Plný text
7 Tdo 1028/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2008 o dovolání obviněného J. U. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 23 To 1050/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 124/2007, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 23 To 1050/2007, ohledně obviněného J. U.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 1 T 124/2007, byl obviněný J. U. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., pod body 2), 3), 4) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 5) rozsudku účastenstvím ve formě pomoci k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 188a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák., tedy i za trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. 6 T 64/2007, který mu byl doručen a nabyl právní moci dne 19. 10. 2007, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců nepodmíněně. Podle § 35 odst. 2 tr. zák byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. 6 T 64/2007, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozeným a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození B. M. p. , a. s., a I. H. , odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného J. U. a odvolání spoluobviněného J. K. byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ohledně obviněných J. U. a J. K. v bodě 5) výroku o vině, ohledně obviněného J. K. v bodě 6) výroku o vině, a ve výrocích o uložených trestech u obou obviněných a dále ve výroku o náhradě škody poškozené Z. Z. , nar. [datum].
Krajský soud v Českých Budějovicích podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného J. U. i obviněného J. K. vinnými tím, že obviněný J. K. dne 2. 4. 2007 v době od 9:00 hod. do 11:00 hod. v Č. B. se záměrem získat majetkový prospěch, poté, co jej obviněný J. U. dovezl svým vozidlem k místu bydliště Z. Z. , obviněný J. K. navštívil za účelem zjištění, zda je doma, a když se vrátil do vozidla, sdělil obviněnému J. U. , že má v plánu odtud odcizit finanční hotovost, až jmenovaná opustí byt, proto z místa odjeli a asi po dvaceti minutách se navrátili, a zatímco obviněný J. U. čekal ve vozidle, obviněný J. K. vnikl za pomoci shodného klíče do bytu Z. Z. , který prohledal, přičemž z barové skříňky v obývacím pokoji odcizil finanční hotovost 12.000,- Kč a z hrnečku v kuchyňské lince finanční hotovost ve výši 100,- Kč, čímž způsobil poškozené Z. Z. , škodu ve výši 12.100,- Kč; dále tam obviněný J. K. odcizil doklady a náhradní klíče od vozidla z vlastnictví F. Z. , v úmyslu získat finanční prostředky následným prodejem vozidla, když na základě vědomosti obviněného J. K. o tom, že tento automobil je zaparkován v areálu provozovny firmy v Č. B. , P. , k tomuto byl obviněným J. U. odvezen a poté, co vozidlo pomocí shodného klíče otevřel, odjel obviněný J. U. s tímto vozidlem do části Č. B. , a to za účelem jeho následného prodeje obviněným J. K. , čímž způsobili majiteli vozidla F. Z. , škodu ve výši 167.000,- Kč, přičemž obviněný J. U. obdržel od J. K. částku 1.000,- Kč a dále částku 500,- Kč na nákup benzínu,
a obviněný J. K. se tohoto jednání dopustil, přestože byl rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 92/98, ze dne 27. 10. 1998, uznán vinným mimo jiné trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dnem 6. 8. 2004.
Obviněný J. U. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Krajský soud v Českých Budějovicích odsoudil obviněného J. U. podle § 188a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za tyto trestné činy a dále za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nedotčen, a za sbíhající se trestný čin šíření toxikománie podle § 188a odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2007, č. j. 6 T 64/2007-32, který byl obviněnému doručen dne 19. 10. 2007, k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák. současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2007, č. j. 6 T 64/2007-32, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2007, a současně zrušil všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému J. U. a J. K. povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené Z. Z. , bytem [adresa] škodu ve výši 12.100,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. U. prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání proti všem výrokům napadeného rozsudku, které se ho bezprostředně týkají, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovoláním napadl výrok o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství s obviněným J. K. podle § 9 odst. 2 tr. zák. v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněným J. K. Zpochybnil, že se dopustil těchto trestných činů, protože nebyl srozuměn se záměrem obviněného J. K. okrást vlastní babičku, poškozenou Z. Z. Poukázal na to, že Krajský soud v Českých Budějovicích své závěry o vině opřel o jeho výslech z přípravného řízení, z něhož dovodil, že obviněný J. U. byl zpraven o osobě poškozené, místě jejího okradení i způsobu provedení činu, nehodnotil však další důkazy, jednak jeho výpověď u hlavního líčení konaného dne 3. 10. 2007, jednak tzv. poslední slovo obviněného J. K. Z nich podle obviněného vyplývá, že mu obviněný J. K. řekl, že jde k babičce pro peníze a neřekl, že jde peníze ukrást, to se dozvěděl až poté, co se obviněný J. K. vrátil s penězi a klíči od auta. Obviněný J. K. mu jen řekl, že potřebuje „odvézt k babce pro peníze,“ a proto mu vyhověl.
Obviněný dále namítl, že z důvodu absence subjektivní stránky nelze jeho jednání kvalifikovat ani jako spolupachatelství k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Z provedených důkazů podle názoru obviněného plyne, že nevěděl, že obviněný J. K. nemá přístup do bytu poškozené Z. Z. zvlášť proto, že spoluobviněný J. K. disponoval klíči od jejího bytu. Za této situace si nemohl být vědom toho, že obviněný J. K. není oprávněn vstoupit do bytu poškozené, a proto nelze z jednání obviněného J. U. dovodit úmysl, který vyžaduje skutková podstata trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný je přesvědčen, že jeho jednání nenaplnilo žádný ze znaků skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a že ani nebylo článkem řetězu, jehož jednotlivé články by směřovaly ke spáchání tohoto trestného činu a působily by současně. Jeho jednání nelze označit ani za jakési „dělání zdi“.
Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2008, č. j. 23 To 1050/2007-279, a aby poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný naplnil uplatněný důvod dovolání právně relevantní námitkou. Neztotožnila se s právním názorem odvolacího soudu, který kvalifikoval jednání obviněného J. U. jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Uvedla, že jednání obviněného správně kvalifikoval soud prvního stupně jako pomoc k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Svůj právní názor odůvodnila následovně:
Pomoc není součásti společného jednání, které tvoří objektivní stránku téže skutkové podstaty a které přímo směřuje k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost pachatele, které nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. Charakter pomoci má i jednání obviněného J. U. , když dovezl obviněného J. K. k osobnímu automobilu majitele F. Z. a toto vozidlo poté odvezl na jím určené místo za účelem dalšího prodeje. Odvezení na místo činu nelze zahrnout do objektivní stránky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., neboť je to jednání, které jen činnost pachatele usnadňuje. Úmyslně tak tedy podpořil činnost pachatele, aniž by se podílel na jednání přímo směřujícím k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Proto nespáchal trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., ale jeho jednání naplnilo jen zákonné znaky pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ve skutkové větě není obsažen žádný skutkový údaj, z něhož by mohl obviněný J. U. dovozovat, že jde o neoprávněné vniknutí do bytu. Proto nelze kvalifikovat ani jako spolupachatelství na trestném činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., ale ani jako pomoc ke spáchání tohoto trestného činu, neboť takové jednání nebylo pokryto zaviněním. Obviněný J. U. pouze spoluobviněného J. K. na místo činu dovezl a byl informován o tom, za jakým účelem se před dům své babičky nechal spoluobviněný J. K. zavést, za což dostal odměnu ve výši 1.000,- Kč a částku 500,- Kč. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že obviněný J. U. podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. důvodně, neboť neměl být uznán vinným spolupachatelstvím podle § 9 odst. 2 tr. zák. na trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a na trestném činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., ale měl být uznán vinným pouze pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 23 To 1050/2007, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud se opakovaně zabýval ve své judikatuře otázkami spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. i účastenstvím ve formě pomoci k trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. Naproti tomu pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. není součástí společného jednání, které tvoří objektivní stránku téže skutkové podstaty a které přímo směřuje k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost pachatele. Z hlediska subjektivní stránky pomoc předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoli jen znaky skutkové podstaty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1466/2005). Pomocník tedy úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním trestného činu nebo v době trestného činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu.
Z ustálené judikatury též vyplývá, že spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. předpokládá jednak spáchání trestného činu společným jednáním, jednak úmysl k tomu směřující. O společné jednání v tomto smyslu jde mimo jiné tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímém provedení trestného činu, ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. č. 15/1967 Sb., č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. jako společné jednání dvou nebo více osob musí vždy naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu.
O spolupachatelství na trestném činu porušování domovní svobody podle § 238 tr. zák. může jít i tehdy, jestliže jeden z obviněných po dohodě s ostatními společníky se osobně neúčastní na vniknutí do domu nebo bytu jiného, ale v rámci rozdělení úkolů směřujících k úspěšnému provedení bytové krádeže hlídá před domem nebo bytem jiného, do něhož neoprávněně vniknou ostatní společníci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1992, sp. zn. 1 To 64/91).
Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním obviněného J. U. mimo jiné uvedl, že soud prvního stupně při hodnocení podílu obviněných J. U. a J. K. na spáchaném deliktu hodnotil v jejich prospěch absenci výslovné dohody obviněných na provedení činu, protože existence takové dohody se nepodává ze žádného z provedených důkazů. Dále uvedl, že soud prvního stupně neměl o pachatelství obviněného J. K. žádné pochybnosti, zatímco u obviněného J. U. zmíněný soud uzavřel, že byl na trestném jednání účasten jen formou pomoci.
Odvolací soud s poukazem na rozbor týkající se spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. naproti tomu dospěl k závěru, že obviněný J. U. byl srozuměn se záměrem spoluobviněného J. K. okrást uživatelku bytu, kterou předtím navštívil, společně s ním vyčkal, až uživatelka bytu z něj odejde a byl za svůj podíl na činu odměněn. Podle odvolacího soudu byl obviněný J. U. „současně vyrozumíván,“ že obviněný J. K. disponuje klíči od vozidla, které patří příteli jeho matky a po zmocnění vozidla se obviněný podílí na jeho prodeji (srov. č. l. 286 spisu). Z těchto zjištění učinil odvolací soud závěr, že jednání obviněného nelze posoudit jen jako pomoc k trestnému činu krádeže, ale jako spolupachatelství k trestnému činu krádeže podle § 9 odst. 2 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Dále učinil závěr o tom, že obviněný J. U. byl srozuměn s tím, že obviněný J. K. musel neoprávněně vstoupit do bytu poškozené, jestliže chtěl realizovat svůj záměr okrást poškozenou, že musel překonat překážku, jejímž účelem je zabránit takovému neoprávněnému vstupu. Byl tedy srozuměn s tím, že při činu, na němž se podílel, budou porušena nejen vlastnická práva poškozené, ale i zákonem chráněná nedotknutelnost jejího obydlí, domovní svoboda.
Z výše uvedených důvodů, pro porušení ustanovení trestního zákona odvolací soud zrušil výrok o vině v části 5) výroku o vině, a při nezměněných skutkových zjištěních kvalifikoval jednání obou obviněných jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. /u obviněného J. K. vzhledem k naplnění znaku zpětnosti i podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák./ a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (srov. č. l. 286 – 287 spisu).
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a je tak naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přisvědčil námitce obviněného, že nebyla jednoznačně prokázána subjektivní stránka obou trestných činů ani znaky spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Z tzv. skutkové věty napadeného rozsudku nelze dovodit, že by obviněný J. U. spáchal trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. Dosud učiněná skutková zjištění spíše vedou k závěru, že jednání obviněného mohlo naplnit zákonné znaky pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Stejně tak bylo jednání obviněného J. U. nesprávně posouzeno jako spolupachatelství k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Skutková věta neobsahuje žádný údaj, z něhož by obviněný J. U. mohl dovodit, že obviněný J. K. vnikl neoprávněně do bytu poškozené Z. Z. Nelze přitom přehlednout, že tzv. skutková věta rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2008 je obsahově naprosto shodná s tzv. skutkovou větou rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 1 T 124/2007, a odvolací soud při nezměněných skutkových zjištěních učinil jiné právní závěry týkají se kvalifikace výroku o vině pod bodem 5) rozsudku soudu prvního stupně.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že otázkou porušení trestního práva hmotného se zabýval též Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. II. ÚS 178/2000, který byl uveřejněn pod č. 190 ve sv. 20 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky. Vyslovil v něm následující právní názor: „Pokud v rámci stížnostního řízení Ústavní soud zjistí, že napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo k porušení trestního zákona tím, že skutkový stav věci zakládající pouhou pomoc ke spáchání dokonaného trestného činu loupeže spáchaného jiným byl právně kvalifikován jako spolupachatelství na tomto trestném činu, takové rozhodnutí zruší. Ústavní soud posoudí takový postup obecného soudu jako nepřípustnou analogii trestního zákona (§ 9 odst. 2 tr. zák.), která jde k tíži pachatele, neboť cestou této analogie se mu z hlediska viny přičítá přísněji trestná forma trestné součinnosti, než jaké se dopustil, popř. v důsledku toho i přísněji trestná forma trestného činu, tzv. trestný čin pokračující ve větším rozsahu, než jaký skutečně spáchal. Uvedeným postupem obecného soudu je dotčen nejen § 3 odst. 1 tr. zák. stanovící, že trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně, nýbrž i článek 39 Listiny základních práv a svobod zakotvující ústavní princip legality trestního práva, tzn. že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem, jenž analogii legis in malam partem vylučuje“.
Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného J. U. (když neshledal důvody pro jeho zrušení i ohledně obviněného J. K. , současně zrušil podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Českých Budějovicích podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc obviněného J. U. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí věci je tento soud podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto usnesení.
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2008 také samostatným usnesením tak, že podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. U. nebere do vazby.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek