Plný text
5 Tdo 147/2026-3543
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o návrhu předsedy senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., v trestní věci obviněného P. H., který podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12 To 43/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 10/2020 takto:
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. se na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, odkládá, případně přerušuje výkon výroků o náhradě škody v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12 To 43/2025, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 51 T 10/2020.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 51 T 10/2020, byl obviněný P. H. uznán vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoník“), za který byl podle § 260 odst. 4 tr. zákoníku, § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 2 500 Kč, tj. v celkové výši 250 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedený rozsudek napadli odvoláními obviněný P. H. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v neprospěch obviněného, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12 To 43/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze znovu rozhodl tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj, částku 9 194 699,27 Kč na náhradu škody. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
3. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dne 4. 2. 2026 dovolání spolu s podnětem předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby navrhl Nejvyššímu soudu odklad výkonu výroku o náhradě škody v rozsudku soudu druhého stupně, proti němuž směřuje jeho dovolání.
4. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. platí, že dospěje-li předseda senátu soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu trestního spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu trestní spis s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o něm rozhodne nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení trestního spisu, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu trestní spis k dokončení řízení. Vyhoví-li Nejvyšší soud návrhu, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi. Podle § 240 tr. ř. rozhodne Nejvyšší soud o takovém návrhu v neveřejném zasedání.
5. Obecně lze zdůraznit, že v pouhém podání dovolání nelze spatřovat důvod k odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř., neboť v takovém případě by důvod pro odložení výkonu rozhodnutí byl dán prakticky vždy. Dovolání jako mimořádnému opravnému prostředku by tak zároveň byl v rozporu se zákonnou úpravou v podstatě přiznán suspenzivní účinek. Proto k návrhu na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním nepostačuje paušální odkaz na kasační pravomoc Nejvyššího soudu, kterou lze uplatnit z podnětu dovolání (viz rozhodnutí č. 9/2003 Sb. rozh. tr., dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 464/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 303/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 11 Tdo 771/2021). Jde totiž o závažný zásah do vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí, proto musí být podložen dostatečně vážnými důvody, které musí předseda senátu soudu prvního stupně v podaném návrhu blíže rozvést. Návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. je tedy nezbytné opírat o takové konkrétní okolnosti, které vyplývají z podaného dovolání nebo z obsahu příslušného spisu a vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména jestliže lze důvodně předpokládat úspěšnost dovolání s ohledem na jeho argumenty a s přihlédnutím k obsahu napadeného rozhodnutí.
6. Předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem posoudil podnět obviněného jako důvodný a podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu, aby odložil výkon rozsudku soudu druhého stupně, a to v části výroku, jímž soud druhého stupně uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj, částku 9 194 699,27 Kč na náhradu škody. Současně předseda senátu svůj návrh směřoval i proti rozsudku soudu prvního stupně, resp. jeho výroku učiněném v adhezním řízení. Předseda senátu soudu prvního stupně poměrně podrobně rozvedl okolnosti, z nichž při vlastním rozhodování o podané obžalobě dovodil uplynutí lhůty pro promlčení nároku poškozené České republiky, zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj. Označil konkrétní listiny obsažené v trestním spise, které se týkají skutečností, z nichž lze dovodit běh subjektivní i objektivní promlčecí doby, tj. především výši způsobené škody i osoby, které jsou za její vznik odpovědné. Předseda senátu považuje názor soudu druhého stupně o určení počátku běhu promlčecí doby za nesprávný a nárok poškozené na náhradu škody vůči obviněnému za promlčený.
7. Návrh předsedy senátu soudu prvního stupně byl Nejvyššímu soudu předložen v době, kdy ještě neuplynula lhůta pro podání dovolání všem oprávněným osobám a kdy bude potřeba provést další úkony v řízení před soudem prvního stupně dle § 265h tr. ř. Nejvyšší soud tedy v této fázi řízení zvážil předložený návrh a dospěl k závěru, že je mu možné vyhovět. S ohledem na poměrně krátkou lhůtu k rozhodnutí o tomto návrhu (14 dní) se Nejvyšší soud mohl jen běžně seznámit s dovoláním obviněného, obsahem rozsudků soudů obou stupňů, přičemž vzhledem k rozsahu trestního spisu, nebylo možné se s nezbytnou pečlivostí zabývat všemi skutečnostmi, které měly vliv na určení počátku běhu promlčecí lhůty ve vztahu k poškozené. K samotné otázce promlčení nároku poškozené se tak bude možné s jistotou vyjádřit až v rámci rozhodování o dovolání obviněného, přičemž výsledek dovolacího řízení nelze nyní jakkoli předjímat. Nicméně okolnosti uváděné v návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně mohou důvodně zakládat pochybnosti o správnosti postupu soudu druhého stupně, přičemž výkon výroku o náhradě škody bez ohledu na to, zda již byl započatý, či nikoliv, by mohl mít pro obviněného nepříznivé důsledky.
8. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud vyhověl návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně a podle § 265h odst. 3 odložil, resp. přerušil výkon výroků o náhradě škody v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 12 To 43/2025, a v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 51 T 10/2020. To platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém dovolání obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. 2. 2026
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu