Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

4 Tdo 919/2026

Téma · generováno AIMeze dovolacího přezkumu a opomenuté důkazy

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 20. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.919.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Ublížení na zdraví úmyslné Odborné vyjádření Znalecký posudek Opomenutí

Shrnutí · generováno AI

Obviněný napadl odsouzení za ublížení na zdraví zejména tím, že soudy neopatřily znalecký posudek a nesprávně hodnotily důkazy. Nejvyšší soud uzavřel, že tím napadal skutková zjištění, což uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá. Dovolání proto odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslouží k novému hodnocení důkazů ani k vytváření alternativních skutkových verzí; postihuje jen taxativně vymezené závažné vady skutkového základu. Neprovedený důkaz je opomenutý jen tehdy, byl-li podstatný a soud jeho neprovedení adekvátně neodůvodnil. Podle § 105 odst. 1 tr. ř. se znalec přibírá, nepostačuje-li pro složitost věci odborné vyjádření.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

4 Tdo 919/2026-347

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2026, sp. zn. 4 To 69/2026, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 26/2025, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2026, sp. zn. 6 T 26/2025, byl obviněný J. L. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a za to byl podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 12 měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o adhezních nárocích poškozených E. L., Domovu Sluníčko, Ostrava-Vítkovice, příspěvkové organizaci a České průmyslové zdravotní pojišťovny.

2. Obviněný se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně trestné činnosti dopustil ve stručnosti tím, že dne 30. 8. 2024 okolo 20.10 hodin v domě na adrese XY, Ostrava-XY, napadl svou bývalou manželku, poškozenou E. L., kterou pěstí pravé ruky udeřil do levé paže a do zad, čímž jí vyrazil dech. Poté ji rukama uchopil za levou nohu a silou jí tlačil prsty proti holeni, čímž jí způsobil pohmožděniny zad, levé paže a nalomení báze posledního článku palce levé nohy, tedy středně těžké zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření na úrazové ambulanci a v jehož důsledku byla poškozená následně omezena v pohyblivosti pro přetrvávající bolestivost a fixaci palce k ostatním prstům na noze, přičemž průměrná doba léčby takového poranění činí 3 týdny.

3. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 27. 4. 2026, sp. zn. 4 To 69/2026, zamítl jako nedůvodné.

II. Dovolání obviněného

4. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Skotnicové dovoláním. Odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. se slovní citací jejich prvních alternativ, tj. že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Obviněný primárně namítl, že ustálená skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o naplnění objektivní stránky přečinu ublížení na zdraví. Existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a poraněním poškozené, spočívajícím v nalomení báze palce levé nohy, lze podle něj spolehlivě posoudit pouze na základě znaleckého zkoumání, ovšem znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství přibrán nebyl a soudy odborné posouzení mechanismu a doby vzniku poranění nepřípustně nahradily vlastními spekulacemi.

6. Soudy podle obviněného nesprávně vycházely jen z výpovědi poškozené, kterou považovaly za věrohodnou, a z lékařské zprávy o jejím ošetření na úrazové ambulanci. Tvrzení poškozené, i pokud by byla pravdivá, ale nemohou nahradit odborné posouzení otázky, zda její poranění mohlo vzniknout způsobem, který sama popsala, nebo i jinak, a zda bylo způsobeno před projednávaným skutkem, nebo až po něm. Podle obviněného nebylo provedenými důkazy vyloučeno, že si svá zranění mohla poškozená způsobit i jiným způsobem, mimo jeho bydliště. V této souvislosti poukázal na výpovědi zasahujících policistů, podle nichž byla poškozená na místě činu konfliktní, agresivní a patrně pod vlivem alkoholu, nejevila známky zranění a ani nepožadovala lékařské ošetření. Dále namítl, že zdravotnická dokumentace z ošetření poškozené sice prokazuje existenci poranění, ale nelze z ní zjistit dobu ani mechanismus jejich vzniku, natož to, zda bylo způsobeno jednáním obviněného. Odborné vyjádření, že zranění, která poškozená utrpěla, jí popsanému mechanismu „pravděpodobně“ odpovídají, podle něj také nepředstavuje kategorický odborný závěr, nýbrž názor, který navíc nevylučuje jiné způsoby jejich vzniku. Pokud soud prvního stupně k výpovědím zasahujících policistů, kteří u poškozené nezaznamenali zjevné známky poranění, uvedl, že bolest ze zlomeniny palce mohla být překryta silnými emocemi poškozené, nahradil chybějící odborný důkaz vlastní spekulací. 7. Za této situace podle obviněného nebyla bezpečně prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem, a soudy nemohly spolehlivě dovodit naplnění objektivní stránky stíhaného přečinu. Jestliže přesto uzavřely, že poranění poškozené vzniklo právě jeho jednáním, učinily právní závěr na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a zároveň překročily meze volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. 8. Současně tvrdil, že závěr o jeho vině je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, neboť proti osamocenému tvrzení poškozené stojí jeho vlastní výpověď, výpovědi tří zasahujících policistů, prvotní vyjádření jeho nezletilého syna a časové souvislosti mezi tvrzeným incidentem a vyhledáním lékaře poškozenou. Policisté podle něj potvrdili, že poškozená bezprostředně po události nejevila známky poranění, lékařské ošetření nepožadovala a vystupovala konfliktně. Soudy však význam těchto skutečností bagatelizovaly a nevypořádaly se s nimi způsobem odpovídajícím požadavkům na řádné odůvodnění rozhodnutí. 9. Nesprávně byla podle obviněného hodnocena rovněž výpověď jeho nezletilého syna. Ten bezprostředně po události při rozhovoru s policistou o samotě uvedl, že se nic nestalo, otec matce neublížil a on sám chce zůstat u otce, přičemž podle zasahujících policistů působil normálně. Ani jeho následná výpověď v hlavním líčení podle obviněného jednoznačně nepotvrdila skutkový děj popsaný poškozenou, neboť nezletilý uváděl, že většinu incidentu neviděl, odpovídal váhavě a jeho výpověď byla v podstatných okolnostech rozporná, což nasvědčovalo tomu, že nevypovídal pravdivě a činil tak pod vlivem své matky. Soud prvního stupně, ačkoli nezletilého nezná a neví, jak se projevuje, to vysvětlil pouze tím, že se nezletilý takto běžně vyjadřuje. 10. Obviněný poukázal také na časovou prodlevu mezi tvrzeným napadením a lékařským ošetřením poškozené. Ta po odchodu z jeho bytu nejprve komunikovala s policisty a řešila otázku pobytu nezletilého syna, aniž by si stěžovala na zranění nebo požadovala lékařské ošetření, a teprve následně odjela do zdravotnického zařízení. Podle obviněného proto nebylo prokázáno, kdy a jak poranění skutečně vzniklo. Soudy však tuto pochybnost neodstranily a možnost jiného mechanismu vzniku poranění označily za pouhou spekulaci, čímž podle něj nepřípustně přenesly důkazní břemeno na obhajobu. 11. Provedené důkazy podle obviněného netvoří ucelený řetězec umožňující učinit závěr o jeho vině bez důvodných pochybností. Pokud soudy za této důkazní situace rozhodly v jeho neprospěch, porušily pravidlo in dubio pro reo a zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. 12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství

13. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že je založeno na doslovném opakování námitek, se kterými se oba soudy nižších stupňů již dostatečně vypořádaly. Připomněla, že takové dovolání je zpravidla namístě odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).

14. Dovolací námitky podle ní lze s jistou dávkou tolerance podřadit pod první a třetí alternativu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou ale zjevně neopodstatněné. Soud prvního stupně provedl ucelené a bezvadné dokazování, na jehož základě učinil přiléhavá skutková zjištění. Svou přezkumnou povinnost splnil rovněž soud odvolací, který se námitkami obviněného dostatečně zabýval. 15. K návrhům obhajoby na opatření znaleckého posudku státní zástupkyně připomněla, že soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesních stran, a souhlasila se závěrem soudů, že znalecké zkoumání týkající se mechanismu vzniku poranění poškozené bylo s ohledem na důkazní stav věci nadbytečné. Jejich vznik byl spolehlivě prokázán lékařskými zprávami a jejich umístění na těle poškozené odpovídalo útoku obviněného, jak jej poškozená popsala. Dostatečně spolehlivě byla podle státní zástupkyně prokázána také příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem. V této souvislosti poukázala na to, že obhajobu obviněného nevyvracela jen výpověď poškozené, ale i výpovědi jejich společného syna AAAAA (pseudonym) a svědků D. L., H. L. a A. P., jakož i lékařské zprávy o zdravotním stavu poškozené. Soudy správně nepřehlédly ani předchozí odsouzení obviněného za napadení poškozené a skutečnost, že orgán sociálně-právní ochrany dětí označil dne 13. 2. 2025 AAAAA za ohrožené dítě, neboť byl přítomen fyzickému násilí obviněného vůči jeho matce, poškozené E. L. Z toho státní zástupkyně dovodila, že jednání obviněného bylo spolehlivě prokázáno a odpovídá mu také užitá právní kvalifikace. 16. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v neveřejném zasedání.

IV. Posouzení dovolání Nejvyšším soudem

17. Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, kterého se obviněný domáhá. Dospěl k závěru, že tomu tak není, protože obviněný vytýká napadenému rozhodnutí vady, které uplatněným důvodům neodpovídají. Vyjma toho obviněný opomněl uplatnit také důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jehož podstata spočívá v tom, že ač odvolací soud v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, zamítl odvolání a neodstranil vadu v něm vytýkanou a zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Toto formální pochybení ale samo o sobě nebylo způsobilé zamezit dovolacímu přezkumu, pokud by obviněným výslovně uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. byly reálně naplněny, což se v posuzované věci zjevně nestalo, jak bude níže vysvětleno.

18. Porovnáním obsahu dovolání s námitkami uplatněnými v předchozích stádiích trestního řízení Nejvyšší soud zjistil, že dovolací argumentace obviněného je jen opakováním jeho dosavadní obhajoby, se kterou se soudy nižších stupňů řádným a přesvědčivým způsobem vypořádaly. Obviněný primárně namítl, že ze skutkových zjištění soudů nelze dovodit existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem na zdraví poškozené spočívajícím v nalomení báze palce levé nohy. Ačkoli touto argumentací zdánlivě poukazoval na nesprávné hmotněprávní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., své výhrady ve skutečnosti založil na tvrzených vadách dokazování a hodnocení jednotlivých důkazů, které však za splnění konkrétních podmínek mohou být přezkoumány pouze v mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně uvedl, že mechanismus vzniku poranění poškozené a to, zda mohlo vzniknout způsobem, který sama popsala, měl být posouzen znalcem. Tato výhrada by mohla obsahově směřovat k alternativě opomenutého důkazu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z dovolání však nevyplývalo nic, co by nasvědčovalo, že se soudy s uvedeným důkazním návrhem nevypořádaly nebo jej zamítly z věcně neakceptovatelných důvodů. Obviněný dále zpochybnil věrohodnost výpovědi poškozené, kterou označil za osamocený usvědčující důkaz, a tvrdil, že jeho vlastní výpověď je podporována řadou dalších důkazů, jejichž význam soudy neprávem bagatelizovaly. Na tomto základě dovozoval existenci zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními ve smyslu téhož dovolacího důvodu. V návaznosti na to namítl rovněž porušení svého práva na spravedlivý proces a pravidla in dubio pro reo.

19. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že opakované uplatňování totožné námitky v průběhu trestního řízení samo o sobě nezakládá povinnost se s ní pokaždé znovu vypořádat ve stejném rozsahu. Jinak by tomu bylo tehdy, pokud by od jejího předchozího posouzení došlo ke změně podstatných okolností, v jejímž světle by námitka získala nový obsah či význam a vyžadovala odlišnou reakci. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná.

20. Povinnost soudů náležitě odůvodnit svá rozhodnutí ostatně ani podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva neznamená, že musí podrobně reagovat na každý argument obviněného. Konkrétní rozsah odůvodnění vždy závisí jak na povaze rozhodnutí, tak na okolnostech projednávaného případu (srov. např. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz proti Španělsku, stížnost č. 30544/96, bod 26; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. 10. 2007 ve věci Sanchez Cardenas proti Norsku, stížnost č. 12148/03, bod 49; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 12. 2007 ve věci Marini proti Albánii, stížnost č. 3738/02, bod 105; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 4. 2008 ve věci Grădinar proti Moldávii, stížnost č. 7170/02, bod 107; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 9. 2001 ve věci Hirvisaari proti Finsku, stížnost č. 49684/99, bod 30; a mnohá další).

21. Nejvyšší soud proto odkazuje na body 15 až 18 odůvodnění odsuzujícího rozsudku, v nichž soud prvního stupně podrobně a logicky vysvětlil, z jakých důkazů při svých zjištěních vycházel a proč přijal verzi poškozené, jejíž výpověď byla oproti obhajobě obviněného podporována řadou vzájemně souladných důkazů, které ve svém souhrnu tvořily ucelený řetězec. Naproti tomu verzi obviněného soud odmítl, neboť zůstala osamocena. Současně náležitě vysvětlil, proč nepřikládal větší význam výpovědím zasahujících policistů M. R. a J. P. ohledně možného ovlivnění poškozené alkoholem, neboť šlo toliko o jejich subjektivní hodnocení, které nebylo ověřeno provedením dechové zkoušky. U svědka M. R. navíc tento dojem vycházel rovněž z negativního a konfliktního vystupování poškozené vůči policistům, která byla v době jejich zásahu zřetelně ovlivněna silnými emocemi a policejní postup vnímala tak, že z ní „udělali blázna“ a nevěřili jí. S takto učiněnými závěry se následně ztotožnil i soud odvolací, který konstatoval, že dokazování bylo provedeno bezvadně a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci (viz body 6 až 12 odůvodnění jeho usnesení).

22. Pokud jde o údajně nedůvodně opomenutý důkazní návrh obhajoby na znalecké posouzení mechanismu vzniku poranění poškozené a zodpovězení otázky, zda mohlo vzniknout jí popsaným způsobem, Nejvyšší soud nejprve poukazuje na protokol zachycující průběh hlavního líčení ze dne 20. 2. 2026 na č. l. 284 až 287 tr. spisu, z něhož je zřejmé, že obhajoba k dotazu samosoudkyně sdělila, že nemá žádné návrhy na doplnění dokazování, které pak bylo prohlášeno za skončené. Obviněný návrh na obstarání znaleckého posudku výslovně uplatnil až před odvolacím soudem, který ho vzhledem k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu vyhodnotil jako nadbytečný, což také řádně odůvodnil (viz bod 11 odůvodnění předmětného usnesení). Nešlo tedy o důkazní návrh, který by soudy opomenuly nebo se s ním nevypořádaly. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného připomíná, že trestní řád v § 105 rozlišuje dva způsoby odborného zkoumání v případě nutnosti objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení s využitím specificky zaměřených odborných znalostí, jednak znalecký posudek a jednak odborné vyjádření, přičemž žádný ze zmíněných důkazních prostředků nemá předem určenou důkazní váhu. V této věci pro posouzení správnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o posouzení mechanismu vzniku poranění, konkrétně nalomení článku palce na noze, je podstatné, že zákon výslovně váže přibrání znalce na okolnost, že pro složitost posuzované otázky nepostačuje opatření odborného vyjádření (viz § 105 odst. 1 tr. ř.), a že odborným vyjádřením může být i lékařská zpráva.

23. V této věci bylo opatřeno a k důkazu provedeno odborné lékařské vyjádření, z něhož vyplynulo, že zjištěné poranění pravděpodobně odpovídá mechanismu popsanému poškozenou. K dovolací námitce, že citované vyjádření nevyloučilo, že zranění mohlo vzniknout i jinak, je na místě uvést, že samotná skutečnost, že příčinou objektivně zjištěného následku na zdraví poškozené v ryze teoretické rovině mohl být i jiný mechanismus, nijak nezpochybňuje závěr, že v posuzované věci byl následek způsoben právě jednáním obviněného, jak jej popsali poškozená a její syn. Předmětné odborné vyjádření je totiž jen jedním z navzájem se podporujících důkazů. Jinak řečeno, trestní řízení nevyžaduje vyloučení všech čistě hypotetických možností, nýbrž zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v posuzovaném případě soud prvního stupně závěr o mechanismu vzniku poranění neopřel pouze o lékařské vyjádření, ale o celý soubor vzájemně se podporujících důkazů.

24. Obviněný poukazoval také na časovou prodlevu mezi jeho jednáním a lékařským ošetřením poškozené, nicméně tato otázka byla soudem prvního stupně přesvědčivě vypořádána poukazem na záznam v policejním systému JITKA, že policisté ukončili zásah na místě činu ve 21.14 hodin, a lékařskou zprávu o ošetření poškozené téhož dne ve 22.01 hodin. Soud prvního stupně z toho logicky dovodil bezprostřední časovou návaznost mezi incidentem a lékařským ošetřením, při němž byla zjištěná poranění zaznamenána v lékařské dokumentaci.

25. Zpochybňoval-li obviněný výpověď svého syna u hlavního líčení, která nekorespondovala s tím, co sdělil zasahujícím policistům na místě činu bezprostředně po incidentu, byl i tento rozpor přesvědčivě a věcně udržitelně vysvětlen (srov. bod 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Ze skutkových zjištění vyplynulo, že nezletilý AAAAA byl ze strany otce opakovaně vystavován nejen slovnímu, ale i fyzickému napadání, které zjevně vnímal úkorně a prostřednictvím textových zpráv žádal své blízké, aby jej od otce odvezli, neboť u něj již nechtěl zůstat. Za těchto okolností, kdy nezletilý neměl jistotu, zda bude moci od otce odjet, nebo u něj bude muset zůstat a snášet případné následky, které v jeho očích mohly ze strany otce nastat v případě, že by policistům popsal incident tak, jak se skutečně odehrál, se jeho vysvětlení, že z obavy záměrně lhal, jeví jako přiléhavé. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že již v době incidentu zaslal H. L. textovou zprávu, v níž uvedl, že otec bije jeho matku.

26. Vycházeje ze shora uvedeného Nejvyšší soud dospěl k názoru, že dovolatelem uplatněné námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze polemizuje se způsobem, jakým soudy nižších stupňů hodnotily důkazy a brojí proti jejich rozsahu, který měl být pojat šířeji. Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu však nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhal. Smyslem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je postihnout pouze takové závažné vady skutkového základu rozhodnutí, které spočívají v tom, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že byla učiněna na podkladě procesně nepoužitelných důkazů anebo že nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejde tedy o nástroj, jehož prostřednictvím by mohl Nejvyšší soud znovu přehodnocovat celé dokazování, nahrazovat úvahy soudů nižších stupňů svými vlastními nebo vytvářet alternativní skutkové verze děje jen proto, že se jeví dovolateli jako pravděpodobnější.

27. K vadě opomenutých důkazů, na kterou dovolatel fakticky také mířil, aniž by ji přímo citoval, je nutno ještě dodat, že se jedná toliko o situace, kdy byly opomenuty důkazy zásadního významu, přestože byly navrhovány, a jejich neprovedení nebylo adekvátně odůvodněno. Za bezdůvodně neprovedený důkaz nelze mít každý soudem neakceptovaný důkazní návrh obhajoby, ale jen takový, s nímž se soud bez adekvátní reakce nevypořádal, případně jej bez přesvědčivého důvodu pominul, ačkoli mohl mít význam pro rozhodnutí. Jestliže soud důkazní návrh posoudí, vysvětlí, proč jej nepovažuje za potřebný, a své skutkové závěry logicky opře o jiné důkazy, nejde o opomenutý důkaz ve smyslu třetí alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá námitka dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny a principem in dubio pro reo. Je potřeba připomenout, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení, pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Je také potřeba zdůraznit, že zásada in dubio pro reo se uplatní pouze tehdy, jestliže po provedeném dokazování přetrvávají logické a neodstranitelné pochybnosti o vině, zatímco v nyní projednávané věci soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy jako ucelený systém srozumitelně poukazující skutkový děj v té podobě, jak jej popsala poškozená a její syn, a náležitě své závěry zdůvodnily.

29. K výhradě dovolatele stran nesprávného hmotněprávního posouzení je nutno konstatovat, že citovanou námitku nepodpořil žádným relevantním argumentem, který by předmětnému dovolacímu důvodu konvenoval. Nedostatek objektivní stránky přečinu ublížení na zdraví totiž dovozoval z odlišného skutkového děje, než ke kterému dospěly soudy nižších stupňů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však může být naplněn pouze tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Na jeho podkladě proto nelze přezkoumávat správnost hodnocení provedených důkazů ani skutkových zjištění, která z nich soudy vyvodily. Dovolatelem uplatněné námitky tak předmětnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému z taxativně vymezených v § 265b tr. ř. neodpovídaly a Nejvyšší soud se jimi proto nezabýval.

V. Závěr

30. Dovolání obviněného J. L. bylo podáno z jiného důvodu, než předpokládá § 265b odst. 1 tr. ř., takže ho Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 10. 2026

JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací