5 Tdo 701/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 5 Tdo 701/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 11. 2025 Spisová značka:5 Tdo 701/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.701.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Poškození finančních zájmů Evropské unie Pokus trestného činu Pomoc k trestnému činu Dotčené předpisy:§ 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.01.2026 30.01.2026II.ÚS 13/26 I.ÚS 277/26 Veronika Křesťanová Jan Wintr Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 701/2025-5824 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. Monika Opavská, 2. Richard Opavský, oba bytem Hraniční 763/60, Břeclav-Poštorná, 3. Ing. Marie Šedová, bytem Budovatelská 1138/63, Rohatec, a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti 4. ŠEDOVÁ, s. r.o., IČ: 27738710, 5. DEKAMA, o. p. s., IČ: 02462630, obě sídlem Perucká 2522/1, Praha 2, 6. Hájenka Břeclav, s. r. o., IČ: 04514785, 7. Richard Park, s. r. o., IČ: 04724127, obě sídlem Zlatnická 1124/7, Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 4 To 10/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 6/2021, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Marie Šedové a právnických osob – obchodních společností ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., odmítají. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Moniky Opavské, Richarda Opavského a právnických osob – obchodních společností Richard Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o., odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 40 T 6/2021, byli obvinění Monika Opavská, Ing. Marie Šedová, Richard Opavský, obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Richard Park, s. r. o., (dále též jen „Richard Park, s. r. o.“), Hájenka Břeclav, s. r. o., (dále též jen „Hájenka Břeclav, s. r. o.“) a ŠEDOVÁ, s. r. o., (dále též jen „ŠEDOVÁ, s. r. o.“), uznáni vinnými dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (obviněné Monika Opavská, Ing. Marie Šedová a právnická osoba ŠEDOVÁ, s. r. o., pod body I. a II. výroku o vině, obviněný Richard Opavský a právnické osoby Hájenka Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o., jen pod bodem I. výroku o vině). Obviněná právnická osoba – obchodní společnost DEKAMA, o. p. s., (dále též jen „DEKAMA, o. p. s.“) byla pod bodem I. výroku o vině uznána vinnou pomocí k dílem dokonanému, dílem nedokonanému zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného rovněž v jednočinném souběhu s pomocí k dílem dokonanému, dílem nedokonanému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), a § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, oba tyto zločiny ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené zločiny byli obvinění Monika Opavská, Ing. Marie Šedová a Richard Opavský odsouzeni podle § 212 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku (obviněná Monika Opavská), 3 roků (obviněná Ing. Marie Šedová) a 2 roků (obviněný Richard Opavský), jejichž výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na dobu 4 let u obviněných Moniky a Richarda Opavských a 5 let u obviněné Ing. Marie Šedové. Všem těmto obviněným soud dále uložil i trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který spočívá v zákazu výkonu funkce statutárního “zástupce“ (správně „orgánu“) obchodních společností a družstev, výkonu prokury na dobu 4 let u prvních dvou jmenovaných a 5 let u obviněné Ing. Marie Šedové. Soud prvního stupně dále všem těmto obviněným uložil peněžité tresty podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to opět obviněným Monice a Richardovi Opavským ve shodné výměře 200 denních sazeb ve výši jedné z nich 1 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, a obviněné Ing. Marii Šedové v počtu 400 denních sazeb při stejné výši, tedy celkem 400 000 Kč. Všem čtyřem právnickým osobám soud uložil podle § 212 odst. 5, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 418/2011 Sb.“), peněžité tresty, a to obchodní společnosti ŠEDOVÁ, s. r. o., ve výměře 200 denních sazeb s výší jedné z nich 1 000 Kč, celkem tedy 200 000 Kč, dalším třem jmenovaným pak ve shodné výměře 100 denních sazeb, každá ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších třech obviněných fyzických osob a také byl jeden ze spoluobviněných zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“). 2. Proti označenému rozsudku podali odvolání všechny obviněné fyzické osoby (šest spoluobviněných), dále též všechny čtyři obviněné právnické osoby a rovněž poškozené Ministerstvo financí. Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně rozhodl o všech odvoláních rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 4 To 10/2024, tak, že podle § 259 odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozeného doplnil napadený rozsudek o výrok podle § 228 odst. 1 tr. ř. a uložil obviněným Monice Opavské, Ing. Marii Šedové, Richardu Opavskému, Ing. Janě Halíčkové a obviněným právnickým osobám Richard Park, s. r. o., ŠEDOVÁ, s. r. o. a DEKAMA, o. p. s., zaplatit poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem financí na náhradu škody částku ve výši 584 144 Kč s 15% úrokem z prodlení od 13. 9. 2023 do zaplacení. Dále pak odvolací soud rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání ostatních spoluobviněných. 3. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění popsaná ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně jsou poměrně obsáhlá, současně jsou všem procesním stranám dobře známa a rovněž s ohledem na způsob rozhodnutí o podaných dovoláních Nejvyšší soud jen ve stručnosti shrne skutkové zjištění soudů obou stupňů, jež se stalo podkladem odsouzení všech obviněných. V obou skutcích popsaných pod body I. a II. výroku o vině tvoří podstatu protiprávního jednání úmyslné vylákání dotací na fiktivní vzdělávání zaměstnanců obviněných obchodních společností Richard Park, s. r. o., (bod I.) a Hájenka Břeclav, s. r. o. (bod II.), poskytovaných z projektu Evropského sociálního fondu, operačního programu „Zaměstnanost“, výzva 43 – Podnikové vzdělávání zaměstnanců. První dotace byla poskytnuta obchodní společnosti Richard Park, s. r. o., rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí v únoru 2017 v celkové výši způsobilých nákladů částkou 1 897 600 Kč, z níž 85 % pocházelo z Evropského sociálního fondu, a to na základě žádostí, jež zpracovala obchodní společnost ŠEDOVÁ, s. r. o., s níž uzavřel příjemce této dotace smlouvu na zpracování projektu a udělil jí plnou moc k veškerým úkonům souvisejícím s poskytnutím i čerpáním dotace. Poté přijala obchodní společnost Richard Park, s. r. o., za niž vystupovali obvinění Richard Opavský a Monika Opavská, 20 nových zaměstnanců, uzavřela s nimi dohody o pracovní činnosti, obviněná Ing. Marie Šedová vystupovala jménem obchodní společnosti ŠEDOVÁ, s. r. o., současně též jménem obchodní společnosti DEKAMA, o. p. s., přičemž posledně jmenovaná obviněná poskytla lektorku (spoluobviněnou Ing. Janu Halíčkovou) pro školení přijatých zaměstnanců, následně došlo k vyhotovení celkem 23 ks prezenčních listin, jež obsahovaly nepravdivé údaje o proškolování včetně počtu školicích dní a zúčastněných zaměstnancích s podpisy lektorky, tyto byly následně předloženy poskytovateli dotace jako přílohy k závěrečné zprávě o realizaci projektu v srpnu 2017, resp. závěrečné zprávě o realizaci projektu v únoru 2018 včetně žádosti o platbu. Dne 25. 10. 2017 odeslal poskytovatel dotace na účet obchodní společnosti Richard Park, s. r. o., částku 975 840 Kč poté, co část nárokovaných výdajů neuznal, tudíž nevyplatil, dále dne 29. 5. 2018 poskytovatel zaslal na stejný bankovní účet příjemce dotace celkem 483 888 Kč, čímž došlo ke způsobení škody v celkové výši 1 459 728 Kč, příjemce dotace však nárokoval o 153 232 Kč více, přičemž na výzvu poskytovatele obchodní společnost Richard Park, s. r. o., vrátila dne 14. 4. 2021 na účet Ministerstva financí, které refundovalo celou částku dotace, tj. 1 612 960 Kč ze státního rozpočtu do fondu Evropské unie, Evropského sociálního fondu, avšak škoda ve výši 584 144 Kč vrácena nebyla. V zásadě podle shodného scénáře proběhl i skutek popsaný podrobně pod bodem II. výroku o vině, v němž vystupovala na straně příjemce dotace obchodní společnost Hájenka Břeclav, s. r. o., jejíž jedinou jednatelkou i společnicí byla obviněná Monika Opavská, která rovněž uzavřela s obviněnou obchodní společností ŠEDOVÁ, s. r. o., za niž jednala obviněná Ing. Marie Šedová, smlouvu na zpracování projektu k čerpání dotace z téhož Evropského sociálního fondu, operačního programu „Zaměstnanost“, výzva 43 a udělila jí plnou moc ke všem právním úkonům souvisejícím s podáním žádosti o dotaci i jejím čerpáním. Příjemce dotace poté přijal v únoru 2017 celkem 29 nových zaměstnanců, uzavřel s nimi dohody o pracovní činnosti, v tomtéž měsíci se dohodl s obchodní společností TOLINAX, s. r. o., na zajištění lektora (spoluobvinění J. H., D. W., P. S. a původně též obviněný M. D., který byl zproštěn obžaloby), následně byly opět vypracovány dokumenty s nepravdivými informacemi o rozsahu výukových tzv. osobohodin i počtu zaměstnanců, kteří je měli absolvovat, přičemž po předložení zpráv včetně dokumentací s nepravdivými údaji o realizaci projektu ze srpna 2017 byla příjemci dotace obchodní společnosti Hájenka Břeclav, s. r. o., vyplacena částka 1 188 068,80 Kč, nárokované výdaje ve výši 84 672 Kč nebyly uznány způsobilými, čímž došlo ke způsobení celkové škody odpovídající skutečně vyplacené částce, přičemž příjemce směřoval ke způsobení další škody ve výši 71 971,20, celkem tedy 1 264 040 Kč jako přiznaná maximální výše dotace, dodatečně na základě výzvy poskytovatele dotace byla vrácena neoprávněně čerpaná částka 1 188 068 Kč, ačkoli Ministerstvo financí refundovalo celou přiznanou výši dotace 1 264 040 Kč do fondu Evropské unie, Evropského sociálního fondu. II. Dovolání obviněných 4. Výše označený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli dovoláními obvinění Ing. Marie Šedová a právnické osoby – obchodní společnosti ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., a učinili tak jedním podáním prostřednictvím společného obhájce JUDr. Jaroslava Kružíka. Stejně postupovali i obvinění Richard Opavský, Monika Opavská a právnické osoby – obchodní společnosti Hájenka Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o., jejichž společné podání předložil obhájce těchto spoluobviněných JUDr. Alexandr Nett. Všichni obvinění označili ve svých dovoláních důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a) Dovolání obviněných Ing. Marie Šedové, ŠEDOVÉ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s. 5. Všechny tyto dovolatelky ve svém podání nejprve shrnuly skutková zjištění, na jejichž podkladě soudy vyvodily trestní odpovědnost za oba zločiny, přičemž obviněných Ing. Marie Šedové a ŠEDOVÉ, s. r. o., se týkají oba výroky o vině pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně. Dílem dokonaného, dílem nedokonaného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku i dílem dokonaného, dílem nedokonaného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku se obě dopustily jako pachatelé, resp. pachatelky. Naproti tomu DEKAMA, s. r. o., byla odsouzena pouze za skutek popsaný pod bodem I. výroku téhož rozsudku a obou shora označených dílem dokonaných, dílem nedokonaných zločinů ve stadiu pokusu se dopustila jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. 6. V další části svých dovolání již tyto tři obviněné předložily své námitky a podřadily je dovolacím důvodům. První z těchto důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle přesvědčení všech obviněných naplněn v jeho první alternativě, tj. tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Konkrétně obviněné tvrdily, že soudy obou stupňů učinily skutkový závěr, který odporuje zásadám formální logiky. Podle obviněných nebyl v průběhu trestního řízení opatřen a proveden jediný přímý důkaz, z něhož by bylo možné vyvodit, že věděly o tom, že lektorská činnost neprobíhala v rozsahu, v jakém byla vykazována. Všechny dovolatelky totiž vycházely z podkladů, které jim byly předkládány jinými osobami z řad spoluobviněných, ony samy se na přednáškové činnosti nijak nepodílely, tudíž u nich nemohlo být shledáno zavinění ve formě přímého, ale ani nepřímého úmyslu. Soudy obou stupňů nebraly v úvahu zásadní skutečnost, že tyto tři dovolatelky vykonávaly v podstatě jen administrativní úkony spojené se získáním dotací a neměly žádný důvod pochybovat o správnosti jim předávaných listin dokumentujících rozsah i způsob realizace lektorské činnosti. Úvahy soudů o řetězci nepřímých důkazů vyvracejících tvrzení jejich obhajoby tudíž nemají žádný podklad v provedeném dokazování. Dále obviněné kritizovaly způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů, který nerespektoval procesní zásadu „in dubio pro reo“. Obviněná ŠEDOVÁ, s. r. o., se také ohradila proti vyjádřením soudů ohledně ekonomické nevýhodnosti čerpaných dotačních projektů, výslovně odmítla závěr, podle něhož šlo o zcela nadbytečný program pro konkrétní druh zaměstnání školených osob, stejně jako počáteční záměr obviněných obohatit se čerpáním dotace. Ve vztahu k DEKAMA, o. p. s., byla předložena námitka, která se týkala řádného průběhu výběrového řízení na dodavatele školení externího vzdělávání s tím, že tato obviněná právnická osoba se kromě zajištění lektorů žádným způsobem nepodílela na trestné činnosti, s čímž se ani jeden ze soudů nevypořádal. Závěrem této části dovolání všechny dovolatelky tvrdily, že odvolací soud nesprávně zamítl provést jimi navrhované důkazy jako nadbytečné, ačkoli by mohly přispět k potvrzení jejich obhajoby o neznalosti konkrétního průběhu realizace školení, tudíž by vyloučily naplnění subjektivní stránky u obou zločinů. Tímto zcela obecným tvrzením bez konkretizace jednotlivých odmítnutých důkazů zřejmě dovolatelky hodlaly uplatnit také třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. V rámci námitek podřazených dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelky v podstatě navázaly na svou předcházející, shora stručně reprodukovanou část dovolání, z níž podle jejich názoru vyplývá nesprávné právní hodnocení skutkových zjištění soudy obou stupňů, a to především ve vztahu k naplnění znaku úmyslného zavinění. Obě obviněné právnické osoby dále vytkly soudům obou stupňů vadu v použití ustanovení § 8 zákona č. 418/2011 Sb. Protože trestní odpovědnost těchto obviněných právnických osob byla vyvozena přičítáním protiprávního jednání spáchaného spoluobviněnou Ing. Marií Šedovou, která však v předcházející části společného dovolání odmítala z uvedených důvodů správnost výroku o své vině, nemělo správně dojít k přičtení jejího jednání ani jedné z obviněných právnických osob ve smyslu § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 418/2011 Sb. 8. Ze všech shora uvedených důvodů dovolatelky navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc Krajskému soudu v Brně jako soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl ve vztahu k nim o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. b) Dovolání obviněných Richarda Opavského, Moniky Opavské, Hájenky Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o. 9. V úvodu svého společného podání tito dovolatelé nejprve označili oba dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a ocitovali jejich zákonné znění včetně všech alternativ důvodu pod písm. g), avšak ve vlastní argumentaci tvrdili naplnění pouze prvního z obou citovaných důvodů. Nicméně jde o zjevnou nesprávnost, která neměla sama o sobě vliv na případný přezkum napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení Nejvyšším soudem. V převážné části podání jsou ocitována skutková zjištění zahrnutá do výroku o vině týkající se všech dovolatelů včetně tzv. právních vět a výroku o trestech, jež jim byly uloženy. Následně dovolatelé připomněli podmínky naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku a opětovně citovali část odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (bod 186.), který se týkal vypořádání obhajoby ve vztahu k povaze dokumentů, do nichž byly příjemcem dotace zahrnuty nepravdivé údaje společně s výkladem této otázky soudní praxí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1463/2012). Zopakován je rovněž důraz Vrchního soudu v Olomouci na to, že musí jít o údaje relevantní, jež mohou poskytovatele ovlivnit při rozhodování o přiznání dotace, k čemuž tento soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1/2008, které bylo uveřejněno pod T 1074 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství Praha: C. H. Beck. Dále pak obvinění opět citovali, a to konkrétně body 151. a 182. odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. V prvním z nich tento soud rekapituloval zjištění týkající se skutečně vyplacených nároků na výdaje uskutečněné příjemcem dotace Richard Park, s. r. o., (bod I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) včetně toho, že část výdajů byla poskytovatelem posouzena jako nezpůsobilá, a to do výše 180 270 Kč. Ve druhém z citovaných bodů Vrchní soud v Olomouci zmínil znění skutkové podstaty zločinu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a výňatek z příslušné části komentáře k tomuto ustanovení. 10. Teprve v navazující části svých dovolání obvinění vyslovili své přesvědčení o tom, že soudy nesprávně právně posoudily naplnění znaků zločinu dotačního podvodu, neboť v jejich případě nedošlo k uvedení nepravdivých údajů v žádosti o dotaci. K tomuto zjištění dospěly i soudy, jež shledaly nepravdivými prezenční listiny, které příjemce přiložil až k tzv. „Zprávě o realizaci projektu a Závěrečné zprávě o realizaci projektu“. Tím podle dovolatelů došlo k rozšiřujícímu výkladu tohoto znaku objektivní stránky zločinu podle § 212 tr. zákoníku, a to právě odkazem na shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1463/2012, v němž ale byla řešena zcela rozdílná skutková situace, proto úvahy v něm uvedené nebylo možné použít na případ obviněných. Namítli, že z popisu obou částí výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že posuzované jednání nemělo faktický vliv na to, že údaje uvedené v žádostech o dotaci byly nepravdivé. Označili za vysoce nelogické, aby obsah prezenčních listin, ať již pravdivý či nepravdivý (!), mohl mít vliv na pravdivost obsahu žádostí o dotaci, v nichž nebyl uveden žádný údaj, který byl zaznamenán do prezenčních listin. 11. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřovali obvinění dále v porušení ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. K této vytýkané vadě obvinění opět obsáhle citovali, a to z odůvodnění unesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1224/2021, v němž byly shrnuty podstatné náležitosti výroku o vině, do něhož je nezbytné zahrnout ty okolnosti, jež naplňují všechny znaky určité skutkové podstaty trestného činu. O nesprávné právní posouzení jde v těch případech, v nichž popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu, jak je popsána v právní větě výroku o vině. Podle názoru obviněných spočívají jimi vytýkané vady v popisu obou částí výroků o vině (body I. i II.) v tom, že obsahují výčet dokumentů vyhotovených v souvislosti s poskytnutými dotacemi, v nichž bylo nepravdivě deklarováno a prezenčními listinami doloženo proškolení určitého počtu zaměstnanců (opět tak učinili citováním příslušné části výroku o vině, poznámka Nejvyššího soudu). Z této formulace podle obviněných lze vyrozumět, že v každém z označených dokumentů měly být zahrnuty nepravdivé údaje, ačkoli ty se týkaly výlučně prezenčních listin, jež ale byly přiloženy k již shora citovaným dvěma „Zprávám“, nikoli k samotným žádostem o dotace. Výslovně obvinění Richard Opavský a Monika Opavská postrádali v popisu skutků protiprávní jednání, pokud ani jeden z nich nepodával žádost o dotaci. Vady v popisu skutků jsou podle obviněných natolik významné, že mají vliv na posouzení jejich „trestněprávního jednání“. 12. Z těchto důvodů všichni obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů, aniž by ale navrhli další procesní postup. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zástupce ke všem dovoláním 13. Nejvyšší státní zástupce využil svého oprávnění vyjádřit se k podaným dovoláním a učinil tak prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručné rekapitulaci obsahu obou podání dvou skupin dovolatelů státní zástupce připomněl povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož obsah je zákonem formalizován a je určen k nápravě zákonem taxativně vymezených vad napadených pravomocných rozhodnutí. Požadavku na předložení věcné argumentace, jež by obsahově odpovídala uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nedostála zejména dovolání obviněných Richarda a Moniky Opavských a právnických osob Hájenka Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o. Nesprávné právní posouzení skutků ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. totiž spatřovala v porušení procesního ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. a k druhému z uplatněných dovolacích důvodů podle písm. g) ve vztahu k žádné z jeho tří variant téhož ustanovení tito dovolatelé neuvedli žádnou argumentaci. 14. Dále se státní zástupce věnoval obsahu dovolání obviněných Ing. Marie Šedové, a právnických osob ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., v nichž sice označily vady, jež by formálně mohly naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantách první a třetí, avšak fakticky jejich výhrady směřovaly proti způsobu, jakým soudy vyhodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům dospěly. Dále státní zástupce připomněl podstatu i soudní výklad vady odpovídající první variantě tohoto důvodu dovolání s tím, že zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním musí porušovat pravidla stanovená v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Odkazy na rozhodovací praxi především Ústavního soudu státní zástupce zhodnotil postup soudů obou stupňů v posuzované věci tak, že zjištěný skutek není v žádném, natož ve zjevném rozporu s výsledky provedeného dokazování. Obviněné totiž ventilují obecnou nespokojenost s podrobně odůvodněnými a na podkladě dokazování zcela správně přijatými skutkovými závěry. Kladou důraz na chybějící znak zavinění ve vztahu k nepravdivým údajům i s jejich počátečním záměrem vytvořit dotační projekty účelově k získání finančních prostředků pouhým formálním vytvořením dohod o pracovní činnosti konkrétních zaměstnanců, jež měli být proškolováni. Dovolatelky přitom přehlížejí zásadní zjištění, jež se stala podkladem pro vyslovení jejich viny včetně opodstatnění konkrétní činnosti především obviněné Ing. Marie Šedové, která fakticky nevykonávala pouhou administrativní činnost v rámci dotačních projektů, ale naopak byla osobou, jež měla zásadní vliv na konkrétní způsob spáchání trestné činnosti. Státní zástupce tak neměl jakékoli pochybnosti o naplnění přímého úmyslu u obou zločinů ohledně této obviněné. 15. Žádnou relevanci nelze podle státního zástupce přiznat ani výhradě týkající se třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zejména proto, že dovolatelky samy neoznačily konkrétní důkaz, jehož navržení se neúspěšně před soudem prvního, či druhého stupně domáhaly, a který by mohl mít povahu opomenutého důkazu. K této obecně formulované procesní výhradě tedy státní zástupce jen připomněl ústavní zásadu, že je výlučně na soudu, v jakém rozsahu provede v konkrétní věci dokazování. Soud není povinen vyhovět každému návrhu, které procesní strany uplatní, pokud však nevyhoví, měl by své rozhodnutí o zamítnutí návrhu odůvodnit. V posuzované trestní věci odvolací soud v bodě 177. napadeného rozsudku sice stručně, nicméně dostatečně vyložil, proč nepřistoupil k provedení listinných důkazů a výslechu svědkyně, jak navrhovala obhajoba. Jeho úvaha, podle níž soud neshledal u těchto důkazních prostředků přímou souvislost s trestní věcí obviněných, je logická a podle státního zástupce správná. Nejde proto o případ tzv. opomenutých důkazů. 16. V další části svého vyjádření se státní zástupce věnoval výhradám, které všechny dovolatelky uplatnily v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněné Ing. Marie Šedová, ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., vystavěly svůj nesouhlas s právním posouzením skutkových zjištění výlučně na argumentech, které přednesly již ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svou výhradu proti naplnění znaku zavinění u obou zločinů založily na nesouhlasu se skutkovým zjištěním soudů a neurčitě prohlásily, že subjektivní stránka jim nebyla prokázána, což nelze považovat za vadu, jež má svůj původ v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Naproti tomu u druhé skupiny dovolatelů (obviněný Richard Opavský, Monika Opavská, Richard Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o.) státní zástupce shledal, že jejich námitka o nenaplnění objektivní stránky zločinu dotačního podvodu proto, že nepravdivé údaje nebyly předloženy v žádostech o dotaci, ale až v závěrečných zprávách o realizaci projektu, by mohla odpovídat první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nelze jí však přiznat opodstatnění, neboť dovolatelé vychází z mylné představy, podle níž se znak uvedení nepravdivých údajů ve smyslu § 212 odst. 1 tr. zákoníku vztahuje výlučně k prvotní fázi dotačního procesu, tj. při podání žádosti o poskytnutí dotace. Dále se státní zástupce podrobněji věnoval výkladu objektivní stránky tohoto trestného činu a odkazoval i na konkrétní soudní rozhodnutí, v nichž byla tato problematika řešena. Ve stručnosti lze zásadní úvahy přijaté soudní praxí i odbornou naukou shrnout tak, že nepravdivé údaje předkládané poskytovateli dotace nejsou vázány výlučně na žádost o její poskytnutí, nýbrž pro vyvození trestní odpovědnosti pachatele kromě dalších zákonných podmínek postačí, pokud jsou užity v některém z dokumentů v průběhu celého dotačního řízení včetně konečné fáze podání žádosti o vyplacení dotace, či její části po ukončení určité etapy konkrétního projektu. Může tak jít například též o měsíční výkaz vyúčtování mzdových nákladů na společensky účelné pracovní místo, který je nezbytný pro vyplacení náhrady za tyto náklady, neboť jinak by nedošlo k jejich uhrazení poskytovatelem. Ačkoli se dovolatelé nezmínili o druhém zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, jímž byli uznáni vinnými, státní zástupce poznamenal že také ve vztahu k naplnění jeho objektivní stránky může jít o jakoukoli listinu obsahující nepravdivé údaje, jež je nezbytná pro získání finančních prostředků z evropských rozpočtů. Dobu páchání obou zločinů proto nelze omezit na fázi podání žádosti o přiznání dotace, ale trvá až do doby zaslání posledního z dokladů popsaných ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Dovolatelé tedy v případě tvrzené vady o porušení § 120 odst. 3 tr. ř. vychází z nesprávného vnímání pojmu „žádost o poskytnutí dotace“ jako znaku objektivní stránky trestného činu podle § 212 tr. zákoníku, jejich výhrada o porušení citovaného procesního ustanovení tudíž neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. 17. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněnýcha) Obecná východiska 18. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že u všech dovolatelů jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, mohl se tak zabývat otázkou povahy a opodstatněnosti jimi předložených námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. 19. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s povahou dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí, proto je lze podat jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Současně platí, že konkrétní námitky dovolatele musí svým obsahem označenému dovolacímu důvodu skutečně odpovídat, nestačí pouhé formální tvrzení o jeho naplnění. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí vytýkané vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení jako ty, k jejichž nápravě je určen označený dovolací důvod, či důvody, zkoumá, zda jim lze přiznat opodstatnění. 20. Nejvyšší soud úvodem jen stručně shrne zákonné podmínky pro naplnění dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., které uplatnili všichni dovolatelé. 21. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Všichni obvinění uplatnili tento dovolací důvod v jeho první alternativě, která se týká situací, ve kterých skutek, k němuž soudy dospěly vyhodnocením důkazů, nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Pak může jít o zjevný, ve smyslu dosavadní judikatury Ústavního soudu tzv. „extrémní“, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů. Zjevný rozpor mezi zjištěným skutkem a obsahem důkazů nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového stavu se soudy přiklonily k verzi tvrzené obžalobou, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Třetí varianta tohoto důvodu dovolání, kterou označily obviněné Ing. Marie Šedová, ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., se týká tzv. opomenutých důkazů, pokud soudy buď odmítly provést důkaz navržený některou z procesních stran, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Z dikce § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zároveň vyplývá, že vady definované ve všech variantách se musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků konkrétního trestného činu. Tuto podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad, týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (viz rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.). 22. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí, nebo jemu předcházející řízení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tudíž o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví, jež mají význam pro vyvození trestní odpovědnosti pachatele. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze vznášet námitky spočívající především v tom, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Naproti tomu tento důvod dovolání nelze úspěšně uplatnit tehdy, pokud se dovolatel domáhá jiného použití hmotného práva, avšak na skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy vyhodnotily odlišně od jeho představ. To znamená, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti způsobu vyhodnocení důkazů soudy obou stupňů, proti samotným skutkovým zjištěním, které se stalo podkladem výroku o vině, stejně jako proti procesu provádění důkazů, rozsahu dokazování apod. b) K vlastním dovolacím námitkám obviněné Ing. Marie Šedové a obviněných právnických osob ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s. 23. Společné podání obviněných Ing. Marie Šedové a právnických osob ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., směřuje do obou výroků o vině pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, resp. dovolání DEKAMA, o. p. s., pouze proti skutku pod bodem I. téhož výroku. Převážná část vlastní argumentace se týká zjevně všech dovolatelů, resp. dovolatelek, pouze stručně jsou námitky přiřazeny samostatně každé z obviněných. Konkrétní výhrady však představují v celém rozsahu pouhé opakování jejich dosavadní obhajoby, a rovněž tvořily součást podaných odvolání. Tvrzení dovolatelek naprosto pomíjí argumentaci obsaženou v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na niž navázal a podrobněji rozvedl v reakci na podaná odvolání Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací. Nejvyšší soud nepovažuje za nutné znovu opakovat v dovolacím řízení veškeré úvahy soudů obou stupňů, o něž opřely svůj závěr o vyvrácení obrany těchto obviněných, naopak je posoudil jako naprosto správné, logické a dostatečně srozumitelné a vyčerpávající. Ze strany všech obviněných nelze v dovoláních shledat žádnou novou skutečnost, s níž by se již rozhodující soudy nevypořádaly, či by na ni dokonce vůbec nereagovaly. Nejvyšší soud tak v zájmu stručnosti odůvodnění svého rozhodnutí o dovoláních (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) proto může odkázat na velmi podrobnou a argumentačně výstižnou část rozsudku soudu prvního stupně, který se především v bodě 176. důsledně vypořádal s výhradami obhajoby, jež byly zcela totožné s jejich dovolacími námitkami. Rovněž soud druhého stupně reagoval na shodné námitky podaných odvolání obviněných, zejména v části odůvodnění napadeného rozsudku, která se týká potvrzujících úvah odsuzujícího výroku o vině všech obviněných (viz body 117. až 171.). Jak již bylo naznačeno, konkrétní dovolací námitky obviněných zcela ignorují ty zásadní úvahy soudů, z nichž byla vyvozena trestní odpovědnost každé z této skupiny obviněných a představují jen polemiku s nimi, resp. ani takovou povahu jim nelze přiznat pro stručnost i obecnost. Obviněné sveřepě setrvávají na své taktice absolutního odmítnutí důvodnosti podané obžaloby, aniž by samy přednesly konkrétní reakci na výsledky provedeného dokazování. Formulace jejich výhrad je do značné míry obecná a nepředkládá žádné seriózní argumenty, na které by již nebylo v předcházející fázi trestního řízení reagováno. Nejvyšší soud neshledal důvod pro odchýlení se či jakoukoli korekci soudy obou stupňů přijatých a naprosto vyčerpávajících závěrů, které obviněné nedokázaly v rámci svých dovolání korektně zpochybnit. 24. Pokud jde o námitky, které obviněné podřadily pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že tyto fakticky směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně, což neodpovídá žádnému z uplatněných, ani dalších zákonem vyjmenovaných dovolacích důvodů. Obviněné totiž poukazovaly na domnělé dílčí rozpory, aniž by konkretizovaly, mezi kterým skutkovým zjištěním a kterým důkazem existuje rozpor a navíc, proč jde o rozpor extrémní povahy, který byl určující pro naplnění znaků skutkových podstat obou zločinů, za něž byly odsouzeny. Na podporu svého tvrzení totiž opět jen zopakovaly, že nevěděly o tom, že lektorské přednášky nejsou prováděny v celém vykazovaném rozsahu, všechny obviněné údajně vycházely z údajů poskytnutých dalšími osobami a prováděly pouze administrativní úkony. Z takto předkládané verze svého počínání v rámci posuzovaného dotačního řízení, která se však odlišuje od zjištění soudů obou stupňů, obviněné rovněž dovodily chybějící znak zavinění. Proto i v tomto ohledu jde výlučně o námitku skutkové povahy, nikoli hmotněprávní, jak zákon vyžaduje. Jak bylo již shora konstatováno, výhrady tohoto typu neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání, neboť jsou založeny výlučně na odmítnutí těch skutkových zjištění soudů, která vedla k odlišnému výsledku, než jaký prosazovaly obviněné, tedy k vyslovení jejich viny a uložení trestní sankce. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k detailnímu přezkoumávání jednotlivostí ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. Není smyslem dovolacího řízení a ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně hodnotil, či se dokonce přikláněl k verzi nabízené obhajobou jen proto, aby vyhověl výsledku řízení požadovanému v dovolání. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). Z obsahu trestního spisu nevyplývá v žádném ohledu ani porušení zásady „in dubio pro reo“, jak obviněné namítaly, a skutečnost, že soudy nepovažovaly výpovědi svědků, jednotlivých údajně proškolovaných zaměstnanců, za zcela věrohodné a větší důraz ve své hodnotící činnosti přiznaly listinným důkazům, rozhodně nelze posuzovat jako porušení procesních pravidel v neprospěch obviněných. Vrchní soud v Olomouci se v bodě 171. svého rozsudku výslovně zabýval totožnou výhradou obhajoby a přesvědčivě ji vyvrátil. Je vhodné znovu zdůraznit, že soudy obecně vždy hodnotí veškeré provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento zákon nijak neupřednostňuje důkazní prostředky, resp. nositele důkazu tak, aby některé z nich měly pro rozhodnutí o podané obžalobě větší váhu než jiné. V odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je přiléhavě vysvětleno, proč zásadní tvrzení obhajoby považovaly za vyvrácené provedeným dokazováním a výsledný skutkový závěr lze označit za logický bez známek tendence postupovat v neprospěch kteréhokoli ze spoluobviněných. V tomto ohledu jde tedy ze strany obviněných o námitku, která nejenže nespadá pod žádný dovolací důvod, ale není ani správná. 25. První z obviněných právnických osob – obchodní společnost ŠEDOVÁ, s. r. o., se nad rámec shora shrnutých společných námitek ohradila proti závěru soudů o zcela účelovém podání žádostí o dotace a jejich následném čerpání, resp. o celkové nevýhodnosti obou dotačních projektů. V tomto směru jí lze přisvědčit v tom, že skutečně finanční podporování zvyšování vzdělanosti a odbornosti zaměstnanců zcela jistě patří do okruhu programů financovaných z evropských rozpočtů ve prospěch členských států Evropské unie. Nicméně v posuzované trestní věci se celý projekt týkal tzv. ad hoc smluvně přijatých zaměstnanců formou dohod o pracovní činnosti, pro něž šlo převážně o jakýsi přivýdělek, řada z nich měla jiný pracovní poměr, nebo ještě studovali. Fakticky žádný z těchto zaměstnanců nespojoval svou profesní budoucnost právě s jednou ze dvou obviněných právnických osob, v nichž navíc zastávali v podstatě jen pomocné práce (obsluha rychlého občerstvení či lanového centra), tudíž vzdělávání tématy jako vedení obchodního jednání, motivace zaměstnanců či postupy při výběru zaměstnanců rozhodně nesměřovalo ke zvýšení kvalifikace a zlepšení postavení na trhu práce právě pro tyto osoby, navíc jim zjevně ani nebylo určeno. Další velmi podrobný rozbor s konkrétními odkazy na odpovídající prameny souvisejících důkazů je součástí naprosto přiléhavých úvah vyjádřených v bodech 165. až 169. odůvodnění napadeného rozsudku soudu druhého stupně, a to včetně naprosto nesmyslného počtu příjemci dotací vykázaných tzv. osobohodin v porovnání s rozsahem smluvené pracovní doby školených zaměstnanců. Pro účelovost posuzovaného jednání, kterou dovolatelky odmítaly, svědčí významně i skutečnost, že obě obviněné právnické osoby v rozhodné době přijaly na shora uvedené pozice celkem 13 stejných osob, které měly být v každé z nich vzdělávány, přičemž u některých z nich bylo vykázáno školení dokonce ve stejný termín. Rozhodně tedy nelze odmítnout vyhodnocení záměru obviněných obohatit se z finančních prostředků v rámci dotačních projektů soudy obou stupňů za odporující pravidlům obecné logiky. 26. Obviněná právnická osoba DEKAMA, o. p. s., doplnila společné dovolací námitky o tvrzení, podle něhož výběrové řízení na zajištění lektorů proběhlo zcela transparentně, nemohlo proto dojít k porušení dotačních podmínek. V tomto ohledu však obviněná přehlédla, že případné nedodržení procesu výběrového řízení na dodávku tohoto typu služeb jim nebylo vůbec vytýkáno, nestalo se ani předmětem trestního stíhání, natož obžaloby či soudy přijatých skutkových zjištění. Trestní odpovědnost obviněné právnické osoby za pomoc k oběma zločinům jí byla přičítána díky působení obviněné Ing. Marie Šedové, jež zastávala pozici ředitelky této právnické osoby, současně vystupovala jako hlavní osoba v posuzované trestné činnosti a kooperovala s dalšími spoluobviněnými. Právě díky činnosti obviněné Ing. Marie Šedové došlo k využití DEKAMA, o. p. s., jež se nejprve smluvně zavázala pro Richard Park, s. r. o., zajistit realizaci vzdělávání v rámci dotačního projektu, poté uzavřela s další spoluobviněnou Ing. Janou Halíčkovou jako lektorkou dohodu o pracovní činnosti, jejímž předmětem bylo nepravdivé deklarování realizace školení zaměstnanců Richard Park, s. r. o., tak, aby bylo vyhověno dotačním podmínkám a mohlo dojít k podání žádostí o platbu za realizaci projektu. 27. Nejvyšší soud se nebude blíže vyjadřovat k námitce, jíž obviněné zřejmě hodlaly uplatnit třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 pím. g) tr. ř., neboť se vyjádřily naprosto obecně, aniž by konkretizovaly nedůvodně odmítnutý návrh na doplnění důkazů. Není totiž úkolem dovolacího soudu, aby sám v trestním spise vyhledával informace, jichž se takto formulovaná výhrada dovolatele může týkat, a spekuloval tak jejich záměr. Naopak v dovolání je třeba předložit zcela jasné a srozumitelné námitky včetně souvisejících skutečností, s nimiž se teprve může Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu vypořádat. Vadu odpovídající této variantě důvodu dovolání tedy Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal. Jen obecně lze zopakovat, že zejména soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby mohl s požadovanou mírou jistoty rozhodnout o podané obžalobě. Postupoval tedy korektně ve smyslu ústavně zakotvené zásady nezávislosti soudů vyplývající z čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky, z níž mj. plyne, že soud není vázán návrhy žádné z procesních stran, musí však o každém takovém návrhu rozhodnout a vysvětlit, proč mu nevyhověl. V podrobnostech lze opět odkázat na body 172. až 177. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, který se uvedeným tvrzením zabýval a vypořádal se s ním. 28. Pokud jde o námitky této skupiny obviněných, které uplatnily poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou shodné s těmi, které zahrnuly do vytýkaných vad v rámci dovolacího důvodu podle písm. g) téhož ustanovení. Ve shodě s názorem státního zástupce v bodě 25. jeho vyjádření lze pouze konstatovat, že ve vztahu k chybějícímu zavinění se obviněné omezily na konstatování absence tohoto znaku s tím, že prováděly výlučně administrativní úkony a nebyly jim známy okolnosti související s vyhotovením nepravdivých dokladů. Z toho plyne, že nesprávné právní posouzení skutku obviněné založily výlučně na nesouhlasu s vyhodnocením důkazů soudy obou stupňů bez jakékoli výhrady, jež by se týkala vady v použití hmotného práva, jak tento dovolací důvod předpokládá. Stejně tak trestní odpovědnost obou právnických osob obviněné zpochybnily odkazem na odmítání trestní odpovědnosti obviněné Ing. Marie Šedové, aniž by označily hmotněprávní ustanovení, jež by soudy vyložily v rozporu s jeho obsahem či výkladem a poukázaly na jinou hmotněprávní úpravu, jež měla být správně použita. Také v této otázce lze proto jen odkázat na dostatečné vysvětlení o přijaté právní kvalifikaci včetně naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat obou zločinů, jimiž byly tyto obviněné shledány vinnými v rozsudcích soudů obou stupňů, jejichž velmi podrobnou argumentaci posoudil Nejvyšší soud jako přiléhavou, proto ji nepovažuje za potřebné doplňovat. c) K vlastním dovolacím námitkám obviněných Richarda Opavského, Moniky Opavské a právnických osob Richard Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o. 29. Také tito dovolatelé předložili svá dovolání v jediném podání, jehož převážný obsah tvoří citace výroků rozhodnutí soudů obou stupňů a některé pasáže jejich odůvodnění. V části označené bodem III. poukázali tito obvinění na vadu spočívající „v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu“, ačkoli slovní vyjádření odpovídá vadě definované pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konkrétně tito obvinění tvrdili, že v posuzovaném případě nemohlo dojít k naplnění znaku objektivní stránky zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 tr. zákoníku, který spočívá v uvedení nepravdivých údajů v žádostech o podporu projektů ve vztahu k bodům I. i II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Přestože takto formulovaná výhrada je právně relevantní a spadá svým obsahem pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první variantě, který obvinění rovněž označili, Nejvyšší soud ji neshledal opodstatněnou. 30. Jak přiléhavě a v zásadě vyčerpávajícím způsobem vysvětlil státní zástupce ve vyjádření k dovoláním obviněných (viz body 27. až 32.), v tomto ohledu se uvedená námitka opírá o nesprávný výklad pojmu alternativního znaku objektivní stránky základní skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, který spočívá v uvedení nepravdivých údajů v žádosti o poskytnutí dotace. Úvodem lze poznamenat, že obvinění tuto vadu nevytýkali ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, proto se jí ani Nejvyšší soud nebude věcně zabývat. 31. Ze strany obviněných jde opětovně o opakování výhrady, která se týká zjištění soudů obou stupňů, jež spočívají ve vyhotovení zcela nepravdivých prezenčních listin o absolvování školení zaměstnanci obou obviněných právnických osob Richard Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o., v nepravdivě dokladovaném počtu školících dnů a rozsahu tzv. osobohodin. Přitom již soud prvního stupně poměrně podrobně a odpovídajícím způsobem vyložil, proč i tyto listiny, jež byly poskytovateli dotací předloženy jako přílohy v závěrečných zprávách o realizaci obou projektů podaných současně se zjednodušenými žádostmi o platbu, jsou součástí žádosti o poskytnutí dotace ve smyslu obviněnými zpochybněného znaku objektivní stránky ustanovení § 212 odst. 1 tr. zákoníku. Především v bodě 186. rozsudku soudu prvního stupně bylo dostatečně vysvětleno, že za nepravdivý údaj ve smyslu citovaného znaku objektivní stránky trestného činu dotačního podvodu je třeba považovat každý údaj, jehož obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, byť se týká třeba jen některé skutečnosti, nicméně je významný pro rozhodování poskytovatele o přiznání dotace. Dále tento soud v návaznosti na dosavadní soudní praxi přiléhavě poznamenal, že tento znak nelze vykládat zúženě tak, že nepravdivý údaj musí být uveden pouze v samotné žádosti o poskytnutí dotace. Rovněž soud druhého stupně navázal na správné úvahy prvostupňového soudu v bodě 182. napadeného rozsudku spolu s odkazem na odpovídající výklad uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1463/2012. K tomu lze doplnit další přiléhavé odkazy na konkrétní rozhodnutí označená ve vyjádření státního zástupce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1176/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1007/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1045/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 5 Tdo 1103/2024, stejně jako rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 4 To 3/2016, uveřejněný pod č. 9/2016 Sb. rozh. tr.). V těchto rozhodnutích soudní praxe (též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 640/2021) byl jednoznačně přijat výklad povahy dokladu předkládaného poskytovateli dotace, který obsahuje nepravdivé údaje tak, že v zásadě jde o jakoukoli listinu, jejíž předložení je zapotřebí pro účely získání finančních prostředků v rámci celého průběhu dotačního řízení, jež je završeno až vyplacením přiznaných plateb příjemci dotace. Rozhodně nelze přistoupit na výklad předložený obviněnými, podle něhož by muselo jít pouze o údaj v listině, jež je použita na samém počátku dotačního řízení, tj. nepravdivý údaj by byl součástí, eventuálně přílohou žádosti o poskytnutí dotace. Zejména v případech, v nichž je platba poskytovatelem hrazena až po realizaci příslušného dotačního projektu, by podle úvahy obviněných bylo zcela nerozhodné, že poskytovatel bude oklamán nepravdivými údaji ve fázi, jež by se týkala způsobu realizování předmětu dotace (např. při dokončení určité etapy projektu) či okolností potvrzujících nárok příjemce na výplatu přiznané částky dotace v žádosti o platbu. Taková situace by pochopitelně zcela popřela smysl a účel finanční podpory projektům, které by tak mohly být čerpány i po zmanipulování etapy realizace, případně za okolností, jež by vůbec neodrážely skutečný průběh naplnění účelu tvrzeném v „pravdivé“ žádosti o dotaci. K tomu je vhodné připomenout též usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 2742/23, v němž bylo mj. vysloveno, že obdržení dotace na základě podvodného jednání má nejen za důsledek „oklamání“ poskytovatele dotace, nýbrž rovněž protiprávně sníženou možnost zisku dotace pro ostatní subjekty. Dále Ústavní soud konstatoval, že při stanovení výše škody způsobené trestným činem nehraje roli, zda bude stát v civilním, správním či jiném řízení celou částku úspěšně vymáhat. Podstata řízení o vrácení dotace totiž může být z různých zákonodárcem zohledněných důvodů odlišná od účelu vyjádřeného v trestním zákoníku. 32. V posuzované trestní věci se tak dovolatelé nemohou zbavit trestní odpovědnosti za spáchání zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, stejně jako zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, u obou dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku na základě skutečnosti, že nepravdivé prezenční listiny nebyly poskytovateli dotace předloženy v žádostech o podporu obou dotačních projektů, nýbrž až v závěrečných zprávách o jejich realizaci, resp. v žádostech o platbu dotací. V tomto ohledu je třeba odmítnout tvrzení dovolatelů, kteří označili za nelogické, aby údaje v prezenčních listinách mohly mít vliv na pravdivost údajů uvedených v žádostech o dotaci. Naopak, jak bylo připomenuto, mimo pravidla obecné logiky by byla situace, naznačená shora, tedy nepravda předložená poskytovateli ve stadiu, v němž dochází k završení pro příjemce zásadní fáze dotačního procesu, v němž na poskytovateli žádá proplacení částky přiznané v rozhodnutí o dotaci. Proto nelze shora uvedený výklad povahy nepravdivého dokladu v žádosti o poskytnutí dotace přijatý soudní praxí považovat za extenzivní, nýbrž je v souladu se záměrem zákonodárce postihovat neoprávněné čerpání finančních prostředků ať již z národního rozpočtu České republiky, tak i ze souhrnného rozpočtu Evropské unie či rozpočtu spravovaného Evropskou unií, jež jsou objektem skutkových podstat trestných činů podle § 212 a § 260 tr. zákoníku. Jak již bylo konstatováno, ze strany obviněných jde navíc o opakování dosavadní obhajoby, bez adekvátní argumentace na soudy prezentovaný výklad, který všichni dovolatelé fakticky jen odmítají jako nesprávný. Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na správné a v souladu s dosavadní rozhodovací praxí přijaté úvahy soudů prvního i druhého stupně v odůvodnění jejich rozsudků. 33. V závěrečné části svých dovolání se obvinění ohrazovali proti nesprávnému použití ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., což podle jejich přesvědčení odpovídá obsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by označili jednu či více alternativ tohoto důvodu. Jak rovněž přiléhavě konstatoval státní zástupce ve svém vyjádření, obviněnými tvrzená vada popisu skutku vůbec neodpovídá obsahu žádného z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů. Navíc obvinění vytýkané pochybení váží opětovně na jimi předtím tvrzenou skutečnost, že nepravda měla být poskytovateli dotace předložena nikoli v žádostech o poskytnutí podpory oběma dotačním projektům, nýbrž až v závěrečných zprávách o jejich realizaci. Tato výhrada však byla již vypořádána v rámci námitek podřazených dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., proto není třeba ji znovu připomínat. Stejně tak je nutné odmítnout stručnou poznámku obviněných Richarda Opavského a Moniky Opavské ohledně nedostatečného popsání skutku v příslušné části výroku o vině, z níž údajně nevyplývá, jakého protiprávního jednání se měli dopustit, pokud žádost o dotaci nepodali. Obvinění totiž zcela pominuli, že podle zjištění soudů skutek, či skutky spáchali v součinnosti se spoluobviněnou Ing. Marií Šedovou, tj. jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku, se znalostí všech okolností významných pro vyvození jejich trestní odpovědnosti za oba zločiny, za něž byli odsouzeni. Formulace skutkových zjištění v obou bodech výroku o vině je poměrně podrobná, dostatečně vysvětluje konkrétní zapojení každého ze spoluobviněných do trestné činnosti a rozhodně jí nelze upřít srozumitelnost ve vyjádření skutečností, jež naplňují jednotlivé znaky skutkových podstat obou zločinů. Soud prvního stupně se v navazující části odůvodnění svého rozsudku mj. věnoval právě i otázce vzájemné kooperace mezi obviněnými včetně svého závěru o naplnění znaku spolupachatelství jmenovaných dovolatelů (viz zejména body 193. a 196. rozsudku). Přitom je nesporné, že v tomto ohledu vycházel soud z obecného výkladu spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (viz bod 190. rozsudku), který odpovídajícím způsobem aplikoval na jím přijatá skutková zjištění o zapojení jednotlivých obviněných fyzických osob do realizace obou dotačních projektů a všech jimi učiněných úkonů souvisejících s čerpáním dotací. Závěrem považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že společné jednání spolupachatelů může probíhat nejen současně, ale i postupně, pokud na sebe časově navazuje a jednání každého spolupachatele je článkem řetězu společných činností a směřuje k přímému vykonání trestného činu, přičemž ve svém celku naplňuje jeho skutkovou podstatu (např. rozhodnutí č. 170/1949, č. 49/2009-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže tedy jednání obviněných spolupachatelů jako celek ve svém souhrnu naplnilo všechny znaky skutkových podstat dílem dokonaných, dílem nedokonaných zločinů ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 212 odst. 1, 5 písm. c) a § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, soudy správně tyto skutkové okolnosti vyhodnotily tak, že každý ze spolupachatelů nese trestněprávní následky, jako by se sám dopustil těchto zločinů. V. Závěrečné shrnutí 34. Závěrem lze shrnout, že námitky obviněných Ing. Marie Šedové a právnických osob ŠEDOVÁ s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., neodpovídaly obsahu žádného z jimi uplatněných, ani v zákoně definovaných dovolacích důvodů, proto Nejvyšší soud odmítl jejich dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání obviněných Richarda Opavského, Moniky Opavské a právnických osob Hájenka Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to na podkladě jediné relevantní námitky, jež sice formálně odpovídala obsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak nebyla shledána důvodnou. Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení v napadeném rozsahu. Nejvyšší soud rozhodl o všech dovoláních v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 6. 11. 2025 JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu