Plný text
7 Tdo 622/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. července 2003 v neveřejném zasedání o dovolání Nejvyšší státní zástupkyně v Brně, které podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 376/2002, v trestní věci obviněného F. P., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 102/2002, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
zrušuje.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 376/2002, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 T 102/2002, a podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodů uvedených v § 222 odst. 2 tr. ř. byla věc postoupena okresnímu úřadu k projednání jako přestupek.
Zrušeným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 10. 6. 2002 v 5:50 hodin v obci S., okr. H. K., řídil osobní motorové vozidlo Toyota Corola, červené barvy a na výzvu orgánů Policie ČR vozidlo zastavil, vystoupil z něho a vyměnil si místo se spolujezdcem na předním sedadle M. N., trvale bytem [adresa] . H. K., přičemž motorové vozidlo řídil přesto, že mu byl dne 19. 9. 2001 rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 6 T 54/2001-172, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2002, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků. Podle § 171 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem.
Proti usnesení odvolacího soudu podala v neprospěch obviněného řádně a včas dovolání Nejvyšší státní zástupkyně v Brně, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Předně odvolacímu soudu vytýká, že pokud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 13/87 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a použil stejnou argumentaci, nebyl tím akceptován účel novelizace ustanovení § 171 odst. 1 tr. zák., a to zákonem č. 171/1990 Sb. (správné č. 175/1990 Sb.), kdy byla podstatně rozšířena trestní odpovědnost za takto kvalifikované jednání, a to po zrušení zákona o přečinech č. 150/1969 Sb. Vzhledem k této skutečnosti je při posouzení závažnosti jednání pachatele nutno vycházet pouze z kritérií uvedených § 3 odst. 4 tr. zák. S odstupem času od vydání zmíněné judikatury byl zpřísněn postih těchto trestných činů jak s ohledem na zrušení zákona o přečinech, tak i v důsledku nárustu trestných činů v dopravě způsobených nerespektováním rozhodnutí státních orgánů a právních předpisů v dopravě vůbec. I ojedinělá jízda tak může být posouzena jako trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., zejména když nejde o mimořádnou jízdu za stavu tísně či krajní nouze. V daném případě je zřejmé, že zákaz řízení motorových vozidel není obviněným dodržován, o čemž svědčí jeho opakovaný postih z dřívějšího období. I když je obviněný stíhán pro jednu jízdu, nelze přehlédnout, že v pokračování v jízdě s vozidlem, které bylo technicky nezpůsobilé, mu zabránil zákrok příslušníků policie a tato skutečnost nemůže být hodnocena v jeho prospěch. Stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání tak koresponduje se stupněm narušení trestně právní ochrany tak, jak je vyžadována ustanovením § 171 odst. 1 tr. zák. Dále vytýká usnesení odvolacího soudu formální vady s tím, že nebylo předběžně posouzeno, zda by mohlo jít o přestupek a věc nebyla postoupena příslušnému orgánu. Navrhla proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a odvolacímu soudu přikázána věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Protože námitky dovolatelky ohledně nesprávného právního posouzení jednání obviněného jsou námitkami proti právnímu posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zabýval se dovolací soud opodstatněností těchto námitek a zjistil, že dovolání je důvodné.
Předně nutno uvést, že rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 13/87 Sb., na které odkazuje odvolací soud, se netýká ustanovení § 171 tr. zák. a vůbec předmětnou otázku neřeší (řeší problém ustanovení opatrovníka v případě trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák.). Odvolacím soudem použita formulace „soustavným a déle trvajícím řízením motorových vozidel …“ je použita např. v Komentáři k trestnímu zákonu (Panorama Praha 1980 str. 597) a to v souvislosti s tím, že takovéto jednání pachatele je trestným činem podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nelze jej posoudit pouze jako přečin podle § 7 písm. b) zákona o přečinech č. 150/1969 Sb. Pachateli přečinu tehdy hrozil trest odnětí svobody až na 6 měsíců, přičemž pachateli trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (v tehdy platném znění) trest odnětí svobody až na 5 let. Zrušením zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech (zákonem č. 175/1990 Sb. s účinností od 1. 7. 1990) došlo také k novelizaci ustanovení § 171 odst. 1 tr. zák., kde byla mj. trestní sazba z původních pěti let snížená na 6 měsíců odnětí svobody. Jednání pachatele spočívající v tom, že „vykonává činnost, která mu byla zakázána“ a které bylo obsaženo v ustanovení § 7 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech, byla po zrušení tohoto zákona uvedenou novelou zapracována do znění § 171 odst. 1 jako písm. b) tr. zák. Je tedy zřejmé, že jednání, které až do zrušení zákona č. 150/1969 Sb. o přečinech bylo pouze přečinem, se s účinností od 1. 7. 1990 stalo trestným činem. Nejvyšší státní zástupkyně tak důvodně namítá, že odvolací soud novelizaci ustanovení § 171 odst. 1 tr. zák. neakceptoval. Takovéto jednání je proto již obecně považováno za natolik společensky nebezpečné, že se jedná o trestný čin, pokud jiné okolnosti, které jsou např. uvedeny v dovolání, výrazně stupeň společenské nebezpečnosti nesnižují do té míry, že by o trestný čin nešlo (§ 3 odst. 2 tr. zák.) a mohlo by se jednat toliko a přestupek. V daném případě ale takovéto skutečnosti zjištěny nebyly a rozhodně mezi ně nepatří ty, o které mj. odvolací soud opřel své rozhodnutí („jediná krátkodobá jízda … de facto se s vozem pouze rozjel.“). Odvolací soud totiž zcela pominul, že podle zjištění soudu prvního stupně, s kterým se ztotožnil, obviněný zastavil vozidlo na výzvu orgánů Policie ČR. Řídil-li tedy obviněný dne 10. 6. 2002 motorové vozidlo přesto, že mu byl dne 19. 9. 2001 rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 54/2001, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2002, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků, naplnil tím všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Soud prvního stupně přitom správně zdůraznil, že obviněný byl již dvakrát soudně trestán, v jednom případě pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 201 tr. zák.) a v jednom případě pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí (§ 171 tr. zák.), přičemž z jeho evidenční karty řidiče vyplývá, že obviněný je značně neukázněným řidičem (16 záznamů v kartě řidiče). Navíc se trestné činnosti dopustil velice záhy (necelé 3 měsíce) po svém předchozím odsouzení pro shodnou trestnou činnost.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení skutku odvolacím soudem je nesprávné a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn opodstatněně. Současně je tak ve věci dán i druhý uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože soud odvolací rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, přestože se jedná o trestný čin. Je proto nadbytečné zabývat se dalšími formálním vadami napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, tak jak jsou vytýkány v dovolání a postačí konstatovat, že toto rozhodnutí řadou formálních vad trpí, a to zejména neuvedením popisu skutku ve výroku usnesení. Na základě uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš