Plný text
6 Tdo 768/2025-1232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2025, č. j. 7 To 1/2025-981, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 10/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „krajský soud“) ze dne 12. 11. 2024, č. j. 49 T 10/2024-936, byl obviněný L. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od 19:28 hodin dne 3. 9. 2021 do 10:30 hodin dne 4. 9. 2021 v XY ulice XY č.p. XY, v místě trvalého pobytu poškozené, v úmyslu tuto usmrtit, podal poškozené R. L., nar. XY, nejprve lék Zolpidem, navozující únavu až stav nevědomí, a následně přesně neurčené množství léku morfin, který přesně nezjištěným způsobem opatřil, a to ve formě tablet, které nejdříve rozdrtil a následně rozpustil v přesně nezjištěném nápoji ve sklenici nalézající se vedle postele, kde spala poškozená, kdy následkem požití léku Zolpidem došlo u poškozené k usnutí a následkem požití léku morfin rozředěného v nápoji došlo u poškozené k utlumení životně důležitých funkcí, a to zástavě dechu a následně k její smrti, kdy příčinou smrti byl otok mozku při intoxikace morfinem, přičemž poškozená měla v těle toxickou dávku léku morfin ve výši 0,20 mg/l a dále jeho metabolitu morfin 6-glukunorid v koncentraci 7,2 mg/l, kdy poškozená R. L. tak v příčinné souvislosti s požitím léku morfin v toxické dávce v ranních hodinách dne 4. 9. 2021 zemřela.
2. Obviněný byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 13 let, pro jehož výkon mu byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným J. L. částku 836 040 Kč, R. L. částku 836 040 Kč, P. L. částku 696 700 Kč a AAAAA (pseudonym) částku 836 040 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 3. 2025, č. j. 7 To 1/2025-981, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svých obhájců dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. V dovolání vyhotoveném JUDr. Dušanem Hebortem, Ph.D. (dále též „D-1“), opřeném o všechny tři výše označené dovolací důvody obviněný namítl, že nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné zamítnutí odvolání [dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.] je dáno nejasností o tom, „jak měl tablety s morfinem opatřit i konkrétně aplikovat do úst poškozené, aby je kompletně strávila v zažívacím traktu“. V tomto ohledu považuje právní posouzení o naplnění znaků nejen kvalifikované skutkové podstaty, ale i základní skutkové podstaty trestného činu vraždy za nesprávné. Právní kvalifikaci předchozího rozmyslu vraždit i úmysl vraždit je třeba podložit skutkovým zjištěním, jehož konkrétní projev našel odraz ve vnějším světě mimo mysl pachatele. Obviněný namítá, že zcela absentuje skutkové zjištění, na jehož základě by právní kvalifikace rozmyslu mohla být konkrétně podpořena.
6. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. mají být podle obviněného dány jednak tím, že skutková zjištění spočívají na nepřímých důkazech, které objektivně uzavřený řetězec netvoří [v následujících pasážích zmiňuje závěry obsažené v odůvodnění rozhodnutí obou soudů s úvahou, že jím uváděné skutečnosti nesvědčí o řádném naplněném životě matky (poškozené), která měla v péči malou dceru a neměla mít důvod k hraničnímu užívání drog nebo sebevraždě], jednak opomenutím důkazů – neprovedením výslechu svědkyně R. a nedoplněním znaleckého posudku z farmakologie. Samostatnou část věnuje dovolatel otázce jeho mlčení a následného písemného projevu ve vztahu k hodnotícím úvahám soudů. 7. Závěrem tohoto dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2025, č. j. 7 To 1/2025-981, i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2024, č. j. 49 T 10/2024-936, a vydal rozsudek, jímž jej v celém rozsahu zprostí obžaloby, event. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. 8. Dovolání (podání označeno jako „Doplnění dovolání“) vyhotovené JUDr. Lucií Kýčkovou (dále též „D-2“) je opřeno o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to o jeho první a třetí alternativu. Obviněný soudům vytýká, že „neustálily skutkový děj do podoby, o níž nebudou rozumné či důvodné pochybnosti, dopouštěly se spekulativních úvah a důkazy nevyčerpaly co do úplnosti ani co do jejich obsahu“ a že se uchylovaly k jednostrannosti hodnocení důkazů, a to zásadně v jeho neprospěch. Namítá, že měl být oslyšen důkazní návrh obhajoby na vypracování psychologického znaleckého posudku, a za nesprávné považuje i to, že soud odmítá návrh obhajoby na vypracování nového znaleckého posudku farmakologického ve spojení se znaleckým posudkem soudně-lékařským. Poukazem na přílohu dovolání (zprávu generovanou umělou inteligencí) dovolatel usuzuje, že na jejím podkladě by mělo dojít k vypracování nového znaleckého posudku, nejspíše již ústavního. Navrhuje, aby po případném úspěchu v dovolacím řízení byl odvolací soud zavázán k provedení zmíněných důkazů.
9. V další části se dovolatel zaobírá výpovědí svědkyně R. L. (bod 14., 15.), poukazuje na to, že na těle poškozené nebylo nalezeno jakékoli poranění (bod 16.), zaobírá se otázkou obalů od léků (bod 17.) a soudům vytýká, že bez důkazního základu velmi záhy opustily verzi o sebevražedném jednání poškozené (bod 18.). V další části (bod 19.) se vymezuje vůči posouzení absence jeho výpovědi soudy. 10. Závěrem obviněný s poukazem na naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc znovu v odvolacím řízení v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, a to při současném zavázání „k povinnosti přibrat znalce z oboru psychologie, jakož i znalce, případně znalecký ústav, k zodpovězení otázek v dovolání uvedených z oboru soudního lékařství, farmakologie a toxikologie“. 11. V rámci tohoto dovolání učinil obviněný podnět, aby předseda senátu rozhodujícího o jeho dovolání ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu, který na podkladě dovoláním napadených rozhodnutí vykonává. 12. Obviněný též v samostatném podání sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání.
13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k dovolání obviněného (oběma podáním jeho obhájců) písemně vyjádřil.
14. K dovolání vyhotovenému JUDr. Lucií Kýčkovou uvedl, že v něm obviněný opakuje obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně a shrnutou i v odvolání proti jeho odsuzujícímu rozsudku. Podle státního zástupce se s těmito námitkami vypořádaly oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Krajský soud tak učinil v bodech 74. (odmítnutí důkazního návrhu opatřit další znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie a toxikologie), 77. (význam odmítnutí dovolatele vypovídat), 78. – 97. (prokázání skutku a vyvrácení obhajoby) odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud se s námitkami dovolatele vypořádal v bodech 22. a 61. (odmítnutí důkazního návrhu opatřit znalecký posudek z oboru psychologie), 34. – 46. (význam toho, že dovolatel před soudy nevypovídal a učinil jen stručné písemné vyjádření), 67. (odmítnutí důkazního návrhu opatřit další znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie nebo toxikologie) odůvodnění svého usnesení napadeného předmětným dovoláním.
15. Námitky dovolatele, že soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům opatřit znalecké posudky z oborů psychologie a zdravotnictví, odvětví farmakologie nebo toxikologie, odpovídají třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oba soudy však věcně adekvátním způsobem vysvětlily, proč tyto znalecké posudky nebyly opatřeny. Neprovedení dovolatelem navrhovaných důkazů odůvodnily především jejich nadbytečností. To odpovídá třetímu z důvodů, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení podle judikatury Ústavního soudu – viz například nález ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, který byl publikován pod č. 254/2009 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu s právní větou (výňatek): „Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno“.
16. Návrh na opatření znaleckého posudku z oboru psychologie nadto považoval odvolací soud za návrh „poněkud kuriózní“, neboť předchozí znalecké zkoumání své osoby dovolatel odmítal do té míry, že jeho duševní stav bylo možno zkoumat psychiatry pouze pozorováním ve zdravotnickém ústavu podle § 116 odst. 2 tr. ř. S poukazem na jím zmíněný názor nauky o restriktivním výkladu důvodů pro umístění obviněného do zdravotnického zařízení by se opatření dovolatelem navrhovaného psychologického znaleckého posudku jevilo jako ryzí obstrukce, neboť dovolatel ani ve svém dovolání nenaznačil, že by snad byl ochoten s nějakým znalcem hovořit.
17. Tvrzení dovolatele v bodu 10. dovolání o rezignování soudu na zjištění jeho motivu jednání je v rozporu s bodem 95. odůvodnění rozsudku soudu. Uvedený soud zde shrnul konkrétní motivy dovolatele pro usmrcení poškozené, která s ním ukončovala soužití: ukončení přísunu finančních prostředků, konec poskytování přístřeší, msta za rozchod a za odchod poškozené k jinému muži a zejména ztráta zdroje léků, které si dovolatel od poškozené opatřoval za účelem svého obchodování s drogami.
18. Pokud dovolatel v bodu 12. svého dovolání sděluje, že obhajoba až v rámci dovolacího řízení opatřila zprávu generovanou umělou inteligencí, která je v protikladu se znaleckými posudky, jedná se o důkaz nový, soudům dříve neznámý. Takovým důkazem by mohl dovolatel argumentovat v návrhu na povolení obnovy řízení podle § 277 a násl. tr. ř., nikoliv v řízení dovolacím.
19. Ohledně opomenutých důkazů se ze strany dovolatele jedná o opakování námitek, uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002.
20. Namítá-li dovolatel (bod. 8 dovolání), že soudy „neustálily skutkový děj do podoby, o níž nebudou rozumné či důvodné pochybnosti“ a avizuje-li (v bodech 14. – 18.) „zřejmý rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů“, který spatřuje v tom, že soudy hodnotily provedené důkazy „jednostranně“, pak podle státního zástupce uvádí příklady takových „jednostranných“ hodnocení, aniž by však označil konkrétní zjevný rozpor ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takto formulované námitky směřují spíše k tvrzení, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. K tomu státní zástupce s oporou o citovaná rozhodnutí Ústavního soudu (usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02, usnesení ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3494/22, usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 3090/22) uvádí s poukazem na citovaná rozhodnutí, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Taková námitka nemůže založit žádný dovolací důvod ani za nového znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Pokud dovolatel obsahově poukazuje na zásadu in dubio pro reo, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí.
21. K námitce dovolatele, že soudy vyložily k jeho tíži okolnost, že v souladu se svým právem odmítl jako obviněný vypovídat, se vyjádřil odvolací soud v bodech 34. – 40. odůvodnění svého usnesení. Učinil tak způsobem, který je správný a zcela vyčerpávající. Z hlediska dovolání se jedná o procesní námitku, kterou se ani samotný dovolatel nepokusil přiřadit některému z dovolacích důvodů a kterou ani nerozvinul. 22. Protože procesní námitky dovolatele proti hodnocení důkazů soudy neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a ohledně důkazů opomenutých se jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
23. K dovolání vypracovanému JUDr. Dušanem Hebortem, Ph.D., státní zástupce uvedl, že i v něm jsou uplatněny námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (odkázal přitom na stejné body odůvodnění těchto rozhodnutí). 24. Stran námitky o nesprávném právním posouzení skutku (z důvodu, že o úmyslné usmrcení s rozmyslem se nemůže jednat, jestliže podle bodu 76. odůvodnění usnesení odvolacího soudu měl podat poškozené lék „blíže nezjištěným způsobem za blíže nezjištěných okolností“) zmínil státní zástupce bod 78. odůvodnění, z něhož je patrno, že onen způsob a okolnosti považoval odvolací soud za jen dílem nezjištěné. Za zjištěné a prokázané zde označil, že dovolatel přinutil poškozenou vypít takové množství nápoje s rozdrcenými tabletami morfinu, jaké by poškozená sama dobrovolně nevypila, což odpovídá popisu skutku ve výroku rozsudku. Závěr odvolacího soudu v bodu 76. odůvodnění podle něj dovolatel poněkud vytrhává z kontextu. Míra nejistoty soudu není natolik vysoká, jak dovolatel tvrdí a právnímu posouzení skutku podrobněji popsanému ve výroku rozsudku podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku nic nebránilo. Vzhledem k tomu, že dovolatel vztahuje právní posouzení skutku nikoliv ke skutku popsanému ve výroku odsuzujícího rozsudku, nýbrž k obecně blíže nezjištěnému jednání, jedná se o námitky, které tomuto ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají.
25. K námitce o neprovedení důkazu navrženým znaleckým posudkem se státní zástupce vyslovil shodně s tím, co uvedl k podání zpracovanému obhájkyní obviněného. Námitka absence výpovědi svědkyně R. není pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná, neboť sám dovolatel uvádí, že odvolací soud předvolal tuto svědkyni z vlastní iniciativy. Nejednalo se tedy o důkazní návrh obhajoby ani obžaloby. Podle citované varianty uvedeného dovolacího důvodu může být tento naplněn, pokud „nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Opomenutým důkazem proto nemůže být důkaz žádnou ze stran nenavržený – tedy provedený například jen z iniciativy soudu, jak tomu bylo v předmětné věci. 26. Pokud dovolatel uvádí, že nepřímé důkazy netvoří uzavřený řetězec, že spáchání skutku „má vždy alternativní vysvětlení“ a pokud se v závěru svého dovolání snaží zpochybnit své jednání, takto formulované námitky směřují spíše k tvrzení, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Státní zástupce i s odkazem na své výše zmíněné vyjádření zopakoval, že pokud dovolatel obsahově poukazuje na zásadu in dubio pro reo, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. 27. Na své předchozí vyjádření odkázal státní zástupce i ve vztahu k námitce obviněného, že soudy vyložily k jeho tíži okolnost, že v souladu se svým právem odmítl jako obviněný vypovídat. 28. I ve vztahu k argumentaci obsažené v tomto podání učinil státní zástupce návrh, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 29. V obou vyjádřeních vyslovil státní zástupce souhlas s tím, aby o dovolání bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
30. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
31. Na tomto místě je vhodné doplnit, že za zákonné podmínky splňující vyhodnotil Nejvyšší soud jen ta podání označená jako dovolání, resp. doplnění dovolání, která zpracovali obhájci obviněného. Nejvyšší soud nepřihlížel k jiným podáním, byť jako dovolání označeným, které vyhotovily jiné osoby. Tím je míněn nejen samotný obviněný, ale i jeho „zmocněnkyně“ J. V.
32. Dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je značně formalizované. Tato jeho povaha nachází odrazu nejen v úpravě jeho obsahu (§ 265f tr. ř.), nýbrž i v ustanovení upravujícím okruh osob oprávněných k jeho podání a v případě obviněného i způsobu, jakým může účinně své dovolání podat. Ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. totiž stanoví, že [o]bviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Zákon rovněž výslovně stanoví [§ 265d odst. 2 věta druhá tr. ř.], že [p]odání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno.
33. Výčet osob, které jsou oprávněny dovolání podat (obsažený v § 265d odst. 1 tr. ř.), je taxativní. Z toho plyne, že kromě nejvyššího státního zástupce, příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce a obviněného, podávajícího je prostřednictvím obhájce, další osoby (např. i ty, které mohou ve prospěch obviněného podat odvolání) takovým oprávněním nedisponují.
34. Požadavek na podání dovolání obviněného pouze skrze osobu obhájce souvisí s vyššími nároky kladenými na jeho zpracování. To má zabezpečit jeho vyhotovení odborně erudovanou osobou (obhájcem). Důsledek spojený s tím, že tomuto požadavku nebylo vyhověno, byl již zmíněn – podání zpracované obviněným, byť za dovolání označené, se za tento mimořádný opravný prostředek nepovažuje. Takové jeho podání nezakládá povinnost Nejvyššího soudu se jím věcně zabývat.
35. To platí nejen za situace, že vlastnoručně koncipované „dovolání“ odešle obviněný sám, jako samostatnou zásilku (podání), nýbrž i tehdy, tvoří-li přílohu dovolání vyhotoveného jeho obhájcem. Rozdíl je toliko ve způsobu naložení s ním ze strany Nejvyššího soudu. Je-li podáno jako „dovolání“ pouze samotným obviněným, tj. bez toho, že by mimo něj bylo vyhotoveno i dovolání zpracované jeho obhájcem, naloží s ním dovolací soud způsobem upraveným v § 265d odst. 2 věta třetí tr. ř. (Podle ní Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat jen prostřednictvím obhájce.). Pokud je však podáno i dovolání obviněného splňující požadavek věty první § 265d odst. 2 tr. ř., nenastává důvod k tomu, aby ohledně samostatně obviněným koncipovaného podání označeného jako dovolání bylo nakládáno způsobem výše zmíněným. To se samozřejmě vztahuje i na podání obviněného, které tvoří přílohu dovolání vyhotoveného jeho obhájcem. K takovému podání dovolací soud nepřihlíží a důvodnost dovolání posuzuje jen na podkladě argumentace vznesené obhájcem obviněného.
36. Stejně je třeba postupovat i v případě podání, které vyhotoví „zmocněnec“ obviněného. Je-li podáno pouze takové „dovolání“, uplatní se analogicky úprava obsažená v § 265d odst. 2 věta třetí tr. ř. Podal-li však obviněný současně i dovolání prostřednictvím obhájce, není důvod výše uvedeným způsobem postupovat, neboť existuje mimořádný opravný prostředek, jímž se dovolací soud může, resp. musí zabývat. V takové situaci dostačuje, že podatel, tj. „zmocněnec“ je dovolacím soudem vyrozuměn o tom, že jeho podání žádné procesní účinky nevyvolává a že tudíž k jeho obsahu nebude při svém rozhodování přihlížet.
37. Ve věci posuzované byl dovolatel o těchto skutečnostech (tj. o jediném možném účinném způsobu podání dovolání obviněným) a jeho důsledcích řádně poučen, neboť toto poučení je obsaženo v dovoláním napadeném usnesení vrchního soudu. Přesto dne 5. 8. 2025 udělil na podkladě vystavené plné moci zmocnění J. V., aby jej zastupovala „ve všech právních věcech, v nichž právní řád umožňuje zastoupení neadvokátem, zejména v řízeních: trestních (mimo úkony vyhrazené výhradně obhájci) …“. Součástí plné moci je i text: „Zmocněnec výslovně nevykonává advokacii podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ani mě nezastupuje jako obhájce dle § 36 a násl. trestního řádu. Jsem si vědom rozdílu mezi obhájcem a zmocněncem“.
38. Na podkladě označené plné moci zaslala J. V. jako „zmocněnkyně“ obviněného podání označené jako „Doplnění dovolání obviněného proti výše uvedeným rozhodnutím“ včetně k němu přiložených příloh. Není třeba zjišťovat, zda tak učinila samostatně při nevědomosti, že tak činí mimo (nad) rámec zmocnění plnou mocí [viz text „(mimo úkony vyhrazené výhradně obhájci)“], nebo při vědomí překračování rámce uděleného zmocnění, či s vědomím obviněného, neboť takové šetření by nemělo žádný význam pro rozhodování dovolacího soudu. S ohledem na zákonnou úpravu je totiž závěr o absenci procesních účinků daného podání prima facie zcela zjevný.
39. K tomuto podání „zmocněnkyně“ a jeho přílohám dovolací soud při svém rozhodování nepřihlížel. O tom, že takto bude postupovat, zmíněnou „zmocněnkyni“ písemně vyrozuměl. Ke zdůvodnění tohoto procesního postupu uvádí, že trestní řád s osobou zmocněnce obviněného nepočítá a v důsledku toho jeho postavení v trestním řízení vůbec nijak neupravuje a žádná procesní práva osobě, která se do takové pozice nechá obviněným ustanovit, nepřiznává. Obviněnému jakožto osobě oprávněné dovolání podat zákon nepřiznává oprávnění rozšiřovat okruh osob, jejichž prostřednictvím tak může procesně účinným způsobem učinit, a pochopitelně ani rozšiřovat okruh osob, které by mohly dovolání podat zcela samostatně. Je proto nutno zopakovat, že procesně účinným způsobem nemůže obviněný dovolání podat prostřednictvím jiné osoby než prostřednictvím obhájce, a pokud tak přesto učiní (jako tomu je v případě posuzovaném, tj. podáním doplňku dovolání prostřednictvím své „zmocněnkyně“), nemá to žádný vliv na rozhodování dovolacího soudu. 40. K tomuto podání, jak již bylo uvedeno, a stejně tak ani k podání sepsanému samotným obviněným označenému jako „Prohlášení“, které tvoří přílohu dovolání zpracovaného jeho obhájkyní, Nejvyšší soud při hodnocení důvodnosti samotného dovolání nepřihlížel, a to z důvodů v této části svého rozhodnutí vyložených.
IV. Důvodnost dovolání IV./1. Obecná východiska
41. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 42. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání.
43. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání (míněna jsou obě podání vyhotovená jeho obhájci, která tvoří jediný mimořádný opravný prostředek) založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.
44. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
45. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů) je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.
46. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí. Představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, respektive jejich závěrem o dostatečnosti provedeného dokazování pro vyslovení příslušných výroků. V tomto směru je třeba argumentaci obviněného vnímat tak, že spatřuje nesprávnost skutkových závěrů soudů z důvodu nedostatečnosti provedeného dokazování, což však bezprostředně souvisí s třetí alternativou tohoto dovolacího důvodu (viz dále). Dovolatel sice tvrdí existenci rozporu mezi (pro otázku viny) rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, avšak toto své tvrzení nespojuje s žádným konkrétním skutkovým zjištěním obsaženým zejména v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku. Shledává jej (D-2 bod 14.) v údajném jednostranném hodnocení důkazů soudem a ve skutečnosti, která nenachází svého vyjádření v popise skutku (otázka sklenice a výpověď svědkyně R. L.).
47. Jinak vyjádřeno, výhrady, které obviněný ve svém dovolání vznáší, nejsou způsobilé osvědčit vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní. Podstatou jeho dovolání je tvrzení, že mu spáchání skutku nebylo prokázáno. To ostatně nachází svého výrazu i v požadavku na jeho zproštění obžaloby (aniž byl konkretizován zákonný důvod takového rozhodnutí), příp. v požadavku na vrácení věci soudu prvního, příp. druhého stupně. 48. Dovolatel sice poukazuje na údajné jednostranné hodnocení důkazů soudy, avšak omezuje se ve své podstatě na toto tvrzení, aniž by je náležitě argumentačně podložil. Z rozsudku soudu prvního stupně je však zjevné, že obsah důkazů, které soud provedl, nejen v jeho odůvodnění uvedl, ale současně i zmínil, jaké poznatky z nich nabyl (v případě svědeckých výpovědí bod následující za touto výpovědí). Mimoto vyložil, pokud příslušný důkazní prostředek a důkaz z něj plynoucí (v případě svědeckých výpovědí údaje svědky sdělené) za podklad tvorby svého skutkového zjištění nepoužil, proč tak učinil. Příkladmo lze uvést hodnocení obsažené v bodě 27. (k výpovědi Š. D.) nebo 33. (k výpovědi Š. G.). Žádný zjevný logický lapsus v hodnotícím postupu soudu prvního stupně není dovolacím soudem zjišťován a tento ani není dovolatelem tvrzen. Obviněný ani nenamítá, že by se soud dopustil deformace obsahu provedených důkazů.
49. Námitka týkající se údajného porušení pravidla in dubio pro reo není způsobilá obviněným uplatněný důvod dovolání naplnit, jak již správně zmínil ve svém vyjádření státní zástupce, zejména pak v situaci, že soudy žádné pochybnosti neměly. Tvrzení obviněného o údajně neuzavřeném důkazním řetězci nepřímých důkazů zůstává rovněž bez konkrétnější argumentace a je tak ve své podstatě jen argumentem, který má podpořit obviněným zastávanou pozici projevující se v tom, že jakýkoli podíl na smrti poškozené odmítá.
50. Stejně tak bez patřičné relevance je výtka směřovaná vůči soudům, že příliš brzy opustily další dvě obhajobou vznášené možnosti příčiny úmrtí poškozené (sebevražda, nezamýšlený důsledek experimentování s drogami). Již soud prvního stupně, zejména s přihlédnutím k výsledkům ohledání místa činu přesvědčivě vyložil, proč tyto dvě možnosti nepřicházejí v posuzované věci v úvahu. Jelikož se věcí zabýval odvolací soud, který na ve své podstatě shodné odvolací námitky poměrně rozsáhlým způsobem reagoval (konkrétní odkazy na příslušné body odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů učinil ve svém vyjádření státní zástupce), nepovažuje Nejvyšší soud toto opakovat, neboť na přesvědčivé závěry soudů nižších stupňů dostačuje odkázat.
51. Protože dovolatel v konkrétnosti neoznačuje příslušné podstatné/rozhodné skutkové zjištění, které podle jeho mínění je zjevně rozporné s provedeným dokazováním, a to způsobem, že by poukázal na to, že obsah konkrétního důkazu skutkové zjištění soudu nepodporuje, resp. je vyvrací, nevzniká dovolacímu soudu úkol detailněji na jeho námitky týkající se skutkových zjištění reagovat.
52. K naplnění první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění, podstatná pro právní posouzení (pro hmotněprávní kvalifikaci skutku), byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což dovolatel přesvědčivě netvrdí. Jak již bylo opakovaně uvedeno, nevymezil ani konkrétní skutkové zjištění rozhodné pro právní kvalifikaci skutku, které by odporovalo obsahu konkrétně označeného důkazu, a netvrdí ani, že skutkový závěr učiněný soudem prvního stupně a aprobovaný soudem odvolací nelze na podkladě jím označených důkazů učinit. Lze tak konstatovat, že ani formálně požadavkům plynoucím na uplatnění první alternativy tohoto dovolacího důvodu nedostál.
53. Naplnění třetí alternativy tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) shledává obviněný v tom, že soudy neoslyšely jeho důkazní návrhy. Jak však již zmínil státní zástupce a jak zejména plyne z textu odůvodnění rozhodnutí obou soudů, tyto se otázkou důkazních návrhů obhajoby zabývaly a z bodů 74. rozsudku a 22., 61. a 67. usnesení je zřejmé, proč jim nevyhověly. Byť soud prvního stupně uvedl, že tak učinil „především s poukazem na zásadu rychlosti a hospodárnosti trestního řízení“, z dalšího textu je zřejmé, že k doplnění dokazování nepřistoupil pro nadbytečnost, neboť dokazování navržené (výslech osoby k pobytu poškozené v Anglii a užívání drog tam) by postrádalo souvislost s projednávaným skutkem (časový odstup a neprokázání užitého heroinu poškozenou) a není (doplnění znaleckých posudků) nezbytné, protože otázky pro rozhodnutí nezbytné již byly objasněny posudky zpracovanými. V kontextu toho pak lze argumentovat zásadami zmíněnými soudem. Nadbytečností navrženého dokazování argumentoval i soud odvolací.
54. Obviněný nevznesl argumenty, kterými by dovolací soud přesvědčil o tom, že k zamítnutí těchto důkazních návrhů soudem došlo k naplnění této alternativy dovolacího důvodu, tedy že navrhované důkazy se upínaly k rozhodným skutkovým zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný shledán vinným, a že tyto důkazy nebyly provedeny nedůvodně.
55. Namítá-li (D-1 str. 2) obviněný, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie, nebyl doplněn („ačkoli znalec neúspěšně požadoval tabletu Vendal, aby závěry znaleckého posudku upřesnil“), náležitě nespecifikoval, jakou podstatnou okolnost by znalec svým odborným závěrem měl dále objasnit a zejména k jakému skutkovému zjištění rozhodnému pro právní kvalifikaci skutku by se toto jeho zjištění mělo vztahovat, resp. jak by toto mohlo zpochybnit skutkový závěr soudů o pachatelství obviněného. Navíc nelze přehlédnout, že znalec se k položeným otázkám podrobně a erudovaně vyjádřil. Zhodnocení nepotřebnosti dalšího dokazování v tomto směru, jak je vyložil odvolací soud v bodě 67. odůvodnění svého usnesení, dovolací soud sdílí. Neobstojí ani výtka obviněného, že daný znalecký posudek nebyl doplněn o praktické postupy stran možnosti vpravit tekutinu do těla poškozené, pokud užila lék Zolpidem. Postačí konstatovat, že se jedná o skutečnost, jejíž řešení nespadá do odbornosti znalce farmakologa.
56. Pokud obviněný (D-2 bod 11.) argumentuje důkazním návrhem „na vypracování nového znaleckého posudku farmakologického ve spojení se znaleckým posudkem soudně-lékařským“ s úvahou, že zjištění množství léků by mohlo vést ke zjištění, kde si je obviněný obstaral, případně zda je neobstarala poškozená jako zdravotní sestra, pak dovolací soud konstatuje, že taková úvaha je lichá. Poukaz dovolatele na přílohu dovolání, tj. zprávu generovanou IT, potřebu takového dalšího zkoumání pro účely jím nastíněné rovněž nevyvolává, resp. neosvědčuje ve vztahu k tomuto důkaznímu návrhu vadu zakládající třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
57. Poukazuje-li dovolatel (D-2 bod 10.) v souvislosti se svým důkazním návrhem na obstarání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie na § 125 odst. 1 tr. ř., konkrétně jeho větu třetí, a dovozuje-li z jejího znění povinnost soudu „zjistit pohnutku, záměr nebo cíl vytýkaného jednání obviněné osoby“, poté zjevně přehlíží, že jím citované ustanovení zmiňuje pohnutku, záměr a cíl v souvislosti s odůvodněním právního následku soudem zjištěné trestní odpovědnosti pachatele trestného činu, tj. druhu a výměry uloženého trestu (Při odůvodnění uloženého trestu uvede …). Jinými slovy vyjádřeno, snaží-li se obviněný nutnost provedení tohoto jím navrženého důkazu (vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie) opřít o zmíněné ustanovení trestního řádu, pak je taková argumentace mimoběžná. Zmíněné ustanovení (§ 125 odst. 1 věta třetí tr. ř.) totiž míří k jinému výroku (výroku o trestu), než ke kterému (tj. výroku o vině) se vztahuje třetí alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo uvedeno, nedůvodné neprovedení navrženého důkazu se musí vztahovat k objasnění rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, tedy k výroku o vině. 58. Splnění této podmínky by bylo možno zvažovat v situaci, kdy by některý z uvedených fakultativních znaků subjektivní stránky (pohnutka, záměr, cíl) byl nezbytnou podmínkou trestnosti, tj. pokud by nabyl charakteru znaku obligatorního. Tak tomu ovšem není v případě dovolatele, protože žádný z nich není v § 140 odst. 2 tr. zákoníku zakotven. Z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu vraždy, jímž byl obviněný uznán vinným, proto zjištění pohnutky, záměru či cíle nebylo nezbytné, a tudíž potřebou takového zjištění nelze argumentovat ani z hlediska třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
59. Pokud jde o výslech svědkyně R. odvolacím soudem, státní zástupce správně identifikoval, a plyne to z obsahu spisu (referát k nařízení veřejného zasedání o odvolání) i bodu 52. odůvodnění usnesení, že svědkyně byla předvolávána z iniciativy soudu a nikoli z podnětu – důkazního návrhu obviněného a že již proto, bylo-li posléze od jejího výslechu upuštěno, nelze takovou situaci pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit – viz text navrhované, tj. procesními stranami označené, podstatné důkazy.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
60. Obviněný (D-1) uplatnil první alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku) na podkladě tvrzení, že na podkladě neurčitě vymezeného skutku (výše bod 5.) nelze dospět k právní kvalifikaci skutku v podobě trestného činu vraždy.
61. Důvodnost takové námitky dovolací soud nesdílí. Skutková zjištění soudů jsou stran vymezení skutku zcela dostačující pro jeho hmotněprávní subsumpci pod soudy užité znaky zvlášť závažného zločinu podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku. Jednoznačně z nich plyne, a to již ze samotného popisu skutku v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku (navíc zopakovanými a rozvedenými v jeho odůvodnění – viz body 1., 93. – 96.), že obviněný vpravil per orálně do organismu poškozené postupně označené léky a morfin v toxickém rozsahu vyvolávající její smrt. Otázka naplněnosti znaků objektivní i subjektivní stránky označeného zločinu je v rozhodnutí obou soudů dostatečně vyložena a ani dovolací soud nepochybuje o tom, že obviněný poškozenou usmrtil s rozmyslem (k otázce předchozího uvážení nemá smyslu se vyjadřovat s ohledem na povahu opravného prostředku, tj. podaného výlučně ve prospěch obviněného), neboť tento znak zakládá způsob usmrcení poškozené, což ostatně obviněnému přesvědčivě vyložil již odvolací soud v bodě 80. odůvodnění usnesení.
62. K námitce o nezabývání se motivem činu se vyslovil již státní zástupce. Oba soudy své úvahy k této otázce uvedly – viz bod 95. rozsudku, bod 77. usnesení. Nadto je třeba připomenout, že motiv není zákonným znakem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, takže ani případné neřešení této otázky by nemohlo vést k závěru o vadnosti právní kvalifikace skutku.
IV./4. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům
63. Mimo obsahový rámec dovolacích důvodů se nachází námitka obviněného týkající se způsobu, jímž soudy hodnotily jeho využití práva nevypovídat, resp. způsobu hodnocení jím posléze sepsaného prohlášení odvolacím soudem. Lze připustit, že způsob formulace textu v bodě 77. rozsudku není nejšťastnějším, z celkového vyznění odůvodnění rozsudku však nelze nabýt dojmu, že by hodnocení důkazů soudem bylo ovlivněno tím, že se obviněný k jednání kladenému mu za vinu nevyjádřil. Namítanou problematikou se v dostatečném rozsahu zabýval odvolací soud, u něhož taktéž nelze nalézt skutečnosti, které by vedly k závěru o jednostrannosti hodnocení důkazů, a to v neprospěch obviněného. Uvedený soud se k odvolací námitce obviněného vyslovil i s poukazem na judikaturu ESLP týkající se otázky možnosti zhodnocení „mlčení“ obviněného v kontextu usvědčujících důkazů (viz bod 38. odůvodnění jeho usnesení a v něm zmíněný rozsudek ve věci John Murray proti Spojenému království), a i vzhledem k právě uvedenému je možno vyslovit závěr, že se touto (v dovolání již opakovaně vznesenou) námitkou důsledně zabýval. Řešení, které zaujal, je plně akceptovatelné. Pokud podrobil zhodnocení písemné podání obviněného, učinil tak soud s přihlédnutím k ostatním provedeným důkazům. Vyznělo-li pak jeho hodnocení ve vztahu k obviněnému negativně, neznamená to porušení jeho práv v procesu (ve smyslu práva na spravedlivý proces, neboť ten se z hlediska výsledku neposuzuje).
IV./5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
64. Obviněný uplatnil (byť to výslovně neuvedl) druhou variantu tohoto dovolacího důvodu, a to s poukazem na vady údajně zakládající dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jelikož naplnění těchto dovolacích důvodů Nejvyšší soud neshledal, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
65. Dovolací soud uzavírá, že obviněný své námitky, pokud formálně odpovídaly zvolenému dovolacímu důvodu, uplatnil způsobem svědčícím o jejich zjevné neopodstatněnosti. Nejvyšší soud proto o jeho mimořádném opravném prostředku rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
66. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
67. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
68. Zbývá dodat, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvodným podnět obviněného, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který vykonává na podkladě dovoláním napadeného rozhodnutí. O takovém podnětu není třeba rozhodovat samostatným usnesením, neboť dostačuje, pokud mu není vyhověno, jako se tomu stalo v posuzovaném případě, aby o takovém řešení byl obviněný informován v rámci rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu