Plný text
4 Tz 9/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEMREPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. P., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 3 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P.
Napadené usnesení s e z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 9. 9. 1990, za což byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný ve výkonu trestu zařazen do I. nápravně výchovné skupiny. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ambulantní psychiatrické léčení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému Československému státu, zastoupenému OÚNZ B. regresní náhradu ve výši 20.000,- Kčs na účet Okresního úřadu Benešov. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 7. 1991, když odvolání obviněného i krajského prokurátora byla zamítnuta.
Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. Pp 90/1997, rozhodl Okresní soud v Nymburce tak, že se obviněný J. P. podmíněně propouští z výkonu trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991. Podle § 63 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 7 let.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000, byl obviněný J. P. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a jednak trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 5. 7. 2000, za což byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 6 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla T. s. k. hl. m. Prahy se sídlem [adresa] odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 1. 2004.
S výkonem trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000, bylo obviněným započato dne 1. 6. 2005 ve vazební věznici Praha – Pankrác. Dne 7. 7. 2005 pak byl obviněný J. P. přemístěn k výkonu trestu do věznice Jiřice.
Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. Pp 90/1997, rozhodl Okresní soud v Nymburce tak, že podle § 64 odst. 1 tr. zák. obviněný J. P. vykoná zbytek trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, ze kterého byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. Pp 90/1997. Proti citovanému usnesení podal obviněný J. P. stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 14 To 756/2005, zamítnuta.
V průběhu výkonu trestu bylo Okresním soudem v Nymburce dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, rozhodnuto, že podle § 320 odst. 3 tr. ř. se určuje, že obviněný J. P. vykoná trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000 a trest odnětí svobody v trvání 1078 dnů, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, ve věznici s ostrahou. Protože proti tomuto usnesení není stížnost přípustná, nabylo právní moci dne 1. 8. 2006.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že pokud Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, rozhodl o společném způsobu výkonu trestu obviněným J. P. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000 a zbytku nevykonaného trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, postupoval tak v rozporu s platnou právní úpravou. Platným trestním řádem totiž byla založena věcná příslušnost krajského soudu, nikoliv soudu okresního.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. P. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 270 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. platí, že pokud je u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Postupně uloženými tresty odnětí svobody zákon rozumí stav, kdy odsouzený má na základě pravomocného rozhodnutí soudu vykonat trest odnětí svobody a přitom předchozí uložený trest odnětí svobody nebyl zcela vykonán. Je nerozhodné, zda takový trest byl již v odsuzujícím rozhodnutí označen jako nepodmíněný trest odnětí svobody nebo zda jeho výkon byl nařízen později (srov. § 330 odst. 1 tr. ř., § 344 odst. 2 tr. ř.) a podstatná není ani skutečnost, zda v době, kdy nabylo právní moci další rozhodnutí, kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, byl odsouzený ve výkonu jiného trestu odnětí svobody nebo se nacházel na svobodě.
Ve smyslu § 320 odst. 3 tr. ř. je přitom nutno za soud, v jehož obvodu se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný okresní soud (viz rozhodnutí č. 36/1975 Sb. uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). K rozhodnutí je tudíž věcně příslušný okresní soud, pokud všechny tresty, o jejichž společném výkonu má být rozhodnuto, uložil v prvním stupni okresní soud. Jestliže však alespoň jeden z těchto trestů byl v prvním stupni uložen krajským soudem, rozhodne o společném způsobu výkonu trestu krajský soud. Podle stejného hlediska se ostatně postupuje i při určení, zda o společném způsobu výkonu trestu odnětí svobody má rozhodnout senát nebo samosoudce. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s námitkou ministra spravedlnosti, že za této situace bylo rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce vydáno v rozporu s platnou právní úpravou.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, byl porušen zákon v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P., napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že byly dány důvody pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu než Okresnímu soudu v Nymburce, o jehož rozhodnutí jde, Nejvyšší soud volil postup podle § 270 odst. 3 věty druhé tr. ř. Podle § 270 odst. 3 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je krajský soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.