Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

5 Tdo 618/2026

Téma · generováno AIVýtržnictví a veřejné spáchání násilného útoku

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 28. 7. 2026ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.618.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Vydírání Výtržnictví Totožnost skutku Veřejné spáchání trestného činu Zbraň

Shrnutí · generováno AI

Obviněný napadl ve společných prostorách domu poškozenou, vulgárně jí nadával, tahal ji za vlasy, vyhrožoval jí nožem a nutil ji nastoupit do výtahu. Nejvyšší soud potvrdil, že šlo o vydírání se zbraní i výtržnictví spáchané veřejně, a dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Znak spáchání činu „veřejně“ podle § 117 písm. b) tr. zákoníku je naplněn, jsou-li nejméně tři osoby současně přítomny na místě činu a mají možnost jej vnímat; nemusí všechny sledovat celý útok ani vnímat každý jeho projev. Výtržnictvím podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku je jednání vyšší intenzity, které závažně narušuje veřejný klid a pořádek. Subsidiarita trestní represe dle § 12 odst. 2 tr. zákoníku nedopadá na intenzivní násilný útok spojený s ohrožováním nožem.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle legální definice tohoto pojmu obsažené v § 117 písm. b) tr. zákoníku se k naplnění pojmu „veřejně“ vyžaduje spáchání činu před nejméně třemi osobami současně přítomnými. Není ovšem nutné, aby takové osoby skutečně viděly nebo jinak vnímaly čin pachatele, ale postačí toliko jejich přítomnost na místě činu a možnost a schopnost jej vnímat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1149/2010).
    Zobrazit v textu
  • Výtržností se přitom rozumí jednání, které závažným způsobem narušuje veřejný klid a pořádek a vyjadřuje zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití.
    Zobrazit v textu
  • Nejde však o další zákonný znak skutkové podstaty, nýbrž o interpretační a aplikační korektiv, přičemž trestní odpovědnost se neuplatní zejména v případech, jež svou škodlivostí neodpovídají ani nejméně závažným běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

5 Tdo 618/2026-380

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný O. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2026, sp. zn. 6 To 18/2026, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47 T 41/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 12. 2025, sp. zn. 47 T 41/2025, byl obviněný O. S. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). Za uvedené trestné činy mu byl podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to nože o délce čepele 15 cm s pouzdrem.

2. Podstata trestné činnosti obviněného spočívala v tom, že obviněný dne 3. 7. 2025 okolo 8:00 hodin na adrese XY překonal uzavřené vchodové dveře, vnikl do domu a následně do bytu matky poškozené J. M. přičemž poškozená před ním začala utíkat do vyšších pater domu, kam běžel za ní. Za přítomnosti N. M., J. N., J. J., J. R. a J. R. obviněný vulgárně nadával poškozené slovy „píčo, kundo a mrdko“, doběhl ji v mezipatře třetího a čtvrtého patra, kde ji opět s řevem vulgárně urážel slovem „děvko“ a obviňoval ji, že jeho děti jsou kvůli ní v ústavu a že mu vykradla byt. Poté chytil poškozenou za vlasy, za které ji přes schody táhl do čtvrtého patra směrem k výtahu, kde ji na horním schodu ohrožoval bezprostředně u těla nožem o celkové délce 300 mm, s délkou čepele 150 mm, vyhrožoval jí, že ji zabije, a nutil ji, aby s ním šla do výtahu. Obviněný tak činil do doby, než uslyšel, že na místo přijíždějí hlídky policie, poté poškozenou nechal být a odešel po schodišti pryč. Tímto jednáním způsobil poškozené J. M. dva hematomy na hlavě, několik drobných hematomů na předloktí levé ruky a plošný hematom na pravém lýtku o velikosti 8 × 6 cm. Uvedeného jednání se obviněný dopustil, ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 29 T 72/2024, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2024, shledán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl uložen peněžitý trest.

3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 2. 2026, sp. zn. 6 To 18/2026, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání obviněného

4. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

5. Obviněný namítl, že byl obžalován a odsouzen pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Zatímco usnesení o zahájení trestního stíhání spojovalo zločin vydírání s jednáním vůči J. N., obžaloba jej vztáhla k jednání vůči jeho družce J. M., kterou měl nutit, aby s ním šla do výtahu. Tím podle obviněného nebyla zachována totožnost skutku mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a obžalobou. Obžaloba přitom musí přesně označit skutek, pro který je obviněný stíhán, a soud může rozhodovat pouze o skutku uvedeném v žalobním návrhu. V překročení těchto mezí proto obviněný shledává porušení obžalovací zásady a nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že na popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání nelze klást stejné požadavky jako na meritorní rozhodnutí. Za rozhodující pak obviněný považuje, že již od zahájení trestního stíhání musí přesně vědět, jaké konkrétní jednání je mu kladeno za vinu, aby se proti němu mohl účinně bránit. Změna skutku až v obžalobě mu podle jeho názoru znemožnila vyjádřit se ke všem vytýkaným okolnostem, navrhovat k nim důkazy a zvolit odpovídající strategii obhajoby. V tom spatřuje porušení ústavou zaručeného práva na obhajobu a na spravedlivý proces.

6. Dále obviněný vytkl odvolacímu soudu neprovedení důkazu zvukovým záznamem hlavního líčení před soudem prvního stupně, ačkoli jeho provedení písemně navrhl. Tím podle obviněného došlo též k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

7. Ve vztahu k přečinu výtržnictví obviněný namítl, že nebyl prokázán znak spočívající ve spáchání činu veřejně ve smyslu § 117 písm. b) tr. zákoníku, protože osoby uvedené ve skutkové větě ve výroku o vině nebyly podle něj současně přítomny a nevnímaly jeho projevy ve stejný časový okamžik. Podle obviněného většina těchto osob mohla přes zavřené dveře vnímat pouze neurčité projevy, nikoli konkrétní vulgární či jinak relevantní jednání, z čehož proto nelze dovodit znak „hrubé neslušnosti“. Jak dále obviněný zdůraznil, soudy se dostatečně nevypořádaly s kritérii rozhodnými pro posouzení výtržnické povahy jednání, protože napadení jiného musí mít povahu výtržnosti, tedy jednání závažně narušujícího veřejný klid a pořádek, přičemž ustanovení o trestném činu výtržnictví chrání primárně veřejný pořádek, nikoli individuální zájmy jednotlivců. S odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe obviněný dovozuje, že soudy dostatečně neodlišily trestný čin od případného přestupkového jednání. V této souvislosti vytkl též porušení principu presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo.

8. Ohledně zločinu vydírání obviněný zpochybnil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání činu se zbraní. K tomu obviněný uvedl, že nůž měl u sebe pouze jako pracovní nástroj, nikoli za účelem útoku či překonání nebo zamezení odporu poškozené, a pokud mu v průběhu incidentu nůž vypadl zpoza pasu a on jej zvedl, nešlo o jeho užití k páchání trestné činnosti. V této souvislosti zpochybnil výpověď svědkyně N. M., kterou označil za nevěrohodnou vzhledem k jejím pozorovacím možnostem a místu na chodbě. Proti její výpovědi stála nejen výpověď obviněného, ale i výpověď poškozené J. M., která uvedla, že nebyla k ničemu nucena pod pohrůžkou použití zbraně.

9. Obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu dále vytkl nedodržení zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. ze strany soudů a připomněl, že mezi základní principy právního státu patří i vyloučení libovůle při rozhodování státních orgánů, a proto i soud musí přezkoumatelným způsobem odůvodnit své rozhodnutí ve smyslu zmíněného ustanovení. Jestliže tak orgány činné v trestním řízení neučiní, porušují zásady řádného a spravedlivého procesu. Nakonec obviněný uvedl, že pokud jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, je podle judikatury porušeno právo na spravedlivý proces a naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a další na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud by vzhledem ke změně, k níž by došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal věc Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření k dovolání

11. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný převážně zopakoval námitky, které uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení a s nimiž se soudy obou stupňů správně a dostatečně vypořádaly. Přitom v dovolací argumentaci se prolínají hmotněprávní námitky s námitkami procesními a skutkovými.

12. K výhradám proti hodnocení důkazů státní zástupce uvedl, že soudy dospěly ke správnému a řádně odůvodněnému závěru, podle něhož byla vina obviněného prokázána bez důvodných pochybností, a dostatečně se vypořádaly také s jeho obhajobou. Státní zástupce se ztotožnil s jejich skutkovými závěry i s hodnocením provedených důkazů a zdůraznil, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nebyly zjevné rozpory ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy podle něj postupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a jejich rozhodnutí jsou náležitě odůvodněná a přezkoumatelná. Usvědčující výpověď svědkyně N. M. je podporována výpověďmi dalších svědků i objektivními důkazy, zejména listinami, kamerovými záznamy a záznamy volání na tísňové linky. Tyto důkazy podle státního zástupce vedly k jedinému možnému závěru, že se obviněný dopustil skutku popsaného ve výroku o vině. Proto nebyla porušena ani zásada presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo.

13. Za důvodné nepovažuje státní zástupce ani tvrzení obviněného vytýkající opomenutí důkazu v podobě zvukového záznamu hlavního líčení. I kdyby obviněný řádně navrhl provedení tohoto důkazu a soud by výslovně nerozhodl o tomto návrhu, nešlo by o opomenutý důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zvukový záznam hlavního líčení totiž neměl přímý skutkový vztah k trestněprávně relevantnímu jednání obviněného a nemohl přispět k objasnění rozhodných okolností skutku. Nadto již byly všechny okolnosti podstatné pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného řádně objasněny, takže by šlo o důkaz nadbytečný.

14. Jak dále státní zástupce zdůraznil, námitky obviněného, o které opíral naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., buď vychází z jeho vlastního hodnocení důkazů a vlastní verze skutkového děje, anebo jsou věcně nedůvodné. Ani tyto výhrady proto podle státního zástupce nemohly naplnit žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Státní zástupce se ztotožnil s právním posouzením skutku, protože jednání obviněného s ohledem na intenzitu napadení poškozené, narušení veřejného klidu a pořádku a zprostředkovaný zásah více osob, které nebyly do událostí přímo zapojeny, překročilo rámec osobního a soukromého konfliktu a představovalo výtržnost. Současně bylo spácháno veřejně ve smyslu § 117 písm. b) tr. zákoníku, což bylo podle jeho názoru ve výroku o vině skutkově dostatečně vyjádřeno. Za správné pak státní zástupce považuje posouzení jednání obviněného i jako zločinu vydírání spáchaného se zbraní podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obhajoba obviněného vztahující se k použití zbraně byla podle státního zástupce vyvrácena provedenými důkazy, neboť z dokazování vyplynulo, že nůž sloužil jako prostředek působení na poškozenou.

15. Dále státní zástupce vyslovil nesouhlas s tvrzením obviněného, že byl odsouzen pro skutek, pro který nebyla podána obžaloba. Totožnost skutku shledal státní zástupce zachovanou přinejmenším v tom, co je podstatou jednání obviněného, přičemž poukázal na ustálenou judikaturu, podle níž je totožnost skutku zachována, jestliže je dána alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku, a navíc postačuje i jejich částečná shoda. Tato podmínka byla podle státního zástupce splněna, neboť jednání obviněného bylo od počátku založeno v zásadě na shodném skutkovém základě.

16. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska

17. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Obviněný formálně opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tomuto dovolacímu důvodu tedy neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by z nich byly zřejmé konkrétní a evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

19. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než který v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněný uplatnil první z uvedených variant, když podle jeho názoru nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání.

b) K dovolacím námitkám obviněného

21. Pokud jde o námitky, kterými obviněný vytýkal údajné nedodržení totožnosti skutku, tyto neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, protože jde o ryze procesní otázku, která se netýká zásadních vad dokazování [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], ani právního posouzení skutku či jiných otázek hmotného práva [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Navíc uvedené námitky ani nemají žádné opodstatnění, neboť Nejvyšší soud již dříve ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (k tomu viz např. rozhodnutí uveřejněná pod č. 64/1973, č. 52/1979, č. 17/1993, č. 1/1996-I. a č. 21/2010 Sb. rozh. tr.). Na zachování totožnosti skutku přitom nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak není shoda v následku či jednání dotčena (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 771/2020). V nyní projednávané věci bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro dva skutky, v nichž byly spatřovány přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku (skutek č. 1), zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (skutek č. 2), přičemž jednání popsané v těchto skutcích směřovalo vůči družce obviněného a v případě skutku č. 2 rovněž vůči její matce. Tyto osoby podle § 163 odst. 2 tr. ř. vzaly v přípravném řízení zpět souhlas s trestním stíháním obviněného, na což policejní orgán reagoval postupem podle § 160 odst. 6 tr. ř., když obviněného písemně upozornil na změnu právní kvalifikace a skutkových okolností, neboť činností policejního orgánu byly postupně získány další poznatky o vyšetřované trestné činnosti, zejména byly upřesněny okolnosti jednání obviněného spočívající ve vydírání poškozené, k němuž došlo na chodbě domu. Nadále tak bylo jednání obviněného posuzováno jako jeden skutek kvalifikovaný jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). Tento skutek je přitom v podstatných rysech totožný s tím, který je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání. Šlo o stejnou událost ze dne 3. 7. 2025 v domě na adrese XY, kde obviněný jednal vůči poškozené J. M., a to v rámci jednoho souvislého konfliktu, jenž vyústil v její fyzické napadání, ohrožování nožem a rovněž v její nucení, aby nastoupila do výtahu, jak bylo v průběhu vyšetřování dále upřesněno. Za této situace proto nelze dovodit, že by soud prvního stupně rozhodoval o jiném skutku, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněného či podána obžaloba.

22. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitku obviněného, podle níž odvolací soud neprovedl důkaz zvukovým záznamem hlavního líčení za účelem zjištění údajného ovlivňování svědkyně N. M. ze strany soudkyně soudu prvního stupně. Ačkoli obviněný formálně spojuje tuto námitku s tvrzeným opomenutím důkazu, jejím skutečným obsahem je toliko zpochybnění věrohodnosti uvedené svědkyně a nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů.

23. Za opomenutý důkaz lze považovat důkaz, o němž soud nerozhodl, případně důkaz, jímž se bez adekvátního odůvodnění nezabýval, ač mohl mít význam pro rozhodná skutková zjištění (k opomenutým důkazům v trestním řízení viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). O takovou situaci však v posuzované věci nejde. I když odvolací soud výslovně nezamítl návrh obviněného na přehrání zvukového záznamu hlavního líčení, z odůvodnění jeho usnesení je zřejmé, že se zabýval podstatou této námitky. Pod bodem 9. na s. 7 odůvodnění svého usnesení napadeného dovoláním uvedl, že výslechu svědkyně N. M. u hlavního líčení byli přítomni obviněný i jeho obhájce, z jejich strany nebyly uplatněny žádné námitky a svědkyně z hlediska podstaty skutkového děje potvrdila svou výpověď učiněnou v přípravném řízení. Jak dále odvolací soud konstatoval, případné dílčí rozpory neměly vliv na podstatu věci a byly logicky vysvětlitelné odstupem doby. Věrohodností svědkyně N. M. se přitom zabýval již soud prvního stupně, který její výpověď hodnotil jako výpověď nestranné osoby bez vztahu k obviněnému i poškozené. Soud prvního stupně zároveň uvedl, že její výpověď nebyla osamocena, neboť je podporována dalšími svědeckými výpověďmi, kamerovými záznamy, záznamy volání na telefonní linky 156 a 158, protokolem o ohledání nože, protokolem o prohlídce těla poškozené a fotodokumentací jejích zranění. Odvolací soud se ztotožnil s tímto hodnocením a zdůraznil, že výpověď svědkyně N. M. tvořila spolu s ostatními důkazy ucelený řetězec důkazů svědčících v neprospěch obviněného. Nedoplnění dokazování zvukovým záznamem hlavního líčení, jak požadoval obviněný, proto v daném případě nelze považovat za opomenutí důkazu způsobilého změnit rozhodné skutkové závěry a založit dovolací přezkum. Soudy nižších stupňů se zabývaly věrohodností svědkyně N. M., své závěry odůvodnily a její výpověď hodnotily v souvislosti s dalšími důkazy. Námitka obviněného je tak pouze skutkovou polemikou s hodnocením důkazů, nikoli argumentem podřaditelným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

24. Tvrzení obviněného, podle něhož nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu se zbraní, svým obsahem rovněž neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům. Obviněný totiž nevytýká, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje znak odpovídající spáchání činu se zbraní, ale popírá samotné skutkové zjištění, že ohrožoval poškozenou nožem a nutil ji nastoupit do výtahu. Prosazuje tak vlastní verzi skutkového děje, podle níž mu nůž pouze vypadl a on jej následně zvedl. Takto formulované výhrady však směřují proti hodnocení důkazů, zejména proti věrohodnosti výpovědi svědkyně N. M., nikoli proti právnímu posouzení zjištěného skutku. Neodpovídají proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně nezakládají ani zjevný rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soudy nižších stupňů opřely své skutkové závěry o výpověď uvedené svědkyně ve spojení s dalšími provedenými důkazy a řádně je odůvodnily (viz s. 8 a násl. rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. a násl. usnesení odvolacího soudu). Lze tak shrnout, že při respektování skutkového zjištění, podle něhož obviněný držel nůž bezprostředně u těla poškozené, vyhrožoval jí zabitím a nutil ji nastoupit do výtahu, je právní závěr o spáchání zločinu vydírání se zbraní správný.

25. Námitky, jimiž obviněný na podkladě zjištěného skutkového stavu zpochybnil naplnění znaků přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spočívajících ve spáchání činu „veřejně“ a v tom, že šlo o „hrubou neslušnost“ a „výtržnost“, lze svým obsahem podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť směřují proti právnímu posouzení skutku. Nejvyšší soud je však shledal neopodstatněnými.

26. K tomu je třeba připomenout, že přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí. Citované ustanovení chrání klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek. Zpravidla jsou výtržnictvím ohroženy i další zájmy, zejména zdraví lidí, cizí majetek, čest a důstojnost lidí apod. (jde o tzv. sekundární objekt trestného činu). Jednání zde má dvě formy, a to hrubou neslušnost a výtržnost. Konkrétní jednání pachatele může naplňovat obě tyto formy, které se někdy překrývají. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpečnost zdraví nebo majetku nebo výrazně snižuje vážnost většího počtu osob současně přítomných (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 44/1990 Sb. rozh. tr.). Výtržností se přitom rozumí jednání, které závažným způsobem narušuje veřejný klid a pořádek a vyjadřuje zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Při posuzování této povahy jednání je třeba hodnotit zejména intenzitu, průběh a okolnosti útoku, pohnutku pachatele a následky činu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5 Tdo 159/2012). K tomu, aby bylo možno považovat napadení jiného za výtržnost ve smyslu § 358 odst. 1 tr. zákoníku, musí jít o jednání dosahující určité vyšší intenzity a závažnosti srovnatelné s ostatními alternativně stanovenými znaky objektivní stránky trestného činu výtržnictví, u nichž se rovněž vyžaduje vyšší intenzita nebo závažnost, jako je tomu v případě „hrubé neslušnosti“ nebo „hrubého způsobu rušení přípravy nebo průběhu ...“. Ostatně proto judikatura dospěla k závěru, že každé fyzické napadení jiného, i když se jej útočník dopustil veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, nemusí vždy naplňovat skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 40/1977 Sb. rozh. tr.). Hrubou neslušností je pak jednání, jímž jsou hrubě porušována pravidla občanského soužití a zásady občanské morálky (z příkladů výslovně zmíněných v § 358 odst. 1 tr. zákoníku jde o hanobení hrobu, historické nebo kulturní památky, o hrubé rušení přípravy a průběhu organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí). Jako další příklady je možno uvést hrubý útok na čest a vážnost občana – např. vulgární nadávky, oplzlé řeči, urážky skutkem v míře výrazně přesahující jen prosté ulevení si či reakci na předchozí konflikt, exhibicionismus, rušení nočního klidu (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník III. § 272 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2023, s. 4502). Jednání obviněného O. S. přitom naplnilo všechna uvedená kritéria. Podle skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování totiž nešlo pouze o soukromou partnerskou rozepři, ale o hlučný a stupňující se násilný útok ve společných prostorách bytového domu. Obviněný pronásledoval poškozenou po schodišti, vulgárně jí nadával, tahal ji za vlasy, způsobil jí zranění, ohrožoval ji nožem a vyhrožoval jí zabitím. Jeho jednání tak svou intenzitou a průběhem zjevně přesáhlo rámec zásahu do individuálních zájmů poškozené a závažně narušilo veřejný klid a pořádek v domě, když několik přímých svědků bylo natolik znepokojeno jednáním obviněného, že zavolali na tísňovou linku policie.

27. Obviněný naplnil rovněž znak kvalifikované skutkové podstaty spočívající ve spáchání činu „veřejně“. Podle legální definice tohoto pojmu obsažené v § 117 písm. b) tr. zákoníku se k naplnění pojmu „veřejně“ vyžaduje spáchání činu před nejméně třemi osobami současně přítomnými. Není ovšem nutné, aby takové osoby skutečně viděly nebo jinak vnímaly čin pachatele, ale postačí toliko jejich přítomnost na místě činu a možnost a schopnost jej vnímat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1149/2010). Podle rozhodných skutkových zjištění v nyní posuzované věci násilné jednání obviněného probíhalo jako souvislý a hlučný konflikt na chodbě bytového domu, který současně vnímalo pět svědků: N. M., J. N., J. J., J. R. a J. R., a to zrakově nebo sluchově, přičemž – jak již bylo uvedeno – nebylo nutné, aby každý z nich sledoval celý útok, slyšel všechny výroky nebo vnímal použití nože. Postačovalo, jestliže současně vnímali podstatnou část jednání obviněného, tj. slyšeli křik, volání poškozené o pomoc a projevy bolesti s tím, že v reakci na incident tři z nich kvůli obavám dokonce zavolali na tísňovou linku policie. Znak spáchání činu „veřejně“ ve smyslu § 117 písm. b) a § 358 odst. 1 tr. zákoníku proto byl naplněn.

28. Pokud obviněný odkázal na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, Nejvyšší soud připomíná, že podle ní lze trestní odpovědnost uplatnit jen v případech společensky škodlivých, v nichž nepostačuje odpovědnost podle jiného právního předpisu. Nejde však o další zákonný znak skutkové podstaty, nýbrž o interpretační a aplikační korektiv, přičemž trestní odpovědnost se neuplatní zejména v případech, jež svou škodlivostí neodpovídají ani nejméně závažným běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu. O takový hraniční případ v nyní projednávané trestní věci ovšem nejde. Jednání obviněného nebylo pouhou slovní rozepří ani méně závažným narušením občanského soužití, které by mohlo být dostatečně postiženo prostředky správního práva. Šlo o intenzivní fyzické napadení spojené s pronásledováním poškozené, taháním za vlasy, způsobením zranění, ohrožováním nožem a pohrůžkou zabitím, které vyvolalo obavy několika jiných osob a vedlo k přivolání policie. Tím jednání obviněného dosáhlo společenské škodlivosti odpovídající trestnému činu a použití prostředků trestního práva bylo zcela namístě. Navíc obviněný spáchal dva trestné činy a naplnil dokonce jejich závažnější – kvalifikované skutkové podstaty. Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5 Tdo 159/2012, zdůrazňující nutnost odlišit výtržnictví od méně závažných přestupkových jednání, proto nebyly ve prospěch obviněného použitelné.

29. V jeho trestní věci nedošlo ani k nedodržení zásady presumpce neviny nebo pravidla in dubio pro reo, jak tvrdil v dovolání obviněný. Toto pravidlo se uplatní pouze tehdy, zůstanou-li po provedení a vyhodnocení všech dostupných důkazů důvodné a neodstranitelné pochybnosti o rozhodných skutkových okolnostech. Neznamená to však, že soud musí vždy přijmout verzi skutku, která je pro obviněného nejpříznivější, pokud obviněný nabídne odlišné hodnocení důkazů. V projednávané věci soudy vysvětlily, o které důkazy opřely svá zjištění, jak je hodnotily ve vzájemných souvislostech a proč neuvěřily obhajobě obviněného. Skutečnost, že obviněný nesouhlasí s tímto hodnocením, sama o sobě nezakládá existenci důvodných pochybností o jeho vině.

30. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který rovněž uplatnil obviněný, jeho první varianta nedopadá na posuzovanou věc. Odvolací soud totiž neodmítl ani nezamítl odvolání obviněného z procesních důvodů bez věcného přezkoumání, nýbrž je v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumal a následně je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Procesní podmínky pro takové rozhodnutí byly splněny. Nebyla však naplněna ani druhá varianta citovaného dovolacího důvodu, neboť v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu nebyl dán žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., a to ani ty z nich, na které obviněný výslovně odkázal [§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.], jak již bylo zmíněno výše.

V. Závěrečné shrnutí

31. Na základě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zčásti zjevně neopodstatněné a ve zbytku neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům, a proto ho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

32. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 7. 2026

JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací