Plný text
5 Tdo 724/2026-1476
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 9 To 74/2026, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 37 T 96/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 12. 2025, sp. zn. 37 T 96/2025, bylo nejprve rozhodnuto podle § 45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále „tr. zákoník“), a to ve znění účinném do 31. 12. 2025, o zrušení výroku o vině obviněného L. P. z rozsudku téhož soudu ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 1 T 49/2023, celého výroku o trestu a jakož i dalších výroků, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Poté Obvodní soud pro Prahu 8 při vázanosti zrušeného výroku o vině uznal obviněného vinným za skutek uvedený pod bodem I. pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, za skutek pod bodem II. rovněž pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za první z pokračujících zločinů podvodu byl obviněný podle § 209 odst. 4 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Za druhý pokračující zločin podvodu byl obviněnému podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců se zařazením do stejného typu věznice podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku soud uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající „v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu podnikající právnické osoby na dobu 8 let“. V adhezním řízení soud rozhodl podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), o povinnosti obviněného zaplatit ve výroku specifikované částky vyjmenovaným poškozeným na náhradu škody. Celkem čtyři poškození pak byli podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 9 To 74/2026, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl. Odvolací soud opět podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve znění účinném od 1. 1. 2026, zrušil výroky o vině, trestu a další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, které byly vysloveny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 1 T 49/2023, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2025. Shodně jako soud prvního stupně odvolací soud uznal obviněného vinným pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku, a to pod bodem I. výroku o vině, a stejným pokračujícím zločinem shodně právně kvalifikovaným za skutek pod bodem II. výroku o vině. Za první z obou zločinů odvolací soud uložil obviněnému podle § 45 odst. 1 a § 209 odst. 3 tr. zákoníku společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, za druhý pak podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců, a pro výkon obou trestů odnětí svobody byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému rovněž podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu „podnikající právnické osoby na dobu 8 let“. Naprosto shodně jako soud prvního stupně pak odvolací soud rozhodl v adhezním řízení o nárocích poškozených na náhradu škody. Lze dodat, že důvodem pro zrušení napadeného rozsudku a vyslovení nového odsuzujícího rozsudku, byla pro odvolací soud novela tr. zákoníku provedená zákonem č. 207/2025 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2026, tedy až po rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou odvolací soud posoudil ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku jako příznivější pro obviněného, a to především z důvodu vypuštění recidivy jako zvlášť přitěžující okolnosti původně vyjádřené v § 209 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, jež byla u obviněného shledána naplněnou soudem prvního stupně.
3. Protože jsou procesní strany obeznámeny s oběma skutky, které se staly podkladem odsuzujícího výroku o vině, Nejvyšší soud jen stručně připomene jejich podstatu. Obviněný jako jeden ze dvou společníků, resp. od 17. 10. 2024 jako jediný společník obchodní společnosti Simeli, s. r. o., se sídlem [adresa] provozující autoservis, na tomto místě i jinde v období od 25. 7. 2021 až do 17. 2. 2025, se záměrem vlastního obohacení postupně vylákal buď finanční prostředky, nebo motorová vozidla od poškozených zákazníků této obchodní společnosti, případně od jejích obchodních partnerů pod alespoň částečně nepravdivými záminkami či smyšlenými tvrzeními o možnosti obstarat automobil ze zahraničí, zprostředkovat finanční účast na dovozu automobilů ze zahraničí a jejich následném prodeji se ziskem, případně provozování odtahové služby rovněž se ziskem pro poškozené fyzické i právnické osoby, jimž skutkem pod bodem I. výroku o vině způsobil škodu celkem 1 882 300 Kč a skutkem pod bodem II. výroku o vině škodu v celkové výši 5 132 279 Kč.
II. Dovolání obviněného
4. Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, v němž výslovně označil dovolací důvod uvedený v „§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a subsidiárně podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.“. V první části svého velmi stručného podání obviněný „vymezil“ dovolací důvod či důvody slovně tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, závěr obou soudů o podvodném úmyslu v okamžiku převzetí finančních prostředků byl učiněn bez dostatečného skutkového podkladu a současně odvolací soud nevypořádal konkrétně všechny zásadní námitky obhajoby.
5. V dalších bodech dovolání obviněný tvrdil, že soudy dovodily jeho podvodný úmysl zejména z následného nesplnění závazků, což nepostačuje ke spáchání podvodu, aniž by konkrétně vysvětlily prokázání jeho úmyslu na počátku závazkového vztahu. Dále obviněný vytýkal neprovedení jím navržených důkazů, které mohly přispět k potvrzení jeho obhajoby. Tyto důkazy, konkrétně obsah obchodní komunikace v jeho mobilním telefonu, výslech svědka S. K. a „doplnění finanční dokumentace“, by podle názoru obviněného teprve přispěly k úplnému objasnění skutku a zejména by přispěly ke správnému posouzení subjektivní stránky zločinů. Zamítnutím jeho návrhů na doplnění dokazování tudíž bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný zařadil svou výhradu proti postupu odvolacího soudu, který se podle jeho přesvědčení nevypořádal s námitkami obhajoby individuálně, k neprovedeným důkazům jen odkázal na závěry soudu prvního stupně, aniž by sám konkrétně zdůvodnil, proč nemohly mít význam pro posouzení jeho podvodného úmyslu.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů prvního i druhého stupně včetně obsahově navazujících rozhodnutí a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8 věc znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření státního zástupce
7. K dovolání obviněné se poměrně obsáhle vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který připomněl dosavadní průběh trestního řízení, shrnul dovolací argumentaci obviněného a zdůraznil, že dovolání je formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat výhradně z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., které dovolatel musí označit odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Současně je obviněný povinen odůvodnit každý z označených důvodů konkrétními vadami, které spatřuje v napadeném rozhodnutí a jemu předcházejícím řízení, nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení taxativně vymezených dovolacích důvodů. Dále státní zástupce podrobně připomněl podmínky pro naplnění každé ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že u každé z nich je vyžadováno, aby v důsledku vytčené vady měly určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, přitom odkázal na řadu rozhodnutí Ústavního soudu i Nejvyššího soudu týkajících se této otázky.
8. Podle státního zástupce sice obviněný vytkl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudů, avšak učinil tak bez odpovídající argumentace. Přitom soudy hodnotily důkazy v souladu s obsahem všech provedených důkazů, přesvědčivě odůvodnily svá zjištění, a především soud prvního stupně se důsledně vypořádal s obsáhlou obhajobou obviněného. Ta byla založena především na jeho tvrzení, že se popsaných jednání sice dopustil, avšak nikoli z vlastní vůle, ale z donucení od S. K. Vyvrácení obhajoby je podle státního zástupce logické, srozumitelné a podpořené řadou důkazů včetně svědeckých výpovědí, videozáznamem i listinami o údajné prosperitě obchodní společnosti Simeli, s. r. o. Rovněž se tento soud podrobně zabýval věrohodností těch důkazů, které do určité míry podporovaly tvrzení obviněného, přičemž státní zástupce rovněž odkazoval na příslušné části odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně, v nichž vysvětlil své úvahy vedoucí k uznání obviněného vinným.
9. Ohledně námitky obviněného vytýkající neprovedení jím označených důkazů nelze podle státního zástupce vyloučit, že by se mohla týkat tzv. opomenutých důkazů ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Znovu pak státní zástupce podrobně shrnul zákonné podmínky pro naplnění této alternativy spolu s odkazy na soudní judikaturu. Uzavřel, že v posuzované věci případné objasňování spolehlivě prokázaných okolností ve vztahu ke skutkům popsaným ve výroku o vině nepředstavuje v kontextu dalších důkazů, z nichž vycházely, podstatné důkazy, které by mohly vést k eliminaci skutkových zjištění významných pro právní posouzení skutků.
10. Dále státní zástupce poukázal na to, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak pouze slovní argumentací týkající se absence úmyslného zavinění, aniž by však odkázal na zákonné označení tohoto důvodu dovolání. Svůj názor však obviněný opřel o jiný skutkový stav, než jaký se stal podkladem odsuzujícího výroku o vině, tudíž s ohledem na obecný výklad naplnění tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že takové výhrady mu nelze přiřadit. Znovu státní zástupce poukázal na odůvodnění jednotlivých znaků použité právní kvalifikace soudem prvního stupně, a to včetně okolností, z nichž vycházel při závěru o spáchání zločinů podvodu obviněným v přímém úmyslu.
11. Na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný v dovolání pouze odkázal, aniž by předložil relevantní argumentaci alespoň formálně přiřaditelnou tomuto důvodu. Navíc v posuzované věci rozhodně nejde o situaci, že by některý výrok v napadeném rozhodnutí chyběl nebo byl neúplný.
12. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu odmítnout dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasil i s konáním neveřejného zasedání při jiném způsobu rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněnému byl zaslán opis vyjádření státního zástupce k jeho dovolání, ale ten svého práva repliky do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že v posuzované věci jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, poté se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti vznesených námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům.
14. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s povahou dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
15. Jak bylo již reprodukováno z obsahu dovolání obviněného, ten v jeho úvodu označil důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., „subsidiárně“ pak § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. První z nich byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, přičemž šlo zejména o reakci na rozvinutou judikaturu Ústavního soudu, který se dlouhodobě vyjadřoval k výkladu dovolacích důvodů ve vztahu k námitkám týkajícím se zjišťování skutkového stavu tak, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Tento důvod je určen k nápravě tří okruhů vad, jimž je společné to, aby se týkaly rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, za něž byl dovolatel odsouzen. Tuto podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad, týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (viz rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.). První vadou je zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. může být úspěšně uplatněn tehdy, pokud v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
17. Nicméně v následující části svého dovolání obviněný „vymezil“ jím uplatněné dovolací důvody slovně tak, že napadené „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. Tato formulace však odpovídá první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný v dovolání necitoval jeho paragrafovým označením. Takové zmatečné uplatnění dovolacích důvodů, tj. slovní vyjádření neodpovídá jejich zákonnému označení, vyvolává dojem, že obviněný přinejmenším nezohlednil shora citovanou novelu trestního procesního předpisu, která však nabyla účinnosti již 1. 1. 2022, částečně zřejmě vycházel ze znění trestního řádu před touto změnou, byť jde o právní úpravu platnou již čtvrtým rokem. V části bodu I. dovolání nadepsané jako „vymezení dovolacích důvodů“ obviněný dále tvrdil, že závěr soudů o existenci podvodného úmyslu v okamžiku převzetí finančních prostředků byl učiněn bez dostatečného skutkového podkladu a odvolací soud nevypořádal konkrétně všechny zásadní námitky obhajoby. Nelze však vyrozumět, pod jaké dovolací důvody tyto výhrady obviněný podřadil, s velkou tolerancí by mohla být první z uvedených vad přiřazena znění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu lze dodat, že není úkolem Nejvyššího soudu domýšlet, jak měly výhrady obviněného vyznít, aby byly přiřaditelné konkrétním důvodům, které použil v dovolání. Naopak k vadám, jež nebyly dovolatelem přesně a jednoznačně označeny a rovněž podpořeny argumenty, nelze při dovolacím přezkumu přihlížet.
b) K vlastním dovolacím námitkám obviněného
18. Na předcházející úvahy o zjevně neujasněném přístupu obviněného k zákonným podmínkám, za nichž lze konat dovolací řízení včetně formulování dovolání jako mimořádného opravného prostředku, lze navázat při posuzování obsahu jednotlivých přednesených námitek. Obviněný konstruoval své dovolací výhrady víceméně heslovitě a zejména nepředložil v podstatě žádnou argumentaci, na niž by mohl Nejvyšší soud reagovat (přiměřeně viz bod 18. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. II. ÚS 1799/24). Zopakoval hlavní body své dosavadní obhajoby, kterou uplatňoval po celé trestní řízení, a která byla také předmětem dokazování v hlavním líčení. Soud prvního stupně ve svém odsuzujícím rozsudku velmi pečlivě vyložil veškeré zásadní okolnosti, které zjistil z výsledku dokazování a srozumitelně a přesvědčivě se vypořádal i s obranou obviněného. Odvolací soud potom jen mohl navázat na správné úvahy soudu prvního stupně při hodnocení provedených důkazů i ve vztahu k rozsahu dokazování. Důvodem kasačního výroku odvolacího soudu a opětovného vyslovení viny obviněného byla změna právní úpravy, která se promítla mj. do ustanovení trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. V souladu s § 2 odst. 1 tr. zákoníku bylo pozdější znění zákona pro obviněného příznivější, proto došlo ke korekci v právní kvalifikaci, která se stala účinnou až po rozhodnutí soudu prvního stupně (zákon č. 207/2025 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 1. 2026), a k úpravě části popisu skutků vyjadřující znak tzv. speciální recidivy, jak je vyloženo v bodech 31. až 36. napadeného rozsudku.
19. Vzhledem ke strohým tvrzením obviněného a především proto, že jeho opakované dovolací námitky byly v předcházejícím stadiu trestního řízení již vypořádány způsobem, s nímž se Nejvyšší soud ztotožnil, bude rovněž na ně stručně reagováno v rozhodnutí o dovolání. Především je třeba konstatovat, že žádná z jím uplatněných výhrad není přiřaditelná jak uplatněným (byť zmatečně), tak i dalším v zákoně taxativně vymezeným dovolacím důvodům v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto shledal, že jsou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání bez přezkumu napadeného rozsudku a jemu předcházejícího řízení.
20. Úmyslnou formu zavinění vyjádřil soud prvního stupně především v bodě 246. svého rozsudku a v podrobnostech odkázal na hodnocení jednotlivých důkazů v bodech 181. až 201. tohoto rozsudku, v nichž se vypořádal s obhajobou obviněného včetně jeho legendy o nucení k trestné činnosti svým známým z výkonu trestu S. K. Rozhodně nelze vytýkat soudu prvního stupně, že by se důsledně nesnažil objasnit tuto obviněným předloženou verzi průběhu trestné činnosti, naopak tento soud projevil velkou pečlivost při obstarání i provedení jednotlivých důkazů a jeho závěr o jednoznačném vyvrácení obrany obviněného je naprosto logický a nelze jej zpochybnit. Ostatně obviněný ani v dovolání nepředložil nic, čím by se již soud prvního stupně nezabýval, a pouze opakoval svou verzi, aniž by reagoval na zřetelné argumenty soudů.
21. Způsob hodnocení důkazů i samotný rozsah dokazování proto odpovídá pravidlům uvedeným v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. K návrhům obviněného na doplnění dokazování se dostatečně vyjádřil již soud prvního stupně v bodech 168. až 171. svého rozsudku a odvolací soud v bodech 17. až 18. napadeného rozsudku. Soudy obou stupňů adekvátně vyložily důvody, pro něž shledaly doplnění dokazování za nadbytečné, tj. proč by tyto důkazy nemohly přispět k objasnění skutkových zjištění, navíc část z nich byla převzata z předchozího odsouzení obviněného, neboť tvořila součást pokračujícího trestného činu podvodu. Sveřepé odmítání obviněného soudy přijatého skutkového závěru i jeho následného právního posouzení nemůže zvrátit správnost i zákonnost jeho odsouzení a odpovídá výtkám ryze skutkové povahy, které primárně nemohou být předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Pod uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a druhé variantě obviněný nepoukázal na konkrétní a zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. K opomenutým důkazům a jejich charakteristice se již opakovaně vyjadřoval ve své rozhodovací praxi Ústavní soud, který formuloval tři okruhy případů, v nichž může dojít k naplnění této vady, avšak ani jeden z nich nenastal v posuzované trestní věci obviněného (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jak již bylo konstatováno shora, soudy obou stupňů srozumitelně vyložily, proč nevyhověly návrhům obhajoby na provedení důkazů a vzhledem k poměrně rozsáhlému dokazování i ve vztahu k obraně obviněného, nelze v takovém procesním rozhodnutí soudů shledat jakékoli pochybení. Samotné určení rozsahu dokazování je také výrazem ústavně garantované nezávislosti soudů (viz čl. 81 Ústavy České republiky, čl. 36 Listiny základních práv a svobod), tudíž záleží vždy na soudu, aby rozhodl o tom, které z opatřených či navržených důkazů provede, a které nikoli.
22. K připomínce obviněného ohledně údajně nedostatečného vypořádání jeho odvolacích námitek i návrhů lze dodat, že tato námitka směřuje primárně proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, což ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. nepřipouští. Navíc není povinností soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou, nýbrž se adekvátně, tj. racionálně a logicky vypořádat s argumentačními tvrzeními, aniž by přesvědčivosti a dostatečné míře odůvodnění určitého rozhodnutí odpovídala povinnost reagovat odpovědí na každý předložený argument (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/2000, a ze dne 22. 9. 2009, III. ÚS 961/09). Nelze proto odvolacímu soudu vytýkat, že ohledně námitky tzv. opomenutých důkazů částečně odkázal na správné úvahy soudu prvního stupně, aniž sám znovu opakoval důvody nadbytečnosti doplnění dokazování v posuzované věci (k právu odvolacího soudu odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 583/13, ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. II. ÚS 744//21).
23. Závěrem je proto možné shrnout, že se zejména soud prvního stupně náležitě a dostatečně zabýval všemi skutečnostmi, které byly významné pro rozhodnutí o podané obžalobě, provedl v potřebném rozsahu dokazování, důkazy poté pečlivě vyhodnotil a na jejich základě učinil skutkové závěry, které následně zákonným způsobem právně posoudil. Rovněž odvolací soud se věnoval všem argumentům podaného odvolání obviněného a přiměřeně a pečlivě se zabýval výhradami obviněného uplatněnými v jeho řádném opravném prostředku.
V. Závěrečné shrnutí
24. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., neboť jím uplatněné dovolací námitky neodpovídaly deklarovaným ani jiným z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud tak mohl učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 9. 2026
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu