Plný text
4 Tdo 893/2026-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 o dovolání, které podal obviněný T. R., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 6 To 73/2026, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 119/2025, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 1. 2026, sp. zn. 66 T 119/2025, byl obviněný T. R. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: v době nejméně od 18. 8. 2024 do 5. 2. 2025 poté, co bylo usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 5. 2024, č. j. 21 PP 164/2022-80, které nabylo právní moci dne 16. 7. 2024, rozhodnuto o tom, že vykoná zbytek trestu odnětí svobody jednak v trvání 7 měsíců, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu v Bruntále – soudu pro mládež sp. zn. 4 Tm 23/2018, jednak v trvání 300 dnů, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu v Bruntále – soudu pro mládež, sp. zn. 4 Tm 13/2020, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 8. 2022, č. j. 21 PP 164/2022-28, a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 2 let s dohledem, přičemž o přeměnách trestů věděl, neboť se účastnil veřejného zasedání, výzvu k nastoupení trestu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 4 Tm 13/2020-871, si následně nepřevzal a nebylo mu ji možno doručit policejním orgánem na žádné známé adrese, když se před policií ukrýval na různých místech v XY, v důsledku čehož byl Okresním soudem v Bruntále dne 4. 11. 2024, č. j. 4 Tm 13/2020-877, vydán příkaz k dodání do výkonu trestu, a vypátrán byl až dne 5. 2. 2025, kdy před policejní hlídkou uprchl tak, že vyskočil z balkonu v prvním patře bytu na ul. XY v XY, ale byl zadržen a dodán do výkonu trestu odnětí svobody. 2. Za tento trestný čin byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 6 To 73/2026, zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný T. R. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Bugaje dovolání, v jehož úvodu odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně na jeho první alternativu, spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Následně namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, aniž by současně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod nějž by takto formulované výhrady mohl teoreticky podřadit.
6. Zopakoval svou obhajobu, že o nařízení výkonu zbytku trestů odnětí svobody nevěděl, protože očekával, že mu budou rozhodnutí soudů a výzva k nástupu trestu doručována na adresu, kterou za tímto účelem označil, a nikoli na adresu jinou, byť ve stejné ulici. Z této skutečnosti dovozoval absenci subjektivní stránky. K objektivní stránce poukázal na to, že výzva k nástupu výkonu trestu mu byla neúspěšně doručována na jím určenou adresu v době od června 2024 do 18. 8. 2024, ale po tomto datu až do 5. 2. 2025, kdy byl zadržen policií, důkazy o dalším doručování absentují.
7. Zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů obviněný spatřoval v tom, že nebylo spolehlivě prokázáno, že se policii nepodařilo ho na uváděné adrese zastihnout nebo že se soustavně dopouštěl jednání, jímž se aktivně bránil svému dodání do výkonu trestu odnětí svobody. Soudy nižších stupňů podle něj vycházely z nesprávného skutkového stavu, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 8. Bez bližšího vysvětlení obviněný následně připomněl zásadu subsidiarity trestní represe zakotvenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Soudu prvního stupně také vytknul zaujatý postoj, který spatřoval v tom, že samosoudce označil zranění, která utrpěl při útěku před policisty za „jistý druh trestu nad rámec postihu v trestním řízení“. Dodal, že tuto výhradu uplatnil již v odvolání, nicméně odvolací soud se jí odmítl zabývat.
9. Nejvyššímu soudu obviněný závěrem navrhl, aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že ačkoli dovolatel výslovně označil pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z jeho argumentace vyplývá, že namítal rovněž nesprávné hmotněprávní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a rozhodnutí ve věci vyloučeným orgánem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
11. Státní zástupce přisvědčil obviněnému, že odvolací soud se opomněl zabývat jeho námitkou o podjatosti samosoudce Okresního soudu v Bruntále, což formálně zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Materiálně jde ale o námitku zjevně neopodstatněnou, protože pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností svědčících o jeho možném neobjektivním přístupu, nikoli pouze ze subjektivního pocitu obviněného. A vyjádření soudce, jakkoli nevhodné, že zranění obviněného, které utrpěl při zadržení policií, bylo jistým druhem trestu, po obsahové stránce nemohlo založit důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti, neboť nesouviselo s rozhodnými skutkovými zjištěními.
12. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl v dovolání uplatněn v jeho první alternativě, státní zástupce uvedl, že jeho prostřednictvím obviněný pouze polemizuje se způsobem, jakým soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy, aniž by vysvětlil, proč obsah těchto důkazů neposkytuje podklad pro učiněná skutková zjištění, je jejich pravým opakem nebo nemůže být jejich podkladem při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Takto formulované námitky podle státního zástupce označenému dovolacím důvodu neodpovídají. 13. Za nedůvodnou označil státní zástupce rovněž námitku týkající se porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Skutkový stav byl zjištěn v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a následně přiléhavě právně posouzen. Nedošlo ani k porušení obhajovacích práv obviněného či zásad spjatých s trestním řízením. 14. Ohledně námitek, jimiž obviněný zpochybnil naplnění subjektivní a objektivní stránky stíhaného přečinu, státní zástupce uvedl, že prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze zpochybňovat skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Právě to však obviněný činí, pokud tvrdí, že mu předmětné písemnosti byly doručovány na jinou adresu a že o povinnosti nastoupit k výkonu trestu nevěděl. Nevznesl tedy žádnou námitku proti právnímu posouzení skutku, která by byla způsobilá naplnit uvedený dovolací důvod. 15. Obecný odkaz obviněného na zásadu subsidiarity trestní represe označil státní zástupce za nepodložený jakoukoli konkrétnější argumentací, a proto se jím věcně nezabýval.
16. Nejvyššímu soudu státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v neveřejném zasedání.
17. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému prostřednictvím jeho obhájce k replice, kterou nevyužil.
IV. Posouzení dovolání Nejvyšším soudem
18. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř. S jistými výhradami splňuje i obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že je pro rozsah přezkumné povinnosti vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Proto je třeba, aby dovolatel jasně vymezil, o jaké důvody a jaké argumenty mimořádný opravný prostředek opírá. 19. Těmto požadavkům obviněný dostál jen s jistou dávkou tolerance. Výslovně označil jen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě spočívající v existenci extrémních rozporů mezi pro právní posouzení věci zásadními skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, přestože v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku primárně argumentačně mířil na subjektivní a objektivní stránku trestného činu, kterým byl uznán vinným, což odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a okrajově na odvolacím soudem nevypořádanou námitku nestrannosti samosoudce soudu prvního stupně s poukazem na jeho neadekvátní vyjádření ke zraněním, která obviněný utrpěl při útěku před policií, což formálně spadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Zmínil také hmotněprávní zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, aniž by ovšem odkaz na ni podpořil jakoukoli konkrétní argumentací. Navíc obviněný opomněl uplatnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jehož podstata spočívá v tom, že ač odvolací soud v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, zamítl odvolání a neodstranil vadu v něm vytýkanou a zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
20. Zjištěná formální pochybení ale sama o sobě nebyla způsobilá zamezit dovolacímu přezkumu, protože Nejvyšší soud se pro posouzení obsahu dovolání a užitých důvodů řídil tím, že bez ohledu na to, jaké paragrafové znění dovolacího důvodu obviněný označil, je nutné vycházet z pravidla zakotveného v § 59 odst. 1 tr. ř., podle něhož se podání posuzuje vždy podle svého obsahu.
21. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn tehdy, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán, přičemž okolnost zakládající vyloučení rozhodujícího orgánu dovolateli nebyla v původním řízení známa nebo mu známa byla a namítl ji před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
22. V této věci je z trestního spisu zřejmé, že obviněný T. R. v odvolání mimo jiné konstatoval, že soudce v písemném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ke zraněním obviněného při policejním zásahu uvedl, že „zranění je pak spíše možno chápat jako jistý druh trestu i nad rámec postihu v rámci trestního řízení“, což vypovídá o jeho zaujatosti, neboť nebylo bezpečně prokázáno, jakým způsobem obviněný předmětná zranění utrpěl. Odvolací soud se touto výtkou nezabýval. Zřejmě z toho důvodu, že obviněný ji v odvolání neoznačil jako námitku podjatosti vůči soudci Mgr. Marku Stachovi, který v jeho věci rozhodoval, a ve veřejném zasedání o odvolání jí vůbec neargumentoval (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 163 tr. spisu). Každopádně námitka podjatosti jmenovaného soudce je zjevně neopodstatněná, protože samotné vyjádření v odůvodnění odsuzujícího rozsudku (viz bod 26) ke zraněním obviněného, která utrpěl dne 5. 2. 2025, když se snažil vyhnout policejnímu zadržení skokem z balkonu bytu a aktivně se následně bránil zatčení, nezavdává objektivní pochybnosti o jeho nestrannosti pro poměr k projednávané věci či k osobě obviněného. Soudce konstatováním, že okolnosti zadržení obviněného jsou pro rozhodnutí o vině bez významu a že poranění, která přitom utrpěl, byla důsledkem jeho nezodpovědného rozhodnutí uniknout policistům, kteří realizovali soudní příkaz k jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody, jen reagoval na obhajobu obviněného, že byl dne 5. 2. 2025 zraněn. Jiné skutečnosti, které by měly reálný potenciál závěr o zaujatosti soudce Mgr. Martina Stacha založit, obviněný neuvedl.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný výslovně uplatnil v jeho první alternativě, je dán tehdy, jsou-li rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jde zejména o případy svévolného hodnocení důkazů, deformace jejich obsahu nebo takového nedostatku logické návaznosti mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, v jehož důsledku nemůže napadené rozhodnutí z hlediska požadavků spravedlivého procesu obstát. Jedná se tedy o stav tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi vyplývajícími z provedených důkazů a v důsledku toho i mezi skutkovými zjištěními a jejich konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, nebo namítat porušení § 2 odst. 5 či 6 tr. ř., nejde-li o některou z nejtěžších vad důkazního řízení. Mimo jeho meze proto stojí takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá jeho představám.
24. Obviněný v této trestní věci uplatnil pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen námitky, které jsou prostou polemikou se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, aniž by současně poukazovaly na existenci zjevného rozporu ve smyslu uvedeného ustanovení. Z obsahu podání je zřejmé, že obviněný ve skutečnosti pouze opakuje obhajobu z řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím, se kterou se soudy obou stupňů, s výjimkou výše uvedené výtky nestrannosti samosoudce, velmi logicky, přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly.
25. Nejvyšší soud nicméně považuje za vhodné přesto stručně k námitkám obviněného vůči skutkovým zjištěním, že věděl o nařízení zbytku trestu odnětí svobody a že mu byla výzva k nástupu trestu doručována na adresu, kterou označil pro účely doručování, připomenout následující okolnosti posuzované kauzy. Obviněný se dne 28. 5. 2024 osobně účastnil veřejného zasedání konaného před Okresním soudem v Břeclavi ve věci sp. zn. 21 PP 164/2022, a právě v tomto řízení jmenovaný soud rozhodl o výkonu zbytku trestu odnětí svobody, z něhož byl obviněný týmž soudem v minulosti podmíněně propuštěn, avšak neosvědčil se (viz body 13 až 16 odůvodnění odsuzujícího rozsudku a protokol o hl. líčení na č. l. 137, ze kterého vyplývá provedení důkazu trestními spisy Okresního soudu Břeclav sp. zn. 4 Tm 13/2020 a sp. zn. 21 PP 164/2022). Při tomto veřejném zasedání obviněný označil za adresu určenou k doručování XY, XY. Na tuto adresu mu proto bylo následně doručováno nejen písemně vyhotovené rozhodnutí soudu prvního stupně, ale i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. 8 To 202/2024, o zamítnutí jeho stížnosti proti tomuto rozhodnutí a současně výzva k nástupu výkonu trestu odnětí svobody ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 4 Tm 13/2020, ovšem neúspěšně. Obviněný nebyl na uvedené adrese zastižen, dne 7. 8. 2024 byla doručovaná zásilka uložena a posléze vrácena soudu jako nedoručená. Okresní soud se následně pokusil předmětné písemnosti obviněnému doručit na stejnou adresu prostřednictvím příslušného místního policejního orgánu, avšak opět bez výsledku. Stejně tak se nepodařilo doručit obviněnému na adresu XY, XY, kde se měl podle šetření policie také zdržovat. Vzhledem k tomu byl okresní soud nucen vydat příkaz k jeho dodání do výkonu trestu. Policejní orgán při jeho realizaci velmi pečlivě prověřoval různá místa, na nichž by se mohl obviněný zdržovat; od adresy jeho evidovaného trvalého pobytu XY, XY, po další adresy v téže ulici a posléze rovněž v ubytovacích zařízeních. Reagoval také na jednotlivá anonymní oznámení týkající se možného pobytu obviněného, která prostřednictvím tísňové linky od neustanovených osob obdržel. Je vhodné současně zmínit, že dne 10. 12. 2024 obviněný před policisty snažící se o jeho zadržení uprchl skokem z okna, a ve dnech 6. a 15. 1. 2025 se obviněný před příchodem policejní hlídky přesunul z označeného bytu do jiného v témže domě a policistům opět unikl. Také dne 5. 2. 2025 se pokusil o únik, tentokrát skokem z balkonu bytu, nicméně policisté již byli s ohledem na dřívější neúspěšné pokusy o jeho dopadení na tuto možnost připraveni, tuto únikovou trasu střežili a tentokrát již obviněného zadrželi.
26. Z uvedených skutečností soudy nižších stupňů správně usoudily, že obviněný o své povinnosti nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody věděl a výzvu k nástupu trestu si vědomě nepřebíral na žádné ze známých adres a aktivně se vyhýbal i kontaktu s policisty, kteří se mu ji snažili doručit a pátrali po něm mimo jiné i v místě bydliště jeho matky a družky.
27. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k němuž námitky obviněného obsahově také směřují, byť ho výslovně neoznačil, Nejvyšší soud připomíná, že jej lze uplatnit tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho prostřednictvím lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli nevykazoval všechny jeho zákonné znaky, případně že vykazoval znaky jiného trestného činu. Při přezkumu podle tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a neposuzuje znovu správnost či úplnost jejich skutkových závěrů. Námitky obviněného proti naplnění subjektivní a objektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání jsou přitom založeny právě na prosazování odlišné skutkové verze, podle které nevěděl o své povinnosti nastoupit výkon zbytku trestů odnětí svobody, což je v rozporu se skutkovými zjištěními soudů, podle nichž byl obviněný osobně přítomen veřejnému zasedání, při kterém bylo rozhodnuto, že zbytek trestů vykoná, a následně se záměrně dlouhodobě skrýval, aby se vyhnul doručení rozhodnutí týkajících se nařízeného zbytku dosud nevykonaného trestu odnětí svobody, a opakovaně utíkal před policejními hlídkami, které ho měly zadržet a do věznice dodat. Popsané jednání naplnilo všechny znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, neboť bylo bezpečně prokázáno, že obviněný se úmyslně jiným způsobem neoprávněně bránil nástupu výkonu trestu odnětí svobody.
28. K poukazu na zásadu subsidiarity trestní represe Nejvyšší soud uvádí, že obviněný toto strohé konstatování nepodpořil žádnou konkrétní argumentací, takže se jím nebylo možné blíže zabývat. Není úkolem dovolacího soudu, aby za obviněného domýšlel či dotvářel obsah jeho námitek. Nad rámec uvedeného lze dodat, že posuzovaná věc se z hlediska povahy a závažnosti jednání obviněného nijak nevymyká běžně se vyskytujícím případům dané skutkové podstaty a nevykazuje žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly použití § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
V. Závěr
29. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu