Plný text
4 Tdo 831/2026-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 o dovolání obviněného D. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 8 To 69/2026, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 140/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2026, sp. zn. 91 T 140/2025 byl obviněný D. K. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 12. 11. 2024 v době okolo 22:56 hodin, po předchozím konfliktu kvůli jeho nevhodnému chování v garážích obchodního centra XY na XY v Brně, během vyjíždění z krytých garáží osobním motorovým vozidlem značky Škoda Octavia modré barvy, XY, nejprve oknem levých předních dveří vyhrožoval u brány stojícímu bezpečnostnímu pracovníkovi OC XY, poškozenému P. J. M., slovy: „že ví, kde poškozený pracuje, že ho zmlátí a že si na něj ráno počká, až bude odcházet z práce,“ následně s vozidlem prudce zrychlil a odjel pryč k nedaleké myčce, odkud se krátce na to s autem opět vrátil zpět k bráně, do níž přední částí vozu najel právě ve chvíli, kdy poškozený spouštěl dolů bezpečnostní mříž a z místa řidiče na poškozeného z vozu zakřičel, „co teď jako udělá; “ bezprostředně poté, co poškozený obžalovanému sdělil, že mříž spustí dolů i přesto, že v bráně stojí se svým autem, obžalovaný s vozidlem couvnul, vystoupil a přistoupil k zavazadlovému prostoru, odkud následně popošel směrem k poškozenému stojícímu za bezpečnostní mříží a se slovy: „čuráku, víš co to je, devítka, zastřelím tě, dívej“ k poškozenému přistoupil na vzdálenost přibližně 5 metrů, zamířil na něj plynovou pistolí černé barvy, s logem „ASG“, ráže 4,5mm, kterou držel v pravé ruce, přičemž poškozený se v reakci na tuto výhrůžku vyděsil, ustoupil několik kroků a poté utekl po schodech do pasáže obchodního centra.“
2. Za uvedené jednání a taktéž za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 30 T 64/2025, v právní moci téhož dne, a taktéž za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2025, sp. zn. 12 T 132/2025, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2025, byl obviněný D. K. odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 (čtyřiceti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen souhrnný trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 48 (čtyřiceti osmi) měsíců.
4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen souhrnný trest propadnutí věci, a to plynové pistole černé barvy, výr. č. C-18M43529 se zásobníkem s 20 ks kuliček, která je uložena na Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál PČR v Brně na Příční 31.
5. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 30 T 64/2025 a dále výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. října 2025, sp. zn. 12 T 132/2025, který nabyl právní moci 5. listopadu 2025, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.
6. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2026, sp. zn. 91 T 140/2025 podal obviněný D. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 8 To 69/2026, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
7. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 8 To 69/2026, podal obviněný D. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c) a m) tr. ř. Dovolatel ve vztahu k naplnění důvodu uvedeného v ust. § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvádí, že Městský soud v Brně porušil jeho právo na obhajobu, jelikož měl v hlavním líčení rozhodovat o skutku, kvalifikovaném jako nebezpečné vyhrožování dle ust. § 353 tr. zákoníku. Věděl, že pokud by byl obviněný uznán vinným, dojde k ukládání trestu i za další již pravomocně uložené trestné činy, a to takové, na něž se z důvodu vysokého trestního postihu vztahuje trest odnětí svobody převyšující 5 let. Soud I. stupně dále postupoval tak, že nejprve obviněného z hlavního líčení na základě řádné omluvy omluvil a telefonicky mu předseda senátu sdělil, že bude na odročené hlavní líčení předvolán, následně však soud takto nepostupoval, jelikož jej k hlavnímu líčení řádně nepředvolal, ale ve večerních hodinách dne 8. 1. 2026 bylo policejním orgánem obviněnému doručeno předvolání na ranní hlavní líčení s tím, že se k němu musí dostavit, jinak bude předveden a poté, co se dostavil k hlavnímu líčení a požádal o využití svého práva přípravy na hlavní líčení, nesouhlasil se zkrácením lhůty k přípravě na hlavní líčení a zejména když trval na tom, že si musí zvolit obhájce, mu tato možnost byla odepřena. Tím došlo na základě nesprávného procesního postupu soudu k porušení jeho práva na obhajobu.
8. Ve vztahu k naplnění důvodu dle ust. § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. dovolatel uvádí, že soud I. instance porušil pravidla řízení, což odvolací soud měl zohlednit a takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. To však odvolací soud neučinil. Dovolatel dále uvádí, že u něj došlo po obdržení rozsudku Krajského soudu v Brně ke kolapsu organismu a psychickému zhroucení, které si vyžádalo hospitalizaci na lůžkovém oddělení Fakultní nemocnice Brno - Černovice, a to na oddělení psychiatrie, konkrétně z důvodu jeho suicidálních stavů. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dle ust. § 265o tr. ř. odložil výkon trestu, který mu byl uložen napadenými rozhodnutími a pokud by i nadále setrval na totožném výroku o vině, měl by zohlednit, že obviněný je stále ve věku blízkém věku mladistvých a že dostal za spáchané skutky nepřiměřeně vysoký trest, který nesplňuje dle jeho přesvědčení zákonná hlediska pro ukládání trestu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud výrokové části usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2026, č. j. 8 To 69/2026–151, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2026, č. j. 91 T 140/2025-127 zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že obviněný namítá 1) neustanovení obhájce, ačkoliv mu měl být ukládán trest i za sbíhající se trestnou činnost, kde byl ohrožen horní hranicí trestní sazby přesahující pět let, 2) nedodržení lhůty k přípravě v důsledku odročení hlavního líčení, 3) svůj nepříznivý zdravotní stav a nepříznivý stav svých rodičů, 4) nepřiměřenost trestu a svůj věk blízký věku mladistvých. Z těchto námitek pouze první námitka odpovídá uplatněným dovolacím důvodům. Po seznámení se s obsahem dovolání, napadených rozhodnutí a dalších dovolacích pomůcek konstatuje státní zástupce, že se s argumentací obviněného neztotožňuje a naopak má za to, že napadená rozhodnutí v dovolacím řízení obstojí. K námitce 1) státní zástupce odkazuje na ustálenou judikaturu, podle níž důvod nutné obhajoby není založen jenom tím, že v řízení pro trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let, bude ukládán souhrnný trest také za trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby tento mezník převyšuje. S námitkou 2) se podle názoru státního zástupce pregnantně vypořádal odvolací soud v bodě 4. napadeného usnesení. Státní zástupce se s tam uvedenou argumentací ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje. K námitkám 3) a 4) státní zástupce souhrnně uvádí, že tyto směřují toliko proti údajné nepřiměřenosti uloženého trestu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání však považuje ve své ustálené rozhodovací praxi takové námitky za neodpovídající žádnému dovolacímu důvodu. Ohledně odkazu na svůj zdravotní stav a na stav svých rodičů obviněný v dovolání nespecifikuje, brojí-li jím proti přílišné přísnosti trestu, nebo zda jimi míní podpořit svůj podnět k odložení výkonu trestu. Ani v jednom případě však poukaz na tyto okolnosti není důvodný. K podnětu na odložení výkonu rozhodnutí státní zástupce podotýká, že vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti dovolání není tento postup namístě. Po zvážení shora uvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
13. Je třeba předeslat, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek 17/2002, číslo 408). K tomuto závěru je třeba dospět i v případě obviněného D. K.
14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
15. Nejvyšší soud poukazuje na konstantní judikaturu, podle níž se důvod nutné obhajoby dle § 36 odst. 3 tr. ř. neuplatní pouze na základě skutečnosti, že v řízení o trestném činu, u něhož horní hranice zákonné trestní sazby nepřesahuje pět let, má být obviněnému uložen souhrnný trest také za trestný čin, za nějž byl obviněný odsouzen dřívějším rozhodnutím a u něhož horní hranice trestní sazby tuto hranici přesahuje. Na podporu tohoto závěru lze připomenout rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 8 Tz 11/2012, publikovaný pod č. 61/2012 Sb. rozh. tr., který řešil otázku nutné obhajoby za situace, když bylo vedeno řízení o přečinu, avšak měl být ukládán souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku i za sbíhající se zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující pět let, jímž byl pachatel uznán vinným dřívějším pravomocným rozsudkem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za takové situace není dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř., neboť je zde konáno řízení, byť před senátem ve smyslu § 314a odst. 2 tr. ř., jen o přečinu, a nikoliv též o uvedeném zločinu, třebaže i za něj je ukládán souhrnný trest a třebaže v řízení o tomto zločinu by obviněný musel mít obhájce. Váhu je tudíž nutno přikládat tomu, pro jaký trestný čin se vede řízení, především z tohoto hlediska posuzovat jeho zákonnost. Nejvyšší soud proto dospěl i v nyní projednávané věci ke stejnému závěru, a to že zde není dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř., protože aktuální řízení se vede pouze o přečinu.
16. Obviněný dále namítl, že Městský soud v Brně porušil jeho právo na obhajobu, když jej nejprve z hlavního líčení na základě řádné omluvy omluvil, následně jej však k hlavnímu líčení řádně nepředvolal. Obviněný má proto za to, že tímto nesprávným procesním postupem soudu došlo k porušení jeho práva na obhajobu, a to zejména z důvodu neposkytnutí přípravy k hlavnímu líčení.
17. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu shledal, že v nynější věci se konalo pouze jedno hlavní líčení, a to dne 9. 1. 2026, přičemž předvolání k původně nařízenému termínu 26. 11. 2025 obviněný převzal osobně již dne 4. 11. 2025, čímž byla zákonná pětidenní lhůta k přípravě bezpochyby zachována. K zahájení tohoto hlavního líčení však nedošlo, neboť soud I. stupně na základě řádně doložené omluvy obviněného hlavní líčení odročil na den 9. 1. 2026, k němuž byl obviněný vyrozuměn prostřednictvím Policie České republiky dne 8. 1. 2026. Lze tedy konstatovat, že obviněný měl od okamžiku převzetí předvolání k původně nařízenému hlavnímu líčení k dispozici lhůtu podstatně delší než dvouměsíční, v jejímž rámci měl dostatečný prostor k volbě obhájce i k přípravě obhajoby. Zákonná lhůta k přípravě na hlavní líčení, tedy v intencích § 198 tr. ř., byla zachována. Jak ve svém vyjádření uvedl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, původně plánované, avšak nekonané, následně odročené a fakticky proběhnuvší jediné hlavní líčení ve věci měly z pohledu obhajoby zcela shodný očekávaný průběh a vyžadovaly tedy naprosto stejnou přípravu. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi, podle níž v typové situaci obdobné té nynější – tedy tam, kde byla při nařízení hlavního líčení obviněnému zachována zákonná lhůta k přípravě, avšak toto hlavní líčení bylo z důvodu jeho omluvy, aniž by bylo zahájeno, odročeno na nový termín, přičemž mezi tímto novým termínem a předvoláním obviněného k němu již neuplynula lhůta podle § 198 odst. 1 věty první tr. ř. – nejde o porušení citovaného ustanovení, neboť z materiálního hlediska byla lhůta k přípravě obviněnému zachována. Nejvyšší soud tudíž neshledal okolnosti, které by mohly vést k porušení práva dovolatele na obhajobu, a námitku obviněného shledal nedůvodnou.
18. Nad rámec výše uvedeného obviněný podotkl, že je stále ve věku blízkém věku mladistvých a že dostal za spáchané skutky nepřiměřeně vysoký trest, který nesplňuje dle jeho přesvědčení zákonná hlediska pro ukládání trestu. Nejvyšší soud uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že uložený trest se pohybuje stále pod polovinou trestní sazby předepsané ustanovením, podle nějž byl souhrnný trest ukládán, přičemž obviněnému byl uložen souhrnný trest za více trestných činů, včetně zvlášť závažného zločinu loupeže, tedy vysoce závažného trestného činu násilné povahy. Trest uložený obviněnému, vyměřený zhruba v jedné šestině zákonné trestní sazby, tedy v trvání 40 měsíců, proto rozhodně nelze vnímat jako trest nepřiměřeně přísný.
19. K odkazu obviněného na jeho zdravotní stav a na zdravotní stav jeho rodičů Nejvyšší soud uvádí, že poukaz na tyto okolnosti není důvodný ani v jednom případě. K posouzení případné nemožnosti výkonu pravomocně uloženého trestu ze zdravotních důvodů slouží postup podle § 322 tr. ř. či § 325 tr. ř.
20. Obviněný konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., pak nelze uplatnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
21. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný D. K. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
22. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného D. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
23. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu