Plný text
7 Td 33/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 9. 2026 v trestní věci obviněného Y. Y. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 To 529/2026, o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí o příslušnosti soudu takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání stížnosti obviněného Y. Y. proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2026, č. j. VZV 1/2026-89, příslušný Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze předložil dne 24. 7. 2026 Městskému soudu v Praze stížnost obviněného Y. Y. proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2026, č. j. VZV 1/2026-89, jímž výrokem pod bodem I.) podle § 77b odst. 3 tr. ř. rozhodl o tom, že se mění důvod zajištění finančních prostředků, které byly odňaty policejním orgánem obviněnému při domovní prohlídce vykonané dne 17. 1. 2026 v bytě obviněného, jež jsou konkrétně uvedeny v předmětném usnesení a současně rozhodl, že podle § 344a odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že tyto finanční prostředky se obviněnému zajišťují pro účely zajištění výkonu peněžitého trestu, neboť obviněný je stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého trestu. Dále lze doplnit, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v posuzované věci podal dne 15. 5. 2026 u Městského soudu v Praze obžalobu na obviněného Y. Y.
2. Městský soud v Praze předložil dne 28. 8. 2026 věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu k projednání stížnosti obviněného proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2026, č. j. VZV 1/2026-89, jelikož vyjádřil přesvědčení, že Městský soud v Praze není příslušný k projednání stížnosti. Připomněl, že podle § 146a odst. 1 tr. ř. o stížnosti proti rozhodnutí, které státní zástupce učinil podle písm. a) až m) předmětného ustanovení, rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. Dále městský soud zdůraznil, že ustanovení § 146a tr. ř. je ve vztahu speciality vůči obecné úpravě obsažené v § 16 až 18 tr. ř. a doplnil, že v dané věci nelze postupovat ani podle § 26 tr. ř., poněvadž ten se týká rozhodování soudu v přípravném řízení k návrhu státního zástupce, nikoli příslušnosti soudu v řízení o stížnosti. Uzavřel proto, že bez ohledu na skutečnost, zda napadené usnesení vydal věcně a místně příslušný státní zástupce, vždy musí stížnost předložit soudu, v jehož obvodu je činný, tedy v posuzované věci Vrchnímu soudu v Praze, a to bez ohledu na případné následné postoupení věci příslušnému státnímu zastupitelství. Městský soud v Praze posléze konstatoval, že v předmětné věci se jedná o pochybnost o funkční a místní příslušnosti k rozhodnutí o stížnosti podle § 146a tr. ř., nikoliv o postup podle § 188 a 222 tr. ř., pročež Nejvyššímu soudu věc předložil podáním, nikoliv usnesením. V tomto duchu akcentoval, že usnesení o předložení je vyhrazeno procesním situacím výslovně upraveným, zejména v případech rozhodování o příslušnosti k projednání věci samé, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 7 Td 40/2016. Městský soud v Praze proto uzavřel, že k projednání stížnosti obviněného je příslušný Vrchní soud v Praze.
3. Nejvyšší soud představuje v předmětné věci soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Praze, neboť je přímo nadřízen Vrchnímu soudu v Praze, nadřízenému Městskému soudu v Praze, tudíž je příslušný ve smyslu § 24 odst. 1 tr. ř. 4. Nejvyšší soud z podnětu Městského soudu v Praze posoudil na podkladě spisového materiálu otázku příslušnosti k projednání stížnosti obviněného vůči usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2026, č. j. VZV 1/2026-89, a dospěl k závěru, že stížnost byla předložena soudu, který je příslušný k jejímu projednání.
5. V posuzované věci podal obviněný stížnost proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2026, č. j. VZV 1/2026-89, jímž byl změněn důvod zajištění vybraných finančních prostředků obviněného. Podle § 146a odst. 1 tr. ř. rozhoduje o stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce rozhodl, mimo jiné o změně důvodu zajištění věci, soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. Ustanovení § 146a odst. 1 tr. ř. je přitom speciální vůči obecným ustanovením o věcné a místní příslušnosti soudů podle § 16 až 22 tr. ř. a podobně i k dalšímu ustanovení o příslušnosti v přípravném řízení podle § 26 tr. ř. (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I. § 1-156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1786). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ovšem plyne, že po ukončení přípravného řízení podáním obžaloby se příslušnost soudu řídí obecnými hledisky uvedenými v ustanoveních § 16 až 22 tr. ř. a soud příslušný podle těchto ustanovení se stává příslušným ke všem rozhodnutím, která ve věci přicházejí v úvahu, a to včetně těch, jejichž potřeba vyvstala z procesních úkonů, k nimž došlo ještě v přípravném řízení. Proto o stížnosti obviněného podané proti usnesení, jímž rozhodl státní zástupce v přípravném řízení, v době po podání obžaloby rozhoduje soud příslušný k projednání obžaloby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 7 Tz 68/2011, uveřejněný pod č. 35/2012 Sb. rozh. tr.). Kritérium příslušnosti obsažené v § 146a odst. 1 tr. ř. se uplatní, má-li být o stížnosti rozhodováno ještě v přípravném řízení. Byla-li však před rozhodnutím o stížnosti podána obžaloba, řídí se příslušnost soudu obecnými hledisky podle § 16 až 22 tr. ř. a o stížnosti rozhodne soud příslušný k projednání obžaloby.
6. Specialita § 146a odst. 1 tr. ř. vůči obecné úpravě příslušnosti se tak plně uplatňuje v rámci přípravného řízení, a to jak vůči § 26 tr. ř., tak i vůči § 16 až 22 tr. ř., nicméně po podání obžaloby již na základě § 146a tr. ř. nelze stanovit příslušnost soudu. Předestřený výklad vychází především z potřeby jednoty řízení před soudem, jelikož jen takto může být zajištěna konzistentnost postupu soudu a všech jeho rozhodnutí v jejich vzájemném provázání. Nenahraditelným předpokladem této jednoty je přitom požadavek, aby ve stadiu řízení před soudem, tedy po podání obžaloby, vedl řízení jediný soud a tento činil veškerá rozhodnutí spadající do daného stadia trestního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 7 Tz 68/2011, uveřejněný pod č. 35/2012 Sb. rozh. tr.). Poukazoval-li Městský soud v Praze na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 7 Td 40/2016, pak nutno poznamenat, že toto usnesení může být relevantní pro způsob předložení věci Nejvyššímu soudu podáním, avšak nikoliv pro posouzení otázky příslušnosti soudu k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení státního zástupce, protože v dané kauze se věc nacházela ve stadiu před podáním obžaloby, jak v předmětném usnesení Nejvyšší soud zdůraznil. 7. V aktuálně posuzované věci se přitom trestní věc obviněného nyní nachází ve fázi řízení před soudem, neboť státní zástupce Vrchního státního zastupitelství podal dne 15. 5. 2026 na obviněného k Městskému soudu v Praze obžalobu. Bylo tedy již ukončeno přípravné řízení a věc se nachází ve stadiu po podání obžaloby, tudíž je k projednání věci příslušný soud určený na základě obecných ustanovení v § 16 až 22 tr. ř. Obžaloba byla v předmětné věci podána k Městskému soudu v Praze, přičemž z ničeho neplyne, že by vznikly pochybnosti o příslušnosti zmíněného soudu k projednání podané obžaloby. Nezbývá tedy než uzavřít, že k projednání stížnosti obviněného podané vůči výše označenému usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze je příslušný Městský soud v Praze. 8. Odkaz Městského soudu v Praze na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 7 Td 40/2016, na tomto závěru nic nemění. V tehdy posuzované věci nebyla v době rozhodování o příslušnosti podána obžaloba a věc se nadále nacházela v přípravném řízení. Uvedené rozhodnutí proto může poskytovat vodítko pro procesní formu předložení věci Nejvyššímu soudu, nikoli pro určení soudu příslušného k rozhodnutí o stížnosti poté, co již byla podána obžaloba.
9. Nejvyšší soud proto podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že k projednání stížnosti obviněného proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2026, č. j. VZV 1/2026-89, je příslušný Městský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2026
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu