5 Tdo 1002/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 5 Tdo 1002/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:5 Tdo 1002/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.1002.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku úmyslné Podjatost Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1002/2025-2701 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovoláních, která podali obvinění 1. JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., a 2. Jaroslava Tomsová, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 5 To 10/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 200/2022, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. Ing. Marka Andráška, LL.M., odmítá. II. Z podnětu dovolání obviněné Jaroslavy Tomsové se ohledně ní podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 5 To 10/2025, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 2 T 200/2022. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje, aby věc ohledně Jaroslavy Tomsové v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 2 T 200/2022, byli obvinění JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., a Jaroslava Tomsová shodně uznáni vinnými přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku (soudy obou stupňů nesprávně použily ve svém označení tohoto přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku) podle § 220 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za který byli rovněž shodně odsouzeni podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 2 let. Dále soud oběma obviněným uložil podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku přiměřenou povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradili poškozenému škodu způsobenou přečinem. Rovněž soud každému z obviněných uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest, a to obviněnému JUDr. Ing. Marku Andráškovi, LL.M., ve výměře 80 denních sazeb ve výši 2 500 Kč, tj. celkem 200 000 Kč, a obviněné Jaroslavě Tomsové ve výměře 40 denních sazeb ve výši 500 Kč, tj. celkem 20 000 Kč. V adhezním řízení rozhodl soud podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, (trestní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále ve zkratce jen „tr. ř.“) o povinnosti obou obviněných zaplatit společně a nerozdílně poškozenému Stavebnímu bytovému družstvu „Mír“ Teplice, se sídlem v Teplicích, Gagarinova 1558, na náhradu škody částku ve výši 850 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně počínaje od 1. 3. 2022 do zaplacení. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 5 To 10/2025, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. 3. Skutek, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými, je podrobně popsán ve výroku shora označeného rozsudku Okresního soudu v Teplicích, na nějž lze v podrobnostech odkázat, neboť jde o okolnosti, které jsou všem procesním stranám dobře známy a není je proto třeba podrobně reprodukovat. Podstatu skutku lze pouze stručně shrnout tak, že obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., v postavení předsedy a obviněná Jaroslava Tomsová jako místopředsedkyně představenstva Stavebního bytového družstva „Mír“ Teplice podepsali jménem družstva dne 29. 11. 2018 s J&T Bankou, a. s., smlouvu o obhospodařování portfolia (za účasti obchodní společnosti Swiss Life Select ČR, a. s., nyní Swiss Life Select, a. s.) a Přílohu č. 5 k této smlouvě, na jejímž základě jménem družstva sjednali a následně vyplatili provizi obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., ve výši 850 000 Kč, ačkoli věděli, že stejnou smlouvu o obhospodařování portfolia s J&T Bankou, a. s., mohli uzavřít bez dodatku zavazujícího družstvo platit zprostředkovateli vstupní poplatek, či provizi ve výši 850 000 Kč, neboť si byli vědomi nabídky investice do portfolia J&T Banky, a. s., prezentované na schůzi představenstva dne 25. 10. 2016 M. Č., certifikovanou privátní bankéřkou, která prostřednictvím elektronické zprávy ze dne 2. 8. 2018 adresované obviněnému, nabízela stejnou finanční službu za totožných či obdobných podmínek, bez uhrazení jakékoli provize (poplatku). Uvedeným způsobem obvinění porušili povinnost vykonávat funkci voleného orgánu s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí v souladu s § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. z.“), ve spojení s § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „z. o. k.“), čímž způsobili Stavebnímu bytovému družstvu „Mír“ Teplice škodu ve výši 850 000 Kč. II. Dovolání obviněných 4. Usnesení odvolacího soudu napadli oba obvinění prostřednictvím společného obhájce dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř. První z označených důvodů obvinění spatřovali za naplněný tím, že samosoudkyně soudu prvního stupně rozhodovala ve věci, přestože byla vyloučena. Důvod podle písm. g) uplatnili oba obvinění v jeho první a třetí alternativě, tudíž proto, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále že ve vztahu k takovým rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle písm. h) obvinění citovali jeho zákonné vymezení. Jako další samostatný dovolací důvod obvinění označili výhradu, že odvolací soud se nevypořádal s odvolacími námitkami, aniž by ji zařadili pod některý z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Obě dovolání jsou obsažena v jediném podání, dovolací argumentace byla v podstatě totožná, proto je Nejvyšší soud bude reprodukovat souhrnně. 5. Úvodem svých dovolání obvinění předložili návrh na odklad výkonu napadených rozhodnutí, protože nepochybovali o důvodnosti jejich námitek, přičemž jim byla uložena povinnost zaplatit peněžité tresty, náhradu škody a náklady vzniklé zmocněnci poškozeného, rovněž bez vyhovění návrhu na odklad výkonu rozhodnutí již nebudou osobami „trestně zachovalými“ (což je pojem definovaný v § 174 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů – poznámka Nejvyššího soudu). Potřebu zachování trestní bezúhonnosti vyzdvihl zejména obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., u něhož pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin může vést k vyškrtnutí ze seznamu advokátů, k zamítnutí žádosti o vydání zbrojního průkazu, k rozhodnutí nezařadit jej do aktivní zálohy Armády České republiky a dále vytváří překážku pro působení ve volených i jmenovaných orgánech obchodních korporací. 6. Jak bylo již uvedeno, naplnění prvního z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., založili obvinění na tom, že v závěru hlavního líčení konaného dne 17. 5. 2023 při stanovení dalšího termínu projednávání věci samosoudkyně soudu prvního stupně pronesla, že „není důvod úplně spěchat, my jsme stejně vázáni tím předchozím rozhodnutím“. Mělo jít o rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 3 T 152/2019, jímž byl obviněný nepravomocně odsouzen v jiné trestní věci. Tímto vyjádřením však samosoudkyně podle obviněných naznačila, že neuvažuje o zproštění obviněných obžaloby v aktuálně projednávané věci, ale pouze o jejich odsouzení, jinak by nemusela vyčkávat na právní moc citovaného odsuzujícího rozsudku ohledně obviněného. Tutéž výtku obvinění vznesli již v odvolacím řízení, avšak soud druhého stupně se s ní podle jejich názoru vypořádal nedostatečně, neboť slova samosoudkyně bagatelizoval. 7. V dalších částech dovolání obvinění vznesli námitky, jež výslovně nepřiřadili k žádnému z uplatněných dovolacích důvodů, v zásadě mísili dohromady výtky formálně odpovídající dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Důrazně brojili zejména proti naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Podle názoru obviněných nebylo úmyslné zavinění vůbec zmíněno již v usnesení o zahájení trestního stíhání, byť současně připustili, že výhrady proti úkonům učiněným ve fázi přípravného řízení nejsou v dovolacím řízení přípustné. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku sice zabýval vědomostní složkou zavinění, opomenul však jeho volní složku, a přesto dospěl k závěru o jednání obviněných v přímém úmyslu. Odvolací soud rovněž samostatnou úvahou dovodil úmysl obviněných pouze ve vztahu k vědomostní složce, přičemž volní složku vyjádřil s odkazem na právní úpravu tak, že se vznikem škodlivého následku byli přinejmenším srozuměni, neboť nejednali s péčí řádného hospodáře. Podle odvolacího soudu tudíž obvinění jednali nejméně v nepřímém úmyslu, což ale tento soud nepřípustně založil na skutečnosti, že porušili jim uloženou povinnost nakládat s prostředky družstva s péčí řádného hospodáře. Podle takového přístupu by však každé jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře svědčilo nejméně o nepřímém úmyslu případného pachatele. Přitom podle názoru vysloveného Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 5 Tdo 1138/2010, k naplnění subjektivní stránky přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku je třeba prokázat, že úmysl pachatele směřoval i ke způsobení následku, nestačí, že porušil mu podle zákona nebo smluvně uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. V tomto ohledu tudíž obvinění spatřovali v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zásadní nedostatek, k čemuž odkázali na judikaturu Ústavního soudu. Podle přesvědčení obviněných mělo být žalované jednání považováno nanejvýše za nedbalostní a na podporu svého tvrzení odkázali na několik soudních rozhodnutí v obdobných případech, v nichž byla otázka zavinění soudy posouzena jako nedbalost, případně došlo dokonce ke zproštění obžaloby. 8. Dále obvinění zpochybnili naplnění znaku „porušení péče řádného hospodáře“, neboť soudy nesprávně právně posoudily mimotrestní právní předpisy, resp. judikaturu a doktríny, jež vymezují limity a obsah povinnosti péče řádného hospodáře, a opět citovali některé z nich. Obvinění především zdůraznili, že člen představenstva nemusí být vybaven odbornými znalostmi a jedná-li na radu odborníka, nejedná zaviněně, přičemž odpovídá zásadně za řádný výkon své funkce a nikoli za výsledek činnosti. Podle soudů prvního a druhého stupně obvinění pochybili, jestliže využili poradenství obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., jíž za poskytnuté služby jménem družstva uhradili odměnu 850 000 Kč. Výše této odměny však nebyla nijak neobvyklá a tím, že se obrátili na odbornou pomoc, naopak postupovali s náležitou péčí řádného hospodáře. Jestliže jim soudy vytýkaly nevyužití poradenství od M. Č., obvinění předložili svůj kritický názor na její odbornost, resp. nestrannost, neboť nabízela produkty výhradně jedné banky, a navíc byla zainteresována na realizaci investice vlastní provizí, kterou by obdržela. Vzhledem k poměrně značným finančním prostředkům ve vlastnictví bytového družstva byla snaha je zhodnotit, proto obvinění jako laici využili služeb odborného poradce v oblasti investování. Postupovali nanejvýše obezřetně, vybrali nestranného investičního zprostředkovatele Swiss Life Select, a. s., jenž je obecně uznávaným odborníkem v oblasti investičního poradenství, a pokud mu za jím poskytnuté služby zaplatili odměnu, nespatřovali na tom nic úkorného ve vztahu k majetku bytového družstva. Zvolený zprostředkovatel se významně podílel nejen na uzavření samotné smlouvy o obhospodařování bankovního portfolia, ale rovněž i na jejím naplňování, opačné závěry soudů jsou podle obviněných ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. 9. Obvinění také zpochybnili dostatečné prokázání závěru soudů obou stupňů, podle něhož představenstvo družstva neschválilo vyplacení odměny zprostředkovateli Swiss Life Select, a. s. Podklady k pozvánce na jednání představenstva družstva, (aniž obvinění označili konkrétní datum jednání, pozn. Nejvyššího soudu), totiž mj. obsahovaly i „Návrh investiční strategie“, tedy materiál, na jehož str. 12 se nacházela informace o vstupním poplatku ve výši 1,9 % z celkového objemu investice. Vstupním poplatkem se přitom rozumí zprostředkovatelská provize, věcně jde o tutéž položku. Ve skutečnosti došlo poté ke snížení tohoto vstupního poplatku, resp. zprostředkovatelské provize, a to na 1,7 % z objemu investice. Závěr soudů, podle něhož úhrada zprostředkovatelské provize nebyla představenstvem družstva schválena, proto neodpovídá obsahu důkazů. V této souvislosti obvinění znovu označili za nesprávný i právní závěr soudů o porušení jejich povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Trvali na tom, že služeb investičního poradce Swiss Life Select, a. s., využili v zájmu bytového družstva, a M. Č. nebyla srovnatelným odborníkem, na jehož radu by se mohli spolehnout. 10. Obviněná Jaroslava Tomsová navíc připomněla, že již v odvolacím řízení se hájila mj. tím, že se zdržela hlasování o přijetí rozhodnutí o investici a svým podpisem smluv „jen“ navenek projevila vůli družstva. Odvolací soud se však s jejími námitkami vypořádal vnitřně rozporně, zejména pokud uvedl, že její zdržení se hlasování je bez významu za situace, jestliže věděla o možnosti uzavřít tutéž smlouvu za výhodnějších podmínek pro družstvo. Vyčetla odvolacímu soudu, že podle něj na jedné straně „představenstvo o souhlasu vůbec nerozhodovalo“, avšak současně soud uznal, že se hlasování „zdržela“, v čemž obviněná spatřovala vnitřní rozpor. 11. Na závěr svých dovolání obvinění odvolacímu soudu vytkli, že se dostatečně individuálně nevypořádal s jejich odvolacími námitkami, v podstatě odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Zcela opomenuta zůstala námitka obviněného, který v řádném opravném prostředku poukázal na to, že on sám pro svou osobní potřebu využil rady investičního poradce Swiss Life Select, a. s., za což mu také zaplatil příslušnou provizi. Obviněný po odvolacím soudu požadoval vysvětlení, proč takto „zmenšuje úmyslně svůj vlastní majetek, neboť jednal při správě svého majetku stejně jako při vytýkaném skutku“. Obviněný současně kritizoval odvolací soud, že na uvedenou námitku sice nereagoval, avšak využil ji na podporu rozhodnutí nezrušit soudem prvního stupně uložený peněžitý trest. 12. Z uvedených důvodů obvinění JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., a Jaroslava Tomsová navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí odvolacímu soudu (ačkoli navrhli zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů, pozn. Nejvyššího soudu), případně soudu prvního stupně anebo státnímu zástupci. III. Vyjádření k dovoláním obviněných a replika k němu 13. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve stručně zrekapituloval napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a dovolací argumentaci obviněných. Následně se vyjádřil k jednotlivým námitkám. 14. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. sice výhrady obviněných odpovídaly, avšak nebyly podle státního zástupce důvodné. Připustil, že bez dalšího se jako nevhodné může jevit vyjádření samosoudkyně při stanovení nového termínu hlavního líčení o tom, že není důvod spěchat, neboť soud je vázán dřívějším rozhodnutím v jiné trestní věci obviněného. Odmítl však úvahu, že by samosoudkyně již na samém počátku hlavního líčení měla konečnou představu o způsobu rozhodnutí v posuzované věci. Rovněž průběh řízení před soudem vypovídá o nestrannosti samosoudkyně, jež se navíc k výtce obviněného během hlavního líčení sama vyjádřila tak, že je připravena rozhodnout jak o vině, tak o zproštění obviněného obžaloby. 15. Veškeré námitky, jimiž se obvinění snažili naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle státního zástupce tomuto důvodu neodpovídaly, a to ani v jedné z jeho tří alternativ. 16. Co se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tomu s jistou mírou tolerance státní zástupce podřadil výhrady proti naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Posoudil je však bezvýhradně jako neopodstatněné. Rozhodná skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování (zejména listinné důkazy a svědecká výpověď M. Č.) jsou dostatečným podkladem pro závěr, že obvinění jednali v rozporu se zákonnou povinností péče řádného hospodáře podle § 159 odst. 1 o. z. a povinností jednat pečlivě s potřebnými znalostmi podle § 51 odst. 1 z. o. k. Obvinění znali podmínky předložených investičních nabídek, věděli, že jedna z nich je výhodnější z důvodu neplacení provize, a přesto se rozhodli přistoupit na nabídku, která byla pro družstvo méně výhodná, čímž porušili výše uvedené povinnosti. V příčinné souvislosti s tímto jednáním došlo následně ke vzniku nikoli malé škody na majetku družstva. Z hlediska úmyslného zavinění je zásadní, že obvinění jednali se znalostí konkrétních podmínek předložených investičních nabídek, byly jim známy rovněž rozhodující věcné souvislosti, a za takových okolností zvolili pro bytové družstvo nevýhodné finanční řešení. Závěr o naplnění subjektivní stránky přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá z charakteru a způsobu jednání obviněných vyjádřeného ve skutkové větě výroku o vině, dále také z neodvratnosti následku v podobě škody. 17. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitkám obviněných proti nedostatečnému vypořádání jejich odvolacích námitek odvolacím soudem a současně upozornil na to, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Odvolací soud odpovídajícím způsobem reagoval na všechny podstatné námitky obviněných, nešlo ani o situaci, v níž by odvolací soud pouze doslovně převzal argumentaci soudu prvního stupně bez vyjádření vlastní úvahy či zjevného přezkoumání napadeného rozsudku. Takový postup akceptuje i Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva, na jejichž rozhodnutí státní zástupce ve vyjádření odkázal. 18. Proto státní zástupce v závěru svého poměrně podrobného vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Zároveň podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí. 19. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice oběma obviněným, kteří využili svého práva reagovat. V podání ze dne 4. 12. 2025 vyjádřili nesouhlasný postoj k úvahám státního zástupce a označili je též za nedůsledné. Ve vztahu k námitce, že rozhodovala vyloučená samosoudkyně, oponovali jeho tvrzení, podle něhož byla připravena rozhodnout mj. i o zproštění obviněných obžaloby. Trvali na tom, že tomu bylo naopak, což podporovalo prohlášení samosoudkyně v tom smyslu, že není kam spěchat a lze odročit hlavní líčení na pozdější termín. Nesouhlasili ani s tím, že by v dovoláních nenamítli zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Jednoznačně totiž popsali okolnosti, za nichž došlo k odsouhlasení úhrady zprostředkovatelské provize obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., představenstvem bytového družstva, přičemž jde o zásadní skutkové zjištění, k němuž soudy nedospěly, naopak přijaly závěr, podle něhož k takovému rozhodnutí představenstva vůbec nedošlo. Obvinění rovněž setrvali na svém názoru, že neporušili svou povinnost nakládat se svěřeným majetkem bytového družstva s péčí řádného hospodáře, čemuž státní zástupce ve vyjádření nepřisvědčil, aniž by zohlednil civilněprávní aspekty odpovědnosti za porušení péče řádného hospodáře. Zejména, že poradkyně M. Č. nabízela produkty pouze jedné banky a činila tak bez nároku na odměnu od bytového družstva. Proto neodpovídala za škodu způsobenou družstvu svou případně nesprávnou radou ve smyslu § 2950 o. z. Obvinění dále odmítli argumentaci státního zástupce k otázce zavinění a námitce nedůsledného vypořádání s odvolacími výhradami. Státnímu zástupci vytkli, že vůbec nereagoval na obranu obviněné Jaroslavy Tomsové, jež se zdržela hlasování při rozhodování o investici a smlouvu podepsala jako členka statutárního orgánu bytového družstva. Oba obvinění tedy i přes vyjádření státního zástupce setrvali na svých dovoláních, jejich důvodech i konkrétních námitkách. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 20. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že v posuzované trestní věci jsou ohledně obou obviněných splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, poté se zabýval konkrétní dovolací argumentací se zřetelem k uplatněným dovolacím důvodům. 21. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je možné podat v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán za současného splnění podmínky, že tato okolnost nebyla dovolateli v původním řízení známa anebo jím byla namítnuta již před rozhodnutím orgánu druhého stupně. O vyloučený orgán půjde tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Aby se jednalo o naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí to být právě vyloučený orgán, který vydal meritorní rozhodnutí, jež je napadáno předmětným dovoláním. Nebudou tedy pod citovaný důvod dovolání spadat dovolání namítající účast některých z vyloučených osob podle § 30 tr. ř. na předchozích stadiích trestního řízení, ani situace, v nichž vyloučený orgán učinil jiné rozhodnutí než rozhodnutí ve věci samé. Dále nelze tento důvod uplatnit, pokud dovolatel o tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, věděl v původním řízení a nenamítl tuto okolnost před rozhodnutím orgánu druhého stupně. 22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti uplatněných námitek podřazených uvedenému dovolacímu důvodu je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít vytýkané vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Tento dovolací důvod tak nemohou naplnit jen obecně formulované výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, nebo obecné námitky proti rozsahu dokazování a již vůbec nelze akceptovat námitky, které jsou primárně založeny na jiné verzi skutkového stavu, než kterou dovodily soudy, pokud z nich není zřejmý evidentní (zjevný) rozpor mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením soudy, a to ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy akceptovat tvrzení o vadách ve skutkovém zjištění soudů, které se týkají skutkových okolností významných pro rozhodnutí o podané obžalobě a které jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu. Konkrétně musí dovolatel zdůvodnit existenci takové vady tím, že napadená skutková zjištění nevyplývají ze žádného provedeného důkazu (jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů), nebo že jsou primárně založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Pouze vady takové povahy by odůvodňovaly mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti (viz přiměřeně rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.). 23. Oba obvinění ve svých dovoláních odkázali také na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je určen k nápravě vad zákonem vyjmenovaných rozhodnutí, které spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vadou, která je prostřednictvím tohoto důvodu dovolání vytýkána, je proto jen nesprávné použití ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku, případně na něj navazujících hmotněprávních norem mimo oblast trestního práva, avšak vždy na soudy zjištěný skutek. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže soudy skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy prvního či druhého stupně, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. 24. Nejvyšší soud k výše označeným dovolacím důvodům podotýká, že s ohledem na zamítnutí odvolání obou obviněných měly být výše citované dovolací důvody správně uplatněny ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě [v řízení předcházejícím uvedenému zamítavému výroku odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.]. Tento formální nedostatek však neměl žádný vliv na rozsah přezkumu obou dovolání Nejvyšším soudem, resp. na výsledek dovolacího řízení. 25. Nutno předeslat, že obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., sice vznesl mj. i výhrady, které bylo možné do jisté míry podřadit uplatněným dovolacím důvodům, nicméně žádná z nich neměla opodstatnění. Jinou situaci shledal Nejvyšší soud u dovolání obviněné Jaroslavy Tomsové, a to ohledně námitky nesprávného právního posouzení subjektivní stránky přečinu, jímž byla uznána vinnou. Tato výhrada totiž odpovídala vadě definované v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., proto Nejvyšší soud na jejím podkladě přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadené části usnesení soudu druhého stupně i řízení jemu předcházející podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. a zjistil, že má opodstatnění. Přestože se jednotlivé výhrady obou obviněných v jejich dovoláních v převážné míře shodují, Nejvyšší soud se s ohledem na vyhovění dovolání obviněné vyjádří níže souhrnně pouze k procesní námitce o rozhodování vyloučené soudkyně ve věci, ostatní společné dovolací argumenty vypořádá pouze ve vztahu k obviněnému JUDr. Ing. Marku Andráškovi, LL.M., ohledně obviněné by to se zřetelem k výsledku dovolacího řízení bylo předčasné. Samostatně a v pořadí jako první se Nejvyšší soud bude zabývat důvodnou námitkou obviněné proti naplnění subjektivní stránky přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. b) K důvodné námitce obviněné proti úmyslnému zavinění 26. Obviněná Jaroslava Tomsová zpochybnila mimo jiné právní závěry soudů o naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku a Nejvyšší soud shledal tuto její výhradu opodstatněnou. 27. Podle soudů prvního i druhého stupně, které v zásadě převzaly tvrzení obžaloby, obviněná jednala ve shodě se spoluobviněným JUDr. Ing. Markem Andráškem, LL.M., se znalostí okolností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Skutková zjištění soudů ve vztahu k zavinění jsou tedy u obou spoluobviněných založena na tom, že měli stejné znalosti o možnosti uzavřít smlouvu s J&T Bankou, a. s., o obhospodařování portfolia výhodněji s ohledem na nabídku M. Č. oproti nabídce, kterou předložila obchodní společnost Swiss Life Select, a. s., a to bez výdajů na zprostředkovatelskou provizi (vstupního poplatku). Soud prvního stupně v tomto ohledu vycházel z tvrzení předložených obžalobou, v nichž byl závěr o znalosti nabídky učiněné M. Č. koncipován bez rozlišení mezi spoluobviněnými. Podkladem pro takový skutkový závěr a následně pro jeho právní posouzení jsou v podstatě dva důkazní prostředky opatřené v přípravném řízení a provedené u hlavního líčení. První tvoří e-mailová zpráva ze dne 2. 8. 2018, kterou M. Č. odeslala obviněnému, tj. nikoli současně spoluobviněné, jejímž obsahem je kromě upozornění na možnost přerušení vzájemné spolupráce při využití služeb jiného externího poradce J&T Banky, a. s., (Swiss Life Select, a. s.) také nabídka zajištění výhodnějších podmínek, než jaké je bytovému družstvu schopen vyjednat jiný partner J&T Banky, a. s. (viz č. l. 49 tr. spisu). Druhý důkaz navazující na tuto elektronickou zprávu, tvoří svědecká výpověď M. Č., finanční poradkyně úzce spolupracující s J&T Bankou, a. s. Ta mimo jiné potvrdila, že o předmětné investici finančních prostředků družstva a rovněž jejích podmínek telefonicky hovořila, avšak pouze s obviněným. Z obsahu těchto důkazů tudíž nelze mít žádnou pochybnost o tom, že s výhodnějším způsobem investování, resp. jeho zprostředkováním bez vynaložení nákladů na provizi, byl jednoznačně seznámen obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M. Soudy obou stupňů však převzaly strategii obžaloby ve vztahu k prokázání skutkových okolností významných, resp. nezbytných k vyvození naplnění znaku zavinění ve vztahu k osobě obviněné Jaroslavy Tomsové, a to jak úmyslu, tak případně nedbalosti. Součástí popisu skutku v odsuzujícím výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je zmínka o tom, že M. Č. nabízela možnost investování finančních prostředků do portfolia J&T Banky, a. s., bez jakékoli provize, k čemuž ale mělo dojít již dne 25. 10. 2016 na schůzi představenstva družstva. Soud prvního stupně rovněž zmínil tuto skutečnost v bodě 27. odůvodnění svého rozsudku, v němž jen upřesnil, že v roce 2016 šlo o 9. schůzi představenstva, nicméně navázal dalšími zjištěními ohledně další, a to 30. schůzi konané až dne 27. 7. 2018, na níž přednesl nabídku investování svědek Martin Slapnička, ředitel Swiss Life Select, a. s. Ani v dalších částech odůvodnění rozsudku nelze vysledovat žádnou zmínku umožňující akceptovat tvrzení o tom, že by si obviněná měla pamatovat po dobu téměř dvou roků, že privátní bankéřka učinila nabídku o vložení části majetku družstva do portfolia J&T Banky, a. s., bez nákladů na provizi. Z výsledků dokazování tedy není vůbec zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil znalost obviněné o nabídce předložené M. Č. v roce 2018, resp. v době předcházející uzavření posuzované smlouvy prostřednictvím obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s. Z důkazů uvedených shora jasně vyplývá, že M. Č. komunikovala v rozhodné době o možnosti investování prostřednictvím J&T Banky, a. s., výhradně s obviněným. Z obsahu trestního spisu nebylo například možné ani dospět ke zjištění, že by obviněný s místopředsedkyní představenstva bytového družstva, obviněnou Jaroslavou Tomsovou, sdílel informace, které o možnostech i podmínkách investování v J&T Bance získal od M. Č. v aktuálním roce 2018. V této souvislosti lze rovněž zmínit bod 29. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v jehož úvodní části soud konstatuje, že svědkyně M. Č. dne 2. 8. 2018 „nabídla družstvu (konkrétně předsedovi JUDr. Andráškovi) zajistit výhodnější podmínky….“. Soud v podstatě sám učinil zjištění o konkurenční a výhodnější nabídce pouze ve vztahu k osobě obviněného. Za takové důkazní situace nemůže obstát právní závěr, že obviněná jednala při podepisování smlouvy o finanční investici s J&T Bankou, a. s., dne 29. 11. 2018 za účasti zástupce obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., se znalostí toho, že ke stejnému ujednání s bankou mohlo dojít bez závazku k vyplacení provize za zprostředkování. Touto otázkou se rovněž nezabýval ani odvolací soud, který akceptoval uvedený evidentní nedostatek skutkových zjištění ohledně obviněné, a ztotožnil se rovněž s právním posouzením tohoto znaku skutkové podstaty bez rozlišení jejich vazby na osoby spoluobviněných. V úvahách soudů obou stupňů tedy zcela schází individualizace okolností významných pro naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku u každého ze spoluobviněných. Ohledně obviněné Jaroslavy Tomsové fakticky nebyly v průběhu trestního řízení opatřeny, tudíž před soudem ani provedeny, žádné důkazy vedoucí primárně k odpovídajícímu skutkovému zjištění o zavinění, na něž by navazovalo správné právní posouzení. Uvedená vada poté měla za následek nepřípustné přičítání skutkových zjištění o znalosti výhodnějšího způsobu sjednání smlouvy s J&T Bankou, a. s., a jeho přehlížení obviněné, ačkoli takové poznatky získal s odkazem na dosud opatřené důkazy pouze obviněný. 28. Obecně lze s využitím názorů prezentovaných v odborné literatuře (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 2811 až 2824) připomenout, že přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou. Objektem trestného činu podle § 220 jsou majetková práva v nejširším smyslu a nepřímo je chráněn i zvláštní vztah důvěry mezi osobou, které patří určitý majetek, a tím, kdo je povinen ho opatrovat nebo spravovat. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek může být uložena některým zákonným ustanovením nebo určitou smlouvou. Zákonná povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek s péčí řádného hospodáře, o niž šlo v posuzované trestní věci, je uložena mj. členům statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva podle § 159 odst. 1 o. z. a podle § 51 a § 52 z. o. k. Způsoby porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, ať již konáním nebo opomenutím, mohou být velmi různorodé. Kromě případů vyplývajících z porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek osobami, které mají takovou povinnost ze zákona nebo na podkladě smlouvy, přichází v úvahu postih za trestný čin podle § 220 tr. zákoníku i v dalších oblastech, v nichž pachatel činí dispozice s cizím majetkem v souvislosti s podnikáním, půjde především o uzavírání nevýhodných obchodů či jiných smluv na úkor opatrovaného nebo spravovaného majetku. Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 vyžaduje u fyzické osoby úmyslné zavinění pachatele, přičemž postačí i úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a pro případ způsobení tohoto následku s ním byl alespoň srozuměn. Úmysl se tedy musí vztahovat, jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm (k posuzování úmyslu u tohoto trestného činu viz odůvodnění rozhodnutí č. 8/1998-I. Sb. rozh. tr.). Závěr o naplnění znaku alespoň nepřímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku však u obviněné Jaroslavy Tomsové nebylo možné učinit. Z dosud provedeného dokazování totiž nevyplývají ty podstatné okolnosti nasvědčující tomu, že si byla vědoma příležitosti využít tentýž investiční produkt bez vedlejších výdajů za provizi při využití služeb M. Č., jako u zprostředkovatele Swiss Life Select, a. s. Nelze tedy shledat, že by u ní zavinění pokrývalo jednak porušení povinnosti opatrovat majetek bytového družstva, tak i škodlivý následek, tj. vznik škody na opatrovaném majetku. Pro úplnost je vhodné upozornit rovněž na to, že stejný přečin lze spáchat i z nedbalosti, jež podle základní skutkové podstaty § 221 odst. 1 tr. zákoníku musí dosáhnout míry nedbalosti hrubé ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku, pachatel musí porušit důležitou povinnost a musí dojít ke způsobení značné škody, tedy nejméně 1 000 000 Kč /viz § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku/. V posuzované věci by tudíž nemohla být splněna přinejmenším třetí z citovaných podmínek trestní odpovědnosti nedbalostní varianty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, proto není důvod se možností použití tohoto právního posouzení po případném doplnění dokazování ohledně obviněné Jaroslavy Tomsové blíže zabývat. 29. Jak již bylo konstatováno, pro naplnění znaku zavinění skutkové podstaty úmyslného přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku tedy ve vztahu k obviněné Jaroslavě Tomsové v dosavadním průběhu trestního řízení nebyl opatřen dostatečný skutkový podklad, proto bylo vyslovení její viny minimálně předčasné. Obviněná tudíž důvodně uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a Nejvyšší soud z podnětu jejího dovolání částečně zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jestliže jím bylo zamítnuto odvolání obviněné, dále zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích, které se týkají obviněné Jaroslavy Tomsové. Ve zbývajícím rozsahu ohledně obviněného JUDr. Ing. Marka Andráška, LL.M., zůstala obě rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nezměněna. Nejvyšší soud současně zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále přikázal soudu prvního stupně, aby věc ohledně obviněné v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že bude záležet především na aktivitě veřejné žaloby, aby soudu předložila odpovídající důkazy, případně učinila konkrétní návrh na prokázání důvodnosti postavení obviněné Jaroslavy Tomsové před soud a obhájila tak svá tvrzení, z nichž by bylo možné vyvodit její trestní odpovědnost za žalovaný úmyslný přečin podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, rozhodl Nejvyšší soud o vrácení věci do stadia řízení před soudem prvního stupně, mj. též pro případ, že by stejně mohl postupovat odvolací soud, pokud by se kasační výrok týkal jen jeho usnesení. Zvoleným procesním postupem tak bude umožněno jak straně obžaloby, tak i obhajoby využít všech jim náležejících oprávnění v trestním řízení. c) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. 30. Obvinění JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., a Jaroslava Tomsová společně uplatnili námitku spočívající v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, kterou směřovali vůči osobě samosoudkyně soudu prvního stupně JUDr. Dany Kolářové. Skutečností, o niž opřeli tento svůj názor, mělo být vyjádření jmenované, které pronesla na konci prvního hlavního líčení konaného dne 17. 5. 2023 při stanovení termínu pro pokračování hlavního líčení. Nejvyšší soud shodně jako sama samosoudkyně (viz č. l. 2291 verte tr. spisu) a odvolací soud (viz bod 24. napadeného usnesení) nesdílí názor obviněných o podjatosti založený na vyjádření předem jasného názoru samosoudkyně na výsledek rozhodnutí o podané obžalobě. 31. V rámci neveřejného zasedání konaného o dovolání obviněných Nejvyšší soud pro objasnění procesní situace doplnil dokazování a poslechl si závěr zvukového záznamu z inkriminovaného hlavního líčení, a také úvodní pasáž zvukového záznamu z následujícího hlavního líčení konaného dne 4. 10. 2023. Před skončením prvního hlavního líčení samosoudkyně vyzvala strany k součinnosti při stanovení termínu odročeného hlavního líčení, sama vzápětí předeslala, že se blíží letní měsíce a navrhla pokračovat v hlavním líčení až v září, což okomentovala mj. obviněnými citovanou větou, že z jejího pohledu není kam spěchat, neboť je vázána tím předchozím rozhodnutím (v jiné trestní věci obviněného). Dále však samosoudkyně připomněla, že v období letních prázdnin bude složité najít společný termín, který bude akceptovatelný pro soud, státního zástupce, obviněné, jejich obhájce a svědky, neboť odročováno bylo především za účelem osobních výslechů svědků. Na začátku odročeného hlavního líčení konaného dne 4. 10. 2023 se obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., ohradil proti předmětnému vyjádření samosoudkyně z předešlého hlavního líčení, konfrontoval ji s jeho názorem, podle něhož tím dala najevo, že v aktuálně projednávané trestní věci není připravena zprostit jej obžaloby. V reakci na toto zjištění samosoudkyně obviněného ujistila, že si její slova špatně vyložil a že je připravena na obě varianty rozhodnutí, jak obviněného obžaloby zprostit, tak jej odsoudit. Pro vysvětlení lze poznamenat, že v době odročování hlavního líčení bylo samosoudkyni známo, že obviněný byl nepravomocně odsouzen ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 152/2019. Aktuálně posuzovaného skutku se však dopustil před skutkem, pro který byl stíhán v této jiné věci, proto by v případě vyslovení viny přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu za sbíhající se trestnou činnost obviněného ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Samozřejmě by tato procesní situace nenastala poté, co by byl obviněný v aktuálně konaném hlavním líčení obžaloby zproštěn. K tomu lze ještě poznamenat, že obviněný výslovně nevznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni, ani neupřesnil, zda by měla být vyloučena pro svůj poměr k věci, či k jeho osobě, případně z jiných důvodů, tudíž nebylo rozhodováno podle § 31 odst. 1 tr. ř. Aniž by obviněný výslovně označil samosoudkyni za podjatou, JUDr. Dana Kolářová reagovala na úvodní přednes obhajoby, pravděpodobně aby předešla podobným spekulacím, a prohlásila, že se cítí být v této trestní věci nestranná, pokud by se cítila být vyloučená z rozhodování, postavila by se k takové situaci zodpovědně (viz č. l. 2291 verte tr. spisu). 32. Vedle uvedených skutečností, jež vyplynuly z označených zvukových záznamů i z opisů protokolů o konání hlavního líčení v termínech 17. 5. a 4. 10. 2023, Nejvyšší soud v reakci na vznesenou dovolací námitku obviněných posuzoval i celkový způsob vedení trestního řízení před soudem prvního stupně, přičemž nezaznamenal žádnou okolnost, která by i jen vzdáleně mohla vyvolat jakékoli pochybnosti o nestranném vystupování samosoudkyně vůči kterékoli z procesních stran. Konkrétní vyjádření samosoudkyně o „vázanosti soudu dřívějším rozhodnutím v jiné trestní věci“ nelze především vytrhávat z kontextu bez zřetele na účel, který samosoudkyně jasně prezentovala, a byl jím zájem na řádném provedení dalšího hlavního líčení bez vytvoření překážek pro osobní účast na něm vůči všem oprávněným osobám. Rovněž je nutné zohlednit, že k němu došlo v počáteční fázi projednávání věci před soudem, to znamená, před skončením dokazování, přičemž samosoudkyně následně nezavdala žádnou příčinu k obavě z jejího tendenčního postoje vůči věci samotné či osobám obou obviněných, profesionálně vystupovala v jednací síni, seriózně reagovala na návrhy procesních stran a stejným způsobem vedla výslechy jak obviněných, tak předvolaných svědků. Samosoudkyně JUDr. Dana Kolářová závěrem hlavního líčení dne 17. 5. 2023 řešila výhradně stanovení termínu odročeného hlavního líčení, v němž by nedošlo ke zmaření jeho konání. Jakkoli se může bez dalšího jevit její poznámka o „vázanosti předchozím rozhodnutím“ nepřípadná, není třeba ji bezpodmínečně vykládat pouze v tom významu, jaký dovodili obvinění ve svých dovoláních. Za zcela dostatečnou lze proto považovat reakci samosoudkyně na počátku hlavního líčení dne 4. 10. 2023, v němž z podnětu obhajoby korigovala smysl své předcházející poznámky o vázanosti rozhodnutím v jiné trestní věci obviněného. Její vysvětlení je možné považovat za logické se zřetelem k okolnostem souvisejícím s nutnou organizací konání hlavního líčení a dodržení procesních zásad rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Jen stručně lze připomenout důvody zakládající vyloučení soudce, přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné vymezené v § 30 tr. ř., v jehož prvním odstavci zákon definuje tři důvody pro vyloučení vyjmenovaných osob z vykonávání úkonů trestního řízení, a sice pro poměr k projednávané věci, k určeným osobám nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení, (důvody vyloučení označené v dalších odstavcích citovaného ustanovení nepřichází v posuzované věci v úvahu, proto se jimi Nejvyšší soud nezabýval). Pochybnosti o nestrannosti soudce (a dalších osob) přitom musí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu k věci či osobám, jichž se rozhodování (úkon) přímo dotýká (a dalším vyjmenovaným osobám). Za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních pocitů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat, což se v tomto případě nestalo. Pominout nelze ani skutečnost, že samotné rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení představuje jistou výjimku ze zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, která je zakotvena v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ačkoli bez širšího kontextu by tedy slova samosoudkyně Okresního soudu v Teplicích mohla vyznít nepřípadně, nemají charakter výjimečných a natolik závažných důvodů, které by bránily spravedlivému rozhodnutí o podané obžalobě. Z výše rozvedených důvodů dovolací námitka proti rozhodování ve věci vyloučeným orgánem nemá opodstatnění. d) K námitkám obviněného, které uplatnil s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř 33. Obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., vznesl v dovolání četné výhrady, jejichž podstatu lze shrnout tak, že soudy nesprávně považovaly poradkyni M. Č. za odborníka, na jehož radu se jako zástupce bytového družstva mohl spolehnout, dále soudy dospěly k chybnému skutkovému závěru o neschválení úhrady zprostředkovatelské provize obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., představenstvem bytového družstva a také soudy nesprávně právně posoudily otázku zavinění a porušení péče řádného hospodáře, neboť obviněný postupoval naopak ve prospěch bytového družstva. Tyto námitky Nejvyšší soud vypořádá společně, aniž by stejně jako obviněný výslovně rozlišoval jejich vztah k některému z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 34. V následujícím výkladu budou opakovaně zmíněny pojmy „zprostředkovatelská provize“ a „vstupní poplatek“. Jedná se o dvě různá označení odměny za zprostředkování uzavření smlouvy o obhospodařování portfolia mezi Stavebním bytovým družstvem „Mír“ Teplice (dále též jen jako „bytové družstvo“) a J&T Bankou, a. s. Není vadou, že tyto pojmy používají soudy prvního a druhého stupně zaměnitelně, což kritizoval obviněný v dovolání, neboť soudy v tomto ohledu naopak respektovaly označení obsahově shodného pojmu v souladu s listinnými důkazy, jež byly v rámci sporné transakce vyhotoveny. Pojem „vstupní poplatek“ totiž obsahuje dokument „Návrh investiční strategie“ zpracovaný J&T Bankou, a. s. (viz níže bod 41. tohoto usnesení) a s výrazem „zprostředkovatelská provize“ se lze zase setkat v textu „Přílohy č. 5“ ke smlouvě o obhospodařování portfolia. Podnět k užití těchto výrazů tedy vzešel ze skutkových okolností případu, rozhodně nejde o nedostatek či dokonce vadu odůvodnění obou soudních rozhodnutí, který by měl nějak zmást zúčastněné strany, jak je zmíněno v dovolání. e) Námitky neodpovídající zvoleným dovolacím důvodům 35. Úvodem je vhodné uvést, že obviněný v převážné většině své dovolací argumentace fakticky zopakoval svou dosavadní obhajobu, kterou uplatňoval v řízení před soudem prvního stupně, i v rámci svého řádného opravného prostředku a před odvolacím soudem. Rovněž je důležité poznamenat, že soudy obou stupňů se jeho obranou i konkrétními námitkami zabývaly s dostatečnou pečlivostí a srozumitelně vyložily, proč jeho připomínky neakceptovaly. Jak je patrné z napadeného usnesení, odvolací soud řádně přezkoumal podaná odvolání a k jednotlivým námitkám se vyjádřil. Zřetelně dal najevo základní důvody, proč je neposoudil jako způsobilé změnit napadený rozsudek soudu prvního stupně, na jehož podrobnější argumentaci odkázal s tím, že ji považuje za správnou a odpovídající výsledkům provedeného dokazování. Nelze tudíž vyčítat odvolacímu soudu, jestliže sám znovu neopakoval přiléhavé úvahy a vyhodnocení důkazů soudu prvního stupně a v zájmu stručnosti odkázal na konkrétní části odůvodnění napadeného rozsudku, s jehož závěry se plně ztotožnil. Tento procesní postup aproboval ve své judikatuře i Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09; usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 12. 1997, ve věci Helle proti Finsku, č. 20772/92, § 60; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 2. 2007, ve věci Boldea proti Rumunsku, č. 19997/02, § 33; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999, ve věci García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96). Možnost odkázat na dostatečnou argumentaci k uplatněným námitkám procesních stran v rozhodnutí soudů nižších stupňů se podle citované judikatury samozřejmě týká i dovolacího řízení. V tomto ohledu proto nelze považovat odůvodnění napadeného usnesení, jak na ně nahlížel obviněný, za nedostatečné či dokonce zatížené jakoukoli vadou. Navíc, jak správně upozornil již státní zástupce ve svém vyjádření, dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). 36. Nejvyšší soud též připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod T 408 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). 37. Nejvyšší soud se proto jen stručně vyjádří k předloženým opakovaným námitkám. Konkrétně obviněný v rozporu se skutkovými závěry soudů zpochybnil odbornost finanční poradkyně M. Č. a tvrdil, že představenstvo družstva souhlasně rozhodlo o zaplacení zprostředkovatelské provize, resp. vstupního poplatku, obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s. Jak však zjistil Nejvyšší soud, mezi soudy učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků posuzovaného přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku a obsahem provedených důkazů není jakýkoli rozpor, natož zjevný, jak předpokládá první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na uvedené odlišné verzi skutkového průběhu dále obviněný nepřípustně zakládá své tvrzení o nesprávném právním posouzení jeho jednání jako porušení péče řádného hospodáře ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť postupoval v souladu s projevenou vůlí představenstva bytového družstva a spoléhal na radu renomovaného nestranného finančního poradce Swiss Life Select, a. s., své povinnosti tedy úmyslně neporušil. Ani tato zdánlivě právní námitka tedy neodpovídala zvolenému dovolacímu důvodu v písmenu h), neboť neobstál ani její skutkový podklad. Nad rámec dovolacího přezkumu a s ohledem na širší kontext s dalšími námitkami se k těmto argumentům Nejvyšší soud přesto vyjádří. 38. V poměrně rozsáhlé části dovolání obviněný vysvětloval, z jakých důvodů bylo pro bytové družstvo přínosnější důvěřovat radám v oblasti investování obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., a nikoli finanční poradkyni M. Č., resp. obráceně postaveno, proč nevěnovat pozornost investičním nabídkám M. Č., a naopak proč se řídit finančním poradenstvím poskytovaným Swiss Life Select, a. s. Takto postavená argumentace se však v základech míjí s podstatou posuzovaného skutku. Obviněnému není vytýkáno nesprávné rozhodnutí ohledně toho, který subjekt bude bytovému družstvu obecně poskytovat finanční poradenství, z žádných úvah soudů už vůbec nelze dovodit, že by hodnotily obchodní společnost Swiss Life Select, a. s., jako špatného finančního poradce. Výhrady vůči odbornosti či úzkému okruhu možností investování M. Č. považuje Nejvyšší soud za účelové, navíc doplněné o vyvrácené tvrzení poskytování doplňkových služeb zprostředkovatelem Swiss Life Select, a. s., i po uzavření smlouvy o obhospodařování portfolia. Obviněný přitom zcela opomenul, že bytové družstvo již v nedávné minulosti využilo poradenských služeb M. Č. (viz výpověď svědkyně M. Č. na č. l. 2323 verte tr. spisu a smlouva o vkladovém účtu ze dne 10. 3. 2014 na č. l. 298 tr. spisu), aniž by s jejími službami projevilo jakoukoli nespokojenost. O její erudici v oblasti finančního poradenství svědčí také fakt, že jejími klienty byly různé středně velké podniky, organizace a družstevní asociace a o jejím pečlivém individuálním přístupu ke klientům napovídá skutečnost, že Stavební bytové družstvo „Mír“ Teplice sama po dvouleté odmlce ve vzájemném kontaktu oslovila a nabídla totožný produkt u J&T Banky, a. s., bez závazku úhrady za zprostředkování, provizi či poplatku, na rozdíl od nabídky poradce Swiss Life Select, a. s. Nelze ani souhlasit s tím, že by M. Č. byla způsobilá získat pouze produkty J&T Banky, a. s. Jak sama potvrdila, skutečně v převážné části zprostředkovávala produkty jmenované bankovní instituce, díky tomu mohla využívat i určité nadstandardní výhody pro klienty, avšak spolupracovala i s dalšími bankovními institucemi. Tato okolnost je však pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného nepodstatná, protože se za bytové družstvo nerozhodoval mezi dvěma finančními poradci, s nimiž bude dlouhodobě spolupracovat, ale mezi tím, za jakých podmínek uzavře smlouvu o obhospodařování portfolia s J&T Bankou, a. s., zda za těch, které mu nabízela M. Č. anebo za podmínek nastavených zprostředkovatelem Swiss Life Select, a. s., s nímž neměl uzavřenou žádnou rámcovou smlouvu, jež by ho v rozhodné době zavazovala bezpodmínečně investovat s využitím jeho poradenských služeb. Volbu využít investiční produkt J&T Banky, a. s., přes zprostředkovatele Swiss Life Select, a. s., se obviněný v dovolání snaží obhájit kromě snižování odborných schopností M. Č. také zdůrazněním podílu Swiss Life Select, a. s., na naplňování smlouvy o obhospodařování portfolia, který však popřela sama J&T Banka, a. s., jak je blíže vysvětleno v bodě 40. tohoto usnesení. Jestliže tedy obviněný v dovolání zpochybňoval kompetentnost finanční poradkyně M. Č., Nejvyšší soud jeho tvrzením neuvěřil s tím, že tato námitka se ani netýkala rozhodného skutkového zjištění určujícího pro naplnění znaků trestného činu ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 39. Zásadním hlediskem pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného proto nebyla (ne)kompetentnost či (ne)odbornost finančních poradců, ale výhradně otázka podmínek, za nichž bytové družstvo uzavřelo smlouvu o obhospodařování portfolia s J&T Bankou, a. s. Jeden a týž finanční produkt byl bytovému družstvu nabídnut M. Č. bez povinnosti platit jakýkoli vstupní poplatek či zprostředkovatelskou provizi a současně také obchodní společností Swiss Life Select, a. s., jež však své služby podmínila zaplacením zprostředkovatelské provize, resp. vstupního poplatku ve výši 850 000 Kč, což představovalo 1,7 % z celkového objemu investice ve výši 50 000 000 Kč. Každému laikovi je na první pohled zřejmé, že výhodnější pro bytové družstvo bylo využít nabídky M. Č. Nelze ani přistoupit na tvrzení obviněného o získání dalších výhod pro družstvo ze strany Swiss Life Select, a. s., neboť nebylo prokázáno. Svědek Martin Slapnička jako tehdejší regionální ředitel Swiss Life Select, a. s., v Ústeckém kraji, ve své výpovědi vyloučil, že by mezi bytovým družstvem a jmenovanou obchodní společností došlo k uzavření jakékoli „rámcové“ smlouvy o poskytování finančního poradenství, hovořil výhradně o smlouvě o obhospodařování portfolia, jejímiž smluvními stranami byla J&T Banka, a. s., a bytové družstvo, a o smlouvě mezi Swiss Life Select, a. s., a J&T Bankou, a. s. (viz č. l. 2301 až 2307 tr. spisu). Neexistence jakéhokoli smluvního vztahu mezi bytovým družstvem a Swiss Life Select, a. s., o využívání finančního poradenství v jiném ohledu vyplývá rovněž z trestního oznámení zástupce bytového družstva. Družstvo tudíž nebylo zavázáno, ani žádným způsobem zvýhodněno při využití zprostředkování investice služeb finančního poradce, který si účtoval poplatek (provizi). Mohlo si libovolně zvolit i jiného zprostředkovatele, a pokud by byla taková volba pro družstvo finančně či jinak výhodnější, resp. dokonce bezplatná, pouze taková varianta by odpovídala hlediskům posuzování dispozic se svěřeným majetkem družstva s péčí řádného hospodáře, jak již konstatovaly soudy prvního a druhého stupně. Bez povšimnutí nelze v této souvislosti ponechat ani tu část tzv. skutkové věty, v níž je zmíněn i určitý závazek družstva hradit další provizi ve prospěch Swiss Life Select, a. s., a to v případě, že by se bytové družstvo rozhodlo navýšit posuzované portfolio u J&T Banky, a. s., o další finanční prostředky. 40. Charakter dovolací argumentace, jejíž součást tvoří rozličné úvahy spíše řečnické povahy, např. „Co z toho měla Č.?“ apod., je možné označit za jistý protimluv ze strany obviněného, event. ničím nepodložené a s věcí nesouvisející spekulace. Stejně tak se lze případně ptát, co z celého nehospodárného nakládání s prostředky bytového družstva mohl mít obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., anebo třeba svědek J. K., jehož roli v celé kauze orgány činné v trestním řízení blíže nezkoumaly, a který prokazatelně z dotčené transakce významně profitoval nemalou finanční odměnou (viz bod 30. rozsudku soudu prvního stupně). Navíc, jak vyplývá z obsahu trestního spisu, s nápadem oslovit bytové družstvo přišel právě tento svědek, který zastával v rozhodné době pozici jak delegáta bytového družstva tak současně manažera obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s. Při rétorice použité obviněným se rovněž nabízí otázka, zda zaplacením provize ve výši 850 000 Kč za zprostředkování uzavření smlouvy o obhospodařování portfolia ve výši 50 000 000 Kč s J&T Bankou, a. s., neměla být obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., případně kompenzována jiná finanční poradenská činnost mimo rámec majetku bytového družstva. Ani tato skutečnost, pokud by však byla prokázána, by nesvědčila o řádném plnění povinnosti péče řádného hospodáře v souvislosti s uzavřením sporné smlouvy, neboť další služby by měly být ohodnoceny samostatně, opět porovnatelně s obdobnými odměnami účtovanými konkurenty na trhu finančního poradenství. Nicméně za daného stavu důkazního řízení jsou další úvahy k této otázce pouze hypotetické a současně majetkový prospěch není znakem skutkové podstaty přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Obstát dále nemůže ani obviněným předestřená představa o tom, že Swiss Life Select, a. s., obdržela odměnu ve výši 850 000 Kč mj. i za nějaké další úkony související s vkladem částky 50 milionů Kč do portofolia J&T Banky, a. s. Takové argumenty byly v trestním řízení vyvráceny, popřela je sama J&T Banka, a. s., jež vyloučila možnost jakékoli součinnosti se Swiss Life Select, a. s., pro naplňování předmětu smlouvy o obhospodařování portfolia po jejím uzavření se Stavebním bytovým družstvem „Mír“ Teplice (viz písemné sdělení J&T Banky, a. s., na č. l. 366 tr. spisu). Nakonec i sama Příloha č. 5 stanoví, že zprostředkovatelská provize náleží „obchodnímu zástupci“ (Swiss Life Select, a. s.) za to, že se podílel na uzavření smlouvy o obhospodařování portfolia (viz č. l. 285 tr. spisu) bez případné specifikace dalších služeb, jež by se staly předmětem tohoto smluvního ujednání. Za zcela irelevantní je třeba považovat také argumenty pod body 51. a 52. dovolání, jimiž je soudům vytýkáno opomenutí zjišťovat, jakým způsobem měla být za zprostředkovatelské služby odměňována M. Č. Jmenovaná svědkyně u soudu prvního stupně dne 20. 5. 2024 vypověděla, že ji v takových případech provizi vyplácí banka a nikoli klient (viz č. l. 2323 verte nebo 2327 tr. spisu), proto k této skutečnosti není třeba dalšího prověřování, zjištění soudů jsou pro účely tohoto trestního řízení dostatečná se zřetelem k předmětu trestního stíhání v posuzované věci a podstatě vytýkaného jednání. 41. Obviněný v dovolání nesouhlasil také se skutkovým zjištěním soudů, podle něhož představenstvo bytového družstva neschválilo zaplacení zprostředkovatelské provize, resp. vstupního poplatku. Přitom odkazoval na dokument s názvem Návrh investiční strategie zpracovaný J&T Bankou, a. s., jehož součástí byla také informace o vstupním poplatku ve výši 1,9 % z celkového objemu investice (viz č. l. 130 tr. spisu), který byl prezentován na schůzi představenstva dne 26. 7. 2018, aniž by však došlo k doporučení jeho přijetí ekonomickou komisí či přímo k jeho schválení představenstvem. Touto otázkou se již vyčerpávajícím způsobem zabývaly soudy obou stupňů (viz body 27. až 29. rozsudku soudu prvního stupně a body 28. a 29. usnesení odvolacího soudu), přičemž zdůraznily, že Příloha č. 5 (smlouvy o obhospodařování portfolia) zavazující bytové družstvo uhradit zprostředkovatelskou provizi ve výši 850 000 Kč, byla podepsána bez vědomí představenstva. Tato skutečnost nabývá na významu především s ohledem na příležitost zvolit totožnou formu investice prostřednictvím M. Č. bezúplatně, o níž ale obviněný členy představenstva neinformoval, naopak jim byla zamlčena. Jak dále již uvedl soud prvního stupně (viz zejména bod 29. odůvodnění rozsudku), samotná smlouva o obhospodařování portfolia ve svém závěru obsahuje výčet celkem 4 příloh, mezi nimiž se Příloha č. 5, týkající se zprostředkovatelské provize ve prospěch Swiss Life Select, a. s., nenachází, což nasvědčuje snaze o zatajení povinnosti platit zprostředkovatelskou provizi, resp. vstupní poplatek. Naopak legitimně smlouvou avizovaná Příloha č. 3 odkazuje na ceník služeb, podle něhož měla být bance hrazena jednak kvartálně manažerská odměna a dále výnosová odměna za kalendářní rok (viz č. l. 282 tr. spisu). Soudy přijaté rozhodné skutkové závěry tedy Nejvyšší soud neshledal zjevně rozporné s obsahem provedeného dokazování, naopak v tomto ohledu nelze považovat tvrzení obviněného za souladná s obsahem provedených důkazů. 42. V této souvislosti Nejvyšší soud opět nad rámec dovolacího přezkumu připomíná, že obviněný JUDr. Ing. Marek Andrášek, LL.M., především zatajil ostatním členům představenstva informace o jeho telefonické a elektronické komunikaci s M. Č., netlumočil jim nabídnutou možnost využít aktivní správy portfolia bytového družstva J&T Bankou, a. s., bez povinnosti platit zprostředkovatelskou provizi, resp. vstupní poplatek. M. Č. se přímo na obviněného jako na předsedu představenstva Stavebního bytového družstva „Mír“ Teplice obrátila s konkurenční nabídkou totožného finančního produktu J&T Banky, a. s., který bytovému družstvu poskytla Swiss Life Select, a. s., a to za výhodnějších podmínek (viz e-mail ze dne 2. 8. 2018 adresovaný obviněnému, č. l. 49 tr. spisu). U hlavního líčení tato svědkyně potvrdila, že obviněného informovala o možnosti využít jejích poradenských či zprostředkovatelských služeb zdarma. Uvedla dále, že je běžnou praxí v tomto segmentu jí nabízených služeb, že veškeré případné poplatky klient hradí pouze přímo J&T Bance, a. s., v souladu s platným ceníkem. Rovněž potvrdila, že kontaktovala obviněného také telefonicky, přičemž obviněný jí v průběhu hovoru v rozporu s prokázanými skutečnostmi sdělil, že družstvo je smluvně zavázáno sjednávat investiční produkty se zprostředkovatelem Swiss Life Select, a. s. (viz č. l. 2323 a násl. tr. spisu). Obviněný tedy tuto jednoznačně pro bytové družstvo výhodnější nabídku sám odmítl bez případné konzultace s dalšími členy představenstva a svědkyni dokonce uváděl zavádějící informace o smluvním vztahu mezi bytovým družstvem a Swiss Life Select, a. s., ohledně investování majetku družstva, které však neodpovídaly reálnému stavu. Na jeho jednání by za splnění dalších zákonných podmínek bylo možné nahlížet také jako na zamlčení podstatných skutečností (ostatním členům představenstva), v důsledku čehož došlo k obohacení jiného, minimálně obchodní společnosti Swiss Life Select, a. s., ve smyslu § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Protože s ohledem na výši škody přesahující několikanásobně spodní hranici větší škody ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku, mohl být obviněný ohrožen mnohem přísnější trestní sazbou, než kterou stanoví § 220 odst. 1 tr. zákoníku, nelze však o případné korekci právního posouzení zjištěného skutku uvažovat vzhledem k dodržení zákazu změny k horšímu při podání dovolání výlučně obviněných. Nicméně Nejvyšší soud se o tom zmínil v reakci na scházející sebereflexi protiprávního jednání u obviněného. f) Námitka obviněného proti naplnění subjektivní stránky přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku 43. Veškeré výhrady obviněného týkající se naplnění znaku zavinění neměly opodstatnění. Obviněný kritizoval soud prvního stupně za opomenutí zabývat se volní složkou úmyslného zavinění, čímž opět nepřípustně namítl primárně vady odůvodnění rozhodnutí (§ 265a odst. 4 tr. ř.), ale zejména se mýlí. Soud prvního stupně se v bodě 34. odůvodnění odsuzujícího rozsudku věnoval mj. i volní složce zavinění u obviněného (resp. spíše souhrnně u obou obviněných), což jasně plyne z formulace: „…jednali s cílem tento důsledek způsobit“. Odborná právní literatura (viz Šámal, P., Gřivna, T., Bohuslav, L., Novotný, O., Herczeg, K., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné. 9. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, str. 203 až 210) popisuje volní složku zavinění jako zaměření vůle směřující k porušení nebo ohrožení chráněného zájmu. Volní složka zahrnuje aktivní kladný vztah k zamýšleným či uvažovaným skutečnostem (přání, aby byly tyto uskutečněny), pokud pachatel hodlá tyto skutečnosti vyvolat vlastním trestněprávně relevantním jednáním na podkladě znalosti rozhodných okolností, aniž by bylo vyžadováno, aby pachatel pociťoval tyto skutečnosti jako pro sebe příjemné či nepříjemné. Charakteristickými rysy vůle jsou: vznik pohnutky a předběžné vytyčení cíle, jejich posuzování a boj motivů, rozhodnutí a provedení. V praxi je nejvýznamnější samotné provedení skutku, protože je objektivně rozpoznatelné. Právě způsob, jakým obviněný jako předseda představenstva bytového družstva, tedy osoba, která měla zákonem uloženou povinnost opatrovat a spravovat majetek družstva, zamlčel významné okolnosti konkurenční nabídky M. Č. ohledně úhrady provize (poplatku) za zprostředkování uzavření jinak stejného typu smlouvy o obhospodařování portfolia před dalšími členy představenstva, což vedlo k uzavření smlouvy spojené s vynaložením finančních prostředků z majetku družstva na provizi, tedy se vznikem škodlivého následku v podobě zbytečného úbytku svěřeného majetku. Byť soudy možnost porušení smluvní povinnosti obviněným nezvažovaly, lze jen připomenout znění čl. 55 Stanov bytového družstva ze dne 17. 5. 2016, ve znění účinném v rozhodné době, v němž je všem členům orgánů družstva rovněž uložena povinnost mj. vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Obviněný se tak v souvislosti s uzavřením posuzované smlouvy nechoval jako řádný hospodář k majetku družstva, pokud vyvolal potřebu jeho zmenšení úhradou zprostředkovatelské provize, ačkoli stejný právní úkon mohlo družstvo učinit bez potřeby vynaložit tento náklad. Z těchto skutkových okolností je dostatečně zřetelné, že obviněný cíleně usiloval o sjednání uvedeného investičního produktu za podmínky současného zaplacení zprostředkovatelské provize (vstupního poplatku), a to bez ohledu na to, zda byl navíc jakkoli motivován k výběru právě tohoto zprostředkovatele či nikoliv. Za této situace se jeví přiléhavější právní závěr soudu prvního stupně o spáchání přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku obviněným v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jenž byl však ve prospěch obviněného korigován odvolacím soudem na nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud zároveň k požadavku obviněného shledat u něj naplněnou subjektivní stránku ve formě zavinění z nedbalosti podotýká, že s ohledem na výše uvedené okolnosti spáchání činu nebyl důvod porovnávat posuzovanou trestní věc s případy, na něž odkázal v dovolání a z jejichž stručného popisu obviněným je navíc zřejmé, že v nich byly řešeny skutkově odlišné případy. 44. Obviněný podrobil kritice také vyjádření subjektivní stránky v popisu skutkových okolností orgány činnými v trestním řízení v počátečním stadiu trestního řízení. Sám však uvedl, že kontrola příslušných úkonů proběhla, nicméně přesto brojil proti tomu, že nedošlo ke zrušení trestního stíhání jako nezákonného. Výtky týkající se úkonů orgánů činných v trestním řízení, resp. rozhodnutí jimi vydaná nemohou být bez dalšího napadána dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem (srov. § 265a odst. 1 tr. ř.), ostatně sám obviněný připustil, že proběhlo přezkoumání jím zpochybněných úkonů, což vyplývá i z obsahu trestního spisu (viz č. l. 2266-2269). K otázce požadavků na formulaci skutku ve fázi počátku trestního řízení se opakovaně vyjadřoval i Ústavní soud, z jehož rozhodovací praxe lze připomenout např. usnesení ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 369/05, usnesení ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 554/03, usnesení ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3240/10, v nichž mimo jiné Ústavní soud vyjádřil názor, podle něhož není možno požadovat po orgánech činných v trestním řízení zcela vyčerpávající popis skutku, a to s ohledem na důkazní situaci. V této fázi řízení postačuje k zahájení trestního stíhání vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že obviněný spáchal skutek tomu odpovídajícím způsobem popsaný v jeho základních obrysech tak, že vyjadřuje skutkové okolnosti naplňující znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Těmto požadavkům aprobovaným zmíněnou judikaturou i soudní praxí rozhodně usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 4. 6. 2021 dostálo (viz č. l. 3-13 tr. spisu). Námitka této povahy však stojí mimo rámec dovolacího přezkumu, jak již bylo konstatováno. 45. Zcela bez významu pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného je poukaz na to, že i on sám investoval vlastní finanční prostředky za využití úplatných odborných rad Swiss Life Select, a. s. Stejně argumentoval i v odvolání, přičemž opětovně předkládal řečnickou otázku, proč by při správě svého majetku jednal k jeho škodě. Mezi nakládáním s vlastním majetkem a správou či opatrováním svěřeného cizího majetku tedy obviněný nečinil rozdíl, přestože ten je zásadní z hlediska vyvození trestní odpovědnosti podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Zájmem, k jehož ochraně je citované ustanovení zařazeno mezi trestné činy, je chránit cizí majetek, který nepatří ani zčásti pachateli, nýbrž mu je z různých důvodů svěřen k opatrování či správě. Pachatelem je v tomto případě tzv. speciální subjekt ve smyslu § 114 odst. 1 tr. zákoníku, tj. ten, kdo má povinnost spravovat záležitosti jiných osob stanovenou zákonem nebo smlouvou. V posuzovaném případě vyplývala obviněnému zákonná povinnost péče řádného hospodáře obecně z ustanovení § 159 odst. 1 o. z., za současného použití § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 z. o. k., v nichž jsou upravena obecná pravidla jednání členů orgánů obchodních korporací, jak byla již připomenuta v bodě 28. tohoto usnesení dovolacího soudu. Trestním soudům nepřísluší hodnotit správu vlastního majetku obviněného bez dalšího, samozřejmě pokud určitou majetkovou dispozicí nedojde k porušení zájmů jiných osob, které jsou rovněž chráněny trestním zákonem a byly by naplněny znaky určité skutkové podstaty zařazené v obecné části trestního zákoníku. 46. Pouze okrajově mimo rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud uvede stručnou poznámku k tvrzení obviněného z jeho repliky k vyjádření státního zástupce. Obviněný se opětovně, byť mimo obsah vlastní dovolací argumentace, snažil vyvrátit argumenty státního zástupce a přesvědčit dovolací soud o výhodnosti využití služeb Swiss Life Select, a. s., i přes zaplacenou zprostředkovatelskou provizi s odkazem na § 2950 o. z. Podle věty první citovaného ustanovení platí, že, kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Podle obviněného odpovídalo péči řádného hospodáře, jestliže využil služeb Swiss Life Select, a. s., jemuž zaplatil odměnu, a v souladu s citovaným ustanovením zavázal označeného finančního poradce k případné náhradě škody, již by svou neodbornou radou případně způsobil. Uvedenou „záruku“ by však bytové družstvo podle obviněného u M. Č. nezískalo, protože by jí nebyla vyplacena odměna za její služby. Takový výklad § 2950 o. z. ve vztahu k úplatnému poskytnutí odborné rady však není správný a jeho případné použití v případě vzniku škody jako důsledku nesprávné informace či škodlivé rady by rozhodně neodůvodnilo výhodnost uzavření zprostředkovatelské smlouvy s obchodní společností Swiss Life Select, a. s., namísto s M. Č. Odměna ve smyslu § 2950 o. z. může mít totiž různou povahu, tedy nejen finanční plnění, ale například též udržení klienta aj., [viz Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1677]. Odborný komentář dokonce připouští, že odměnu jako jednu z podmínek vzniku odpovědnosti za způsobenou škodu může poskytnout i další strana rozdílná od příjemce (nesprávné) rady od odborníka, podstatné je, že nešlo o nezištně poskytnutou radu. Ve skutečnosti se M. Č. primárně snažila neztratit bytové družstvo jako významného klienta, resp. pokračovat v poskytování finančních služeb, ještě navíc by finanční odměnu za zprostředkování uzavření smlouvy o obhospodařování portfolia obdržela od J&T Banky, a. s. Proto povinnost nahradit případnou škodu vzniklou neodbornou radou ve smyslu § 2950 o. z. by mohla v tomto ohledu dopadat i na ni. Ani touto námitkou proto obviněný nemohl úspěšně vyvrátit skutkový závěr o zjevně výhodnější formě investování při využití poradenských služeb M. Č. V. Závěrečné shrnutí 47. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné Jaroslavy Tomsové ohledně ní zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 5 To 10/2025, tak i rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 2 T 200/2022, v částech, které se týkaly obviněné Jaroslavy Tomsové, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud s ohledem na zrušené části obou rozhodnutí, ztratila svůj podklad. Z důvodů uvedených pod bodem 29. shora Nejvyšší soud vrátil věc Okresnímu soudu v Teplicích k novému projednání a rozhodnutí ohledně obviněné. V opakovaném hlavním líčení bude třeba zaměřit se na objasnění okolností, týkajících se znalosti obviněné o možnosti sjednat posuzovanou investici družstevního majetku bez povinnosti platit provizi zprostředkovateli M. Č. Teprve pokud bude mít soud dostatečný důkazní podklad pro zjištění této významné skutkové okolnosti, bude možné zabývat se naplněním dalších znaků skutkové podstaty přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku včetně zavinění. Lze závěrem připomenout, že soudy jsou vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení, a že v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněné (§ 265s odst. 1, 2 tr. ř.). 48. Naproti tomu Nejvyšší soud neshledal důvodnými námitky obviněného JUDr. Ing. Marka Andráška, LL.M., z nichž pouze malou část bylo možné přiřadit odkazovaným dovolacím důvodům, a jeho dovolání proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl na podkladě jednoho dovolání o zrušení části napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí ve zrušeném rozsahu, a druhé dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, mohl o obou dovoláních rozhodnout v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 21. 1. 2026 JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu