Plný text
6 Tdo 597/2026-1012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. 8. 2026 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2026, č. j. 5 To 281/2025-923, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 28/2017, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný M. J. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále také „soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 T 28/2017-691, uznán vinným (bod I) zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
společně s E. E., narozeným XY, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 5 T 150/2013, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 5 To 318/2017, a M. F., narozeným XY, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 5 T 150/2013, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 5 To 472/2015, poté, co si vytipovali objekt, který po určitou dobu sledovali, aby zmapovali zvyky personálu, zejména dobu jeho přítomnosti a nepřítomnosti, během sledování si skrytě nafilmovali postup při odemykání objektu včetně užívaného klíče, kdy podle kamerového záznamu si pak vyrobili duplikát klíče, který nejprve v zámku vytipovaného objektu vyzkoušeli, aby měli jistotu, že jím lze zámek vstupních dveří snadno odemknout, tak teprve po této důkladné a sofistikované přípravě provedli vloupání do několika objektů, a to
1) dne 22. 11. 2012 v době od 13:13 hod. do 13:15 hod. v Praze XY, XY XY, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do provozovny „Bazar – R. E.“, kam vstoupil M. J. za stálé komunikace přes radiostanici s E. E. a M. F., a z přihrádky ve skříňce v zadní části za pultem odcizil finanční hotovost 10 000 Kč, čímž způsobili škodu v této výši poškozenému R. E., IČO: XY, se sídlem XY XY, Praha XY – XY, 2) dne 11. 12. 2012 v době od 12:15 hod. do 12:45 hod. v Praze XY, XY XY, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do prodejny „O3B M.“, odkud odcizili pánské i dámské oděvy, a to bundy, čepice, svetry, mikiny, košile, kalhoty, trička, plavky, trenýrky, boty a opasky různých značek – Mustang, Twin Life, Gn Tonic, Heavy Tools, Cool Gang, R. H., Bootcut, Soocs, Donet, Pionier, Bibo Shop, Lanson, Mint Shop a dalších neznámých značek, čímž způsobili škodu v celkové výši 494 279 Kč poškozené B. F., IČO: XY, se sídlem [adresa] a poškozením zámku vstupních dveří jí způsobili další škodu ve výši 2 340 Kč, 3) dne 14. 12. 2012 v době od 12:40 hod. do 13:40 hod. v Praze XY, XY XY, se za užití předem zhotoveného shodného klíče vloupali do směnárny „Exchange“, kdy využili nepřítomnosti personálu v době polední pauzy, následně v místnosti směnárny násilím vypáčili uzamčené dveře do dřevěného boxu, ve kterém z přihrádek pod pultem a z otevřeného trezoru odcizili 155 AUD, 9 400 DKK, 19 515 EUR, 2 900 HRK, 60 000 JPY, 90 CAD, 46 000 HUF, 750 NOK, 1 870 PLN, 46 230 RUB, 5 000 SEK, 910 CHF, 17 USD, 290 GPB a 1 022 405 Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 1 650 527 Kč poškozené společnosti Delta Plus, IČO: [IČO], se sídlem [adresa] a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 600 Kč, 4) dne 13. 1. 2013 v době od 18:55 hod. do 22:58 hod. v Praze XY, ve vestibulu metra XY ve spodní části XY náměstí, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, od dvoukřídlých posuvných elektrických dveří do pobočky „Čedok“, M. F. nejprve zakryl svým tělem výhled dozorčímu metra XY a odpoutával jeho pozornost dotazy, E. E. sledoval vestibul metra, aby jejich počínání nebylo zpozorováno, a M. J. vnikl do provozovny, tam vypáčil vstupní dveře do kabinky směnárny, kde z podlahy vytrhl uzamčený trezor v hodnotě 7 000 Kč, který vynesl ven, a poté ho všichni společně odvezli pryč, přičemž obsahem trezoru byly bankovky a mince různých měn v celkové hodnotě 38 011 Kč, a to 120 AUD, 612,20 EUR, 865 HRK, 10 000 JPY, 350 CAD, 3 500 HUF, 150 SEK, 300 USD, 45 GPB, dále 36 054 Kč, stravenky Sodexo v hodnotě 10 000 Kč a 32 ks karet Prague Card v hodnotě 31 720 Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 122 785 Kč poškozené společnosti Čedok a.s., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 10 690 Kč, 5) dne 21. 2. 2013 v době od 10:35 hod. do 11:10 hod. v XY, XY nám. XY, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do směnárny „Fajn Czech“, odkud po vyražení dveří vestavěné místnosti směnárny odcizili z otevřených přihrádek pod výdejním pultem provozní finanční hotovost 140 EUR, 35 USD a 18 700 Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 22 947 Kč poškozené společnosti spol. Fajn Czech s.r.o., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] /II a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 1 000 Kč,
čímž pokračujícím jednáním způsobili na odcizených věcech celkovou škodu ve výši 2 300 538 Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši 14 630 Kč. 2. Podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl za tento zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2015, sp. zn. 5 T 66/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 7 To 147/2015, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a sice mobilního telefonu NOKIA, šedo-stříbrné barvy, IMEI XY a příslušenství ve formě sluchátek s mikrofonem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2015, sp. zn. 5 T 66/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 7 To 147/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byly zabrány peněžní prostředky ve výši 214 798,28 Kč zajištěné na bankovním účtu č. XY matky obžalovaného J. J. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s dříve odsouzenými E. E. a M. F. nahradit škodu poškozenému R. E., České podnikatelské pojišťovně, DELTA PLUS PRAHA s.r.o., Čedok a.s., UNIQA pojišťovně, a.s. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená DELTA PLUS PRAHA s.r.o. ve zbytku odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Dále (bod II.) byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, kterou mu bylo pod bodem III/7 obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 1 ZT 64/2013, kladeno za vinu spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že: přinejmenším ve dnech 22. 11. 2012, 11. 12. 2012, 14. 12. 2012, 13. 01. 2013 a 21. 02. 2013 se zdržoval na území České republiky, ačkoli mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 02. 04. 2009, sp. zn. 1 T 38/2009, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest vyhoštění na dobu 5 let a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 05. 2009, sp. zn. 40 T 9/2009, který nabyl právní moci téhož dne, mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 12 měsíců, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 5. Proti danému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 odvolání, o nichž Městský soud v Praze (dále „soud druhého stupně“ nebo „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. 5 To 223/2024-747. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v bodě I, tedy v celé odsuzující části, a znovu rozhodl. Obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, spáchaným tím, že: společně s E. E., narozeným XY, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 5 T 150/2013, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 5 To 318/2017, a M. F., narozeným XY, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 5 T 150/2013, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 5 To 472/2015, poté, co si vytipovali objekt, který po určitou dobu sledovali, aby zmapovali zvyky personálu, zejména dobu jeho přítomnosti a nepřítomnosti, během sledování si skrytě nafilmovali postup při odemykání objektu včetně užívaného klíče, kdy podle kamerového záznamu si pak vyrobili duplikát klíče, který nejprve v zámku vytipovaného objektu vyzkoušeli, aby měli jistotu, že jím lze zámek vstupních dveří snadno odemknout, tak teprve po této důkladné a sofistikované přípravě provedli vloupání do několika objektů, a to 1) dne 22. 11. 2012 v době od 13:13 hod. do 13:15 hod. v Praze XY, XY XY, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do provozovny „Bazar – R. E.“, kam vstoupil M. J. za stálé komunikace přes radiostanici s E. E. a M. F., a z přihrádky ve skříňce v zadní části za pultem odcizil finanční hotovost 10 000 Kč, čímž způsobil škodu v této výši poškozenému R. E., IČO: XY, se sídlem XY XY, Praha XY – XY, 2) dne 14. 12. 2012 v době od 12:40 hod. do 13:40 hod. v Praze XY, XY XY, se za užití předem zhotoveného shodného klíče vloupali do směnárny „Exchange“, kdy využili nepřítomnosti personálu v době polední pauzy, následně v místnosti směnárny násilím vypáčili uzamčené dveře do dřevěného boxu, ve kterém z přihrádek pod pultem a z otevřeného trezoru odcizili 155 AUD, 9 400 DKK, 19 515 EUR, 2 900 HRK, 60 000 JPY, 90 CAD, 46 000 HUF, 750 NOK, 1 870 PLN, 46 230 RUB, 5 000 SEK, 910 CHF, 17 USD, 290 GPB a 1 022 405 Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 1 650 527 Kč poškozené společnosti Delta Plus, IČO: [IČO], se sídlem [adresa] a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 600 Kč, 3) dne 13. 1. 2013 v době od 18:55 hod. do 22:58 hod. v Praze 1, ve vestibulu metra XY ve spodní části XY náměstí, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, od dvoukřídlých posuvných elektrických dveří do pobočky „Čedok“, M. F. nejprve zakryl svým tělem výhled dozorčímu metra XY a odpoutával jeho pozornost dotazy, E. E. sledoval vestibul metra, aby jejich počínání nebylo zpozorováno, a M. J. vnikl do provozovny, tam vypáčil vstupní dveře do kabinky směnárny, kde z podlahy vytrhl uzamčený trezor v hodnotě 7 000 Kč, který vynesl ven, a poté ho všichni společně odvezli pryč, přičemž obsahem trezoru byly bankovky a mince různých měn v celkové hodnotě 38 011 Kč, a to 120 AUD, 612,20 EUR, 865 HRK, 10 000 JPY, 350 CAD, 3 500 HUF, 150 SEK, 300 USD, 45 GPB, dále 36 054 Kč, stravenky Sodexo v hodnotě 10 000 Kč a 32 ks karet Prague Card v hodnotě 31 720 Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 122 785 Kč poškozené společnosti Čedok a.s., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 10 690 Kč, 4) dne 21. 2. 2013 v době od 10:35 hod. do 11:10 hod. v XY, XY XY, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do směnárny „Fajn Czech“, odkud po vyražení dveří vestavěné místnosti směnárny odcizili z otevřených přihrádek pod výdejním pultem provozní finanční hotovost 140 EUR, 35 USD a 18 700 Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 22 947 Kč poškozené spol. Fajn Czech s.r.o., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] /II a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 1 000 Kč,
čímž pokračujícím jednáním způsobili na odcizených věcech celkovou škodu ve výši 1 806 259 Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši 12 290 Kč.
6. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2015, sp. zn. 5 T 66/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 7 To 147/2015, odvolací soud obviněného odsoudil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest propadnutí věci, a sice mobilního telefonu NOKIA, šedo-stříbrné barvy, a příslušenství ve formě sluchátek s mikrofonem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2015, sp. zn. 5 T 66/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 7 To 147/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku odvolací soud zabral peněžní prostředky ve výši 214 798,28 Kč zajištěné na bankovním účtu č. XY matky obžalovaného J. J..
7. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud druhého stupně dále obviněnému uložil povinnost společně a nerozdílně s dříve odsouzenými E. E. a M. F. nahradit škodu poškozenému R. E., DELTA PLUS PRAHA s.r.o., Čedok a.s., UNIQA pojišťovně, a.s. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou DELTA PLUS PRAHA s.r.o. odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 8. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. soud druhého stupně vrátil věc v části týkající se dílčího skutku popsaného pod bodem I/2 rozsudku soudu prvního stupně tomuto soudu, aby o ní znovu rozhodl.
9. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 5 T 28/2017-819, rozhodl, že se trestní stíhání pro dílčí útok pokračujícího trestného činu specifikovaný v obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 1 ZT 64/2013, pod bodem I/2 zastavuje, neboť je z důvodu promlčení nepřípustné. Obviněný však ve smyslu § 11 odst. 4 tr. ř. prohlásil, že trvá na projednání věci, a proto bylo usnesením ze dne 11. 9. 2025, č. j. 5 T 28/2017-879, rozhodnuto, že se v trestním stíhání pod bodem I/2 pokračuje.
10. Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 5 T 28/2017-881, uznal obviněného vinným z přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015, jehož se měl dopustit tím, že: v blíže nezjištěné době, nejdříve dne 11. 12. 2012, bezúplatně převzal od svého přítele E. E., narozeného XY, nejméně jeden kus bundy zn. CAMP DAVID v hodnotě 1 980 Kč a užíval jí nejméně do 21. 2. 2013, kdy byl zadržen, přičemž předmětnou bundu společně s dalšími pánskými i dámskými oděvy v celkové hodnotě 494 279 Kč E. E. společně s dlouholetým známým obžalovaného M. F., narozeným XY, odcizili dne 11. 12. 2012 v době od 12:15 hod. do 12:45 hod. v Praze XY, XY XY, z prodejny „O3B M.“ poté, co se do ní vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, čímž se dopustili dílčího útoku zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterým byl E. E. uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 5 T 150/2013, jenž nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 5 To 318/2017, a M. F. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 5 T 150/2013, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 5 To 472/2015, přičemž obžalovaný M. J. musel být minimálně srozuměn s tím, že bunda pochází z trestné činnosti, neboť si byl vědom, že ta představuje alespoň částečný zdroj příjmů E. E. a M. F., kteří stálý legální zdroj příjmů neměli, a se kterými se krátce předtím dne 22. 11. 2012 a v dalších třech případech v následujícím období obdobným způsobem vloupal do jiných provozoven, ze kterých odcizili hotovost a zboží v celkové hodnotě 1 806 259 Kč, přičemž E. E. měl uvedenou bundu získat od M. F., který měl mít k dispozici dalších nejméně 7 takových značkových bund, které nabízel za méně než polovinu běžné prodejní ceny.
11. Podle § 227 tr. ř. obviněnému trest neuložil a poškozenou Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group, odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 12. Proti danému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž soud druhého stupně rozhodl usnesením ze dne 7. 1. 2026, č. j. 5 To 281/2025-923, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
13. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2026, č. j. 5 To 281/2025-923, napadl obviněný dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 14. Podstatou jeho námitek je tvrzení, že soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily jeho jednání jako přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přestože nebyla prokázána subjektivní stránka tohoto trestného činu.
15. Předně namítá, že od počátku trestního řízení zpochybňoval závěr o tom, že věděl nebo byl alespoň srozuměn s tím, že daná bunda pochází z trestné činnosti jiné osoby. Má za to, že závěr o jeho zavinění nebyl založen na důkazech, ale pouze na úvaze soudů. V této souvislosti zdůrazňuje, že odvolací soud se s jeho argumentací nevypořádal věcně a toliko převzal závěry soudu prvního stupně, když dovodil, že si musel být vědom způsobu, jakým si E. E. a M. F. opatřovali prostředky k obživě.
16. Dovolatel poukazuje na to, že skutková podstata přečinu podílnictví vyžaduje úmyslné zavinění alespoň ve formě nepřímého úmyslu. Odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 937/2005 a zdůrazňuje, že pachatel musí vědět, že věc, kterou na sebe převedl, byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Dále připomíná, že podle citované judikatury nelze vědomostní složku zavinění presumovat nad rámec skutečností vyplývajících z provedeného dokazování.
17. Další argumentace obviněného se vztahuje k rozsahu požadované vědomosti o původu věci. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1268/2010 namítá, že k naplnění subjektivní stránky podílnictví nestačí obecná vědomost o možném neoprávněném původu věci. Má za to, že pachatel musí být alespoň srozuměn s okolnostmi, z nichž plyne, že věc byla získána jednáním naplňujícím znaky trestného činu. Zdůrazňuje přitom, že hodnota samotné bundy byla znalcem stanovena částkou 1 980 Kč, a proto bylo podle jeho názoru třeba prokázat, že věděl nebo byl srozuměn také s tím, že šlo o věc pocházející z rozsáhlejší majetkové trestné činnosti zakládající trestní odpovědnost pachatelů primárního deliktu. Takové okolnosti však podle něj prokázány nebyly.
18. V dalším textu dovolání namítá, že ve věci neexistuje žádný přímý důkaz o jeho vědomosti týkající se trestného původu bundy. Současně podle něj nebyl vytvořen ani uzavřený řetězec nepřímých důkazů, který by takový závěr umožňoval. Poukazuje na to, že z provedeného dokazování vyplývá pouze to, že bundu převzal darem od E. E., který ji měl koupit od M. F. za cenu 500 Kč nebo 700 Kč, že M. F. disponoval více obdobnými bundami a že oba jmenované znal a v jiných případech se s nimi podílel na trestné činnosti. Dovozuje proto, že ani souhrn těchto skutečností neprokazuje jeho vědomost o tom, že právě tato konkrétní bunda pocházela z trestné činnosti, natož z konkrétního útoku, při němž byla způsobena škoda zakládající trestní odpovědnost pachatelů.
19. Připomíná, že v průběhu řízení uváděl, že bundu obdržel darem od E. E., který ji měl získat koupí od M. F. Zdůrazňuje, že soudy tuto verzi neoznačily za nepravdivou, nevěrohodnou ani účelovou a nevyložily, jakými důkazy byla vyvrácena. Za této situace podle něj nelze případné mezery v dokazování nahrazovat úvahou, že vzhledem k osobám E. E. a M. F. musel mít pochybnosti o legálním původu bundy.
20. Opětovně uvádí, že soudy nižších stupňů založily závěr o jeho zavinění především na charakteristice osob E. E. a M. F., jejich majetkových poměrů a způsobu života. Má za to, že z případné znalosti trestní minulosti či životního způsobu těchto osob nelze bez dalšího dovozovat vědomost o trestném původu konkrétní věci. Podle jeho názoru tak byla obecná znalost těchto osob zaměněna za konkrétní vědomost o původu převzaté bundy.
21. Ve zbývající části dovolací argumentace obviněný namítá, že odvolací soud se s jeho odvolacími námitkami nevypořádal dostatečně. Současně poukazuje na to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí jednou označuje předchozí útoky jako krádež a jindy jako podílnictví, což považuje za rozporné a zmatečné. V této souvislosti opět dovozuje, že závěr o jeho vědomosti o trestném původu bundy nemá odpovídající oporu v provedeném dokazování.
22. Uzavírá tedy, že výrok o vině spočívá na neprokázaném závěru o jeho vědomosti a srozumění s trestným původem bundy. Odvolací soud přesto jeho odvolání zamítl, ačkoli uvedené námitky byly podle jeho tvrzení v odvolacím řízení výslovně a podrobně uplatněny. Z těchto důvodů má za to, že jsou dány jím uplatněné dovolací důvody a navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2026, sp. zn. 5 To 281/2025, a současně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
23. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který připomíná, že trestní odpovědnost obviněného za posuzovaný přečin zanikla promlčením, avšak obviněný trval na projednání věci, proto bylo rozhodnuto postupem podle § 227 tr. ř.
24. Následně rekapituluje obsah dovolání. Uvádí, že obviněný uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) ve spojení s písm. m) tr. ř. a namítá nesprávné posouzení subjektivní stránky přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž setrvává na stanovisku, že nevěděl o trestném původu bundy a nebyl s ním ani srozuměn.
25. Státní zástupce uvádí, že vznesené námitky jsou pod uplatněné dovolací důvody podřaditelné, nepovažuje je však za opodstatněné. Má za to, že z okolností, za nichž obviněný získal bundu od E. E., zejména s ohledem na jeho znalost osoby, od níž se k němu věc dostala, mohly soudy při hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech dovodit jeho vědomost o možném trestním původu věci a jeho srozumění s touto možností.
26. Dále uvádí, že obecně lze přisvědčit tvrzení dovolatele, podle něhož ke spáchání přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba, aby pachatel věděl, že věc byla získána trestným činem jiné osoby. K tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 5 Tdo 937/2005. Současně připomíná, že jde-li o věc získanou krádeží, musí pachatel vědět nebo být alespoň srozuměn s tím, že trestným činem mohla být způsobena škoda nikoli nepatrná, přičemž odkazuje na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 11. 1993, sp. zn. 4 To 804/93, publikované pod č. 7/1995 Sb. rozh. tr.
27. Ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem poukazuje na to, že obviněný získal bundu bezúplatně od E. E., který ji obdržel od M. F. Zdůrazňuje, že obviněný oba jmenované dobře znal, věděl, že se neživí obchodováním s oděvy, a v rozhodné době bydlel společně s E. E. Nadto uvádí, že při domovní prohlídce byly nalezeny další oděvy pocházející z krádeže v prodejně O3B M., včetně bund stejné značky.
28. Dále poukazuje na to, že podle výpovědi samotného obviněného měl M. F. nabízet osm až devět obdobných bund. Z této okolnosti dovozuje, že obviněný musel počítat s tím, že nejde o jednotlivě získanou věc, ale o větší množství nového zboží, jehož hodnota převyšuje cenu jedné bundy. Také připomíná, že obviněný se již dne 22. 11. 2012 spolu s E. E. a M. F. dopustil krádeže vloupáním do provozovny Bazar – R. E. se škodou 10 000 Kč, vykazující znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. S ohledem na časovou souvislost obou skutků a způsob jejich provedení uvádí, že obviněný mohl být srozuměn i s možností posouzení těchto jednání jako pokračujícího trestného činu, u něhož se škody jednotlivých útoků sčítají.
29. Uzavírá, že soudy mohly dospět k závěru, že obviněný znal všechny podstatné skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení trestného původu věci, přesto bundu převzal a užíval. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyslovuje souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 30. Na vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství reagoval obviněný prostřednictvím obhájce replikou. V rámci ní uvedl, že setrvává na dovolací argumentaci a uvádí, že vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství podle jeho názoru neodstraňuje základní nedostatek napadeného rozhodnutí spočívající v neprokázání subjektivní stránky přečinu podílnictví. Namítá, že státní zástupce pouze doplňuje vlastními úvahami argumentaci soudů nižších stupňů, aniž by poukázal na konkrétní důkazy prokazující jeho vědomost nebo srozumění s trestným původem předmětné bundy. 31. Dále zdůrazňuje, že argumentace státního zástupce je podle jeho názoru založena na řetězci domněnek vycházejících zejména z jeho vztahu k E. E. a M. F., z jejich způsobu života a z množství oděvů, které měli mít k dispozici. Má za to, že ani tyto okolnosti neprokazují, jaký byl skutečný obsah jeho vědomosti v době převzetí bundy. Za spekulativní označuje rovněž úvahy státního zástupce o způsobu získání většího množství nových bund, o souhrnné hodnotě odcizených věcí či o možnosti posouzení jednání primárních pachatelů jako pokračujícího trestného činu krádeže. 32. Současně namítá, že ve vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství není doloženo, že znal okolnosti rozhodné pro závěr, že bunda pocházela z útoku zakládajícího trestní odpovědnost pachatelů primárního deliktu. Poukazuje také na údajný rozpor mezi tvrzením, že musel být s trestným původem věci srozuměn, a závěrem, že znal všechny podstatné skutkové okolnosti. Uzavírá, že ani po obdržení vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství nepovažuje subjektivní stránku svého jednání za prokázanou a nadále zastává názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 34. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Městského soudu v Praze dne 7. 1. 2026, č. j. 5 To 281/2025-923, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 35. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. 36. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 37. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
IV. Posouzení dovolání
38. Nejvyšší soud posoudil předloženou věc a dospěl k následujícím závěrům. 39. Nejprve považuje za vhodné konstatovat, že přestože obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, jeho dovolací argumentace de facto směřuje primárně do oblasti dokazování. Soudům nižších stupňů totiž vytýká v první řadě způsob hodnocení provedených důkazů a prosazuje vlastní skutkovou verzi věci, podle níž nebylo prokázáno, že věděl o původu dané bundy. Ve skutečnosti tedy nezpochybňuje právní závěr soudů vycházející z jimi učiněných skutkových zjištění, nýbrž správnost samotných skutkových zjištění, z nichž soudy při právním posouzení vycházely. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však určen k nápravě vad hmotněprávních, nikoli k přezkumu správnosti hodnocení důkazů či úplnosti skutkových zjištění. Teprve z těchto skutkových (procesních) výhrad pak obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Nedokládá tak, že by právní kvalifikace použitá soudy nižších stupňů byla vadná, ale brojí především proti skutkovým závěrům, na nichž je založena. Takovou argumentaci proto nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit. 40. Nejvyšší soud proto zjišťoval, zda by nebylo možno jeho námitky podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přitom se s ohledem na obsah argumentace obviněného zaměřil zejména na první alternativu tohoto dovolacího důvodu, neboť ze vznesených námitek neplyne, že by rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů měla být založena na neprocesních důkazech, resp. že by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (alternativa druhá a třetí). 41. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Za případ extrémního (zjevného) nesouladu ovšem nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu stěžovatele, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 840/24). 42. Ve vztahu k uvedené první alternativě tohoto dovolacího důvodu musí přitom dovolatel ve své dovolací argumentaci takový zjevný rozpor osvědčit, tj. konkrétně uvést, proč má za to, že tu takový očividný rozpor existuje. Jinými slovy, nemůže se uchýlit jen k tomu, že poukáže na existenci rozporných a vzájemně si odporujících důkazů, či uplatní námitky vůči hodnocení důkazů soudem ve snaze prosadit jeho vlastní (jeho zájmům prospěšnější) interpretaci, jak tomu bylo v tomto případě. 43. Námitky obviněného vznesené v předkládané věci však s ohledem na výše uvedené způsobilé osvědčit zjevný rozpor nejsou. Jedná se totiž o prosazování vlastní verze skutkového stavu věci spojené s nesouhlasem se skutkovými zjištěními, k nimž soudy nižších stupňů po zhodnocení provedených důkazů dospěly. Obsah podaného dovolání přitom svědčí o tom, že obviněný ve své dosavadní obhajobě vychází pouze ze svého nesouhlasu se skutkovými zjištěními, k nimž dospěl na základě selektivního hodnocení některých z provedených důkazů. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ovšem nemůže být (jak ostatně uvedeno i výše) založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Námitky spočívající v polemice se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů nemohou být samy o sobě předmětem dovolacího přezkumu (usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 104/25). 44. Co více, v tomto směru je třeba poukázat také např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze ,v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání‘ … Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se námitka dovolatele týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. První alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nemůže být naplněna již proto, že dovolatel svými námitkami nesplňuje to, co pro něj vyplývá ze zákonné úpravy. Nejvyšší soud navíc ve svých rozhodnutích opakovaně upozornil na to, že je na samotném dovolateli (a nikoli dovolacím soudu), aby přesvědčivě vyložil, která podstatná skutková zjištění (nadto určující pro naplnění znaků trestného činu) pokládá za zjevně rozporná a ve vztahu k jakému důkazu. Samotné vyslovení nesouhlasu se skutkovými zjištěními, s provedenými důkazy a s jejich hodnocením ze strany soudů nižších stupňů nezakládá řádné uplatnění první varianty tohoto dovolacího důvodu. Nejenže tedy argumentace obviněného nemůže uvedený dovolací důvod naplnit, nemůže pod něj (a ani pod žádný jiný dovolací důvod) být ani formálně podřazena. 45. Nad rámec uvedeného je na místě připomenout, že dokazování a činění skutkových závěrů je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 180 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. 46. V návaznosti na uvedené je možno konstatovat, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena nedostatky, pro které by nemohla obstát. Soud prvního stupně postupoval v mezích rozvedených premis s respektem k § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Provedl úplné dokazování, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadami elementární logiky a učinil skutková zjištění, jež mají v provedených důkazech spolehlivé ukotvení, a to i pokud jde o vědomí obviněného s tím, že věc byla získána trestným činem jiné osoby. Hodnotící úvahy dostatečně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku, čímž vyhověl požadavku § 125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud pak dostál své přezkumné povinnosti a odůvodnění jeho rozhodnutí splňuje požadavky § 134 odst. 2 tr. ř. 47. Lze tedy přisvědčit úvahám soudu prvního stupně ústícím do skutkového závěru vyjádřeného ve výroku jeho rozsudku aprobovaného odvolacím soudem. Je možné stručně shrnout následující skutečnosti. Obviněný získal danou bundu bezúplatně od E. E., kterého dobře znal a s nímž v rozhodné době sdílel společnou domácnost. Současně věděl, že E. E. ani M. F. se neživí legální obchodní činností a opatřují si prostředky také majetkovou trestnou činností, na níž se ostatně krátce předtím sám podílel. Bylo rovněž zjištěno, že M. F. disponoval větším množstvím nových značkových bund, které nabízel za výrazně nižší cenu, přičemž obviněný sám uváděl, že šlo o osm až devět kusů. V domácnosti E. E. byly navíc zajištěny další oděvy pocházející z krádeže v prodejně O3B M., včetně bund stejné značky. Za těchto okolností soudy uzavřely, že obviněný byl přinejmenším srozuměn s možností, že daná bunda pochází z majetkové trestné činnosti jiné osoby, přičemž jeho zavinění je tak nejméně ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
48. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak je na místě znovu zmínit, že dovolatel nedokládá, že by soudy nižších stupňů užitá právní kvalifikace jeho jednání byla vadná. Jak již bylo uvedeno, nesprávnost právní kvalifikace primárně staví na námitkách skutkových, čímž se ovšem s obsahovým vymezením tohoto dovolacího důvodu míjí. 49. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., je nutno znovu připomenout, že ten (pokud jde o jeho druhou alternativu, která jediná by ryze hypoteticky bývala mohla přicházet v úvahu) je naplněn tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud – z výše rozvedených důvodů – zjistil, že nemohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
50. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že vznesl námitky, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož je odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 51. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 8. 2026
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu