Plný text
4 Tz 133/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEMREPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. října 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných D. K. a J. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 1/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 36 a § 39 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněných D. K. a J. J.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005 s e z r u š u j e ve výroku o trestech.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část citovaného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Olomouci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění :
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 43 T 1/2005, byli obvinění D. K. a J. J. odsouzeni za trestné činy vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., podle § 219 odst. 2, § 29 odst. 1, odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání 18 roků, pro jejichž výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně krajský soud rozhodl o náhradě škody.
K odvolání obou obviněných rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005 tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 43 T 1/2005, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné D. K. a J. J. uznal vinnými trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a uložil oběma obviněným shodně podle § 234 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání 14 roků, pro jejichž výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně vrchní soud rozhodl o náhradě škody.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 1 T 427/2001, byl obviněný D. K. jako mladistvý uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a obviněný J. J. jako mladistvý uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. Obviněnému D. K. byl uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 79 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 60a odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, přičemž podle § 60a odst. 3 tr. zák. byl vysloven nad obviněným dohled. Obviněnému J. J. byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci u obviněného D. K. dne 15. 1. 2002.
Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 1 T 427/2001, bylo podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto tak, že trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který byl D. K. uložen rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 9. 2001, sp.zn. 1 T 427/2001, jako trest podmíněný se zkušební dobou 3 let, obviněný D. K. vykoná. Pro výkon trestu byl D. K. zařazen podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 11. 2005. Uložený trest obviněný D. K. dosud nenastoupil.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 284/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 4 Tmo 103/2004, byl obviněný J. J. jako mladistvý uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a byl mu uložen za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. 3 T 257/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 4 To 287/2003, podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 76 zák. č. 218/2003 Sb. a § 8 odst. 2 zák. č. 169/99 Sb. byl pro výkon uloženého trestního opatření zařazen do věznice pro mladistvé. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2003, sp.zn. 3 T 257/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 4 To 287/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uložený trest obviněný J. J. dosud nenastoupil.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 3 T 392/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 3 To 66/2005, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., a byl mu uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Uložený trest obviněný J. J. dosud nenastoupil.
Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných D. K. a J. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005. V jejím odůvodnění poukázal na skutečnost, že tresty odnětí svobody v trvání čtrnácti let, uloženými výše citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci oběma obviněným, spolu s dosud nevykonanými tresty odnětí svobody, a to u obviněného D. K. v trvání 18 měsíců z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 1 T 427/2001, a u obviněného J. J. v trvání 8 měsíců z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 1 T 284/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 4 Tmo 103/2004, a v trvání 5 měsíců z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 3 T 392/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 3 To 66/2005, došlo u obou obviněných k překročení nejvyšší výměry trestu, dovolené trestním zákonem.
Vrchní soud v Olomouci takto podle názoru ministra spravedlnosti porušil zákon v neprospěch obviněných D. K. a J. J. v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanovení § 36 tr. zák., jestliže u obviněného D. K. jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. neposoudil, zda se obviněný D. K., s ohledem na skutečnost, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 1 T 427/2001, ve zkušební době osvědčil nebo zda vykoná podmíněně odložený trest a v případě obviněného J. J. si nevyžádal spisy o jeho předchozích odsouzeních a nezjistil tak, že mu byly postupně uloženy tresty ve výměře 8 měsíců a 5 měsíců, z nichž ani část nerealizoval.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, byl ve výroku o trestu v neprospěch obviněných D. K. a J. J. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. a § 36 tr.zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, zrušil ve vztahu k oběma obviněným, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, současně aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr.ř., případně podle § 271 odst. 1 tr. ř. a rozhodl o věci sám.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Podle § 9 odst. 1 tr.ř. orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle § 39 odst. 1 tr. zák. se trest odnětí svobody ukládá nejvýše na 15 let.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 1/2005, zjistil, že se Vrchní soud v Olomouci při vyhlášení rozsudku dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, došlo při ukládání trestu odnětí svobody u obviněného J. J. k překročení nejvyšší výměry dovolené trestním zákonem pro tento druh trestu, tj. v daném případě trestu odnětí svobody v trvání 15 let.
Obviněný J. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 43 T 1/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a byl mu uložen podle § 234 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 roků, pro jejichž výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně vrchní soud rozhodl o náhradě škody. S výkonem uloženého trestu odnětí svobody započal dne 11. 5. 2005, se započtením vazby od 29. 9. 2004 do 10. 5. 2005.
Dále byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 2. 2004, sp.zn. 1 T 284/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 4 Tmo 103/2004, za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a další a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. 3 T 257/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 4 To 287/2003, podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 76 zák. č. 218/2003 Sb. a § 8 odst. 2 zák. č. 169/99 Sb. byl pro výkon uloženého trestního opatření zařazen do věznice pro mladistvé. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. 3 T 257/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 4 To 287/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uložený trest obviněný J. J. dosud nenastoupil.
Konečně rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 3 T 392/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 3 To 66/2005, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., a byl mu uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Uložený trest obviněný J. J. dosud nenastoupil.
Z citovaných rozsudků vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, uložil obviněnému J. J. trest odnětí svobody v trvání 14 roků v době, kdy ještě ani nezačal vykonávat tresty odnětí svobody v celkové výměře 13 měsíců, které mu byly pravomocně uloženy shora citovanými rozsudky Okresního soudu v Hodoníně, v důsledku čehož byly obviněnému J. J. postupně pravomocně uloženy tresty odnětí svobody v souhrnné výši 15 roků a 1 měsíc.
Lze konstatovat, že v případě obviněného J. J. bylo plně zákonné a zcela opodstatněné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o druhu a způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, přičemž soud nepochybil ani úvahou, že na obviněného J. J. je nutno již působit dostatečně důrazným trestem. Při stanovení konkrétní výměry tohoto druhu trestu však Vrchní soud v Olomouci dostatečně nezohlednil skutečnost, že obviněnému J. J. byly již v době jeho rozhodování pravomocně uloženy tresty odnětí svobody v souhrnné výši 13 měsíců a uložením trestu odnětí svobody v trvání 14 roků tak dojde k překročení maximální přípustné výměry trestu odnětí svobody stanovené v ustanovení § 39 odst. 1 tr. zák. o jeden měsíc.
Rovněž v případě obviněného D. K. došlo postupem Vrchního soudu v Olomouci k překročení maximální přípustné výměry trestu odnětí svobody stanovené v ustanovení § 39 odst. 1 tr. zák.
Obviněný D. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 43 T 1/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a byl mu uložen podle § 234 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 roků, pro jejichž výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně vrchní soud rozhodl o náhradě škody. S výkonem uloženého trestu odnětí svobody započal dne 11. 5. 2005, se započtením vazby od 29. 9. 2004 do 10. 5. 2005.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 1 T 427/2001, byl obviněný D. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 roků, přičemž podle § 60a odst. 3 tr. zák. byl nad obviněným vysloven dohled.
Jak již bylo uvedeno shora podle ustanovení § 36 tr. zák. bezvýjimečně platí, že pokud soud odsuzuje obviněného za trestný čin, který spáchal ještě před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem právě pro uložený druh trestu. Citované ustanovení je přitom nutno respektovat i v případech, kdy je ukládán trest za trestný čin, který byl spáchán ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení, podmíněného odsouzení s dohledem (jako i v tomto případě), podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přiměřeně též v případech podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti a trestu zákazu pobytu a podobně je tomu u podmíněného prominutí trestu amnestií nebo milostí prezidenta republiky, dokud neuplynula příslušná lhůta.
Ve všech uvedených případech platí, že pokud má být uložen trest stejného druhu jako při dřívějším odsouzení a dosud nebylo rozhodnuto o tom, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil, resp. že podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, musí soud posoudit jako předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř., zda v důsledku tohoto nového odsouzení nebo jiných relevantních skutečností bude nařízen výkon podmíněně odloženého trestu, uloženého dřívějším rozsudkem. Dojde-li soud k závěru, že výkon tohoto trestu nařízen bude, musí uložit trest stejného druhu pouze v takové maximální výměře, aby součet nově uloženého trestu a dosud nenařízeného trestu nepřekročil nejvyšší zákonem přípustnou výměru. (K uvedené problematice srov. též č. 16/1963, č. 48/1965, č. 14/1968 - II, č. 14/1968 - III, č. 45/1972 - II a č. 36/1976 - II Sb. rozh. trest.).
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci při ukládání trestu obviněnému D. K. nevzal v úvahu předchozí odsouzení obviněného z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 1 T 427/2001, nezohlednil skutečnost, že obviněný D. K. se posuzované závažné úmyslné trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení z citovaného rozsudku, když právě s ohledem na tuto skutečnost bylo třeba v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 tr. ř. řešit a vyřešit jako předběžnou otázku, zda přichází reálně v úvahu výkon tohoto trestu odnětí svobody a z toho pohledu pak zvolit konkrétní výměru trestu ukládaného v tomto trestním řízení.
O tom, že se obviněný D. K. ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil nakonec rozhodl i Okresní soud v Hodoníně, který usnesením ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 1 T 427/2001, podle § 60 odst. 1 tr. zák. u obviněného D. K. rozhodl, že trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců vykoná. Pro výkon trestu jej pak zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 11. 2005.
Také v případě obviněného D. K. bylo plně zákonné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o druhu a způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody i závěr o nutnosti působení na obviněného D. K. dostatečně důrazným trestem. Jak již bylo ale uvedeno shora, při stanovení konkrétní výměry tohoto druhu trestu Vrchní soud v Olomouci dostatečně nezohlednil skutečnost, že obviněný D. K. se posuzované závažné úmyslné trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 1 T 427/2001, kterým mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu do 15. 1. 2005. Vzhledem k výše uvedeným zjištěním měl Vrchní soud v Olomouci pak u každého z obviněných zvolit odpovídající výměru trestu ukládaného v tomto trestním řízení.
Vrchní soud v Olomouci však takto nepostupoval a napadeným rozsudkem tak u obou obviněných porušil v jejich neprospěch zákon v ustanovení § 36 a 39 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, byl porušen zákon v ustanovení § 36 a § 39 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, tr. ř. v neprospěch obviněných D. K. a J. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, zrušil ve výrocích o trestech. Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval v souladu s ustanovením § 36 tr. zák. a uložil obviněným tresty respektující ustanovení § 39 odst. 1 tr. zák. upravující nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest odnětí svobody. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných D. K. a J. J., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. P. Š.