Plný text
4 Tz 125/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEMREPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. F. H. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. T., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 239/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 239/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 9 tr. ř. a § 66 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného K. T.
Napadený rozsudek s e z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 239/2003, byl obviněný K. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu, dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., za což mu byl uložen podle § 234 odst. 1 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 2. 2004.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 239/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. T. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 2 odst. 9 tr. ř. a v ustanovení § 3 odst. 1 a § 66 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že v projednávané trestní věci došlo k porušení zákona ve vytýkaném směru, neboť pan J. M., který ve věci rozhodoval jako přísedící, neměl v době rozhodování dne 11. 2. 2004 ani v předchozím hlavním líčení dne 4. 2. 2004 složený předepsaný slib, který složil až dne 26. 2. 2004. K nezákonnosti podle ministra spravedlnosti došlo v důsledku pochybení zaměstnankyně soudu, která vedla agendu přísedících a na evidenčním listu přísedícího omylem vyznačila, že slib složil a zařadila jej do senátu 1 T.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 239/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. T. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle § 34 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že rozhodovací činnost okresního soudu vykonávají soudci a přísedící. V této souvislosti je třeba uvést, že přísedící vykonává svou funkci podle § 66 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni složení slibu. Podle § 35 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje okresní soud v senátech v případech stanovených zákony o řízení před soudy, senáty okresního soudu se přitom skládají z předsedy senátu a dvou přísedících. Z ustanovení § 2 odst. 9 tr. ř.vyplývá, že v trestním řízení před soudem rozhoduje senát, pokud zákon výslovně nestanoví, že rozhoduje samosoudce.
Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v projednávané trestní věci Okresního soudu v Liberci vedené pod sp. zn. 1 T 239/2003 byl příslušný k rozhodnutí senát složený z předsedy senátu a dvou přísedících.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Liberci vedeného pod sp. zn. 1 T 239/2003 Nejvyšší soud zjistil, že hlavní líčení ve věci proběhlo dne 4. 2. 2004 za přítomnosti předsedkyně senátu JUDr. B. Š. a přísedících Bc. D. M. a J. M. Poté, co bylo hlavní líčení odročeno, proběhlo ve věci další hlavní líčení dne 11. 2. 2004, opět za přítomnosti předsedkyně senátu JUDr. B. Š. a přísedících Bc. D. M. a J. M. Při tomto dalším hlavním líčení byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 239/2003, napadený touto stížností pro porušení zákona.
Z úředního záznamu ze dne 1. 3. 2004, který je založen na č. l. 460 trestního spisu, Nejvyšší soud dále zjistil, že pan J. M., byl dne 26. 2. 2004 pozván ke složení slibu. V diskusi, která proběhla po složení slibu, pan M. sdělil, že již u Okresního soudu v Liberci po zvolení zasedal a rozhodoval, aniž měl složený slib. Nevěděl, že tento postup je v rozporu se zákonem. Z evidenčního listu přísedícího bylo přitom zjištěno, že zaměstnankyně soudu M. J., která měla agendu přísedících na starosti, na tomto dokladu vyznačila, že pan M. slib složil a zařadila ho do senátu 1 T JUDr. B. Š.
Za této situace je zřejmé, že v projednávané trestní věci pan J. M. v době konání hlavních líčení i při rozhodování ve věci samé (tj. dne 4. 2. a 11. 2. 2004) nebyl oprávněn ve smyslu § 66 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vykonávat funkci přísedícího, když toto oprávnění mu vzniklo až po dni složení slibu, k němuž došlo dne 26. 2. 2004.
Z uvedeného vyplývá, že trestní řízení proti obviněnému K. T. je zatíženo závažnou procesní vadou, neboť ve věci rozhodovala osoba, která nebyla oprávněna vykonávat funkci přísedícího, v důsledku čehož došlo k porušení základního procesního práva obviněného K. T. na zákonného soudce, tedy na projednání věci soudcem, resp. přísedícím ustaveným do funkce v souladu se zákonem.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 239/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. T. v ustanoveních § 2 odst. 9 tr. ř. a § 66 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušit, stejně jako i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci bylo podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud přitom připomíná, že s ohledem na skutečnost, že vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.