Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

6 Tdo 671/2026

Téma · generováno AIMeze dovolání proti hodnocení důkazů a trestu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.671.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Krádež Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku

Shrnutí · generováno AI

Obviněný napadl odsouzení za krádež a neoprávněné nakládání s platební kartou, zejména zpochybňoval důkazy, neprovedení navržených důkazů a uložený trest. Nejvyšší soud uzavřel, že většina námitek pouze polemizuje se skutkovými závěry a neodpovídá dovolacím důvodům. Dovolání proto jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžaduje konkrétní označení rozhodného skutkového zjištění, jeho zjevného rozporu s určitým provedeným důkazem a významu pro znaky trestného činu; pouhá polemika s hodnocením důkazů či vlastní skutková verze nepostačuje. Nepřiměřenost trestu nelze v dovolání namítat, nejde-li o nepřípustný druh trestu nebo výměru mimo zákonnou sazbu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.; výjimkou je zásah do ústavních práv zjevně neúměrným trestem.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založit jejich vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění ( skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ) s obsahem provedeného dokazování.
    Zobrazit v textu
  • Taková námitka však neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Je tomu tak, protože nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. , jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
    Zobrazit v textu
  • Výjimku z toho pravidla představuje situace, kdy je uložený trest tak zjevně neúměrný, že dochází k narušení ústavních práv dovolatele.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

6 Tdo 671/2026-732

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2026, č. j. 8 To 75/2026-673, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 160/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 26. 1. 2026, č. j. 11 T 160/2025-646, byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, 3 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2025 a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 3 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2025, kterého se podle zjištění tohoto soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku daného rozsudku.

2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 39 odst. 4 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody polovinu z částky ve výši 363 131,31 Kč každému z poškozených M. H. a M. H. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli oba poškození se zbytkem nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněného proti tomto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2026, č. j. 8 To 75/2026-673, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), f), odst. 2 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2026 a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 3 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2026. Těchto trestných činů se podle odvolacího soudu dopustil tím, že

v blíže nezjištěné době od 3. 3. 2023 do 22. 3. 2023 v Brně na ulici XY XY| v bytě poškozené V. S., odcizil z její dámské kabelky, kterou měla volně odloženou na stole v kuchyni, její platební kartu číslo XY, kterou měla vystavenou k běžnému účtu číslo XY vedenému u ČSOB, a.s., jehož byla jedinou disponentkou, přičemž využil toho, že poškozená byla od 3. 3. 2023 do 30. 6. 2023 hospitalizovaná v nemocnici a on měl k dispozici klíč od jejího bytu,

přičemž v době od 3:04 hodin dne 22. 3. 2023 do 18:24 hodin dne 4. 4. 2023 bez vědomí a souhlasu poškozené neoprávněně požádal prostřednictvím údajů z platební karty číslo XY o vytvoření devíti tokenů u obchodníků, z toho ve třech případech byly tyto tokeny dokončeny a došlo k přiřazení virtuálního čísla k originálnímu číslu platební karty a vzniku tří virtuálních platebních karet číslo XY, číslo XY a číslo XY,

dále v době od 17:17 hodin dne 25. 3. 2023 do 13:36 hodin dne 19. 4. 2023 ve 24 případech bez vědomí a souhlasu poškozené neoprávněně používal platební kartu číslo XY při výběrech finančních hotovostí z bankomatů a při platbách v obchodní síti v České republice a v Rakousku, při kterých úmyslně zakrýval svoji identitu,

a z důvodu, aby mohl finanční prostředky z účtu poškozené prostřednictvím odcizené platební karty rychleji neoprávněně čerpat, tak se dne 28. 3. 2023 neoprávněně bez vědomí a souhlasu poškozené pokusil telefonicky na zákaznické lince ČSOB, a.s., navýšit platební limity na uvedené platební kartě, což mu bylo pracovnicí call centra zamítnuto s odůvodněním, že toto může provést pouze majitelka účtu,

proto následně přesvědčil dosud neustanovenou ženu, aby dne 29. 3. 2023 opět zatelefonovala na zákaznickou linku ČSOB, a.s., vydávala se za poškozenou V. S., při znalosti veškerých jejich osobních údajů, neoprávněně bez jejího vědomí a souhlasu požádala o navýšení platebního limitu z částky 15 000 Kč na maximální limit ve výši 150 000 Kč týdně,

a současně za účelem zabránění odhalení požádala o změnu kontaktního telefonního čísla provázaného s bankovním účtem poškozené na uživatelské telefonní číslo XY, čemuž bylo dne 29. 3. 2023 ze strany pracovníka call centra vyhověno a došlo k navýšení limitu a současně změně kontaktního telefonního čísla,

čímž způsobil právním nástupcům poškozené V. S., narozené XY, která zemřela dne 12. 4. 2024 – M. H., narozenému XY, a M. H., narozenému XY, škodu odcizením ve výši 363 131,31 Kč,

a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 5 T 14/2019, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné ze zločinu krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno b), odstavec 2, odstavec 4 písmeno c) trestního zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 17. 1. 2022,

a dále byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 9 T 27/2023, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným z přečinu krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno a), písmeno b), odstavec 2 trestního zákoníku a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, které dosud nevykonal.

4. Odvolací soud obviněného za tyto trestné činy odsoudil podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit na náhradě škody polovinu z částky ve výši 363 131,31 Kč každému z poškozených M. H. a M. H. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. oba poškozené odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že skutkové závěry o absenci souhlasu poškozené s užíváním platební karty stojí převážně na výpovědi svědka M. H., která podle něj neposkytuje dostatečný podklad pro závěr o neoprávněném získání karty a PIN kódu ani provedených bankovních operacích. Zdůrazňuje, že sám připouštěl výběry hotovosti se souhlasem poškozené, avšak popíral svou účast na tokenizaci karty a dalších elektronických transakcích.

6. Dále vytýká soudům neprovedení podstatných důkazů, zejména znaleckého posudku k psychickému stavu poškozené a výslechu své sestry, které mohly podpořit jeho obhajobu a objasnit rodinné poměry. Současně namítá, že soudy přihlížely k úřednímu záznamu o podání vysvětlení svědka Ch., který nebyl vyslechnut jako svědek před soudem, jedná se tak o procesně nepoužitelný důkaz.

7. Významně zpochybňuje také závěry o tokenizaci karty a znalosti PIN kódu. Podle něj nebylo prokázáno, kdo tokenizaci provedl, ani jak získal PIN. Soudy jeho odpovědnost dovodily pouze z domněnek. Má proto za to, že nebylo spolehlivě vyvráceno jeho tvrzení, že mu poškozená kartu i PIN poskytla dobrovolně. Nemohlo tak být bez důvodných pochybností prokázáno, že jakékoliv výběry finančních prostředků byly od počátku neoprávněné.

8. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá, že soudy nesprávně právně posoudily znak jednání „bez souhlasu“ poškozené. Podle něj nebylo spolehlivě vyloučeno, že mu poškozená platební kartu i PIN dobrovolně předala, a pokud by tomu tak bylo, absentovaly by základní znaky trestných činů krádeže i neoprávněného opatření platebního prostředku. Dále zpochybňuje právní kvalifikaci podle § 234 tr. zákoníku. Tvrdí, že nebylo prokázáno, kdo provedl tokenizaci platební karty, kdy a jakým způsobem k ní došlo. Opětovně tvrdí, že soudy jeho odpovědnost založily pouze na domněnce vycházející z toho, že měl kartu určitou dobu k dispozici. Podle něj navíc nebyla dostatečně vysvětlena ani právní relevance samotných tokenizačních operací. 9. Ve vztahu k trestu namítá, že odvolací soud nedostatečně aplikoval § 39 odst. 4 tr. zákoníku, když se nevypořádal s celkovým dopadem nově uloženého trestu vedle dříve vykonávaného trestu uloženého v jiné věci. Podle obviněného soud pouze konstatoval přiměřenost trestu, aniž podrobně zhodnotil jeho kumulativní účinky. Současně vytýká soudům, že při hodnocení jeho viny přikládaly nepřiměřený význam jeho trestní minulosti a obdobnosti předchozí trestné činnosti, čímž podle něj nepřípustně nahrazovaly dokazování skutku projednávaného v této věci. Uvádí také, že odvolací soud převzal závěry soudu prvního stupně prakticky bez vlastního kritického přezkumu a nevypořádal se samostatně s námitkami týkajícími se neprovedených důkazů, tokenizace, získání PIN kódu, zdravotního stavu poškozené ani přiměřenosti trestu. Podle obviněného tak vady řízení před soudem prvního stupně zůstaly neodstraněny. 10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2026, č. j. 11 T 160/2025-646, i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2026, č. j. 8 To 75/2026-673, v celém rozsahu a současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením dojde, pozbydou podkladu, a aby dále nařídil nižším soudům věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby podle § 226 písm. b) nebo c) tr. ř.

11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného uvádí, že dovolání převážně opakuje obhajobu uplatněnou již před soudy nižších stupňů a že většinou neobsahuje námitky odpovídající uplatněným dovolacím důvodům. Podle něj se soudy s těmito výhradami již dostatečně vypořádaly a jejich závěry jsou správné.

12. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že dovolatel nekonkretizuje žádný zjevný rozpor mezi důkazy a skutkovými závěry, ale fakticky pouze polemizuje s hodnocením důkazů a dovolává se zásady in dubio pro reo. Připomíná přitom, že tato zásada sama o sobě dovolací důvod nezakládá a může být relevantní pouze při existenci extrémního rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními, který podle něj v projednávané věci dán není. K námitce procesní nepoužitelnosti úředního záznamu o podání vysvětlení svědka Ch. uvádí, že tento důkaz se netýkal rozhodných skutkových zjištění a sloužil pouze jako podpůrný doklad o možnosti vstupu dovolatele do domu poškozené, kterou ostatně sám dovolatel nezpochybňoval.

13. Pokud jde o navrhované neprovedené důkazy, státní zástupce považuje jejich neprovedení za řádně odůvodněné. U znaleckého posudku k duševnímu stavu poškozené poukazuje na závěr soudů, že dovolatel poškozenou v rozhodné době nenavštívil, takže zkoumání jejího tehdejšího duševního stavu nebylo potřebné. Stejně tak podle něj nebyl nutný ani výslech sestry dovolatele, neboť ani případné potvrzení rodinné praxe při nakládání s financemi by nevysvětlovalo konkrétní jednání, která soudy vyhodnotily jako podvodná.

14. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvádí, že dovolání neobsahuje relevantní hmotněprávní argumentaci, a i zde převážně zpochybňuje skutkové závěry soudů. Námitky týkající se nepřiměřenosti trestu pak podle něj žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají, protože otázka přiměřenosti trestu není předmětem dovolacího přezkumu, nejde-li o trest uložený mimo zákonné podmínky.

15. Za nedůvodné považuje rovněž výhrady týkající se trestní minulosti dovolatele a údajně nekritického převzetí závěrů soudu prvního stupně odvolacím soudem. Uzavírá proto, že pouze námitky proti neprovedeným důkazům jsou způsobilé formálně odpovídat dovolacímu důvodu. Ty však považuje za zjevně neopodstatněné. Ostatní námitky pod žádný dovolací důvod podřadit nelze.

16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Posouzení dovolání

18. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání.

19. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

20. Úvodem této části rozhodnutí se jeví vhodné připomenout, na základě jakých východisek Nejvyšší soud důvodnost dovolání posuzuje. Nezbývá než zopakovat to, co vyjádřil již ve svých předchozích rozhodnutích, tedy že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

21. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jinému důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.

22. Z úpravy dovolacího řízení (Hlava sedmnáctá trestního řádu) je zjevné, že referenční rámec přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem je vytyčen primárně samotným dovolatelem (resp. obsahem mimořádného opravného prostředku vyhotoveného jeho obhájcem), na kterém spočívá břemeno tvrzení existence vad těchto rozhodnutí odpovídajících zvolenému, příp. alespoň jinému zákonem upravenému důvodu dovolání, a požadavek předestření relevantních námitek takové vady osvědčujících.

IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.

24. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, příp. předkládání vlastních verzí skutkového děje na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů a poukazu na možnosti dalšího objasňování dílčích aspektů věci. Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založit jejich vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní.

25. Jak již naznačeno, obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit. V podstatě tak uvádí, že soudy měly omezené důkazní podklady pro závěr o jeho vině, přičemž podsouvá vlastní verzi skutkového děje, podle které se předmětné trestné činnosti mohla dopustit jiná osoba. Uzavírá tak, že v jeho věci nebyly odstraněny všechny pochybnosti tak, jak vyžaduje zásada in dubio pro reo. Pro tyto výhrady je však společné, že dovolatel neoznačuje konkrétní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich dovozenými skutkovými zjištěními. Ve své podstatě „toliko“ namítá, že při jiném náhledu na opatřené důkazy by byly na místě skutkové závěry (odlišné od zjištění soudu) pro něj příznivější, uplatňuje však vlastní optiku, která soudy nižších stupňů akceptována nebyla. Jinak řečeno, domáhá se toho, aby Nejvyšší soud, a potažmo po zrušení napadených rozhodnutí soudy nižších stupňů přijaly jeho úvahy. Opomíjí však, že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden (nepřísluší tedy ani Nejvyššímu soudu, jehož úkolem je posouzení toho, zda hodnocení soudů nižších stupňů není libovolné, tedy zjevně se příčící požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř.). Je-li toto jejich hodnocení komplexní, zahrnující posouzení všech aspektů důkazního řízení a nevykazující trhlinu v logice úvah, pak je nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele.

26. Protože dovolatel v konkrétnosti neoznačuje příslušné skutkové zjištění, které podle jeho mínění je zjevně rozporné s provedeným dokazování, a to způsobem, kdy by poukázal na to, že obsah konkrétního důkazu skutkové zjištění soudu nepodporuje, resp. je vyvrací, nevzniká dovolacímu soudu úkol detailněji na jeho námitky týkající se skutkových zjištění reagovat.

27. Je vhodné konstatovat, že daný dovolací důvod nemůže být naplněn jen prostým trváním dovolatele na vlastní skutkové verzi, a to ani ve spojení s poukazem, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo in dubio pro reo. To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly. K naplnění první varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel. Na uvedeném rovněž nic nemění jeho zmínka o údajně neuzavřeném důkazním řetězci, neboť ta je rovněž postavena pouze na nespokojenosti dovolatele s výsledkem řízení, nikoliv na argumentaci, jež by kvalifikovaně zpochybnila skutková zjištění soudu prvního stupně.

28. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) obviněný uplatňuje ve vztahu k provedení protokolu o podání vysvětlení svědka Ch. z přípravného řízení jako důkazu. Domnívá se totiž, že tento důkaz je procesně nepoužitelný, neboť svědek nebyl vyslechnut v hlavním líčení. V tomto směru musí Nejvyšší soud uvést, jak poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, že dovolatel vůbec neupřesňuje, k jakým – z hlediska výroku o vině rozhodným – skutkovým zjištěním se má tento důkaz vázat. Již proto nemůže být podřazena pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pouze okrajově lze zmínit, že tento důkaz měl pro soud prvního stupně zjevně marginální význam, neboť svědek Ch. jen velmi neurčitě uvedl, že v půlce března 2023 si měl blíže neidentifikovaný muž otevřít dveře od obydlí poškozené a vstoupit dovnitř (bod 5. rozsudku soudu prvního stupně). Soud přitom tuto výpověď zohlednil jen v bodě 98. jeho rozsudku stran toho, že obviněný skutečně měl přístup do domu poškozené. Obviněný přitom sám ve své výpovědi uvedl, že klíče od domu měl již od února 2022 a dům poškozené navštěvoval.

29. Pod třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), je možné podřadit námitku, že i přes jejich navržení nebyl proveden výslech sestry dovolatele I. S. a vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k duševnímu stavu poškozené. Ve vztahu k první zmíněné námitce lze uvést, že taktéž není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž nevysvětluje, jaká zásadní skutková zjištění mohla z výpovědi jmenované svědkyně vzejít, resp. které skutkové závěry mohlo její opatření významně zpochybnit. Toliko odkazuje na potenciál takové výpovědi osvětlit obecnou rodinnou praxi související s jeho pomocí rodičům. 30. Druhá námitka týkající se opatření psychiatrického znaleckého posudku k duševnímu stavu poškozené již podřaditelná pod tento dovolací důvod je, nicméně je zjevně neopodstatněná. Obviněný totiž tvrdí, že mu vzhledem ke svému duševnímu stavu mohla poškozená dobrovolně předat platební kartu, resp. souhlasit s jím provedenými finančními operacemi a později si to nepamatovat. Dovolatel však opomíjí, že soud se s jeho důkazním návrhem dostatečně vypořádal v bodě 121. jeho rozsudku, jelikož z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný s poškozenou v březnu 2023 nebyl v kontaktu, a tudíž mu nemohla umožnit používat její platební kartu. Jeho vývody obsažené v bodech 92. až 97. jsou zcela přesvědčivé, mající oporu v provedeném dokazování a konkrétně reagující na obhajobu obviněného, která – jak ostatně zmínil v bodě 21. svého vyjádření k dovolání státní zástupce – spojovala tvrzený projev poškozené, umožňující údajně dovolateli užívání platební karty, s jejím pobytem v nemocnici v Brně-Černovicích, kde ji měl navštívit. Soud prvního stupně správně poukázal na dvě zjištění, a to že obviněný poškozenou v uvedeném nemocničním zařízení vůbec nenavštívil a že její kartu použil již před jejím přemístěním do tohoto zařízení z NMB. Zkoumání duševního stavu poškozeného z důvodů, které obviněný zmiňoval, je proto i podle dovolacího soudu zcela bezpředmětné a postup soudu spočívající v nevyhovění důkaznímu návrhu plně opodstatněný.

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

31. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku) nevznesl obviněný žádnou konkrétní námitku, jíž by se vymezil vůči hmotněprávní subsumpci skutku, kterým byl uznán vinným, pod soudy užité znaky trestných činů. Pokud namítá nesprávné posouzení skutku podle § 234 tr. zákoníku či konkrétněji posouzení znaku „bez souhlasu“, činí tak výhradě na podkladě již výše vypořádaných námitek skutkové povahy. Takovou argumentaci nelze podřadit pod daný dovolací důvod ani pod jiný důvod dovolání.

32. Pod uvedený dovolací důvod se obviněný snaží řadit i námitku o nepřiměřenosti jemu uloženého trestu. Taková námitka však neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Je tomu tak, protože nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. To ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu v zákonné výměře. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

33. Výjimku z toho pravidla představuje situace, kdy je uložený trest tak zjevně neúměrný, že dochází k narušení ústavních práv dovolatele. Za exemplární trest považuje Ústavní soud disproporční zostření trestní represe (byť i v rámci zákonných hranic trestních sazeb) v individuální či obecné rovině, tedy ukládání takových postihů, které by před účelem trestu jako spravedlivé zásluhy za spáchaný čin upřednostňovaly účely preventivní, výchovný, zábranný apod. (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12). Ani toto není případ projednávané věci.

34. V rozporu s míněním obviněného o kvalitě úvah odvolacího soudu stran individualizace trestní sankce vyjádřeným v dovolání je třeba uvést, že odvolací soud náležitě popsal jednotlivé okolnosti, které při rozhodování o ukládaném trestu vzal v úvahu (body 28. – 30. jeho rozsudku). Zohlednil přitom skutečnost, že obviněný je speciálním recidivistou v oblasti majetkové trestné činnosti, který dokonce okrádal osobu blízkou, přičemž jím zmiňované odsouzení v Rakousku, uznané rozsudkem krajského soudu ze dne 21. 5. 2025, č. j. 11 T 21/2024–64, rovněž zohlednil, když mu při absenci polehčujících okolností uložil nepodmíněný trest odnětí svobody na spodní hranici zákonné trestní sazby. Obviněný přitom ve svém dovolání neoznačil žádnou okolnost, jež by činila tento trest zřejmě nepřiměřeným, či porušujícím zásady ukládání trestů nebo jeho základní práva.

IV./3. Ke zbývajícím námitkám

35. Obviněný poněkud neurčitě uvádí, že soudy měly při posouzení viny vycházet z jeho dřívější trestní minulosti. Nevysvětluje však, jaká zjištění konkrétně měly o jeho vině tímto způsobem dovodit a rovněž nezmiňuje, proč danou námitku podřadil pod část dovolání vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Za této situace ji nelze pro neurčitost posoudit jinak než jako neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů.

36. Podobně je tomu stran jeho tvrzení, že odvolací soud nekriticky převzal závěry soudu prvního stupně. Pokud se tímto způsobem snaží rozvinout svoji v úvodu dovolání prezentovanou námitku, že odvolací soud neadekvátně reagoval na jeho v odvolání uvedené výhrady, pak lze v první řadě konstatovat, že tak činí velmi povrchním způsobem neosvědčujícím naplnění jakéhokoliv důvodu dovolání. V tomto směru lze odkázat na rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že nároky na kvalitu odůvodnění soudních rozhodnutí, tak jak odpovídají obsahu práva na spravedlivý proces, nemohou být chápány tak, že vyžadují podrobnou odpověď na každý argument. Právo na spravedlivý proces nelze chápat tak, že vyžaduje detailní odpověď na kteroukoli odvolací námitku, a proto se pro případ zamítnutí odvolání může odvolací soud do přijatelné míry omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně. K uvedené argumentaci např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz proti Španělsku, č. stížnosti 30544/96 (§ 26 a tam citovaná prejudikatura), usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1503/2016. Konečně je na místě pouze připomenout, že jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

V. Způsob rozhodnutí

37. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku v převážné míře neodpovídají jím zvoleným dovolacím důvodům, a v tom rozsahu, v jakém je jeho dovolání podřaditelné pod některých z dovolacích důvodů, je dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného jako celku rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

38. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. 9. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací