Plný text
5 Tdo 986/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2010 o dovolání, které podala Nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného V. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 6 To 2/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 33/2009, t a k t o :
Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby rozhodl o výroku o náhradě škody, který chybí v usnesení tohoto soudu ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 6 To 2/2010.
Odůvodnění
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 7 T 33/2009, byl obviněný V. H. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby krajského státního zástupce v Praze pro skutek, kvalifikovaný jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zák.“). Současně krajský soud rozhodl podle § 229 odst. 3 tr. ř. o náhradě škody tak, že odkázal S. F. , s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 6 To 2/2010. Vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o náhradě škody a jiný výrok neučinil.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva vyplývajícího z ustanovení § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podala dovolání v neprospěch obviněného. Opřela je o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy, že v rozhodnutí některý výrok chybí. Poukázala přitom na odůvodnění napadeného usnesení týkající se výroku soudu prvního stupně učiněného v adhezním řízení, a ztotožnila se s jeho argumentem o nesprávném postupu krajského soudu při označení osoby poškozeného. Vzhledem k tomu, že žalovaným skutkem měla být poškozena obchodní společnost EURO Group Logistic, s. r. o., nemohl být výrok o náhradě škody podle § 229 odst. 3 tr. ř. učiněn ve vztahu k fyzické osobě – S. F. , byť byla jednatelkou uvedené obchodní společnosti. Vrchní soud v Praze tedy poté, co zrušil nesprávný výrok o náhradě škody vyslovený v rozsudku soudu prvního stupně, musel sám rozhodnout o nároku společnosti EURO Group Logistic, s. r. o., neboť ta se řádně a včas připojila se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. Za situace, kdy odvolací soud takový výrok neučinil, je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v napadeném usnesení výrok, jímž by byla společnost EURO Group Logistic, s. r. o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, chybí.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. b) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.), obsahuje veškeré náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a shledal je důvodným.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že skutkem, pro který byla na obviněného podána obžaloba a který byl kvalifikován jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák., měla být způsobena majetková škoda obchodní společnosti EURO Group Logistic, s. r. o. Obviněný byl společníkem i jednatelem této společnosti a druhou společnicí a jednatelkou byla S. F. Posledně jmenovaná jako statutární orgán poškozené společnosti udělila plnou moc k zastupování této právnické osoby v trestním řízení vedeném proti obviněnému advokátovi Mgr. Marku Nespalovi. Ten se jménem poškozené společnosti nejprve písemně připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody podáním ze dne 31. 3. 2008 (č. l. 36, 27 trestního spisu) a to co do důvodu i výše. Následně u hlavního líčení konaného dne 25. 6. 2009 u Krajského soudu v Praze zmocněná zástupkyně Mgr. Marka Nespala zvýšila částku, s níž se poškozená obchodní společnost připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody (č. l. 362 trestního spisu). Krajský soud v Praze poté, co rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., učinil i výrok podle § 229 odst. 3 tr. ř., avšak na řízení ve věcech občanskoprávních s nárokem na náhradu škody odkázal nikoli právnickou osobu – obchodní společnost EURO Group Logistic, s. r. o., nýbrž S. F. , s tím, že v odůvodnění svého rozsudku nesprávně označil tuto svědkyni za osobu, jež měla v trestním řízení procesní postavení poškozeného, který má proti obviněnému nárok na náhradu škody ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř. a splnil podmínky pro rozhodnutí o takovém nároku stanovené v § 43 odst. 3 tr. ř. Takový postup je však v rozporu s platnou judikaturou, která zaujala názor, že v případě, kdy byla trestným činem způsobena škoda právnické osobě, ve výroku, jímž soud ukládá obviněnému v odsuzujícím rozsudku povinnost škodu nahradit, musí být označena tato právnická osoba, nikoli její statutární orgán, který je oprávněn jménem společnosti jednat. (Srov. č. 19/2003 Sb. rozh. tr.) Stejně tak musí být postupováno i v případě, kdy soud rozhodl o zproštění obviněného obžaloby, a vyslovuje výrok o odkázání poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem podle § 229 odst. 3 tr. ř.
Vrchní soud v Praze v rámci projednání odvolání, které podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného a to proti zprošťujícímu výroku, shledal vadným pouze výrok o náhradě škody vyslovený rozsudkem napadeným odvoláním. Zcela správně tak vytkl soudu prvního stupně pochybení v označení osoby poškozeného a tento vadný výrok zrušil. Tím však zůstalo adhezní řízení v projednávané trestní věci neukončené, neboť vrchní soud po zrušení výroku o náhradě škody neučinil rozhodnutí nové, jak mu ukládá ustanovení § 265 tr. ř. (srov. č. 36/1980 Sb. rozh. tr.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dopadá na případy, kdy v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V posuzované věci nejvyšší státní zástupkyně uplatnila první alternativu tohoto dovolacího důvodu. Chybějícím je takový výrok, který měl být jako celek vysloven soudem podle zákona, případně i proto, že se jeho vyslovení dožadovala některá ze stran. V rámci odvolacího řízení, pokud soud druhého stupně zruší výrok o náhradě škody učiněný soudem prvního stupně, přichází v úvahu dva možné postupy. Odvolací soud pak může ve věci sám rozhodnout na podkladě správně zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, event. doplněného v odvolacím řízení. Takové rozhodnutí lze učinit rozsudkem ve veřejném zasedání (§ 263 odst. 1, § 119 odst. 1 a násl. tr. ř.). Za situace, kdy po zrušení výroku o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně přichází v úvahu vyslovit výrok o odkázání poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, postačí rozhodnutí ve formě usnesení. O takový případ se jednalo i v projednávané trestní věci.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání důvodně poukázala na vadný postup Vrchního soudu v Praze, který poté, co zrušil nesprávný výrok o náhradě škody učiněný soudem prvního stupně, nerozhodl o odkázání poškozené obchodní společnosti EURO Group Logistic, s. r. o., na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento výrok bylo nutné učinit proto, že poškozená společnost navrhla v souladu s ustanovením § 43 odst. 3 tr. ř., aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit jí způsobenou škodu, a z návrhu bylo opatrné, z jakých důvodů a v jaké výši svůj nárok uplatňuje (srov. č. 43/1994 III. Sb. rozh. tr.). S ohledem na rozhodnutí ve věci samé, kdy byl obviněný obžaloby zproštěn, musela být poškozená společnost, která se včas a řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 3 tr. ř., resp. v odvolacím řízení pak podle § 265 tr. ř.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 6 To 2/2010, je zatíženo vadou chybějícího výroku o náhradě škody, a podané dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného je proto důvodné. V souladu s ustanovením § 265l odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl tak, že přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby o chybějícím výroku rozhodl. Podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., tak mohl Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. srpna 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová