6 Tdo 953/2024

Plný text

6 Tdo 953/2024-2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Antonia Miminiho, bytem Via Delle Rose 5/A, Desenzano del Garda, Italská republika, současně Ke Kurtům 380/9, 142 00 Praha 4 – Písnice, občana Italské republiky, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 9/2023, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, sp. zn. 16 T 9/2023 (dále jen „soud prvního stupně“), byl obviněný Antonio Mimini (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

„v přesně nezjištěné době od počátku roku 2010 do konce roku 2016 v provozovnách poškozené společnosti SPÍDO CZ s.r.o., IČ: 256 03 744, se sídlem 251 01 Čestlice 289 (dále jen ,poškozená‘ nebo ,SPÍDO‘), které se nacházely do 12.04.2013 na adrese 251 01 Říčany, Bezručova 410/19, od 12.04.2013 do 28.06.2016 na adrese 251 01 Herink, Do Višňovky 81, a od 28.06.2016 na adrese 251 01 Čestlice 289, v soudním obvodu Okresního soudu Praha-východ, popř. jinde, si jako prokurista poškozené a dále jako osoba, která poškozenou fakticky ovládala a řídila, soustavně přisvojoval finanční prostředky z provozní pokladny poškozené umístěné v její provozovně či deponované na tzv. hlavní pokladně, kteroužto spravoval, s cílem se takto na úkor poškozené obohatit, kdy v uvedeném období ku škodě poškozené postupně z pokladny odčerpal částku v úhrnné výši nejméně 12 108 757 Kč“.

2. Za to mu byl uložen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení obchodních korporací a družstev na dobu 5 let.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené společnosti SPÍDO CZ s.r.o. (dále také jen „SPÍDO“) způsobenou škodu ve výši 12 108 757 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost SPÍDO CZ s.r.o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024. Z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. KZV 15/2021-191 ze dne 25. 1. 2023, pro skutek spočívající v tom, že „poškozené společnosti SPÍDO CZ s.r.o., IČ: 256 03 744, se sídlem 251 01 Čestlice 289 (dále jen ‚poškozená‘ nebo ‚SPÍDO‘), do 12. 4. 2013 na adrese 251 01 Říčany, Bezručova 410/19, od 12. 4. 2013 do 28. 6. 2016 na adrese 251 01 Herink, Do Višňovky 81, a od 28. 6. 2016 na adrese 251 01 Čestlice 289, v soudním obvodu Okresního soudu Praha-východ, popř. jinde, si jako prokurista poškozené a dále jako osoba, která poškozenou fakticky ovládala a řídila, soustavně přisvojoval finanční prostředky z provozní pokladny poškozené umístěné v její provozovně či deponované na tzv. hlavní pokladně, kteroužto spravoval, s cílem se takto na úkor poškozené obohatit, kdy v uvedeném období ku škodě poškozené postupně z pokladny odčerpal částku v úhrnné výši nejméně 12 108 757 Kč“, který byl právně kvalifikován jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.

5. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozenou společnost SPÍDO CZ s.r.o., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

7. Dovolatel uvedl, že se závěrem odvolacího soudu se nemůže ztotožnit, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 8. Odvolací soud nereagoval adekvátně na závěry soudu prvního stupně, neboť zprošťující výrok vychází především z vyhodnocení listin, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 2. 2016 a uznání dluhu ze dne 12. 1. 2017 a výpovědi svědka Luboše Nováka ohledně vzniku těchto listin. Daný výrok je založen na závěru, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by tyto listiny podepsal obviněný. Z rozsudku soudu prvního stupně nicméně vyplývá, že jeho závěr o vině nebyl primárně založen na předmětných listinách. Závěr o podepsání listin byl učiněn jako vedlejší. 9. Soudy prvního i druhého stupně dospěly ke shodnému stanovisku, že dotčené finanční prostředky existovaly jak účetně, tak fakticky. Stanovisko o zpronevěření finančních prostředků obviněným podporuje vznik manka na pokladně od počátku roku 2010 do konce roku 2016, což vyplynulo ze znaleckého posudku Ing. Soni Novákové, Ph.D., ve spojení s dalšími důkazy. Po celé toto období rozhodoval obviněný o finančních záležitostech a vybíral finanční prostředky z provozní pokladny. I když u poškozené nebyla vydána pravidla pro nakládání s hotovostí, tak účetnictví bylo vedeno řádně. Obviněný byl fakticky nejvýše postavenou osobou v poškozené společnosti. Byl to právě obviněný, který dosadil jako jednatelku svojí přítelkyni Šárku Jelínkovou a poté dceru Silvii Mimini, i když jmenované funkci jednatelky nevykonávaly a byly využity obviněným, který obchodní společnost ovládal. Záleželo na něm, aby zajistil řádné vedení účetnictví a kontroloval stav pokladny. Jestliže nehodlal zavést pravidla nakládání s hotovostí, porušil tím povinnosti prokuristy. 10. Obviněný utvrzoval svědkyni Šárku Jelínkovou v přesvědčení, že účetní stav odpovídá faktickému. Pokud by se finanční prostředky ztrácely jiným způsobem, musel by obviněný v rámci těchto dotazů manko na pokladně řešit, avšak žádná taková situace nebyla v rámci provedeného dokazování zjištěna. Popsané skutečnosti nevzal odvolací soud v úvahu a dospěl k závěru, že finanční prostředky mohl zpronevěřit kterýkoliv zaměstnanec obchodní společnosti. V takovém případě nedává smysl, aby obviněný v rámci inventarizace tvrdil, že hotovost účetně vedená na pokladně odpovídá skutečnému stavu. Naopak vysvětlením tohoto postupu je, že obviněný odsouhlasením inventarizace zakrýval vlastní nakládání s finančními prostředky. 11. Pokud jde o závěry odvolacího soudu ohledně smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 2. 2016 a uznání dluhu ze dne 12. 1. 2017, upozornil nejvyšší státní zástupce, že odvolací soud tyto listiny považuje za zásadní, což je v rozporu s tím, jaký význam jim přisoudil soud prvního stupně.

12. Soud prvního stupně logicky odůvodnil závěr, že obviněný zmiňované listiny podepsal a dal pokyn k jejich vzniku. Obviněný měl enormní podíl na vzniku těchto listin, neboť interní účetní operací došlo k tomu, že manko na pokladně, za které byl jako prokurista odpovědný, bylo převedeno účetně na položku závazky a začalo navenek vypadat jako zápůjčka. Zvolený postup byl očividně proveden v zájmu obviněného a účetně se tak zpronevěru podařilo zakrýt.

13. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma, vyplývá, že podpisy obviněného na dotčených listinách mohou být jeho podpisy v rovině nízké pravděpodobnosti. Tento závěr byl ovlivněn dvěma faktory. Za prvé se nepodařilo získat dostatek srovnávacího materiálu a za druhé podpisy obviněného jsou graficky jednoduché, a proto závěr nemohl být jednoznačný, ani kdyby srovnávacího materiálu byl dostatek. Uvedené závěry znalkyně jsou odvolacím soudem hodnoceny tak, že vyloučila, že by zkoumané podpisy byly pravými podpisy obviněného, což není pravda. Pokud soud prvního stupně uvedl, že podpisy považuje za pravé, a tento závěr logicky odůvodnil, pak takový závěr považoval nejvyšší státní zástupce za učiněný v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. 14. Ve výpovědi svědkyně Šárky Jelínkové, která měla obviněnému tlumočit, opomněl odvolací soud část, v níž uvedla, že Luboš Novák a Antonio Mimini spolu komunikovali „esperanto – česky a italsky“ a že ve společnosti si dávali 3x denně kávu a Novákovi nic nepřekládala, rozuměli si. Svědek M. C. vypověděl, že s Miminim se domlouvali různě česko-italsky. Svědek Novák vypověděl, že většina listin byla obviněným podepsána v češtině. Je logické, že obviněný nabyl alespoň minimální znalost českého jazyka, jinak by poškozenou společnost nemohl vést. Případně se nabízí možnost doplnit dokazování, zda společnost disponuje listinami obviněným v češtině podepsanými.

15. Ohledně počtu pokladen poškozené společnosti se musí oddělovat stav účetní a faktický. Většina svědků pokládala za druhou pokladnu stav, že obviněný držel část finančních prostředků u sebe. 16. Odvolací soud k veřejnému zasedání předvolal pouze obě znalkyně a svědka Luboše Nováka, přičemž na základě jejich výslechů dospěl k odlišným skutkovým zjištěním, než soud prvního stupně a rozhodl o zproštění obžaloby. Přinejmenším stejně významným důkazem svědčícím o vině obviněného byl výslech svědkyně Šárky Jelínkové, za podstatné nejvyšší státní zástupce označil i výslechy svědků M. C. a A. J., přesto nikdo z nich nebyl znovu vyslechnut. 17. Výsledkem nesprávného postupu odvolacího soudu, je zásadní deformace provedených důkazů, neboť nebyly hodnoceny v souladu s jejich obsahem, čímž došlo k vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud svoje úvahy nevysvětlil logicky a přijatelně. Nebyly tak splněny podmínky pro odchýlení se od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. V posuzované věci se mělo podle názoru odvolacího soudu jednat o nesprávně zjištěný skutkový stav. To je však v rozporu s provedeným dokazováním, resp. dokazováním doplněným před odvolacím soudem. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Odchýlit se může pouze za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. Pokud odvolací soud rozhodl o zproštění obviněného s výslovným odkazem na § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř., to znamená, že se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to na základě pro skutková zjištění podstatných důkazů provedených před odvolacím soudem. Žádný takový důkaz však před odvolacím soudem proveden fakticky nebyl. Obviněný měl být shledán vinným ze spáchání skutku ve smyslu rozhodnutí soudu prvního stupně. 18. Z pohledu právní kvalifikace nejvyšší státní zástupce poukázal na nesprávnou aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť zvlášť přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu v postavení osoby mající zvlášť uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného byla neadekvátně užita soudem prvního stupně, resp. již v podané obžalobě. K této změně právního posouzení nejvyšší státní zástupce odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1480/2008. Kvalifikační znak skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku není dán u jednatele společnosti s ručením omezeným a nemůže být dán ani u prokuristy takové společnosti, pokud taková povinnost nevyplývá např. z obsahu prokury. Což v posuzované věci není. Uvedený kvalifikační znak se nemůže odvíjet pouze od postavení osoby ovládající fakticky společnost. 19. Pokud by nebylo prokázáno, že předmětnou částku zpronevěřil obviněný, přicházelo by v úvahu skutek právně překvalifikovat jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný byl prokuristou obchodní společnosti, přitom nezajistil vydání závazných pravidel pro nakládání s hotovostí. 20. Podle nejvyššího státního zástupce je napadené rozhodnutí nesprávné a je namístě hodnotit jednání obviněného ve shodě se stanoviskem soudu prvního stupně. Pokud odvolací soud obviněného za daných okolností zprostil obžaloby, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě. 21. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 22. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 23. Ve věci se podáním ze dne 11. 10. 2024 vyjádřil obhájce obviněného, který informoval, že jeho klient si opatřil překlad doručeného dovolání do italského jazyka a který ve vztahu k dovolací argumentaci mimo jiné uvedl, že využívá svého práva podat vyjádření k jednotlivým bodům doručeného dovolání po věcné i právní stránce, a to ve lhůtě 10 dnů od umožnění nahlédnutí do trestního spisu vedeného v nadepsané věci. Souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a), příp. c) tr. ř. a to zejména z důvodu, že z obsahu dovolání lze bez dalšího předpokládat postup Nejvyššího soudu ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že bude jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. 24. V návaznosti na předchozí podání se obviněný zastoupen svým obhájcem vyjádřil druhým podáním. Uvedl, že výslovně odkazuje na všechna předchozí písemná podání a ústní vyjádření před soudy obou stupňů a na obsah odůvodnění svého odvolání. Tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle něj dán není. Vrchní soud v Praze dospěl ke správným závěrům a obviněný se s ním po věcné i právní stránce v rozhodujících závěrech zcela ztotožňuje. Na postupu odvolacího soudu nelze shledat ani žádné procesní pochybení. Obžaloba Krajského státního zastupitelství v Praze je od počátku vadná a nezákonná. Za vadný označil i rozsudek soud prvního stupně, který z obžaloby nekriticky vyšel. Podané dovolání považoval za nedůvodné a postup obžaloby za překvapivý. Uvedl, že délka prověřování v předmětné věci byla nezákonná, když podání vysvětlení učinil obviněný dne 18. 12. 2018, avšak trestní stíhání bylo poprvé zahájeno až usnesením ze dne 12. 4. 2021, které pak bylo 1. 9. 2021 zrušeno. Tedy fáze prověřování, která je podle § 159 odst. 1 písm. c) tr. ř. omezena lhůtou 6 měsíců, trvala téměř tři roky. Důvodné pochybnosti byly takové intenzity, že nedovolovaly trestní stíhání ani zahájit. 25. Pokračoval, že odvolací soud provedl dokazování potřebné pro nové rozhodnutí ve věci. Jím provedené důkazy bez dalšího postačí k objasnění skutkového stavu, resp. neumožňují jiný závěr, než který vyslovil odvolací soud. Rekapituloval, že ze znaleckého posudku pro obor ekonomika, odvětví účetní evidence, vyplynuly tři zásadní závěry, které jej samy o sobě vyviňují, a to, že do roku 2017 byla korunová pokladna jen jedna, že nelze určit, kdo finanční prostředky z pokladny odčerpal, ani konstatovat, zda se tam fyzicky finanční prostředky dostaly a že z účetnictví společnosti bylo možné zjistit, že byly evidovány závazky za jednatelem. Obviněný se plně ztotožnil se závěry odvolacího soudu vztahující se k tomu, zda podepsal listiny – smlouvu o půjčce a uznání dluhu. Tvrzení obžaloby o jejich podpisu jeho osobou považoval za nelogické a odporující provedeným důkazům. Ztotožnil se i se závěry odvolacího soudu týkajícími se svědka Luboše Nováka. Uvedl, že výpověď tohoto svědka neodpovídá ostatním provedeným důkazům a vyznívá nelogicky. Jeho výpověď považoval za nevěrohodnou. Upozornil na to, že jmenovaný svědek byl obchodním ředitelem společnosti SPÍDO CZ s.r.o., který zodpovídal za obchodní a provozní vedení společnosti včetně řešení manka na pokladně a že převedení evidovaného zůstatku pokladny k 1. 1. 2017 na účet 378 – půjčky bylo provedeno svědkyní J. na výslovný pokyn svědka Luboše Nováka, tedy bez vědomí a vlivu obviněného. Jmenovaný svědek podává nepravdivá tvrzení ve snaze se vyvinit ze své odpovědnosti za úpadek společnosti SPÍDO CZ s.r.o. Připomněl, že svědek v rozhodné době podnikal se svou společností SPÍDO v.o.s. a tak přímo konkuroval SPÍDO CZ s.r.o. se stejným zbožím a stejnými obchodními partnery.

26. Obviněný k udělené prokuře uvedl, že se obžaloba mýlí, resp. vychází z nesprávné právní úpravy, že by předmětná prokura byla udělena bez omezení. Z žádného právního předpisu nevyplývá, že prokurista měl mít na starosti pokladnu či by měl mít povinnost zajistit závazná pravidla pro nakládání s hotovostí. Prokura byla udělena bez dohody o plné moci, tedy obecně podle § 14 tehdy platného obchodního zákoníku. Podle příslušné právní úpravy takto nebyl obviněný zmocněn k úkonům, které by vyžadovaly písemnou formu, tedy bylo vyloučeno, aby se jako prokurista podílel na obchodním, organizačním, personálním a účetním vedení společnosti. 27. Shrnul, že soud druhého stupně provedl dokazování potřebné pro nové rozhodnutí a vyvodil z něj jediné možné závěry. Dovolací soud by tak měl závěry odvolacího soudu potvrdit a seznat, že argumenty obžaloby jsou chybné. Zdůraznil, že v předmětné věci je vyloučeno, aby bylo obviněnému prokázáno všech znaků tvrzené skutkové podstaty zpronevěry. Navrhl, aby dovolací soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

29. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 30. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení. Přitom nepostačuje, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

IV. Obecná východiska rozhodování

31. Podle dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

32. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

33. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy: a) když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, b) když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, c) když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

V. Důvodnost dovolání

34. V posuzované věci nejprve rozhodl soud prvního stupně tak, že obviněného uznal vinným výše (bod 1.) popsaným trestným činem. Následně, na podkladě odvolání obviněného, ve věci rozhodl soud druhého stupně, který jej naopak obžaloby zprostil. Z obsahu jeho rozhodnutí je patrno, že rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil pro vady rozsudku ve smyslu § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. Těmito vadami je nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, případně nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle odvolacího soudu se mělo jednat o nesprávně zjištěný skutkový stav, což vyplývá rovněž z toho, že o zproštění obviněného obžaloby nově rozhodl podle § 226 písm. c) tr. ř. [pozn. v odůvodnění rozsudku uveden § 226 písm. b) tr. ř.] s výslovným odkazem na § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř., tj. poté, co sám provedl částečné dokazování (v rozsahu dále zmíněném – bod 38.) a své rozhodnutí založil na odlišném skutkovém zjištění. Jeho podstatou je závěr, že důkazy provedenými před soudem prvního stupně nebylo prokázáno pachatelství obviněného. Jinými slovy vyjádřeno, byť se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na majetku poškozené došlo ke škodě převyšující 12 mil. Kč, neztotožnil se s ním v tom, že k jejímu vzniku došlo jednáním obviněného, který měl – podle závěru soudu prvního stupně – peněžní prostředky odčerpávat z tzv. „hlavní“ či „druhé“ pokladny. Podle toho, co vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, odhlédnuto od v něm obsaženého údaje o důvodu zproštění obviněného obžaloby [§ 226 písm. b) tr. ř.], takový závěr měl být soudem prvního stupně učiněn vadně, v rozporu s provedenými důkazy. Podle odvolacího soudu nic takového prokázáno nebylo, což následně vedlo uvedený soud k závěru o nemožnosti učinění závěru, že to byl obviněný (a výlučně on), kdo vyvedl peněžní prostředky z dispozice poškozené a tím je zpronevěřil.

35. Z dovolání nejvyššího státního zástupce plyne, že se s takovým skutkovým zjištěním odvolacího soudu neztotožňuje. Pokládá ho za zjevně rozporné s obsahem provedeného dokazování (a to nejen dokazování před soudem prvního stupně, ale i dokazování provedeného soudem odvolacím, jehož rozsah hodnotí jako nedostatečný k provedení tak zásadní změny skutkového zjištění) a ve své podstatě odporující tomu, co plyne z kompletního hodnocení důkazů v rámci uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 36. S ohledem na dosud uvedené lze konstatovat, že skutkového zjištění týkající se otázky existence jednoho či dvou míst (jedné či dvou pokladen), kde měla být ukládána hotovost inkasovaná poškozenou od jejích zákazníků, společně s otázkou, zda přicházelo v úvahu, aby k úbytku hotovosti docházelo i na jiném místě, než uzavřel soud prvního stupně (který možnost odcizování peněz z poklady v provozovně zaměstnanci či jinými osobami a zejména v rozsahu odpovídajícím zjištěnému úbytku zjevně vyloučil), je třeba považovat za rozhodné skutkové zjištění ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto soustředil především na posouzení toho, zda skutkové zjištění odvolacího soudu, které je založeno na závěru o vyloučení druhé „hlavní“ pokladny, je dovoditelné z provedených důkazů, či zda je o něm naopak třeba prohlásit, že je s těmito důkazy ve zjevném rozporu. 37. Dovolací soud k tomu ještě připomíná, že odvolací soud je zásadně vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Odchýlit se od tohoto hodnocení a skutkového stavu obsaženého v napadeném rozsudku je možné pouze za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř., resp. § 263 odst. 7 tr. ř. Do hodnocení důkazů soudem prvního stupně může odvolací soud zasáhnout pouze tehdy, pokud toto hodnocení vybočuje ze zásad formální logiky, je neúplné či nebere na zřetel podstatné skutečnosti významné pro skutková zjištění. Možnost odchýlit se od skutkových zjištění (jejich změna nebo doplnění) soudu prvního stupně nicméně vyžaduje, aby odvolací soud provedl znovu podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, resp. aby provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

A) Zjištění odvolacího soudu a jeho závěr 38. V posuzované věci odvolací soud provedl ve veřejném zasedání dokazování opisem z evidence rejstříku trestů ČR a Itálie obviněného, informativním výpisem z jeho konta ČSSZ, výslechem znalkyně Ing. Soni Novákové, Ph.D., zpracovatelky posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, výslechem znalkyně Mgr. Marie Beňové, zpracovatelky posudku z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma, a svědka Luboše Nováka zaměstnance společnosti SPÍDO a v posledním roce jednatele společnosti SPÍDO. Na podkladě těchto důkazů přistoupil odvolací soud k jinému (od soudu prvního stupně odlišnému) vyhodnocení dále uvedených důkazů a potažmo i k jiným skutkovým závěrům.

39. Výpověď svědka Luboše Nováka odvolací soud označil za nelogickou a neodpovídající ostatním provedeným důkazům, když daný svědek mimo jiné hovořil o tom, že společnost měla dvě pokladny, a to pokladnu provozní a pokladnu hlavní. Soud druhého stupně měl za to, že obchodní společnost disponovala do roku 2017 jedinou pokladnou. 40. Jmenovaný soud dále rozporoval závěry soudu prvního stupně ohledně toho, zda obviněný podepsal či nikoli listiny nazvané smlouva o zápůjčce ze dne 1. 2. 2016 a uznání dluhu ze dne 12. 1. 2017. Nesouhlasil s tím, že by obviněný tyto listiny podepsal, neboť to vyloučil sám obviněný, s vysokou pravděpodobností dcera obviněného a znalkyně z oboru písmoznalectví, zkoumání ručního písma, která uvedla, že sporné podpisy ve znění Antonio Mimini na těchto listinách mohou být v rovině nízké pravděpodobnosti pravými podpisy obviněného. Soud druhého stupně považoval za nepravděpodobné, že by obviněný podepsal inkriminované listiny pouze česky i z toho důvodu, že jde o cizince s velmi špatnou znalostí českého jazyka a poukázal na nejednoznačné vyjádření svědka Luboše Nováka, který podle něj nedokázal na veřejném zasedání přesvědčivě vysvětlit rozpory v jeho výpovědi ohledně úrovně znalosti českého jazyka u obviněného. 41. Soud druhého stupně také nesouhlasil s tím, že to byl právě a jedině obviněný, kdo měl možnost finanční prostředky nelegálně odčerpat, neboť striktní pravidla k manipulaci s hotovostí nebyla k dispozici. Přístup do pokladny fakticky měl každý zaměstnanec, každý zástupce poškozené. Měl za to, že nebylo možno dospět k závěru, že to byl právě a jedině obviněný (u něhož se nadto nezjistilo, že by vedl nákladný život), kdo finanční hotovost nelegálně čerpal. 42. Naproti tomu, jak již bylo zmíněno, i odvolací soud uzavřel, že o existenci částky přesahující 12 mil. Kč, která byla z majetku poškozené vyvedena, pochybnosti nevznikly. Vyšel přitom ze znaleckého posudku Ing. Soni Novákové, Ph.D., prokazujícího účetní existenci dané částky v účetních dokladech poškozené a z výpovědi svědka Luboše Nováka prokazující její existenci faktickou (s ohledem na závěry znalkyně o setrvalé ziskovosti poškozené – roky 2006–2016 kromě let 2009, 2014 a 2017, byť znalkyně tento závěr s ohledem na absenci pokladních inventur učinit nemohla). 43. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná pouze částečně, neboť některé skutkové závěry podle něj nenacházejí oporu v provedených důkazech, jsou nejasné a neúplné. Není tak podle něj možné prokázat, že by se zpronevěřené finanční částky zmocnil obviněný a není tak možné prokázat, že předmětný skutek spáchal. V důsledku toho pak obviněného zprostil obžaloby. B) Zjištění dovolacího soudu 44. Odvolací soud sice před svým rozhodnutím provedl v rámci veřejného zasedání o odvolání dokazování, nicméně ve shodě s dovolatelem je třeba uzavřít, že jeho realizací si vzhledem k jeho (omezenému) rozsahu nevytvořil patřičný procesní rámec pro to, aby zásadním způsobem změnil skutková zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně.

45. V obecnosti lze konstatovat, že opětovným provedením některých důkazů sice získá odvolací soud oprávnění tyto důkazy hodnotit odlišně od soudu prvního stupně, avšak to samo o sobě nemusí být dostačující k tomu, aby učinil odlišné skutkové závěry, zejména pokud nadále existuje skupina důkazů, které tato nově formulovaná skutková zjištění nepodporují, resp. vyznívají nadále ve prospěch skutkových závěrů původně učiněných soudem prvního stupně. 46. Taková situace existuje podle dovolacího soudu v označené věci. Dovolatel důvodně poukazuje na to, že odvolací soud vyšel při zproštění obviněného obžaloby jen z některých důkazů, a to při pominutí či upozadění poznatků plynoucích z důkazů jiných, které vyznívají odlišně. V této souvislosti je vhodné připomenout, že odvolací soud svůj závěr opřel zejména o vyhodnocení smlouvy o zápůjčce a uznání dluhu mimo jiné v kontextu znaleckého posudku Mgr. Marie Beňové, dále hodnocení znaleckého posudku Ing. Soni Novákové, Ph.D., a výpovědi svědka Luboše Nováka učiněné ve veřejném zasedání. Jak je patrno z jeho rozhodnutí, uvedené důkazy považoval za zásadní. Odkázal pak rovněž na výpovědi svědků P. Š., H. M., M. D. Č., P. M., M. K., L. Ř. a M. C., s tím, že i tyto důkazy mají prokazovat, že poškozená do roku 2017 disponovala pouze jedinou pokladnou. Je ovšem nutno již na tomto místě zdůraznit, že výpovědi jmenovaných svědků odvolací soud neprovedl a ve své podstatě ani blíže co do jejich skutečného obsahu patřičně nehodnotil v kontextu dalších důkazů. Hodnocení soudu druhého stupně proto nelze označit za komplexní.

47. Znění § 2 odst. 6 tr. ř. přitom vyžaduje, aby soud hodnotil důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Jednou z okolností, kterou považoval soud prvního stupně za podstatnou pro své rozhodnutí, a která ani nebyla zejména zásadním způsobem odvolacím soudem zpochybněna, bylo faktické postavení obviněného v poškozené obchodní společnosti SPÍDO a jeho vnímání ostatními osobami, které se na činnosti poškozené podílely. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že na podkladě provedených důkazů učinil zjištění, že obviněný byl od srpna roku 1997, kdy byla obchodní společnost zapsána do obchodního rejstříku, jedním z jejích společníků. Ačkoliv nikdy nebyl podle obchodního rejstříku jednatelem této společnosti, podle výpovědí téměř všech svědků byl ve společnosti fakticky nejvýše postavenou osobou. Jednatelkou společnosti totiž byla již od května 1998 jeho přítelkyně Šárka Jelínková, a poté jeho dcera Silvia Mimini, které však reálně samostatně jednatelství nevykonávaly, skutečnou ovládající osobou byl obviněný. Ten měl navíc od roku 2011 udělenu prokuru bez jakéhokoliv omezení. Obviněný tak byl tím, kdo reálně vedl společnost, včetně jejího finančního hospodaření, a byl tak odpovědný za způsob, jakým bylo ve společnosti nakládáno s finančními prostředky, přičemž také kontroloval stav pokladní hotovosti. Na jeho odpovědnosti bylo i to, že nebyl vydán vnitřní předpis k nakládání s hotovostí (zde lze poznamenat, že neexistenci předpisu pro nakládání s hotovostí potvrdil sám obviněný). On tedy byl tou osobou, která ovládala tok finančních prostředků ve společnosti.

48. Takový skutkový závěr soudu prvního stupně má (vyjma především svědků Šárky Jelínkové a Luboše Nováka dále zmíněných) svůj podklad i ve výpovědi dcery obviněného, svědkyně Silvie Mimini, která byla také (od 19. 10. 2010 do 4. 12. 2024) jednatelkou společnosti SPÍDO. Z její výpovědi (vyslechnuta byla italskou finanční policií a její výpověď byla provedena jako důkaz v hlavním líčení) se podává, že nezná český jazyk, jednatelkou poškozené společnosti byla proto, že to chtěl její otec, a neměla tam žádnou pracovní náplň. Podepisovala dokumenty, které jí předložil otec. Nevěděla například, kde měla společnost pokladnu s hotovostí a kdo ji spravoval.

49. Faktické postavení obviněného v rámci poškozené, kdy byl podle zjištění soudu prvního stupně ostatními vnímán jako nejvýše stojící osoba, nebylo dokazováním provedeným odvolacím soudem zpochybněno a uvedený soud ani odlišný závěr nečiní. Jak již bylo uvedeno, svůj zprošťující závěr učinil na podkladě vyloučení možnosti, že by k úbytku finanční hotovosti docházelo jejím čerpáním z tzv. „hlavní“ pokladny, kterou měl podle zjištění soudu prvního stupně obhospodařovat obviněný. K vyloučení její existence odvolací soud dospěl na základě znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, vypracovaného znalkyní Ing. Soňou Novákovou, Ph.D., avšak tento svůj negativní závěr učinil, aniž by náležitě uvážil, zda je tento důkaz způsobilý takový závěr odůvodnit, a zejména aniž by se vypořádal s dalšími důkazy, které informace o její existenci přinášejí. 50. Pokud se týče zjištění znalkyně, ta uvedla, že jí bylo řečeno, že společnost měla 2 pokladny, a to prvou pokladnu provozní, a dále druhou pokladnu hlavní, která byla u pana Miminiho. Podle znalkyně to tak mohlo být, avšak neměla k dispozici pokladní knihu, tak to nemohla ověřit. Do roku 2016 bylo účtováno na jednu korunovou pokladnu. Skutečný stav pokladny nebylo možno určit, neboť nikde nebyly záznamy, že by někdo udělal inventarizaci, že by někdo ty peníze fyzicky přepočítal. 51. Dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že pominul právě ty důkazy, které o reálném systému nakládání s hotovostí u poškozené vypovídají, v čemž je mu třeba přisvědčit. Soud prvního stupně totiž své rozhodnutí učinil i na podkladě výpovědi Šárky Jelínkové. Tuto svědkyni, jejíž výpověď soud prvního stupně považoval za věrohodnou, odvolací soud znovu nevyslechl. Její údaje proto ani nemohl hodnotit odlišně od uvedeného soudu (jak učinil v případě svědka Luboše Nováka, kterého vyslechl) a tyto ani – neboť z pohledu soudu prvního stupně byly významné pro rozhodnutí o vině obviněného – nemohl pominout (což se však stalo, neboť i její výpověď je podkladem pro odlišný závěr stran existence a fungování druhé, hlavní pokladny – viz dále).

52. Z provedeného dokazování vyplynulo, že svědkyně Šárka Jelínková byla řadu let jednatelkou poškozené společnosti SPÍDO a zároveň přítelkyní obviněného. Ačkoliv byla jednatelkou společnosti, její náplň práce ve společnosti spočívala ve vedení základního účetnictví a práci s dokumenty. Oproti tomu na obchodním vedení společnosti se nepodílela. Funkce pana Miminiho byla taková, že jednal s italskými obchodními partnery a kontroloval situaci ve společnosti. Z její výpovědi v hlavním líčení se podává, že pokladnu měli nastavenu tak, že když přišel zákazník, tak ten, kdo ho obsloužil, dal peníze do (provozní, tj. pultové) pokladny a ty se vybíraly k převodu na bankovní účet nebo se převáděly do hlavní pokladny, která byla u obviněného. Do hlavní pokladny se převáděly peníze, které nešly do banky. To se předávalo panu Miminimu. Co s nimi pan Mimini dělal, nevěděla. Co se dělo s hlavní pokladnou, to také nevěděla. Ona u hlavní pokladny účtovala všechny pohyby, ale jaké ty výdaje nebo příjmy byly, to nevěděla. Pokyn na převod peněz na hlavní pokladnu pocházel od pana Miminiho. Hlavní pokladna byla výsadou pana Miminiho. Pan Luboš Novák nedělal to samé, ani nikdo jiný. Inventarizace hlavní pokladny probíhala každoročně, a to tak, že v inventarizační komisi byl obviněný a svědkyně předložila účetní zůstatek a požádala ho o jeho odsouhlasení a on (obviněný) jí inventuru podepsal. Účetní operace na bankovním účtu prováděla svědkyně Šárka Jelínková na popud obviněného, když dostala seznam toho, co je k úhradě. Měla za to, že nikdo jiný podle ní úhrady na účtu neprováděl.

53. Výpověď svědkyně Šárky Jelínkové koresponduje s výpovědí svědka Luboše Nováka. Ze zjištění soudu prvního stupně vycházejícího zejména z výpovědí jmenovaných svědků plyne, že druhá, hlavní pokladna byla ve správě obviněného (slovy svědka Nováka „kasa byla ve správě pana Miminiho“, společnost měla „šuplík“, do kterého se inkasovaly příchozí peníze z prodeje přes pult, a druhou pokladnu, kde byla hotovost neodvedená do banky, s hlavní pokladnou hospodařil obviněný). Na bankovní účet se vkládaly peníze až z hlavní pokladny. Inventarizace byla prováděna jednou za rok, tu prováděl opět obviněný. Podle svědka Luboše Nováka bylo jednodušší použít (pozn. na závazky společnosti) peníze z hlavní pokladny o čemž se svědek domníval, že se bavil s obviněným a ten měl „celou řadu vysvětlení“, proč teď nemůže s těmi penězi disponovat. 54. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal rovněž na výpověď svědkyně A. J., ohledně níž soud prvního stupně ve svém rozsudku uvedl, že potvrdila výpověď svědkyně Šárky Jelínkové stran provádění inventarizace pokladny. Rovněž tato výpověď byla pominuta.

55. Shrnuto, soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, že společnost SPÍDO CZ s.r.o. měla fakticky dvě korunové pokladny, tedy pokladnu denní (nazývanou též pultovou či provozní), kam se dávaly peníze z prodeje „přes pult“, a pak pokladnu hlavní, v níž byla hotovost neodvedená do banky, která zůstávala k dispozici společnosti. Z denní pokladny se odváděly tržby do pokladny hlavní a s hlavní pokladnou hospodařil Antonio Mimini. Rovněž to, zda a jak byly peníze z hlavní pokladny převáděny na bankovní účet společnosti, bylo v působnosti Antonia Miminiho. Tento závěr soud prvního stupně učinil na podkladě konkrétních důkazů (viz výše), jež si korespondovaly, a z nichž důkaz nepochybně velmi významný pro objasnění dané skutečnosti (tj. zejména výpověď svědkyně Šárky Jelínkové) soud odvolací neprovedl a v podstatě pominul.

56. Podle odvolacího soudu je skutkový závěr o dvou pokladnách důkazně nepodložený. Závěr stran důkazní nepodloženosti takového skutkového zjištění, resp. skutkový závěr opačně vyznívající, tj. že poškozená měla jen jednu pokladnu, však nelze učinit, pokud je jeho existence (o tom, že fakticky existovaly dvě pokladny, do nichž se hotovost ukládala) odvoditelná z důkazu, který jako procesně účinný proveden byl (v řízení před soudem prvního stupně) a který nebyl (v posuzovaném případě odvolacím soudem) důvodně označen jako důkaz nevěrohodný. Pokud taková procesní situace existuje ve věci dovolacím soudem posuzované, je nutno přisvědčit dovolateli v tom, že skutkový závěr, od něhož se odvíjí rozhodnutí odvolacího soudu o zproštění obviněného obžaloby, je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. 57. Znovu je třeba připomenout, že soudy obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že předmětné finanční prostředky, o něž byla společnost SPÍDO poškozena, existovaly jak účetně, tak i fakticky. K tomu je možno připomenout, že z výpovědi svědkyně Šárky Jelínkové plyne, že obviněný v rámci inventarizace pokladny potvrzoval, že hotovost účetně vedená na pokladně odpovídá skutečnému stavu. Za této situace je zjevným nedostatkem rozhodnutí odvolacího soudu, že nedává odpověď na to, jak a kdy ke škodě na majetku poškozené došlo. Je třeba si totiž položit otázku, kde se nacházela peněžní hotovost v této výši, která sféru poškozené prokazatelně opustila (i podle zjištění odvolacího soudu byla ve výši přesahující 12 mil. Kč). Podle výpovědí svědků totiž byla tržba z provozní pokladny (kasička umístěná ve stole) pravidelně vybírána, vyšší částky v ní nezůstávaly a žádné rozdíly zjišťovány nebyly. V daných souvislostech je na místě upozornit zejména na výpovědi svědků P. M., I. R., M. C. a M. D. Č., přičemž není od věci poznamenat, že většinově vypověděli o tom, že peníze z dané pokladny vybíral právě obviněný. Stejně tak není od věci poznamenat, že tato skutečnost měla být pečlivě hodnocena mimo jiné v kontextu výpovědi svědkyně Šárky Jelínkové, a to i z hlediska otázky existence druhé, hlavní pokladny.

58. Odvolací soud de facto dospěl k závěru, že finanční prostředky mohl zpronevěřit kterýkoliv zaměstnanec obchodní společnosti. Pak ovšem nepostrádá logiku námitka dovolatele, že pokud by se finanční prostředky ztrácely jiným způsobem (jinak než jednáním obviněného), pak by obviněný jistě manko na pokladně řešil, avšak žádná taková situace nebyla v rámci provedeného dokazování zjištěna.

59. Odvolací soud se dále v odůvodnění svého rozhodnutí zaměřil na smlouvu o zápůjčce ze dne 1. 2. 2016 a na uznání dluhu ze dne 12. 1. 2017, přičemž vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že by je podepsal obviněný, což podle něj bylo významné pro posouzení jeho viny či neviny. Zdůraznil, že to vylučuje sám obviněný, s vysokou pravděpodobností jeho dcera Silvia Mimini a taktéž znalkyně Mgr. Marie Beňová. Již na tomto místě je třeba konstatovat, že jmenovaná znalkyně danou skutečnost nevyloučila, neboť učinila závěr, který paradoxně i sám odvolací soud sám zmínil, že sporné podpisy ve znění Mimini Antonio na inkriminovaných listinách mohou být v rovině nízké pravděpodobnosti pravými podpisy obviněného. Takový závěr rozhodně není možno označit za vyloučení autorství obviněného ve vztahu k podpisům daných listin. Pak ovšem za problematické považuje dovolací soud hodnocení odvolacího soudu, že je s podivem, že krajský soud vývody tohoto znaleckého posudku hodnotí ve prospěch závěru, že obviněný předmětné listiny podepsal. Argumentuje-li odvolací soud, že je vysoce nepravděpodobné, že by obviněný podepsal inkriminované dokumenty pouze česky i z toho důvodu, že jde o cizince s velmi špatnou znalostí českého jazyka, zejména v jeho písemné podobě (dovolací soud zde nehodlá polemizovat o úrovni jazykových znalostí češtiny u obviněného), pak (opět) není nelogickým argument dovolatele připomínající, že obviněný ve své výpovědi uvedl, že podepsal i bianco listiny (viz č. l. 1700 – podepsal tisíc dokumentů a občas něco podepsal in bianco). S touto skutečností se odvolací soud nevypořádal.

60. K danému posudku je pak ještě vhodné uvést, že v písmoznalectví se používají následující stupně pravděpodobnosti: 1. Kategorický kladný závěr (sporný a srovnávací materiál napsala stejná osoba) 2. Kladný závěr v rovině vysoké pravděpodobnosti 3. Kladný závěr v rovině střední pravděpodobnosti 4. Kladný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti 5. Nerozhodný závěr 6. Záporný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti 7. Záporný závěr v rovině střední pravděpodobnosti 8. Záporný závěr v rovině vysoké pravděpodobnosti 9. Kategoricky záporný závěr (sporný a srovnávací materiál napsaly různé osoby) Kladný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti se stanovuje v případech, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že sporný a srovnávací materiál napsala stejná osoba. Nízký identifikační význam zjištěných skutečností ale nedostačuje ani k stanovení závěru ve střední rovině pravděpodobnosti (více zde: https://www.pismoznalectvi.org/o-pismoznalectvi/). 61. Za popsaného stavu je finální závěr odvolacího soudu o tom, že není možno prokázat bez důvodných pochybností, že to byl jedině a právě obviněný, kdo mohl peníze poškozené nelegálně odčerpat, předčasný. Jmenovaný soud zatím nepostupoval procesně bezvadně, a to jak z hlediska provedení důkazů nezbytných pro odchýlení se od skutkových zjištění soudu prvního stupně stran otázky pachatelství obviněného na shora popsaném skutku, tak z hlediska jejich hodnocení.

VI. Právní kvalifikace skutku

62. Nejvyšší soud se z důvodů obsažených v dovolání nejvyššího státní zástupce zabýval především otázkou, zda je důvodné jeho tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu své stanovisko vyjádřil výše. Protože však dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil svůj názor i k otázce právní kvalifikace skutku (ač neuplatnil příslušný dovolací důvod), považoval Nejvyšší soud za vhodné vyjádřit se také k této otázce, byť si je vědom toho, že zatím nebyla náležitě vyřešena otázka, zda daný skutek spáchal obviněný. Upozorňuje tedy na skutečnost, že následující závěry je třeba v tomto smyslu chápat podmíněně.

63. S vývody dovolatele ohledně nesprávnosti právního posouzení skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba, se Nejvyšší soud ztotožňuje. Právní kvalifikaci v podobě užití kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku považuje při posouzení skutku kladeného obviněnému za vinu za neodpovídající, neboť zvlášť přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu v postavení osoby mající zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného byla neadekvátně užita, a to jak soudem prvního stupně v odsuzujícím rozsudku, tak již v podané obžalobě. 64. K této dílčí změně právního posouzení lze odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1480/2008: „K naplnění znaku spočívajícího ve zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného je tedy v jednotlivých případech třeba, aby byl vyjádřen ve specifickém zákonném či smluvním ustanovení, jež by podrobně konkretizovalo jak způsob, kterým by měl pachatel hájit zájmy poškozeného, tak i povahu těchto zájmů. Současně je nutné, aby v naznačeném smyslu zcela jasně a úzce vymezená (slovy zákona zvlášť uložená) povinnost byla výslovně vázána na určitou osobu, která musí vykonávat stanovenou činnost ve prospěch konkrétního subjektu a hájit jeho zájmy ve snaze docílit maximální ochranu cizího majetku, aby nedocházelo k jeho bezdůvodnému znehodnocení, a v některých případech může taková povinnost spočívat i ve snaze o zvětšení hodnoty cizího majetku. Nepochybně má tak např. skladník zvláštní povinnost opatrovat uskladněné zboží a manipulovat s ním výlučně v souladu s příslušnými dodacími, přejímacími či vydávacími listinami a způsob, jakým má nakládat s jemu svěřeným majetkem, je pak stanoven zpravidla pracovní smlouvou ve spojení s interními předpisy podniku, obchodní společnosti nebo jiné instituce. Obdobně bude možné tuto specifickou povinnost shledat např. u správce nemovitosti, obchodníka s cennými papíry, správce účtu apod. Zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného však nebude možné dovodit u vedoucího zaměstnance, jednatele společnosti s ručením omezeným, předsedy představenstva akciové společnosti, případně u jiných osob pouze na základě jejich postavení ve vedoucí funkci či v čele podniku a jemu podobného subjektu. Jak však zjistil Nejvyšší soud, skutková zjištění a právní závěry, k nimž dospěly soudy nižších stupňů v posuzované věci, neodpovídají uvedené interpretaci zákonného znaku spočívajícího v porušení zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného ve smyslu § 255a odst. 2 písm. a) trestního zákona“. Obdobné závěry vyplývají rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1258/2021. 65. Kvalifikační znak skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku není bez dalšího dán u jednatele společnosti s ručením omezeným a nemůže být dán ani u prokuristy takové společnosti, pokud tato povinnost nevyplývá například z obsahu prokury, o čemž v projednávaném případě nelze uvažovat. Tím spíše se uvedený kvalifikační znak nemůže odvíjet pouze od postavení osoby fakticky ovládající obchodní společnost.

VII. Způsob rozhodnutí

66. V části V. tohoto odůvodnění Nejvyšší soud vyložil, že pokud odvolací soud obviněného zprostil podané obžaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

67. Pro úplnost k vyjádření obviněného Nejvyšší soud poznamenává, že to v podstatě opakovalo argumentaci, která byla obsažena v rozhodnutí soudu druhého stupně a nepřineslo do věci nic odlišného.

68. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. (za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř.) zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem odvolacího soudu je znovu rozhodnout o odvolání obviněného, a to s přihlédnutím k tomu, co odeznělo v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 1. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu