Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníZrušenoKategorie C - standardní významTrestní4× citováno

Spisová značka

7 Tdo 40/2013

Téma · generováno AIZnaky pokusu těžkého ublížení na zdraví

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 23. 1. 2013Zpravodaj: JUDr. Petr HrachovecECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.40.2013.1
Další údaje

Shrnutí · generováno AI

Soudy uznaly obviněného vinným pokusem těžkého ublížení na zdraví při útoku nožem na dvě osoby. Nejvyšší soud jejich rozhodnutí zrušil, protože popis skutku dostatečně neuváděl konkrétní hrozbu těžké újmy ani úmysl ji způsobit. Věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 a § 145 odst. 1 tr. zákoníku musí skutková zjištění prokazovat, že poškozenému reálně hrozila těžká újma na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku a že úmysl pachatele k jejímu způsobení směřoval. Obecné tvrzení o pokusu bodnout do horní části těla či o úmyslu způsobit zranění bez konkrétního popisu útoku a jeho intenzity nepostačuje.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Aby mohl být skutek posouzen jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, musel by být výrok o vině založen na zjištění, že z jednání obviněného reálně hrozila poškozeným zranění odpovídající těžké újmě na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku a že úmysl obviněného směřoval ke způsobení takového zranění.
    Zobrazit v textu
  • Tímto zjištěním nemohla být naplněna subjektivní stránka zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, resp. jeho pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, protože tím není nijak vyjádřeno, že by úmysl obviněného směřoval ke způsobení takového zranění, které odpovídá vážné poruše zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku.
    Zobrazit v textu
  • Skutkový stav, tak jak ho zjistil Okresní soud v Mladé Boleslavi a jak z něho v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, nevykazuje znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

7 Tdo 40/2013-19

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2013 dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 9 To 376/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 8/2012 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 9 To 376/2012, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 3 T 8/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 3 T 8/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na tři léta. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi v podstatě v tom, že obviněný dne 2. 7. 2011 kolem 23,45 hodin v obci J. D., okr. M. B., na silnici k obci B. po požití alkoholických nápojů a předchozích slovních rozepřích a vzájemných potyčkách, které měl s dalšími čtyřmi osobami, přesně nezjištěným nožem, pravděpodobně tzv. steakovým nožem se zvlněným ostřím o délce 12 cm, s výkřiky, že všechny zabije, a se zřejmým úmyslem způsobit zranění napadl poškozeného R. H., kterého se pokusil bodnout do horní části těla, avšak poškozený útok odvrátil zvednutím ruky, vykrytím úderu a strhnutím obviněného na zem, kde ho obviněný úmyslně bodl do lýtka pravé nohy, a následně nožem, kterým mával nad hlavou, s výhrůžkou, že ji zabije, ohrožoval a snažil se bodnout poškozenou S. L., v čemž mu zabránil M. G. Podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi obviněný bodnutím do lýtka způsobil poškozenému R. H. zranění, které záleželo v řezně bodné ráně a které si vzhledem ke komplikacím při hojení vyžádalo léčení a pracovní neschopnost od 3. 7. 2011 do 4. 9. 2011.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 9 To 376/2012, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Na adresu obou rozhodnutí vytkl, že došlo k „nesprávnému právnímu posouzení skutku“. Tím uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i když to neuvedl výslovným odkazem na toto ustanovení. V mezích dovolacího důvodu obviněný namítl, že skutková zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi nejsou dostatečně jasná a konkrétní zejména v otázce směru a intenzity pokusu o bodnutí obou poškozených, takže neumožňují učinit právní závěr, že skutek byl pokusem těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. V souvislosti s tím, že posuzované jednání směřovalo proti dvěma osobám, namítl, že z rozsudku nelze dovodit, zda se jednalo o pokračující trestný čin nebo z jakého důvodu nelze věc posuzovat jako samostatné skutky a tedy i trestné činy. Mimo meze dovolacího důvodu obviněný uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Těmito námitkami prezentoval svou verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že sám byl napaden útokem hrozícím ze strany poškozeného R. H. a bránil se tomuto útoku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud z podnětu té části dovolání, v níž byly uplatněny námitky podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod, přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Pokusem je podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Těžkou újmou na zdraví se podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění a za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví některá z poruch zdraví uvedených v § 122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku.

Z toho, jak je konstruován a zdůvodněn výrok o vině, je zřejmé, že za těžkou újmu na zdraví soudy nepovažovaly zranění, které obviněný způsobil poškozenému na pravém lýtku. Toto zranění je tedy z hlediska použité právní kvalifikace skutku irelevantní.

Aby mohl být skutek posouzen jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, musel by být výrok o vině založen na zjištění, že z jednání obviněného reálně hrozila poškozeným zranění odpovídající těžké újmě na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku a že úmysl obviněného směřoval ke způsobení takového zranění.

Mezi skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku o vině není žádné zjištění, z něhož by bylo patrno, k jakým konkrétním a reálně hrozícím zraněním poškozených směřovalo jednání obviněného. Takové zjištění rozhodně nevyplývá z obecného konstatování, že obviněný se pokusil poškozeného R. H. bodnout „do horní části těla, tedy do míst, kde by poraněním mohlo dojít ke způsobení závažného zranění až k ohrožení života poškozeného“. Toto konstatování samo o sobě není nesprávné, ale pro svou všeobecnost nemůže obstát jako součást skutkových zjištění, která mají být obsahem výroku o vině, pokud není podloženo uvedením konkrétně zjištěných skutečností týkajících se způsobu provedení útoku a jeho intenzity, použité zbraně, směru vedení útoku, lokalizace zamýšleného zásahu na těle poškozeného a dalších okolností provázejících posuzovaný útok. Ze souhrnu těchto okolností pak lze usuzovat i na to, zda úmysl obviněného skutečně směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví. Ohledně razance útoku, síly, s jakou byl veden, a toho, proti které části těla poškozeného konkrétně směřoval, nejsou ve výroku o vině uvedena žádná bližší zjištění. Pokud jde o zbraň použitou k útoku, je obsahem výroku to, že obviněný vedl útok „nezjištěným nožem“ s dovětkem, že „pravděpodobně“ šlo o tzv. steakový nůž se zvlněným ostřím o délce 12 cm. Odůvodnění rozsudku je však formulováno tak, jako by byla jistota o tom, že obviněný skutečně použil tento tzv. steakový nůž. Je tu tedy očividný rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozsudku v otázce zbraně použité k útoku. K subjektivní stránce činu se ve výroku o vině vztahuje zjištění, že obviněný útočil na poškozeného „se zřejmým úmyslem způsobit zranění“. Tímto zjištěním nemohla být naplněna subjektivní stránka zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, resp. jeho pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, protože tím není nijak vyjádřeno, že by úmysl obviněného směřoval ke způsobení takového zranění, které odpovídá vážné poruše zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku. Jde o to, že ne každé zranění musí nutně být těžkou újmou na zdraví. Ve vztahu k té části výroku o vině, která se týká útoku obviněného proti poškozené S. L., je třeba konstatovat, že zde je uvedeno pouze zjištění, podle něhož obviněný „nožem v ruce .... ohrožoval a snažil se bodnout“ poškozenou. Toto zjištění je sotva podřaditelné pod zákonné znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nevyjadřuje nic, z čeho by bylo patrno, že poškozené reálně hrozilo zranění odpovídající vážné poruše zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku a že úmysl obviněného směřoval ke způsobení takového zranění. Okresní soud v Mladé Boleslavi v souvislosti s oběma útoky kladl důraz na slovní projevy obviněného, které zahrnovaly i výhrůžky zabitím. To, jakými slovními projevy obviněný provázel své jednání, má svůj význam, ale zároveň vyžaduje opatrné hodnocení, při kterém se musí vzít v úvahu celkový kontext posuzovaného incidentu. V dané věci šlo o jednání, jímž vyvrcholily předcházející vypjaté slovní rozepře a vzájemné fyzické potyčky mezi obviněným a nejméně čtyřmi dalšími osobami a obviněný byl pod vlivem alkoholu (1,57 promile), takže je jasné, že jeho sebekontrola nad slovními projevy byla snížená. Obviněný byl v situaci, kdy snadno pronášel tzv. silácká prohlášení, aniž to nutně muselo vyjadřovat jeho skutečný úmysl.

Skutkový stav, tak jak ho zjistil Okresní soud v Mladé Boleslavi a jak z něho v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, nevykazuje znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Napadené usnesení je tedy rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že své rozhodnutí opíral o tu část dovolání obviněného, která se vztahovala k otázce právního posouzení skutku, tak jak byl zjištěn oběma soudy, a že nijak nepřihlížel ke skutkovým námitkám obviněného, které stály mimo rámec dovolacího důvodu. Obviněný může tyto námitky uplatnit v řízení před soudy prvního a druhého stupně a tyto soudy jsou povinny se s nimi vyrovnat. Pokud obviněný namítal nejasnost výroku o vině z hlediska otázky, zda útoky proti oběma poškozeným byly posouzeny jako pokračování v trestném činu, je tato námitka bezvýznamná. Obviněný byl uznán vinným jedním pokusem trestného činu, a nikoli více pokusy, takže je jasné, že soudy posoudily oba útoky jako jeden pokračující skutek a tedy i jeden pokračující trestný čin, resp. jeho pokus.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2013

Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací