Plný text
7 Tdo 686/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 9. 2002 o dovolání, které podal obviněný N. D. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 3 To 52/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 219/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. D. K. o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný N. D. K. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 3 To 52/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 5 T 219/2001. Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť i když toto ustanovení takto výslovně neoznačil, uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vadné řízení mu předcházející a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Rozsudkem Městského soudu v Brně byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě zjištění, že dne 24. 4. 2001 v odpoledních hodinách v B., O. 65, v prodejní kóji č. 11 areálu velkoskladu textilního zboží uváděl do oběhu obuv a textilní zboží neoprávněně označené ochrannou známkou firmy A., a to 133 párů obuvi, 274 párů ponožek, 652 ks triček s krátkým rukávem, 142 ks pulovrů, 137 ks polokošil, 69 ks bavlněných tepláků, 50 ks teplákových souprav, 68 ks šortek, 55 ks mikin, 25 ks kabel, 5 ks teplých šusťákových bund, a neoprávněně označené logem firmy N., a to 166 ks triček, 524 párů ponožek, 118 ks tepláků, 8 ks šusťákových bund, 9 ks batohů, 193 párů tenisek, 6 ks šusťákových souprav, ač právo k prodeji tohoto zboží nebylo firmou A. S. AG a firmou N. I. ETG uděleno.
Z námitek, které obviněný v dovolání uplatnil proti výroku o vině, odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitka uvedená v bodě 1 dovolání, tj. námitka, že v rozsudku je způsob spáchání skutku popsán pouhou citací z ustanovení § 150 odst. 1 tr. zák. slovy „uváděl do oběhu“, ale přesný popis konkrétního jednání rozsudek neobsahuje.
Trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou. Z tzv. právní věty výroku rozsudku je zřejmé, že Městský soud v Brně považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že pachatel uvede do oběhu výrobky neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému. Pokud jde o zákonný znak „uvede do oběhu“, v tzv. skutkové části výroku o vině Městský soud v Brně ve svém rozsudku v rozporu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř. neuvedl žádnou konkrétní skutkovou okolnost, která by tento zákonný znak naplňovala. Z odůvodnění rozsudku však je jasné, že Městský soud v Brně považoval tento zákonný znak za naplněný zjištěním, že obviněný předmětné zboží nabízel a prodával. Pokud to výslovně nebylo uvedeno v tzv. skutkové části výroku o vině, jde jen o neúplnost p o p i s u skutku a porušení p r o c e s n í h o ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. a nikoli o nesprávné h m o t n ě p r á v n í posouzení skutku, který by byl zjištěn tak, že by postrádal konkrétní zjištění skutkových okolností odpovídajících zákonnému znaku „uvede do oběhu“.
Nejde tedy o situaci, že by skutek, jak byl Městským soudem v Brně zjištěn, nenaplňoval zákonný znak „uvede do oběhu“ a že by proto byl nesprávně hmotněprávně posouzen jako trestný čin podle § 150 odst. 1 tr. zák., a evidentně jde jen o to, že Městský soud v Brně zjištěný skutek nedokonale popsal ve výroku o vině a porušil tak ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř.
Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, protože uvedená vada výroku o vině nespočívá v nesprávném právním posouzení skutku ani v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotněprávní posouzení skutku nelze dovozovat z toho, že skutek nebyl popsán zcela v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, když jinak je podle odůvodnění rozsudku evidentní, že soud zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu pokrývá. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K dalším námitkám obviněného, které byly uplatněny v bodech 2 až 5 dovolání, Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, protože jde o námitky směřující v celém rozsahu proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak při dokazování postupovaly a jaká zjištění z důkazů vyvodily. Tyto námitky jsou zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídají ani jinému dovolacímu důvodu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obsahově naplněn pouze takovými námitkami, které jsou založeny na tvrzení, že soudem zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Uvedený dovolací důvod není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů, včetně postupu ve vztahu k přítomnosti tlumočníka při jednotlivých úkonech.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec