Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníZrušeno Ústavním soudemKategorie D - omezený význam3× citováno

Toto rozhodnutí zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. III. ÚS 3749/13 ze dne 29. 4. 2014. Zdroj: výrok nálezu Ústavního soudu.

Ústavní stížnost III. ÚS 3749/13 (podána 11. 12. 2013): zrušeno (nález ze dne 29. 4. 2014).

Spisová značka

6 Tdo 1119/2013

Téma · generováno AIPřípustnost dovolání proti rozsudku prvního stupně

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 16. 10. 2013ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1119.2013.1
Další údaje
Předmět řízení: Hodnocení důkazů

Shrnutí · generováno AI

Obviněný byl odsouzen za porušování domovní svobody a loupež, avšak dovoláním napadl jen rozsudek okresního soudu. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože dovoláním lze napadnout pouze rozhodnutí soudu druhého stupně.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Zrušeno nálezem

  • III. ÚS 3749/13ze dne 29. 4. 2014

    Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2013 č. j. 6 Tdo 1119/2013-16 se ruší.

Právní věta

⚠ Generováno AI

⚠ Zrušeno: Ústavní soud nálezem sp. zn. III. ÚS 3749/13 ze dne 29. 4. 2014 toto rozhodnutí zrušil. ÚS mohl odmítnout i právní názor uvedený ve větě; před použitím ověřte nález.

Právní věta nálezu: Dovolání, které v petitu nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu, nelze odmítnout jako nepřípustné, pokud lze z jeho obsahu dovodit, že směřuje i proti tomuto rozhodnutí. A contrario nelze toto napadení konstruovat, pokud pro ně není v odůvodnění dovolání opora. V pochybnostech by Nejvyšší soud měl postupovat ve prospěch dovolatele; opačný přístup je projevem přepjatého formalismu a má za následek porušení práva na přístup k soudu.

III. ÚS 3749/13

Podrobnosti a citáty

Dovolání je podle § 265b odst. 1 tr. ř. přípustné jen proti rozhodnutí učiněnému soudem ve druhém stupni. Směřuje-li výhradně proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, nejde o rozhodnutí napadnutelné dovoláním podle § 265a tr. ř.; Nejvyšší soud je proto odmítne jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Obviněný svým dovoláním výhradně napadl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně uvádí, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
    Zobrazit v textu
  • Ze shora uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. rozhodnutí č. 25/2003 Sb. rozh. tr.), a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a řízení jemu předcházející ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

6 Tdo 1119/2013-16

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. října 2013 o dovolání obviněného Ing. M. C. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 6. 6. 2013, č. j. 14 To 144/2013-93, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 132/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 6. 6. 2013, č. j. 14 To 144/2013-93, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013, č. j. 1 T 132/2012-74, kterým byl obviněný uznán vinným jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců, když výkon trestu byl obviněnému podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a dále podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou svým činem způsobil.

Proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013, č. j. 1 T 132/2012-74, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu je podle mínění obviněného dáno tím, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil, poškozeného neudeřil ani nevstoupil do jeho bytu, neodcizil žádnou finanční hotovost a nechoval se způsobem, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku. Soudu vytýká, že se nezabýval tím, zda existovala pohledávka syna odsouzeného za poškozeným, zda poškozený žije v domácnosti s dalšími osobami a zda tyto mohly být vyslechnuty, aby celou skutečnost objasnily (podle informací obviněného by v domácnosti s poškozeným měla žít manželka nebo družka, která měla být vyslechnuta k domněle odcizené částce 4.000,- Kč), že se soudy nezabývaly hodnocením osoby poškozeného, jeho trestní minulostí a ve své podstatě tedy hodnověrností výpovědi poškozeného. Následně poukazuje na svoji osobu, pracovní profesi a bezúhonnou minulost, což jsou okolnosti, které zpochybňují podle mínění obviněného závěr soudu, že by se mohl dopustit tak závažného trestného činu, jakým je trestný čin loupeže. V neposlední řadě zpochybňuje závěr, že by se částka, které se měl zmocnit, nacházela „po údajném vstupu do bytu poškozeného rovnou před jeho očima“. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí – rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a v zájmu urychlení řízení vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání vymezené v § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně uvedena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dále musel Nejvyšší soud zkoumat, zda dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda bylo podáno oprávněnou osobou.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný dovolání podal prostřednictvím obhájce, tj. za splnění podmínek [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), avšak dovolání nebylo podáno proti rozhodnutí, které má na mysli ustanovení § 265a tr. ř. (viz shora).

Již v samotném úvodu obviněný uvádí, že dovolání podává proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 1 T 132/2012, aby následně na straně druhé svého dovolání opětovně zmínil, že dovolání podává prostřednictvím obhájce proti rozsudku Okresního soudu v Táboře z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem svého dovolání pak navrhl, aby „Nejvyšší soud v Brně podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí“. Obviněný svým dovoláním výhradně napadl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně uvádí, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.

Ze shora uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. rozhodnutí č. 25/2003 Sb. rozh. tr.), a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a řízení jemu předcházející ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Své rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění svého usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. října 2013

Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací