Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

4 Tdo 937/2026

Téma · generováno AIPodmínky souhrnného trestu po doručení trestního příkazu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 20. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.937.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Souhrnný trest

Shrnutí · generováno AI

Odvolací soud spojil tresty za dva trestné činy do souhrnného trestu. Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil, protože druhý trestný čin byl spáchán až po doručení trestního příkazu v první věci, takže tresty neměly být ukládány souhrnně.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Doručení existujícího trestního příkazu má pro § 43 odst. 2 tr. zákoníku účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku, i když byl trestní příkaz následně odporem zrušen, skončilo-li trestní stíhání pravomocným odsouzením. Spáchá-li pachatel další trestný čin až po tomto předělu, nejde o vícečinný souběh a souhrnný trest nelze uložit. Tyto účinky vyplývají z § 314e odst. 8 tr. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Mezi oběma trestnými činy proto vztah vícečinného souběhu není, podmínky § 43 odst. 2 tr. zákoníku splněny nebyly a souhrnný trest uložit nelze; za přečin podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku je namístě uložit trest samostatný.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

4 Tdo 937/2026-189

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2026 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného J. O., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 9 To 108/2026, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 149/2024, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 9 To 108/2026.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 2. 2026, sp. zn. 3 T 149/2024, byl obviněný J. O. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„dne 25. 5. 2024 nejméně v čase 13:03 hodin na parkovišti HM Globus v ulici XY, Praha XY – XY, kde byl kontrolován policejní hlídkou, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Toyota Corolla, rz XY, zelené barvy, po předchozím vědomém požití návykové látky metamfetamin, přičemž v rámci silniční kontroly se podrobil nejprve orientačnímu testu sadou DrugWipe 5S na přítomnost návykových látek s pozitivním výsledkem na amfetamin/metamfetamin, a následně lékařskému vyšetření spojenému v čase 13:51 hodin s odběrem biologického materiálu, jímž bylo v krevním séru zjištěno 55,4 ng/ml amfetaminu a 158 ng/ml metamfetaminu, tedy taková koncentrace, za níž z obecného hlediska nastává stav, při němž je negativní ovlivnění řidičských schopností takové, že je vyloučeno bezpečné ovládání motorového vozidla.“

2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

3. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců.

4. Souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 4 T 89/2025, soud prvního stupně neuložil, neboť dospěl k závěru, že mezi oběma trestnými činy není vztah souběhu.

5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 2. 2026, sp. zn. 3 T 149/2024, podal obviněný J. O. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 9 To 108/2026, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, a to i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 4 T 89/2025. Výkon tohoto trestu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 (dvaceti) měsíců a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z uvedeného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

6. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 9 To 108/2026 podala následně nejvyšší státní zástupkyně podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítla, že odvolací soud uložil souhrnný trest, ačkoli pro to nebyly splněny zákonné podmínky, a ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně. Zdůraznila, že obviněný spáchal první, nyní projednávaný trestný čin dne 25. 5. 2024 a druhý dne 3. 4. 2025. Pro první z nich vydal Obvodní soud pro Prahu 9 trestní příkaz, který byl obviněnému doručen dne 1. 10. 2024, tedy dříve, než se dopustil druhého trestného činu. Tento trestní příkaz v den doručení existoval a vyvolal účinky podle § 314e odst. 8 tr. ř. Na tom nic nemění odpor, který obviněný podal dne 8. 10. 2024, neboť trestní stíhání pro první trestný čin skončilo jeho pravomocným odsouzením. S ohledem na popsané skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. d) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 9 To 108/2026, v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřila i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

7. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k případnému vyjádření. Obviněný se k dovolání nevyjádřil.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.].

9. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

10. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

11. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením je však i nesprávné řešení otázky, zda jsou trestné činy ve vícečinném souběhu a zda jsou tedy splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku; nejde totiž o pouhou nepřiměřenost druhu či výměry trestu, nýbrž o aplikaci hmotněprávního institutu. Námitka nejvyšší státní zástupkyně, která se neztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze stran uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, proto uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá.

12. Souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud ukládá, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má doručení trestního příkazu, který v době svého doručení existuje, ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jiný trestný čin, a to bez ohledu na to, zda byl trestní příkaz následně zrušen, jestliže i přesto trestní stíhání v dané trestní věci skončilo pravomocným odsouzením obviněného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1160/2013, uveřejněné pod č. 41/2014 Sb. rozh. tr.). Není pochybností o tom, že za takových okolností má doručení trestního příkazu ve smyslu § 314e odst. 8 tr. ř. účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku i tehdy, jestliže je následně trestní příkaz podáním odporu zrušen (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 859/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 6 Tdo 516/2016), což potvrzuje i komentářová literatura (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 889).

13. Ze spisového materiálu vyplývá následující průběh. Obviněný se přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku dopustil dne 25. 5. 2024. Obvodní soud pro Prahu 9 pro tento skutek vydal trestní příkaz ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 3 T 149/2024, který byl obviněnému doručen dne 1. 10. 2024. Obviněný proti němu dne 8. 10. 2024 podal odpor. Usnesením ze dne 15. 11. 2024, č. j. 3 T 149/2024-47, které nabylo právní moci téhož dne, bylo trestní stíhání podle § 307 odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. podmíněně zastaveno se zkušební dobou v trvání 22 měsíců; obviněný se zavázal zdržet se po tuto dobu řízení motorových vozidel všeho druhu a složil na účet soudu 80 000 Kč jako peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Ve zkušební době, dne 3. 4. 2025, se obviněný dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 6. 2025, č. j. 4 T 89/2025-72, doručeným mu dne 20. 10. 2025 a pravomocným dne 30. 10. 2025. Obvodní soud pro Prahu 9 proto usnesením ze dne 16. 12. 2025, č. j. 3 T 149/2024-70, pravomocným dne 22. 12. 2025, rozhodl, že se obviněný neosvědčil a v trestním stíhání se pokračuje. Trestní stíhání pro první trestný čin pak skončilo odsouzením obviněného rozsudkem ze dne 3. 2. 2026, č. j. 3 T 149/2024-100, přičemž výrok o vině nabyl právní moci rozsudkem odvolacího soudu, který jej ponechal nezměněn.

14. Rozhodující je tedy skutečnost, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2024 v den svého doručení obviněnému (1. 10. 2024) existoval, čímž vyvolal účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Pozdější odpor obviněného ani mezitímní podmíněné zastavení trestního stíhání na tom nic nemění, protože trestní stíhání v této věci skončilo pravomocným odsouzením obviněného. Druhého trestného činu se obviněný dopustil až dne 3. 4. 2025, tedy po tomto předělu. Mezi oběma trestnými činy proto vztah vícečinného souběhu není, podmínky § 43 odst. 2 tr. zákoníku splněny nebyly a souhrnný trest uložit nelze; za přečin podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku je namístě uložit trest samostatný. Soud prvního stupně postupoval správně. Odvolací soud naopak posuzoval spáchání prvního trestného činu pouze ve vztahu k doručení trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích a přehlédl, že rozhodný předěl vytvořilo již doručení trestního příkazu v nyní projednávané věci.

15. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje s názorem nejvyšší státní zástupkyně, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o uložení souhrnného trestu, aniž byly z výše uvedených důvodů splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.

16. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 9 To 108/2026, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud je přitom vázán právním názorem vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.) a souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému neuloží.

17. Toto rozhodnutí přijal Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 10. 2026

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací