poklesky a za případné chování, poškozenou opakovaně nutil oholit si obočí, sám poškozené částečně ostříhal vlasy a následně jí nařídil, aby si je dostříhala nakrátko, přičemž poté ji nutil nosit čepici či kapuci, aby se za ni nemusel stydět, poškozené sprostě nadával a dával jí za vinu způsobení jakýchkoli problémů, které se vyskytly, dával poškozené facky do obličeje, nutil ji čichat ke svým prstům poté, co se s nimi škrábal v konečníku, otíral jí prsty o vlasy anebo jí do vlasů dával různé, zpravidla silně aromatické potraviny, na poškozenou plival, slintal, přinutil ji se pořezat žiletkou na paži,
přinutil poškozenou registrovat se u sázkových společností, jmenovitě u společnosti Tipsport, poslat tam peníze získané z půjček, které si musela vzít, aby pak prostřednictvím její registrace sázel,
přiměl poškozenou zapůjčit si drahý automobil a následně s ním jezdit vysokou rychlostí, až jim byl pronajímatelem za účasti policie zabaven,
nejpozději od října 2022 jí fyzicky napadal, dával jí facky, kopal a bouchal ji do rukou a nohou, až měla modřiny, ničil jí její věci, kdy jí nejméně hodem o zem poškodil mobilní telefon, v hotelu XY v Praze jí rozlomil dioptrické brýle a paměťovou kartu, při ubytování v Karlových Varech v apartmánech XY v říjnu 2022 jí rozřízl bundu a přinutil jí, aby bundu a dále její zlaté náušnice a prsten vyhodila do řeky, později jí na stejném místě vyhodil mobilní telefon, když jej předtím zlomil,
v době společného soužití v bytě jeho matky P. C. v Karlových Varech, XY ji zpočátku neumožňoval opouštět byt bez jeho doprovodu a zhruba od ledna 2023 jí neumožňoval byt opouštět vůbec, když byt uzamykal a schovával klíče, omezoval ji i ve výkonu zcela běžných potřeb jako je hygiena či chození na toaletu, kdy ji na toaletu či do koupelny téměř vždy osobně doprovázel anebo ji alespoň z přilehlé místnosti hlídal, nutil poškozenou chodit před ním pouze v kalhotkách,
jménem poškozené komunikoval s její matkou, od které požadoval donášky potravin, peněz a v jednom případě i mobilního telefonu, který obratem zastavil, aby tak získal peníze, přičemž takto získané potraviny zpravidla užil pro svoji potřebu, popřípadě konzumoval se svojí matkou, ale poškozené je často odpíral, poškozené zakazoval komunikovat se svou matkou P. C., o níž tvrdil, že není jeho matka, ale matka A.,
a toto jednání trvalo do 21.3.2023 kolem 14. hodiny, kdy se poškozeného podařilo z bytu téměř bez oblečení utéct, načež byla po prvotním lékařském vyšetření v Karlovarské krajské nemocnici hospitalizována po dobu dvou týdnů na psychiatrickém oddělení nemocnice XY,
a v důsledku jednání obžalovaného trpěla poškozená nejméně do 29. 9. 2023 posttraumatickou stresovou poruchou, která se projevovala úzkostí a strachem, obtížným usínáním, četnými sny s prožitými traumaty, tendencí vyhýbat se určitým místům, strachem z ticha a uzavřených prostor, a která jí po uvedenou dobu podstatně omezovala v obvyklém způsobu života,
4. v době od 24.4.2022 opakovaně po dobu několika měsíců nepravidelně dojížděl do bydliště poškozeného M. B. na adrese XY, XY, opakovaně se pohyboval v okolí, přičemž poškozený se na základě předchozích setkání s obžalovaným a při vědomí, jak jednal s jeho vnučkou K. H. domníval, že je nebezpečný, obával se pobývat ve svém bydlišti, před příchodem domů se telefonicky u sousedů ujišťoval, že zde obžalovaný není, měnil často telefonní čísla, přespával u známých anebo v autě na různých místech mimo domov, obžalovaný dojížděl rovněž do ulice XY v XY, kde se nejméně jednou v domě, kde dříve bydlela poškozená K. H., na ni vyptával a snažil se přimět její sousedku, aby jej vpustila do bytu, odkud by se z balkonu přesvědčil, zda je H. v bytě, v úmyslu zde poškozenou anebo její rodinné příslušníky vyhledat jezdil rovněž do obce XY, kde bydlí matka poškozené H. a kde po útěku pobývala i poškozená K. H., nejméně v jednom případě zanechal v obci XY u bydliště rodičů poškozené H. dopis a knihu a toto jednání trvalo nejméně do října 2022,
5.
a. v úmyslu získat pro sebe finanční prostředky přesvědčil P. V., které se při seznámení v září 2022 představil jako bohatý a úspěšný muž jménem A. Y. K. a poté, co mu tuto legendu bez výhrad uvěřila, utvrzoval jí následně, že A. v budoucnu všechny takové závazky uhradí, čemuž V. věřila, když žila v omylu o existenci A., a ačkoli si byl vědom toho, že A. neexistuje a on sám nemá prostředky na uhrazení závazků, přiměl V. ke sjednávání smluv o půjčkách a úvěrech, aby se tak formálně vyhnul odpovědnosti za takto sjednané závazky, a takto prostřednictvím ve shora popsaném omylu jednající P. V. postupně sjednal anebo se pokusil sjednat smlouvy o půjčkách a úvěrech:
aa. dne 23. 9. 2022 v Karlových Varech, XY, v prodejně DATART tedy prostřednictvím společnosti HP Tronic Zlín, spol. s r. o. s bankou BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, IČO: [IČO], se sídlem [PSČ obec], K. E. 3208/5, sjednal smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 42420672720001 ve výši 20.709 Kč, kterou v prodejně použili na financování nákupu mobilního telefonu iPhone 12
bb. dne 23. 9. 2022 se společností Česká spořitelna, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Smlouvu o hotovostním úvěru číslo 7181801123 ve výši 100.000 Kč, který prostřednictvím P. V. čerpal,
cc. dne 23. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.homecredit.cz se společností Home Credit a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] "Úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 7209179015" na částku ve výši 40.000 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
dd. dne 23. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.cool credit.cz se společností COOL CREDIT, s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] "Smlouvu o Zápůjčce číslo O140548284" na zápůjčku ve výši 15.000 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
ee. dne 24. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.credition.cz se společností Creamfinance Czech, s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] b "Smlouvu o spotřebitelském úvěru BIAUOUKI" na částku ve výši 20.000 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
ff. dne 24. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.kamali.cz se společností Home Credit a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] "Úvěrovou smlouvu Kamali ID 402311" na částku ve výši 15.000 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
gg. dne 24. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.viasms.cz se společností Via SMS s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 575304 ve výši 12.000 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
hh. dne 26. 9. 2022 se společností Česká spořitelna, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Smlouvu o kontokorentním úvěru číslo 4970944043 ve výši 100.000 Kč, který následně vyčerpal,
ii. dne 26. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.credit123.cz společnosti GO Invex Finance s. r. o., IČO05090792, se sídlem [adresa] požádal o úvěr ve výši 13.000 Kč, který nebyl úvěrující společností schválen a poskytnut,
jj. dne 26. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.soscredit.cz společnosti Orange finance s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] požádal o půjčku ve výši 10.000 Kč, avšak žádost byla ze strany poskytovatele půjčky zamítnuta a k výplatě prostředků nedošlo,
kk. dne 26. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.pujckajonatan.cz se společností Fair Credit Czech s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] "Smlouvu - Úvěr Jonatán Plus", číslo smlouvy 1404011964 na částku ve výši 40.000 Kč, která byla vyplacena na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
ll. dne 27. 9. 2022 prostřednictvím obchodní zástupkyně M. W. požádal společnost PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO [IČO], se sídlem [PSČ obec], nábřeží Závodu míru 2739 o poskytnutí úvěru číslo 9103173491 v celkové výši 10.000 Kč, který nebyl úvěrující společností poskytnut,
mm. dne 27. 9. 2022 zřejmě prostřednictvím internetu požádal u společnosti CFIG SE, IČO [IČO], se sídlem [PSČ obec], Sladkovského 767 o půjčku ve výši 30.000 Kč, která nebyla uvedenou společnostní schválena a poskytnuta,
nn. dne 30. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.cofidis.cz se společností COFIDIS a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] "Smlouvu o spotřebitelském úvěru COFIFLEXI", číslo smlouvy 41226743 s disponibilním úvěrovým limitem 50.000 Kč, který následně dne 3. 10. 2022 ve výši 50.000 Kč vyčerpal na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
oo. dne 3. 10. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.creditgo.cz se společností Emma´s credit s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] "Smlouvu o spotřebitelském úvěru", číslo smlouvy 438642, na částku ve výši 5.500 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.
pp. poté, co dne 27. 9. 2022 prostřednictvím webového rozhraní www.zaplonasplatky.cz provedl registraci P. V. u společnosti Zaplo Finance s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] sjednal dne 4. 10. 2022 "Úvěr číslo 880641001" na částku ve výši 25.000 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
qq. dne 4. 10. 2022 v čase 14.39.34 prostřednictvím webového rozhraní www.creditportal.cz u společnosti CreditPortal, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] a požádal pod číslem S0001015918194603 o úvěr ve výši 10.000 Kč na tři měsíce, který nebyl schválen a poskytnut,
rr. dne 4. 10. 2022 v čase 14.39.39 prostřednictvím webového rozhraní www.creditportal.cz u společnosti CreditPortal, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] a požádal pod číslem S0002015918194675 o úvěr ve výši 10.000 Kč na dvanáct měsíců, který nebyl schválen a poskytnut,
ss. dne 5. 10. 2022 prostřednictvím obchodní zástupkyně P. T. požádal společnost PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO [IČO], se sídlem [PSČ obec], nábřeží Závodu míru 2739 o poskytnutí úvěru číslo 9103175269 v celkové výši 10.000 Kč, které nebyly vyplaceny, když žádost o úvěr byla společností zamítnuta,
tt. na základě registrace ze dne 23. 9. 2022 u společnosti Zaplo Finance s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] sjednal dne 11. 10. 2022 telefonicky z čísla 737792223 "Úvěr číslo 516962002" na částku ve výši 25.000 Kč, které byly vyplaceny na bankovní účet P. V. číslo XY vedený u České spořitelny, a.s.,
uu. na základě registrace ze dne 26. 9. 2022 u společnosti Orange finance s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] požádal dne 26. 10. 2022 o půjčku ve výši 10.000 Kč, která nebyla uvedenou společností poskytnuta,
a takto celkem takto získal 468 209 Kč a dalších 103 000 Kč se získat pokusil, avšak tyto prostředky vyplaceny nebyly,
b. v úmyslu získat pro sebe finanční prostředky přesvědčil P. V., které se při seznámení v září 2022 představil jako bohatý a úspěšný muž jménem A. Y. K. a poté, co mu tuto legendu bez výhrad uvěřila, utvrzoval jí následně, že A. v budoucnu všechny takové závazky uhradí, čemuž V. věřila, když žila v omylu o existenci A., a ačkoli si byl vědom toho, že A. neexistuje a on sám nemá prostředky na uhrazení závazků, přiměl V. k půjčkám finančních prostředků od jí blízkých osob, aby se tak formálně vyhnul odpovědnosti za takto sjednané závazky, a takto prostřednictvím ve shora popsaném omylu jednající P. V. postupně získal
aa. od D. T. částku v souhrnné výši 134 400 Kč, a to nejprve pod záminkou nutnosti opravy poškozených pneumatik u vozidla částku v souhrnné výši 100 000 Kč, které T. převedla ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet P. V., číslo XY vedený u České spořitelny, a.s., prostřednictvím pěti bezhotovostních převodů – dne 16. 9. 2022 ve výši 20 000 Kč, dne 18. 9. 2022 ve výši 20 000 Kč, dne 20. 9. 2022 ve výši 10 000 Kč a dne 25. 9. 2022 dvakrát ve výši 25 000 Kč, poté dne 27. 09. 2022 částku 30 000 Kč, kterou T. poté, co ji společně s P. V. vyzvedli v místě jejího bydliště v XY, ulice XY a odvezli ji na pobočku ČSOB, a.s. v Karlových Varech, ulice XY, kde D. T. vybrala v hotovosti 30 000 Kč, které předala P. V. a které si od V. následně převzal obžalovaný a užíval pro svou potřebu a v prosinci 2022, kdy komunikoval jménem P. V., pod záminkou poskytnutí prostředků na slibovaný návrat P. V. domů vylákal od D. T. částku 4 400 Kč, kterou D. T. převedla na účet P. V., která je dále dne 30.12.2022 přeposlala na bankovní účet své dcery číslo XY vedený u Air Bank, a.s.,
bb. od P. V. částku v souhrnné výši 304 188,79 Kč, a to nejprve prostřednictvím P. V. a od neupřesněné doby, pravděpodobně nejméně od listopadu sám, vydávaje se při komunikaci za P. V. a užívaje nepravdivých legend o práci a pobytu v Amsterodamu, těhotenství dcery, kdy v září a říjnu 2022 takto na účet P. V. číslo XY zaslala postupně celkem 61 600 Kč a posléze od počátku listopadu 2022 do ledna 2023 na účet dcery P. V. číslo XY vedený u Air Bank, a.s. postupně celkem 242 588,79 Kč,
6.
a. ve dnech 29.1.2020 až 31.1.2020 při vědomí, že nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení takové cesty objednal si dne 29.1.2020 u společnosti KV taxi, přistavení vozidla řízeného pošk. M. M., s nímž následně pod nepravdivou legendou, že jede vyzvedávat větší obnosy peněz z předem neupřesněných hotelů v Německu a Francii a při nepravdivém příslibu odměny za takovou jízdu ve výši nejméně 50.000 Kč požadoval po poškozeném M. M. odvoz po přesně nezjištěné trase přes Spolkovou republiku Německo do Francie nejméně do měst Štrasburk a Remeš, tedy cestu v délce nejméně 1675 km, za kterou poškozenému smluvenou ani jinou běžně účtovanou odměnu nezaplatil, přičemž M. M. musel následně vzniklou škodu ve výši 35 000 Kč společnosti KV taxi uhradit,
b. v březnu 2023 při vědomí, že nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení jím objednaných, požadovaných a co do objemu průběžně navyšovaných služeb smluvní přepravy osob, které čerpal, když s poškozenými požadované cesty bez zaplacení za služby vykonal, objednával pod smyšleným jménem, zpravidla pod jménem D. H. řidiče smluvní přepravy osob, kterým sliboval za jejich služby vysoké odměny, ačkoli si byl vědom, že za tyto služby nezaplatí, a tohoto jednání se dopustil nejméně
aa. vůči poškozenému V. V., který jej po příslibu úhrady 5 000 Kč za přepravu a další služby vozil v době od dne 22.3.2023 cca dvacet hodin nejméně dvakrát do obce XY k tamní nemocnici, kde se měl na oddělení psychiatrie ptát po konkrétní pacientce, zpět do Karlových Varů a po Karlových Varech a po dalších různých místech Karlovarského kraje, kdy V. v úmyslu mu nezaplatit, ujel s jiným řidičem, a poškozenému V. V. takto způsobil škodu ve výši 5.000,- Kč,
bb. vůči poškozenému O. B., který jej na základě jeho poptávky a pod příslibem úhrady odměny ve výši 10 000 Kč v době od 23.3.2023 22:00 hod. kdy se setkali v Karlových Varech, XY, vozil na různá místa Karlovarského kraje, a to až do 9:00 hod. dne 24.3.2023, avšak poškozenému následně za jeho služby nic nezaplatil a způsobil mu tak škodu ve výši 10.000 Kč,
cc. vůči poškozenému M. B., který jej na základě jeho poptávky na přepravu s příslibem odměny ve výši 15.000 Kč s pozdějším navýšením odměny na 20.000 Kč v době od 24.3.2023 17:05 hod., kdy se setkali v Karlových Varech, XY u hotelu XY, vozil na různá místa v Karlovarském kraji, a to až do cca 05:00 hodin dne 25. 3. 2023, avšak poškozenému následně za služby nic nezaplatil a způsobil mu tak škodu ve výši 20.000 Kč.“
dd. vůči poškozenému M. P., který jej na základě jeho poptávky na přepravu s příslibem odměny ve výši 9 000 Kč až 12 000 Kč, později navýšené na 15.000 Kč v době od 26.3.2023 cca 21:00 hod. vozil z Karlových Varů ul. XY od XY vozil na různá místa v Karlovarském kraji, kdy takto jezdili do 27.3.2023 okolo 09:00 hod., kdy po příslibu úhrady dohodnuté odměny z vozidla odešel, ale již se nevrátil a za služby nezaplatil a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 15 000 Kč.“
2. Za uvedené jednání byl obviněný R. M. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti (10) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené P. V. na náhradu škody částku 68 687, 07 Kč a na náhradu nemajetkové újmy částku 500 000 Kč.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody:
- K. H. částku 10 000 Kč, - P. V. částku 304 188,79 Kč, - D. T. částku 134 400 Kč, - M. B. částku 297 000 Kč, - M. P. částku 15 000 Kč, - V. V. částku 4 000 Kč, - M. B. částku 20 000 Kč, - Home Credit a.s. se sídlem [adresa] částku 55 000 Kč, - Cool Credit s.r.o. se sídlem [adresa] částku 15 000 Kč, - Via SMS s.r.o. se sídlem [adresa] částku 12 000 Kč, - Fair Credit Czech s.r.o. se sídlem [adresa] částku 40 000 Kč, - Cofidis a.s. se sídlem [adresa] částku 50 000 Kč, - Emma´s credit s.r.o. se sídlem [adresa] částku 5 500 Kč, - Zaplo Finance s.r.o. se sídlem [adresa] částku 50 000 Kč, - KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o. se sídlem [adresa] částku 20 709 Kč, - I-Xon a.s. se sídlem [adresa] částku 165 967,93 Kč.
5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená K. H. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená P. V. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození:
- K. H. - P. V. - M. P. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 5 T 6/2024 podali obviněný R. M. a poškozená K. H., odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2026, sp. zn. 4 To 9/2026, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného a poškozené zrušil pouze v adhezních výrocích týkajících se poškozené K. H. a poškozené KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o. v likvidaci, se sídlem Hradec Králové, Československé armády 7, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozeným: České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] náhradě nemajetkové újmy z titulu poskytnuté peněžité pomoci podle zákona č. 45/2013 Sb. částku ve výši 92 330 Kč a K. H., na náhradě škody částku ve výši 10 000 Kč, na náhradě nemajetkové újmy za prožité duševní útrapy částku ve výši 207 670 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená K. H. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.
9. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2026, sp. zn. 4 To 9/2026, podal obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. l), g), h) a m) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí pochybil, neboť ve výroku napadeného rozsudku rozhodl, že z podnětu odvolání se zrušuje část rozsudku ohledně adhezního řízení a současně rozhodl, že ve zbytku zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Formálně tedy odvolací soud nevyhověl zbytku odvolání. Obviněný zde zároveň dodává, že tento dovolací důvod uplatňuje pouze podpůrně.
10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, který spatřuje v tom, že soudy učinily skutkové a na ně navazující hmotněprávní závěry, aniž dostatečně individualizovaly jednotlivé dílčí útoky a současně objasnily, jakým konkrétním způsobem měla poškozená v jednotlivých případech projevit svůj nesouhlas. Skutkové věty jsou konstruovány jako popis dlouhodobého „soužití", nikoli jako popis jednotlivých trestněprávně relevantních jednání. To se následně promítá i do právní kvalifikace, která je vystavěna na neurčitém skutkovém základu. Soud prvního stupně sice v úvodu odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že z jeho strany došlo k úpravě skutkových vět jednotlivých skutků uvedených v rozsudku, nadále dle přesvědčení obviněného však platí, že skutkové věty nenaplňují požadavky trestního zákona na vymezení jednotlivých skutků tak, aby je bylo možné subsumovat pod určité trestné činy uvedené v trestním zákoníku. Obviněný s odkazem na judikaturu zdůrazňuje, že rozhodujícím východiskem pro posouzení správnosti právní kvalifikace je především skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině. Neobsahuje-li poté skutková věta úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je rozhodnutí vadné a nemůže obstát. Ke skutku pod bodem I. napadeného rozsudku (poškozená S.) uvádí, že soud prvního stupně v popisu skutku sice konstatuje, že obviněný si měl vynutit pohlavní styk, vůbec ovšem není popsáno, z čeho si měl být obviněný vědom, že měl být údajný pohlavní styk s poškozenou nedobrovolný a jak případný nesouhlas měla prezentovat poškozená, zda takový nesouhlas byl pro obviněného srozumitelný a současně ve skutkové větě není ani náznakem zmíněno, jak konkrétně mělo jednání proběhnout a zda takové jednání je možné definovat jako pohlavní styk či jako soulož ve smyslu trestního zákoníku. Uzavírá, že popis skutku soudem prvního stupně, potvrzený soudem odvolacím jako správný a zákonný, není dostatečný a nenaplňuje nároky na popis skutku. U skutku pod bodem II. napadeného rozsudku (poškozená H.) platí v podstatě to samé jako je shora uvedeno u skutku I., kdy soud prvního stupně popisuje, že následně mělo docházet k orálnímu uspokojování anebo uspokojování rukou, ale už nekonkretizuje, kdy k tomuto mělo docházet a jak jednotlivé údajně spáchané útoky měly probíhat. U bodu III. rozsudku (poškozená V.) se soud prvního stupně dopouští opět stejného pochybení, kdy ve skutkové větě uvádí, že obviněný přinutil poškozenou k nejrůznějším praktikám, ale všechna tato jednání shrnuje do jedné věty, aniž by se pokusil blíže definovat, kdy konkrétně k jednotlivým útokům mohlo dojít, čím konkrétně si měl soulož či styk srovnatelný se souloži vynucovat a jak konkrétně mělo jednání probíhat. V podstatě to stejné lze uvést i k teoretické možnosti naplnění skutkové podstaty vydírání. V napadeném rozsudku není vůbec uvedeno, kdy konkrétně a jakým způsobem měl pachatel jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutit, aby něco konal, opomenul nebo strpěl. Vzhledem k popisu skutků pod body I. až III. je v podstatě nemožné seznat, pod jakým jednáním má být spatřováno naplnění skutkové podstaty vydírání, neboť se v podstatě jednalo o vyprávění jakéhosi příběhu, nikoliv o kvalifikovaný popis skutku.
11. Obviněný dále namítl, že pokud soud prvního stupně nemohl postavit najisto, které jednání obviněného mělo způsobit těžkou újmu, nemohl jej uznat vinným ze spáchání kvalifikované skutkové podstaty. Pokud tedy nemohl určit, které jednání těžkou újmu způsobilo, měl aplikovat zásadu in dubio pro reo. Důsledkem nesprávné aplikace kvalifikovaných skutkových podstat soud ukládal trest podle trestní sazby § 185 odst. 3 tr. zákoníku (sazba trestu odnětí svobody 5-12 let), místo správné sazby § 185 odst. 2 TZ (sazba trestu odnětí svobody 2-10 let) ve znění trestního zákoníku, účinného do 31. 12. 2024. Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně zkrátil jeho právo na obhajobu, neboť v řízení nepřipustil ani jeden z důkazních návrhů, jejichž provedení navrhl. V projednávané věci se nejedná o pouhé nevyhovění důkazním návrhům, nýbrž o situaci tzv. opomenutých důkazů. Obviněný navrhoval konkrétní svědky k prokázání okolností, které mohou zásadně ovlivnit hodnocení věrohodnosti poškozených, jakož i průběh soužití. Přesto soudy tyto návrhy odmítly a následně učinily skutkové závěry výlučně na základě výpovědí poškozených. Například zamítnutí výslechu svědka O. považuje obviněný za závažné porušení práva na spravedlivý proces. Dále obviněný uvádí, že již před soudem prvního stupně uplatnil námitku, že řízení trpí podstatnou vadou spočívající mimo jiné v tom, že při výslechu obviněného před soudem byl přítomen jeden z údajně poškozených taxikářů, který byl následně vyslechnut jako svědek, tudíž jeho svědecká výpověď byla ovlivněna a je tak procesně nepoužitelná. Obviněný dále brojí i proti právní kvalifikaci ohledně jednání vůči poškozenému B. Ve vztahu k jednání vůči poškozenému má za to, že není ničím podložen závěr soudu prvního stupně, že by se jednalo ze strany poškozeného B. o vynucené platby, že by jednání mělo být takové intenzity, aby v poškozeném mělo vzbudit takovou obavu, na základě které by se snad měl poškozený obávat zdržovat ve svém bytě či měl mít obavu o svůj život. V podstatě to stejné platí i pro údajné typově shodné jednání vůči poškozené H. a její matce, které mělo být takové intenzity, aby v poškozené H. či její rodině mělo vzbudit takovou obavu, na základě které by snad měl kdokoliv mít obavu o svůj život. Dále nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že poškozená V. měla být v podstatě živý nástroj. Tento závěr nejenže z provedeného dokazování nevyplývá, provedeným dokazováním byl vyvrácen. Soud prvního stupně navíc v odůvodnění neuvádí, z jakého důvodu považuje poškozenou za živý nástroj a současně z jakého důvodu by měl být obviněný výlučným a přímým pachatelem trestného činu podvodu. U jednání vůči taxikářům pod bodem VI. výroku rozsudku obviněný namítl, že si sami poškození počínali neopatrně, tedy tak, aby sami předcházeli vzniku případných škod. Vzhledem k charakteru poskytnutých služeb lze dle názoru obviněného uzavřít, že pro případ uznání viny by se jednalo o kriminalizaci soukromoprávního vztahu, tudíž se nejedná o trestný čin. Podle obviněného se dopustil odvolací soud také pochybení ohledně hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozených V., H. a S.
12. Jelikož se tedy odvolací soud ve výrocích o vině a trestu plně ztotožnil s výroky a odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně a tyto výroky a odůvodnění jsou věcné nesprávné, navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 4 To 9/2026-4543 ze dne 12. 3. 2026 ve všech výrocích. Zrušil dále rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 6/2024-4392 ze dne 24. 11. 2025 ve všech výrocích a podle § 2651 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nelze přehlédnout, že obviněný prostřednictvím většiny svých dovolacích námitek pouze opakuje svoji obhajobu z předchozích fází řízení, přičemž odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vypovídají o tom, že se soudy s otázkou jejich důvodnosti vypořádaly náležitým, zákonu odpovídajícím a přesvědčivým způsobem. K námitkám obviněného o vadách popisu skutku státní zástupkyně uvádí, že výrok o vině musí podle § 120 odst. 3 tr. ř. obsahovat takový popis místa, času a způsobu jednání, popřípadě dalších individualizačních okolností, aby skutek nebylo možno zaměnit s jiným, a aby z něj současně vyplývaly všechny zákonné znaky použité skutkové podstaty včetně znaků kvalifikovaných. U dlouhodobého domácího násilí však tento požadavek nelze chápat jako nutnost vytvořit chronologický katalog všech jednotlivých incidentů. Skutková věta zde nutně nabývá podoby souhrnného, avšak dostatečně konkretizovaného vylíčení dlouhodobého vztahového děje: vymezuje jeho období, osoby, prostředí, opakující se formy fyzického, psychického či sexuálního násilí, jejich četnost či intenzitu a rozhodné následky. Takový popis musí umožnit dovodit jak znak zlého nakládání a jeho trvalosti, tak u sexuálních útoků konkrétní okolnosti nasvědčující absenci souhlasu a donucení, resp. jinému zákonnému způsobu spáchání znásilnění. Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí je trestným činem trvajícím, jehož podstatou je celistvý stav dlouhodobého útlaku, nikoli součet procesně samostatných dílčích útoků. Jsou-li opakované sexuální útoky součástí tohoto dlouhodobého násilného vztahového vzorce, nemusí být (není-li to vzhledem k povaze a důkazní situaci možné) každý z nich přesně datován a samostatně detailně popsán, jako by šlo o dílčí útoky pokračujícího trestného činu. To ovšem neznamená rezignaci na popis znaků § 185 tr. zákoníku. Musí být patrné alespoň to, v jakém období, jakým typovým způsobem a proti jak projevené vůli poškozené k pohlavním stykům docházelo. Státní zástupkyně uvádí, že v posuzovaném případě je skutkový popis zcela v souladu s výše uvedeným. Popis skutků obsahuje dostatečné informace o vykonání soulože či jiného pohlavního styku, pohrůžce a vyjádření nesouhlasu poškozených. Popis skutku rovněž obsahuje časové ohraničení období, kdy k trestnému jednání docházelo. Závěrem k této části námitek státní zástupkyně poznamenává, že argumentace dovolatele není vystavěna zcela přiléhavě uplatněným dovolacím důvodům. Tvrzení, že skutek, jak byl zjištěn soudy, nenaplňuje znaky trestného činu znásilnění, popřípadě okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty, představuje naopak námitku nesprávného právního posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tato námitka je však z důvodů uvedených výše nedůvodná.
14. K námitce těžké újmy na zdraví státní zástupkyně konstatuje, že v posuzované věci těžká újma nevznikla v důsledku izolovaného jednorázového sexuálního útoku, nýbrž v důsledku dlouhodobého násilí. Opakované donucování poškozené k pohlavnímu styku představovalo významnou a nikoli zanedbatelnou příčinu rozvoje její posttraumatické stresové poruchy. Stejný závěr lze vztáhnout i k trestnému činu vydírání tehdy, pokud konkrétní nucení násilím nebo pohrůžkami představovalo samostatnou a dostatečně významnou složku dlouhodobého útlaku, která se na vzniku následku kauzálně podílela. K zásadě in dubio pro reo státní zástupkyně uvádí, že samotná jistota, že těžkou újmu na zdraví způsobil obviněný svým celkovým protiprávním jednáním, ještě nepostačuje k jejímu přičtení ke každému trestnému činu spáchanému v jednočinném souběhu. U každého z nich je nutno zkoumat, zda jednání naplňující jeho znaky bylo ve vztahu k následku příčinou dostatečně významnou a zda byl těžší následek pachatelem alespoň z nedbalosti zaviněn. Není-li taková příčinná souvislost prokázána u určitého trestného činu, nelze u něj použít kvalifikovanou skutkovou podstatu zahrnující těžkou újmu. Je-li však prokázáno, že následek vyvolal celý komplex jednání tvořící trestný čin týrání, lze jej přičíst tomuto trvajícímu trestnému činu, i když jej nelze přičíst jednotlivému dílčímu útoku. Proto i kdyby nebylo zcela jasné, kterým konkrétním jednáním byl následek způsoben, v případě příčinné souvislosti s celým komplexem jednání by nebylo namístě vůbec neaplikovat kvalifikované skutkové podstaty, jak s poukazem na zásadu in dubio pro reo požaduje obviněný.
15. Státní zástupkyně se dále ztotožňuje s názorem odvolacího soudu vysloveným v bodě 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí o dostatečnosti vypořádání důkazních návrhů soudem prvního stupně (body 19-24 a bod 191 odůvodnění prvostupňového rozsudku). Námitka opomenutého důkazu není důvodná, jestliže soud návrh nezamlčel, rozhodl o něm a konkrétně vysvětlil, proč jej neprovádí. Obviněný dále brojí proti nedostatečnému vyjádření odvolacích námitek soudem druhého stupně, přičemž tyto námitky rekapituluje. K tomu je možno poznamenat, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Státní zástupkyně se se soudy nižších stupňů shoduje rovněž v otázce právního posouzení jednání pod bodem 5. Všechny útoky sledovaly předem existující jednotný záměr opatřit si peníze, bez reálného úmyslu je vrátit, byly prováděny stejným mechanismem a v blízké časové a věcné souvislosti. Případy uzavírání úvěrových smluv lze současně popsat jako podvod podle § 209 tr. zákoníku. Poškozená byla uvedena v omyl, v jeho důsledku poskytla prostředky, obviněný se obohatil a poškozené vznikla škoda. Rovněž roli poškozené V. jako živého nástroje soud prvního stupně v bodech 158-160 odůvodnění rozsudku vysvětlil. Za přijatelný je možno považovat závěr, že vlivem dlouhodobého týrání a manipulace byla poškozená fakticky obrána o možnost svobodného rozhodování. Ve vztahu k jednání pod bodem 6 obviněný namítl, že s ohledem na charakter poskytnutých služeb se ze strany soudu jedná o kriminalizaci soukromoprávního vztahu a nejedná se o trestný čin. Námitku obviněného tak lze chápat jako tvrzení, že pokud byl uznán vinným pod tímto bodem, jedná se o porušení zásady subsidiarity trestní represe zakotvené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Zásada subsidiarity trestní represe představuje korektiv určený pro zcela výjimečné případy. Její aplikace přichází v úvahu pokud konkrétní skutek svou závažností nedosahuje ani spodní hranice běžně se vyskytujících případů dané trestné činnosti. Státní zástupkyně dodává, že samotná existence občanskoprávních či jiných právních následků však bez dalšího neodůvodňuje závěr o nepoužitelnosti prostředků trestního práva.
16. S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že nebyly naplněny tvrzené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Jelikož namítané vady nejsou přítomny ani v jednom rozhodnutí nižšího soudu, není naplněn ani tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Po zvážení shora uvedených skutečností proto navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupkyně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
19. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
20. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného R. M.
21. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., k němuž namítá, že ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu absentuje rozhodnutí o zbývající části jeho odvolání, neboť odvolací soud pouze uvedl, že z podnětu odvolání zrušuje napadený rozsudek v adhezních výrocích a „ve zbytku zůstává napadený rozsudek nedotčen“. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. však dopadá na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V posuzované věci však takovou vadu rozhodnutí odvolacího soudu nelze dovodit. Z výroku rozhodnutí je zřejmé, v jakém rozsahu odvolací soud napadený rozsudek zrušil a v jakém rozsahu jej ponechal nedotčen. Formulací „ve zbytku zůstává napadený rozsudek nedotčen“ tak odvolací soud jednoznačně vyjádřil, že ve zbývajícím rozsahu do výroku napadeného rozsudku nezasahuje. Pro posouzení uvedené námitky je přitom významné rovněž odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Z něj vyplývá, že odvolací soud se zabýval jednotlivými námitkami obviněného uplatněnými v odvolání a provedl přezkum napadeného rozsudku i v části, která nebyla jeho rozhodnutím zrušena. Nelze proto dovodit, že by o této části odvolání vůbec nerozhodl nebo ji opomenul přezkoumat. Naopak z obsahu rozhodnutí jako celku je zřejmé, že odvolací soud odvolání v rozsahu přesahujícím zrušené adhezní výroky posoudil a neshledal důvod ke změně napadeného rozsudku. Skutečnost, že odvolací soud namísto výslovné formulace o zamítnutí odvolání ve zbývajícím rozsahu zvolil formulaci, podle níž „ve zbytku zůstává napadený rozsudek nedotčen“, proto sama o sobě nevede k závěru o absenci či neúplnosti výroku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Rozhodující je obsah rozhodnutí jako celku, z něhož musí být patrné, jak odvolací soud o podaném odvolání rozhodl. Tato podmínka byla v posuzované věci splněna. Obviněný sám navíc v dovolání uvádí, že tuto námitku uplatňuje pouze podpůrně. Námitka obviněného tak ve skutečnosti směřuje toliko proti způsobu formulace výroku rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli proti tomu, že by některý z výroků, o němž měl odvolací soud rozhodnout, skutečně chyběl či byl neúplný.
22. Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
23. Obviněný pod uplatněný dovolací důvodu podřadil námitku, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a to v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí poškozených V., H. a S., jejichž věrohodnost zpochybňuje. Nejvyšší soud však konstatuje, že skutková zjištění soudu mají naopak v provedeném dokazování oporu, logicky z něj vyplývají, přičemž se opírají především o výpovědi těchto poškozených. Soud prvního stupně se věrohodností poškozených dostatečně zabýval v bodech 41-42, 56-58 a 96-97 a 110 odůvodnění rozsudku. Rovněž odvolací soud se s námitkami obviněného v tomto směru řádně vypořádal, když se jimi zabýval v bodě 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Skutečnost, že soud hodnotil věrohodnost svědkyň způsobem, který neodpovídá představám obviněného, sama o sobě zpravidla nezakládá zjevný rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a tímto důkazem ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu, pokud soud dostál požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z § 2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, jimiž byl při posuzování věrohodnosti veden, náležitě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí.
24. Obviněný dále uvedl, že soud prvního stupně zkrátil jeho právo na obhajobu, neboť v řízení nepřipustil ani jeden z důkazních návrhů, jejichž provedení navrhl. V projednávané věci se proto dle jeho názoru jedná o situaci tzv. opomenutých důkazů. Obviněný navrhoval konkrétní svědky k prokázání okolností, které mohou zásadně ovlivnit hodnocení věrohodnosti poškozených. Přesto soudy tyto návrhy odmítly a následně učinily skutkové závěry výlučně na základě výpovědí poškozených.
25. K námitce opomenutých a procesně nepoužitelných důkazů je třeba předně uvést, že rozhodnutí o tom, které z vyhledaných, předložených či stranami navržených důkazů budou v trestním řízení provedeny, náleží do výlučné pravomoci soudu. Tento princip vychází mimo jiné z ústavně zakotvené nezávislosti soudní moci podle čl. 82 Ústavy, z něhož se podává, že soud je povinen v každé fázi trestního řízení samostatně posuzovat, zda dosavadní rozsah dokazování poskytuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, případně zda je nezbytné dokazování doplnit, a to bez ohledu na procesní aktivitu stran. Současně je oprávněn hodnotit důvodnost jednotlivých důkazních návrhů a rozhodnout, zda mohou přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Z uvedeného vyplývá, že soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu obviněného či jiné procesní strany. Pokud však navržený důkaz neprovede, musí svůj postup náležitě a přesvědčivě odůvodnit tak, aby bylo zřejmé, z jakých důvodů považoval provedení takového důkazu za nadbytečné, nerozhodné nebo jinak neúčelné. Nejvyšší soud zde ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy se s důkazními návrhy obviněného řádně vypořádaly, přičemž lze odkázat na bod 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a na body 19-24 a bod 191 odůvodnění prvostupňového rozsudku, v němž nalézací soud řádně odůvodnil, z jakých důvodů navržené důkazy považoval za nadbytečné. V daném případě není pochyb o tom, že pro vyslovení skutkových a právních závěrů plně postačilo provedení dokazování v rozsahu nalézacím soudem u hlavního líčení provedeném a nelze proto přisvědčit námitkám obviněného směřujícím proti rozsahu provedeného dokazování.
26. Obviněný dále brojí proti zamítnutí výslechu svědka O., které považuje za závažné porušení práva na spravedlivý proces. Dále považuje za podstatnou vadu řízení skutečnost, že při jeho výslechu před soudem byl přítomen jeden z údajně poškozených taxikářů, který byl následně vyslechnut jako svědek. Jeho svědeckou výpověď proto považuje za ovlivněnou a procesně nepoužitelnou. Nejvyšší soud v souvislosti s namítaným porušením práva na spravedlivý proces uvádí, že ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez podrobnějšího odůvodnění samo o sobě automaticky neznamená zásah do tohoto základního práva. K závěru o zásahu do práva na spravedlivý proces by bylo možné dospět teprve tehdy, jestliže by neprovedení navrženého důkazu současně vedlo k zásadnímu deficitu v procesu zjišťování skutkového stavu věci, v jehož důsledku by skutkové závěry soudu postrádaly dostatečný podklad v provedeném dokazování nebo by nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Samotná skutečnost, že soud nevyhověl důkaznímu návrhu obviněného proto bez dalšího nepostačuje k závěru o existenci opomenutého důkazu ani o porušení práva na spravedlivý proces. K návrhu na výslech svědka O. lze dále uvést, že soudy se podrobně zabývaly otázkou, zda by provedení tohoto důkazu mohlo přispět k objasnění rozhodných skutkových okolností, jakož i tím, zda tyto okolnosti již nebyly spolehlivě objasněny na základě ostatních provedených důkazů. S námitkou a procesní nepoužitelností výpovědi svědka taxikáře V. se odvolací soud vypořádal v bodě 16 napadeného rozsudku. Nejvyšší soud zde dodává, že nelze hovořit o tom, že by svědecká výpověď byla v důsledku procesního pochybení soudu prvního stupně jakkoliv ovlivněna, neboť v daném hlavním líčení obviněný vypovídal k jiným skutkům, než ke kterým byl při pozdějším hlavním líčení vyslýchán svědek V. Hodnocení této situace soudy je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle kterého případné nedodržení postupu podle § 209 odst. 1 tr. ř. neznamená bez dalšího nepoužitelnost výpovědi takového svědka v daném řízení, pouze je nutno zohlednit vliv přítomnosti svědka při hodnocení jeho výpovědi.
27. K námitce obviněného stran vad popisu skutků Nejvyšší soud připomíná, že skutek musí být přesně označen s uvedením místa, času a způsobu jednání, popř. s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití jiné trestní sazby. Povinnost soudu rozhodnout o skutku uvedeném v obžalobě však neznamená povinnost bez dalšího převzít popis skutku z obžaloby, ale při zachování totožnosti skutku musí soud přizpůsobit jeho popis tak, aby odpovídal použité právní kvalifikaci skutku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 5 Tdo 750/2021). V posuzovaném případu se lze ztotožnit s názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, že soud prvního stupně svým postupem nijak nevybočil z mantinelů přípustných úprav popisu skutku. Jak v obžalobě, tak v usnesení o zahájení trestního stíhání je v popisu skutku týkajícího se poškozené S. mj. obsaženo nejen zlé zacházení vůči poškozené, ale i to, že obviněný poškozenou pod pohrůžkou zveřejnění jejích intimních fotografií či videí i přes její nesouhlas opakovaně donutil k pohlavním stykům, a tudíž nelze akceptovat námitku, že není vůbec popsáno, jaké bylo jednání vůči poškozené, které by mohlo být subsumováno pod trestný čin znásilnění, a jak poškozená reagovala. Uvedené pak platí i ve vztahu k téže argumentaci ohledně skutků ad 2. a 3. Lze shrnout, že popis skutků obsahuje dostatečné vymezení sexuálního jednání, včetně vykonání soulože či jiného pohlavního styku, užití pohrůžky a projeveného nesouhlasu poškozených, jakož i časové vymezení období, v němž k trestnému jednání docházelo.
28. Pro úplnost zbývá dodat, že ani tvrzení obviněného, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, nelze považovat za relevantní výhradu, neboť tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 11 Tdo 812/2017). Stejně tak k tvrzení obviněného o porušení jeho práva na spravedlivý proces je třeba uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud konstatuje, že v projednávaném případě soudy právo dovolatele na spravedlivý proces neporušily. Hodnotily-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než dovolatel, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých s právem na spravedlivý proces.
29. Obviněný R. M. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
30. Nejvyšší soud konstatuje, že námitku obviněného týkající se nesplnění podmínek pro přičtení následku těžké újmy na zdraví ke kvalifikovaným skutkovým podstatám trestných činů lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti právnímu posouzení skutku, konkrétně proti závěru o naplnění zákonných znaků kvalifikovaných skutkových podstat. Obviněný konkrétně namítal, že pokud soud nemůže určit, které jednání těžkou újmu způsobilo, měl aplikovat zásadu in dubio pro reo. Nejvyšší soud zde konstatuje, že jednání obviněného je třeba z hlediska jednoty skutku posuzovat jako jeden skutek, jímž byly současně naplněny znaky více trestných činů, tedy jako jednočinný souběh. Z této skutečnosti však nelze bez dalšího dovodit, že následek v podobě těžké újmy na zdraví je přičitatelný každé z dotčených skutkových podstat. Pro použití kvalifikované skutkové podstaty je vždy nezbytné zkoumat, zda mezi jednáním zakládajícím konkrétní trestný čin a vznikem těžké újmy existuje příčinná souvislost a zda byl tento následek zahrnut zaviněním pachatele alespoň z nedbalosti. V posuzované věci však bylo prokázáno, že způsobení těžké újmy na zdraví nevzniklo v důsledku jednorázového útoku, nýbrž v důsledku dlouhodobého fyzického, psychického a sexuálního násilí. Jak ve svém vyjádření uvedla i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, opakované donucování k pohlavnímu styku, při němž nebyl žádný z intimních kontaktů dobrovolný, představovalo samostatnou, významnou a nikoli zanedbatelnou příčinu rozvoje posttraumatické stresové poruchy poškozené. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vznikem tohoto následku je proto ve vztahu k právní kvalifikaci jednání jako zločinu znásilnění dána. Obdobný závěr lze učinit rovněž ve vztahu k trestnému činu vydírání, pokud konkrétní jednání spočívající v nucení násilím či pohrůžkami představovalo samostatnou a dostatečně významnou složku dlouhodobého protiprávního jednání, která se na vzniku těžké újmy kauzálně podílela. Nejvyšší soud proto uzavírá, že skutečnost, že nelze s jistotou izolovat konkrétní dílčí jednání, které mělo na vzniku následku rozhodující podíl, sama o sobě nevylučuje použití kvalifikované skutkové podstaty.
31. Obviněný dále brojí proti právní kvalifikaci ohledně jednání vůči poškozenému B. Ve vztahu k tomuto jednání má za to, že není ničím podložen závěr soudu prvního stupně, že by se jednalo ze strany poškozeného B. o vynucené platby, že by jednání mělo být takové intenzity, aby v poškozeném mělo vzbudit takovou obavu, na základě které by se snad měl poškozený obávat zdržovat ve svém bytě či měl mít obavu o svůj život. V podstatě to stejné namítl i u jednání vůči poškozené H. a její matce, které mělo být takové intenzity, aby v poškozené H. či její rodině mělo vzbudit takovou obavu, na základě které by se snad měl kdokoliv mít obavu o svůj život. Nejvyšší soud konstatuje, že jednotlivá jednání obviněného byla vedena identickým záměrem, a to opatřit si finanční prostředky, aniž by měl skutečný úmysl je následně vrátit, přičemž k jejich realizaci docházelo obdobným způsobem a v časové i věcné návaznosti. Poškození byli jednáním obviněného uvedeni v omyl, v důsledku tohoto omylu poskytli finanční prostředky, obviněný se na jejich úkor obohatil a na straně poškozených vznikla odpovídající škoda. Trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku přitom představuje obecnou skutkovou podstatu ve vztahu ke speciální skutkové podstatě úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku. Skutečnost, že k získání finančních prostředků byly využity úvěrové vztahy, proto sama o sobě nevylučuje právní posouzení jednání podle § 209 tr. zákoníku, jsou-li naplněny všechny jeho zákonné znaky. Úvěrový vztah v daném případě představoval pouze prostředek, jehož prostřednictvím obviněný uskutečňoval svůj jednotný podvodný záměr. Za těchto okolností lze proto právní kvalifikaci užitou soudy považovat za odpovídající zjištěným skutkovým okolnostem.
32. Dále nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že poškozená V. měla být v podstatě živý nástroj. Zde Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který v bodech 158-160 přesvědčivě vyložil všechny úvahy, které ho vedly k závěru o roli poškozené V. jako živého nástroje. Lze jen stručně dodat, že dlouhodobé týrání a manipulativní jednání obviněného vedly u poškozené k takovému stupni závislosti a psychického podřízení, který podstatně omezil její schopnost svobodně realizovat vlastní vůli. Za těchto okolností nelze jednání poškozené při sjednávání jednotlivých úvěrů bez dalšího pokládat za projev její vlastní vůle podílet se na podvodném jednání. Obviněný poškozenou využíval jako osobu, prostřednictvím níž realizoval skutkové jednání úvěrových podvodů, aniž by sama nesla trestní odpovědnost za jeho protiprávní jednání. Za těchto okolností lze proto považovat podmínky nepřímého pachatelství ve smyslu § 22 odst. 2 tr. zákoníku za splněné a trestní odpovědnost za předmětné úvěrové podvody proto tíží obviněného jako nepřímého pachatele.
33. Obviněný dále ve vztahu k jednání pod bodem 6. výroku rozsudku namítl, že s ohledem na charakter poskytnutých služeb se nejedná o trestný čin. Nejvyšší soud konstatuje, že tuto námitku lze chápat jako tvrzení, že pokud byl uznán vinným pod tímto bodem, jedná se o porušení zásady subsidiarity trestní represe zakotvené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Jedná se tedy o námitku hmotněprávní povahy, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nutno však připomenout, že zásadu subsidiarity trestní represe, jak je formulovaná v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, blíže specifikovalo stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012 Sb. rozh. tr., které zcela jasně a srozumitelně definuje předpoklady pro její uplatnění. Zjednodušeně řečeno, lze tuto zásadu užít až v případě, kdy je jednoznačně prokázáno, že skutek naplňuje všechny znaky trestného činu a zároveň jsou zde okolnosti svědčící o tom, že společenská škodlivost takového jednání je natolik nízká, že nedosahuje intenzity ani běžně se vyskytujících trestných činů obdobné povahy. V nyní posuzovaném případě ovšem obviněný svým jednáním pod bodem 6b. naplnil všechny zákonné znaky pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kdy si ve všech případech sjednával přepravu osobními automobily pod příslibem uhrazení této služby, avšak nikdy poškozeným smluvenou částku nezaplatil. Přitom ze způsobu spáchání buď vyplývá, že sděloval legendu o další osobě, pro kterou pracuje, a která cestu uhradí nebo prostě po ukončení cesty odešel z vozidla a zmizel. Celé toto jednání je proto posouzeno jako jeden pokračující přečin podvodu. Dovolatel se omezil na apel posuzovat tuto věc toliko z hlediska soukromého práva. K tomu se však jeví vhodným připomenout, že trestní postih nelze automaticky vyloučit jen proto, že existují i prostředky jiného právního odvětví (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012 sp. zn. 3 Tdo 82/2012, přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2016 sp. zn. 8 Tdo 803/2016). Ani této námitce proto nebylo možné přiznat opodstatnění.
34. Obviněný konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l), g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
35. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný R. M. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky pod bodem 1. zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku, zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pokusu přečinu účasti na sebevraždě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 144 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 3. zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku, zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinu zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 4. přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku, pod body 3. a 5. pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 6a. provinění podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 6b. pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
36. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného R. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 8. 2026
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu