Plný text
7 Tdo 757/2026-474
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2026 o dovolání obviněné B. K. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2026, sp. zn. 5 To 336/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 82/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné B. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 10. 2025, č. j. 6 T 82/2025-366, byla obviněná B. K. uznána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. c), d) tr. zákoníku, za který byla odsouzena podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Tento výkon trestu jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti dvou měsíců. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 3. 2026, č. j. 5 To 336/2025-412, z podnětu odvolání obviněné napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil a znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že byla obviněná B. K. uznána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byla odsouzena podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. 3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů dopustila obviněná v podstatě tím, že v době od 18. 1. 2022 do 2. 8. 2022, v úmyslu zastřít původ finančních prostředků získaných trestnou činností a v úmyslu zajistit možnost dále s těmito finančními prostředky nakládat bez trestněprávního rizika, jako majitelka a disponentka bankovních účtů inkasovala na tyto bankovní účty finanční prostředky v celkové výši 1 004 666,50 Kč vylákané podvodným jednáním neznámého pachatele a mající povahu výnosů z trestné činnosti páchané na území České republiky. S těmito finančními prostředky, se kterými na základě pokynů nezjištěné osoby či osob vydávajících se za Ch. B., W. P. a A. E. dále nakládala způsobem výrazně ztěžujícím jejich dohledání a vrácení oprávněným vlastníkům, když je vybírala z bankomatu, přičemž si ponechala finanční hotovost ve výši 56 458 Kč jako vzniklé náklady a odměnu za tuto činnost, a následně prostřednictvím bitcoinmatů vkládala vybrané finanční prostředky na různé bitcoinové peněženky v celkové výši 948 208,50 Kč, celkem tedy získala prospěch ve výši 1 004 666,50 Kč (ve výši 56 458 Kč pro sebe a ve výši 948 208,50 Kč pro jiného) a uvedeným jednáním umožnila neznámému pachateli, aby zakryl zdroj a znesnadnil vyhledání zdroje peněz, které byly výtěžkem z trestné činnosti neznámého pachatele, a to vše bez základní obezřetnosti, které byla schopna a kterou byla povinna vynaložit. A tedy takto zastírala původ věci, která je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky, zejména tím, že utajovala její skutečnou povahu, umístění, pohyb, nakládání s ní, vlastnické nebo jiné právo k ní a spáchala takový čin ve vztahu k věci, která má větší hodnotu a získala takovým činem dílem pro sebe a dílem pro jiného značný prospěch.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, jímž napadla výrok o vině i výrok o trestu. Odkázala na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že rozhodná skutková zjištění týkající se jejího zavinění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že soudy bezdůvodně neprovedly podstatné důkazy. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadila výhrady proti právnímu posouzení původu části peněžních prostředků, naplnění znaku značného prospěchu a posouzení svého zavinění jako úmyslného. 5. Obviněná vytkla soudům, že do skutku zahrnuly čtyři platby v celkové výši 159 000 Kč, a to tři platby od jedné osoby ve výši 88 000 Kč, 25 000 Kč a 24 000 Kč a jednu platbu od další osoby ve výši 22 000 Kč, aniž ve skutkové větě nebo v odůvodnění konkretizovaly zdrojový trestný čin, z něhož měly tyto prostředky pocházet. Podle dovolatelky výpisy z účtu prokazují pouze uskutečnění převodů, nikoli trestný původ příslušných prostředků. 6. Dovolatelka odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 6 Tdo 1101/2024, podle něhož musí být bezpečně zjištěno, že legalizovaná věc byla získána trestným činem, a z rozhodnutí musí být patrné, jakým trestným činem se tak stalo. Nepostačuje pouhé podezření ze spáchání blíže neurčené trestné činnosti. Z toho dovodila, že uvedené čtyři platby nelze zahrnout do výpočtu prospěchu. Po odečtení 159 000 Kč by podle dovolatelky činil prospěch 845 666,50 Kč, takže by nebyla dosažena hranice značného prospěchu. Jednání by proto mohlo být nanejvýš posouzeno podle § 216 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jako získání většího prospěchu. 7. Další okruh námitek založila obviněná na tvrzení, že sama byla obětí romantického podvodu. Osoby, s nimiž komunikovala prostřednictvím seznamovací aplikace, měly postupně vybudovat její emoční závislost, využívat odpírání kontaktu, citové vydírání, urážky a vyhrožování zveřejněním intimních fotografií. Podle dovolatelky soudy význam těchto manipulačních technik nedostatečně zohlednily při posouzení jejího vnitřního vztahu k legalizovaným prostředkům. Za zjevně rozporný s provedenými důkazy označila závěr odvolacího soudu, že po předchozí zkušenosti s podvodem již byla vůči další osobě obezřetná a neposkytla jí vlastní prostředky. Namítla, že této osobě ve skutečnosti zaslala část svých úspor, prostředky získané zrušením penzijního připojištění i peníze z úvěru, celkem přibližně 124 000 Kč, a poskytla jí rovněž přístupové údaje ke svým internetovým účtům. Podle dovolatelky tyto okolnosti potvrzují, že podvodníkovi skutečně důvěřovala. 8. Dovolatelka dále namítla, že její výroky o možném použití „voodoo“, hypnózy či transcendentálního vlivu vyvolávaly pochybnosti o jejím duševním stavu v době činu. Soudy proto podle ní měly její rozpoznávací a ovládací schopnosti objasnit znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, případně psychologie. V této souvislosti vytkla odvolacímu soudu, že neprovedl zprávu psycholožky pouze proto, že nebyla podepsána, aniž obhajobu vyzval k odstranění nedostatku, a že jako nadbytečný zamítl návrh na opatření odborného vyjádření a výslech odborníka zabývajícího se kybernetickou kriminalitou a manipulačními postupy romantických podvodníků. Obviněná uzavřela, že věděla o možnosti protiprávního původu prostředků, avšak v důsledku použitých manipulačních technik bez přiměřených důvodů spoléhala, že takový následek nenastane. Její zavinění proto mělo být posouzeno jako vědomá nedbalost a skutek kvalifikován jako legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 tr. zákoníku. 9. Konečně dovolatelka namítla, že soudy nedostatečně přihlédly k její součinnosti s orgány činnými v trestním řízení, k bezúhonnosti, lítosti, vlastnímu poškození a k tomu, že jednala pod vlivem citové závislosti. Nesouhlasila ani s hodnocením jejího setrvání na obhajobě jako okolnosti svědčící v její neprospěch. 10. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Dále, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně v potřebném rozsahu k novému projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah dovolacích námitek. Poukázal na to, že obviněná v podstatné části opakuje obhajobu uplatněnou již před soudy nižších stupňů, podle níž se jednání dopustila pod vlivem osoby vystupující pod jménem A. E. v rámci takzvaného romance scam, a nebyla proto alespoň srozuměna s tím, že přijímané a dále převáděné peněžní prostředky mohou pocházet z trestné činnosti. Podle státního zástupce se soudy obou stupňů s touto obhajobou dostatečně vypořádaly a jejich závěry o nepřímém úmyslu obviněné jsou založeny na konkrétních objektivních okolnostech jejího jednání. 12. K námitkám podřazeným pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněná nevymezila zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Její odkazy na úřední záznamy o podaných vysvětleních nepovažoval za relevantní, protože takové záznamy nebyly a za daných podmínek ani nemohly být důkazem použitelným při rozhodování soudu. Pokud obviněná tvrzení o ovlivnění své mysli zopakovala ve výpovědi v hlavním líčení, soudy se s nimi podle státního zástupce zabývaly jako se součástí její obhajoby. Samotná tato tvrzení podle něj nezakládala objektivní pochybnosti o příčetnosti obviněné ani povinnost opatřit znalecký posudek z oboru psychiatrie. Za opomenutý důkaz podle státního zástupce nelze považovat znalecký posudek k duševnímu stavu obviněné, protože provedení takového důkazu nebylo v řízení před soudy navrženo a potřeba znaleckého zkoumání nevyplynula ani z ostatních zjištěných skutečností. Obviněná nadto v hlavním líčení na dotaz soudu žádné návrhy na doplnění dokazování neuplatnila a znalecký posudek nenavrhla ani v písemném odvolání. Státní zástupce připomněl, že otázku rozpoznávacích a ovládacích schopností posuzuje znalec z oboru psychiatrie, nikoli samostatně znalec z oboru klinické psychologie. 13. Odvolací soud se podle státního zástupce dostatečně vypořádal také se dvěma skutečně uplatněnými návrhy na doplnění dokazování. Listinu označenou jako zpráva psycholožky odmítl pro nedostatečnou vypovídací hodnotu a odborné vyjádření, případně výslech výzkumného pracovníka kybernetické kriminality, posoudil jako nadbytečné. Takové důvody odpovídají judikatorně uznávaným případům, v nichž soud není povinen navržený důkaz provést. Nešlo proto o nedůvodně neprovedené podstatné důkazy ve smyslu třetí varianty § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněná tvrdila, že ve skutkové větě nebyla u čtyř plateb přijatých od osob vystupujících pod jmény H. B. V. a T. T. T. vymezena predikativní trestná činnost, státní zástupce její výhradu nepovažoval za důvodnou. Podle něj je související podvodné jednání v popisu skutku výslovně zachyceno, a výrok o vině proto netrpí vadou, která by bránila použití kvalifikované skutkové podstaty podle § 216 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. 14. Námitku, že obviněná nejednala v nepřímém úmyslu, státní zástupce označil za právně relevantní z hlediska § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak za neopodstatněnou. Zdůraznil, že úmysl pachatele legalizace výnosů z trestné činnosti může být dovozován z objektivních okolností. V posuzované věci podle něj o srozumění obviněné svědčila zejména její předchozí zkušenost s obdobným podvodem, přijímání plateb od většího počtu neznámých osob bez ověřitelného právního důvodu, převody přes více bankovních účtů, výběry hotovosti, následné vklady do anonymních bitcoinových peněženek a skutečnost, že si část prostředků ponechávala. Tyto okolnosti podle státního zástupce odůvodňují závěr, že obviněná věděla o možnosti trestného původu peněz a byla s jejich dalším zastíráním srozuměna. Výhrady proti hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností podle státního zástupce neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. Obviněná navíc v tomto směru napadala způsob ukládání trestu soudem prvního stupně, ačkoli jeho výrok o trestu byl odvolacím soudem zrušen a nahrazen novým výrokem. Státní zástupce proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání. 15. Po podání vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství obviněná prostřednictvím obhájce zaslala repliku, v níž setrvala na argumentaci uplatněné již v dovolání. Zdůraznila zejména, že soudy ani státní zástupce podle jejího názoru dostatečně nezohlednili specifika tzv. romantických podvodů a jejich dopad na psychiku obětí, v důsledku čehož měly být opomenuty významné okolnosti vztahující se k její subjektivní stránce. Opětovně namítla, že informace zachycené v úředních záznamech o podaném vysvětlení měly být podnětem k doplnění dokazování, že soudy měly provést navrhované důkazy týkající se jejího psychického stavu a mechanismů manipulace používaných pachateli romantických podvodů a že závěr o jejím nepřímém úmyslu byl učiněn předčasně. Rovněž setrvala na výhradě, podle níž není dostatečně objasněna souvislost části plateb přijatých od osob H. B. V. a T. T. T. se soudy označenou zdrojovou trestnou činností. Tato replika však ve své podstatě pouze rozvádí a podporuje námitky již obsažené v dovolání.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak dopadá na případy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím zásadně nelze dosáhnout nového hodnocení důkazů, není-li současně naplněna některá z vad výslovně předpokládaných v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 19. Úvodem je potřeba akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoliv důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
20. Obviněná uplatnila první a třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Její námitky je proto třeba posoudit odděleně podle toho, zda směřují proti skutkovým zjištěním a rozsahu dokazování, nebo zda zpochybňují právní posouzení skutku, zejména naplnění subjektivní stránky trestného činu.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. K povaze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba zdůraznit, že přezkum dovolacím soudem není určen k obecnému přehodnocení důkazů ani k nahrazení skutkových závěrů soudů nižších stupňů skutkovou verzí obviněného. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice umožňuje omezený zásah do skutkových zjištění, avšak pouze tehdy, jestliže jde o vady týkající se rozhodných skutkových zjištění. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023 (uveřejněné pod č. 19/2023 Sb. rozh. tr.) zdůraznil, že uvedený dovolací důvod nemůže být naplněn tvrzením vad skutkových zjištění, která nejsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu. 22. První varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dána tehdy, jsou-li rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Neumožňuje však dovolacímu soudu, aby bez existence takového kvalifikovaného rozporu znovu hodnotil jednotlivé důkazy, nahrazoval jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů vlastním hodnocením nebo upřednostnil skutkovou verzi obviněné jen proto, že je pro ni příznivější. 23. Třetí varianta téhož dovolacího důvodu dopadá na případy, v nichž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ne každé nevyhovění důkaznímu návrhu proto zakládá dovolací důvod. Soud není povinen provést všechny navržené důkazy, musí se však návrhem zabývat a jeho neprovedení věcně a přezkoumatelně odůvodnit. O opomenutý důkaz jde zejména tehdy, jestliže soud konkrétní důkazní návrh zcela pominul nebo jej odmítl bez důvodu odpovídajícího povaze navrženého důkazu a jeho významu pro rozhodnutí. 24. Obviněná spatřuje pochybení soudů nejprve v tom, že navzdory jejím tvrzením o mimořádném psychickém ovlivnění osobou vystupující pod jménem A. E. nepřistoupily ke znaleckému zkoumání jejího duševního stavu. Poukazuje přitom zejména na své výroky o působení kouzla voodoo, transcendentálním vlivu a bezvýhradném podřízení se této osobě. Tato námitka ovšem není důvodná. Pokud obviněná odkazuje na obsah úředních záznamů o podaném vysvětlení, přehlíží rozdíl mezi poznatkem obsaženým v přípravném spise a důkazem provedeným před soudem. Úřední záznam o podaném vysvětlení obviněné nebyl důkazem, jehož obsah by mohl být bez splnění zákonných podmínek použit jako podklad skutkových zjištění. Nemůže proto sám o sobě založit tvrzený zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů. 25. Obviněná v replice namítla, že se nedovolává použití úředních záznamů jako důkazu, nýbrž toho, aby informace v nich zachycené vedly k doplnění dokazování. Ani této výhradě však nelze přisvědčit. Nepoužitelnost úředního záznamu jako důkazu sice sama o sobě nevylučuje, aby orgány činné v trestním řízení z informací v něm obsažených vycházely při úvaze o dalším procesním postupu, neznamená to však, že každé tvrzení zaznamenané při podání vysvětlení zakládá povinnost provádět další dokazování. Taková povinnost vzniká pouze tehdy, pokud z dosavadních poznatků vyplývají konkrétní a objektivně podložené okolnosti způsobilé vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů významných pro rozhodnutí. V projednávané věci však informace, na něž obviněná odkazuje, představovaly pouze její vlastní verzi skutkového děje a nebyly provázeny takovými objektivními skutečnostmi, které by samy o sobě vyvolávaly potřebu dalšího dokazování ve směru tvrzené nepříčetnosti, zmenšené příčetnosti či absence úmyslného zavinění. Nelze proto dovodit, že by soudy porušily svou povinnost objasnit skutkový stav tím, že na základě těchto tvrzení dále nerozšiřovaly dokazování. 26. Tvrzení o psychickém ovlivnění přitom nezůstala soudům neznámá. Obviněná je uplatnila v rámci své obhajoby a soudy je hodnotily v souvislosti s ostatními zjištěnými okolnostmi. Z obsahu rozhodnutí nevyplývá, že by byly zjištěny konkrétní projevy duševní poruchy nebo jiné objektivní skutečnosti vyvolávající důvodné pochybnosti o zachování jejích rozpoznávacích či ovládacích schopností v době činu. Samotné neobvyklé vysvětlení vlastního jednání, založené na subjektivním přesvědčení o mimořádném psychickém či transcendentálním vlivu jiné osoby, ještě bez dalšího neznamená, že orgán činný v trestním řízení musí postupovat podle § 116 odst. 1 tr. ř. Významné je rovněž to, že provedení znaleckého posudku k duševnímu stavu obviněné nebylo v řízení před soudy navrženo. Takový posudek proto nelze označovat za opomenutý důkaz ve smyslu třetí varianty § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Povinnost soudu opatřit znalecký posudek z úřední povinnosti by mohla vzniknout pouze tehdy, pokud by z dosavadních poznatků vyplynuly konkrétní pochybnosti o duševním stavu obviněné významné pro posouzení její příčetnosti. Ze záznamů o průběhu hlavního líčení nevyplývá, že by obviněná nebo její obhájce navrhli opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ani že by navrhli provedení listiny obsahující vyjádření psycholožky. Takový návrh nebyl učiněn v žádném z protokolů o hlavním líčení. Znalecký posudek ani zprávu psycholožky proto nelze ve vztahu k řízení před soudem prvního stupně považovat za navržené a nedůvodně neprovedené podstatné důkazy ve smyslu třetí varianty § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 27. Ani obsah obhajoby, podle níž obviněná jednala pod vlivem citové vazby a manipulace, sám o sobě neukazuje na poruchu rozpoznávacích nebo ovládacích schopností ve smyslu § 26 tr. zákoníku. Citová závislost, důvěřivost, podřízení se tlaku jiné osoby nebo iracionální ekonomické jednání mohou být významné pro hodnocení motivace a zavinění, nelze je však bez dalších objektivních známek ztotožnit s duševní poruchou rozhodnou pro příčetnost. V projednávané věci nebyl zjištěn údaj o předchozí psychiatrické léčbě, poruše kontaktu s realitou, dezorientaci ani jiný konkrétní projev, který by ve spojení s průběhem jednání obviněné vyvolával důvodnou pochybnost o jejích schopnostech rozpoznat protiprávnost činu nebo své jednání ovládat. Dovolatelkou uváděné výroky proto bylo namístě hodnotit jako součást jejího zpětného vysvětlení motivace, nikoli bez dalšího jako objektivní indicii nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti. 28. Návrh na provedení zprávy psycholožky Mgr. M. Č. obhajoba uplatnila až v odvolacím řízení. Z hlediska tvrzeného opomenutí důkazu je proto rozhodný procesní postup odvolacího soudu. Odvolací soud tento návrh nepominul. Výslovně se jím zabýval a vysvětlil, že předložená listina nebyla opatřena podpisem označené zpracovatelky, takže nebylo možné ověřit její původ a autenticitu. Nešlo tedy o důkazní návrh, o němž by odvolací soud nerozhodl nebo který by v odůvodnění svého rozsudku ponechal bez povšimnutí. Odvolací soud uvedl konkrétní procesní důvod, pro který předložený dokument nepovažoval za způsobilý listinný důkaz. Podstata třetí varianty § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom nespočívá v tom, že soud musí vyhovět každému důkaznímu návrhu, ale v zákazu nedůvodného neprovedení navrženého podstatného důkazu. 29. Námitce, že měla být vyzvána k odstranění absence podpisu, nelze přisvědčit. Trestní řád neukládá soudu obecnou povinnost zajišťovat za procesní stranu formální dokončení listiny, kterou tato strana předkládá jako důkaz, ani nahrazovat její aktivitu při opatřování jí navrhovaného důkazního prostředku. Obviněná byla v řízení zastoupena obhájcem a měla možnost předložit listinu, jejíž původ a autorství bylo možné ověřit, případně navrhnout výslech její zpracovatelky. Samotná skutečnost, že se obviněná dozvěděla o důvodu neprovedení listiny až z písemného odůvodnění rozsudku, nezakládá zjevný rozpor ani nedůvodné neprovedení podstatného důkazu. Podstatné je, že odvolací soud návrh zaznamenal, rozhodl o něm a sdělil konkrétní důvod svého postupu. Nešlo proto o opomenutý důkaz v judikatorním smyslu.
30. I kdyby však odvolací soud obhajobě umožnil odstranit pochybnost o autorství listiny, nemohla by tato okolnost sama o sobě změnit výsledek řízení. Podle vymezeného důkazního účelu šlo o zprávu osoby poskytující obviněné psychologické poradenství, nikoli o znalecký posudek zaměřený na její duševní stav v době činu. Dovolání současně nekonkretizuje, jaké odborné zjištění obsažené ve zprávě mělo přímo vyvracet rozhodné skutkové závěry o vědomostní a volní složce zavinění. Procesní výhrada proti způsobu odmítnutí listiny proto nemůže obstát pouze na absenci výzvy k doplnění podpisu; rozhodující je také její tvrzený obsah a způsobilost ovlivnit rozhodná skutková zjištění, které dovolatelka v potřebné míře nevymezila. 31. Zprávu psycholožky je současně třeba odlišit od znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Otázku zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností pachatele v době činu posuzuje znalec z oboru psychiatrie. Listinná zpráva osoby poskytující obviněné psychologické poradenství proto sama o sobě nepředstavovala znalecké posouzení příčetnosti obviněné. Povinnost opatřit znalecký posudek z úřední povinnosti by vznikla pouze tehdy, jestliže by z konkrétních objektivních okolností vyplynuly důvodné pochybnosti o duševním stavu obviněné v době činu. Takové pochybnosti však nelze založit pouze na jejím zpětném subjektivním vysvětlení, že na ni pachatel mohl použít voodoo, hypnózu, juju nebo jiný transcendentální vliv. Soudy tato vyjádření posoudily v kontextu její obhajoby, ostatních částí její výpovědi i konkrétního způsobu jednání. Nezjistily přitom projevy svědčící o duševní poruše, která by mohla ovlivňovat její rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. 32. Jestliže tedy znalecký posudek ani zpráva psycholožky nebyly navrženy v hlavním líčení, potřeba psychiatrického zkoumání nevyplynula z objektivně zjištěných okolností a odvolací soud se návrhem na provedení nepodepsané listiny uplatněným až v odvolacím řízení výslovně zabýval, není třetí varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněna. 33. Jiná je procesní situace u návrhu na opatření odborného vyjádření a výslech Y. A. Tento návrh obhajoba v odvolacím řízení řádně uplatnila, odvolací soud jej však zamítl jako nadbytečný. Ani v tomto případě nejde o důkaz opomenutý. Odvolací soud vysvětlil, že obecná charakteristika manipulačních technik používaných při romantických podvodech nemůže změnit závěr vycházející z konkrétních okolností jednání obviněné. Navrhovaný důkaz mohl objasnit obecnou povahu metod pachatelů této trestné činnosti, nemohl však bez individuálního odborného vyšetření obviněné podat závěr o jejím konkrétním duševním stavu v době činu ani o zachování jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností. Nemohl rovněž nahradit hodnocení konkrétních okolností významných pro zjištění jejího vztahu k původu přijímaných peněžních prostředků. Odvolací soud proto neprovedení tohoto důkazu odůvodnil způsobem odpovídajícím jeho povaze a zamýšlenému důkaznímu účelu.
34. Navržený důkaz tedy směřoval především k potvrzení obecné odborné teze, že pachatelé romantických podvodů používají účinné manipulační postupy a že jejich oběti mohou jednat proti vlastním zájmům. Tuto obecnou možnost však odvolací soud nepopřel. Spornou otázkou nebyla existence takových technik, nýbrž konkrétní vědomost a srozumění obviněné ve vztahu k původu cizích peněžních prostředků a ke způsobu jejich dalšího převádění. Bez individuálního vyšetření obviněné a bez odborné způsobilosti posuzovat její duševní stav v době činu nemohl navrhovaný svědek tuto rozhodnou otázku zodpovědět. Zamítnutí návrhu jako nadbytečného proto neznamenalo předem učiněné odmítnutí obhajoby, ale vycházelo z rozdílu mezi obecnou charakteristikou podvodného schématu a dokazováním konkrétního psychického vztahu obviněné k posuzovanému jednání. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 35. Obviněná dále namítla, že ve vztahu ke čtyřem platbám přijatým od osob H. B. V. a T. T. T. nebylo ve skutkové větě ani v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů konkretizováno, z jakého podvodného jednání tyto peněžní prostředky pocházely. Podle jejího názoru proto nebyl dostatečně vyjádřen znak, že šlo o výnos z trestné činnosti. Uvedený nedostatek se měl následně promítnout také do nesprávného závěru o získání značného prospěchu podle § 216 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Takto formulovaná námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dovolatelka nezpochybňuje pouze rozsah dokazování či způsob hodnocení jednotlivých důkazů, ale namítá absenci skutkového podkladu pro naplnění zákonného znaku, že legalizované peněžní prostředky byly výnosem z trestné činnosti. Námitka však není důvodná. 36. Dovolatelce lze přisvědčit potud, že ve výčtu jednotlivých zdrojových podvodů obsaženém ve skutkové větě nejsou osoby H. B. V. a T. T. T. samostatně uvedeny jako osoby poškozené zdrojovým trestným činem. Z toho však ještě nevyplývá, že ve vztahu k platbám, které tyto osoby uskutečnily, nebyl zjištěn jejich původ z trestné činnosti. Soudy nižších stupňů spojily uvedené platby s podvodným jednáním, jehož poškozenou byla T. H. Y. T. a které bylo prověřováno policejním orgánem, oddělením hospodářské kriminality v Lounech pod č. j. KRPU-80902/TČ-2022-04078. Z podkladů tohoto trestního řízení dovodily, že H. B. V. a T. T. T. neodesílali peněžní prostředky obviněné z vlastního právního nebo ekonomického důvodu, nýbrž tak činili na žádost uvedené poškozené v souvislosti s podvodnou legendou o vietnamském generálovi L. G. V., jejímž prostřednictvím od ní neznámý pachatel peněžní prostředky vylákal. 37. Okolnost, že platby byly technicky uskutečněny z účtů H. B. V. a T. T. T., tak nevylučuje, že šlo o peněžní prostředky získané podvodným jednáním vůči T. H. Y. T. Osoba majitele účtu, z něhož byla platba provedena, nemusí být totožná s osobou poškozenou zdrojovou trestnou činností. Pro právní posouzení podle § 216 tr. zákoníku je rozhodující původ majetkové hodnoty, nikoli pouze formální označení majitele účtu, z něhož byla převedena. Skutkovou větu je přitom nutno posuzovat jako celek. V její úvodní části je výslovně uvedeno, že peněžní prostředky přijaté na účty obviněné byly vylákány podvodným jednáním neznámého pachatele a měly povahu výnosů z trestné činnosti páchané na území České republiky. Navazující část skutkové věty následně konkretizuje podvod spáchaný vůči T. H. Y. T., jeho podvodnou legendu i trestní řízení vedené policejním orgánem v XY. Ve spojení s důkazními podklady tohoto řízení proto bylo dostatečně zjištěno, z jakého druhu trestné činnosti předmětné prostředky pocházely. 38. Pro naplnění znaků trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti není nezbytné, aby byl pachatel zdrojového trestného činu zjištěn nebo odsouzen. Musí však být bezpečně zjištěno, že legalizovaná věc byla získána trestným činem, a z rozhodnutí musí být patrné, o jakou zdrojovou trestnou činnost šlo. Tento požadavek byl v posuzované věci splněn, neboť soudy identifikovaly zdrojové jednání jako podvodné vylákání peněžních prostředků od T. H. Y. T. za použití smyšlené legendy a současně označily trestní věc, v níž bylo jednání prověřováno. Na tomto závěru nic nemění, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně byly při rekapitulaci výpisů z účtů jednotlivé platby uvedeny především datem, částkou a označením plátce. Výpisy z účtů nebyly jediným podkladem závěru o trestném původu prostředků, nýbrž dokládaly převodní stránku skutkového děje a ve spojení s podklady trestního řízení vedeného v XY umožňovaly přiřadit jednotlivé převody ke zdrojovému podvodu.
39. Protože také částky 88 000 Kč, 22 000 Kč, 25 000 Kč a 24 000 Kč představovaly výnos ze zdrojového podvodného jednání, nebyl důvod je z celkové výše prospěchu vylučovat. Jejich součet činí 159 000 Kč. Po jejich započtení spolu s ostatními příchozími platbami činil prospěch získaný obviněnou dílem pro sebe a dílem pro jiného celkem 1 004 666,50 Kč, takže byla překročena hranice značného prospěchu podle § 138 tr. zákoníku. Právní kvalifikace podle § 216 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku proto není namítanou vadou zatížena.
40. Další námitka obviněné, že její jednání mělo být posouzeno nejvýše jako nedbalostní, je právně relevantní z hlediska § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Není však důvodná. Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 tr. zákoníku je úmyslným trestným činem, přičemž postačuje nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Úmysl musí zahrnovat nejen samotné jednání, jímž pachatel zastírá původ věci, ale také jeho vědomost alespoň v podobě srozumění s možností, že tato věc pochází z trestné činnosti. Protože jde o vnitřní psychický vztah pachatele, lze jej zpravidla dovozovat z objektivních okolností případu, z povahy a opakovanosti jednání, způsobu nakládání s penězi, vysvětlení jejich původu a z chování pachatele před činem, v jeho průběhu a po něm. 41. Soudy nižších stupňů závěr o nepřímém úmyslu nezaložily pouze na vysokoškolském vzdělání obviněné nebo na obecném požadavku zvýšené obezřetnosti. Vycházely ze souhrnu konkrétních okolností. Obviněná měla předchozí zkušenost s obdobným podvodným jednáním, přijímala na více účtů opakované platby od osob, které osobně neznala, nezjišťovala jejich skutečný vztah k osobě požadující převody ani právní důvod plateb, peníze vybírala v hotovosti a následně je vkládala prostřednictvím bitcoinmatu do anonymizovaného prostředí kryptoměnových peněženek. Část přijímaných prostředků si navíc ponechávala. Tyto skutečnosti nelze posuzovat izolovaně, ale v jejich vzájemné souvislosti, a právě opakovanost operací, účast většího počtu neznámých plátců, absence srozumitelného ekonomického či osobního důvodu plateb, změna bezhotovostních prostředků na hotovost a jejich následný převod do kryptoměny představovaly natolik nápadné okolnosti, že umožňovaly závěr, podle něhož obviněná věděla o reálné možnosti trestného původu peněz. Jestliže přesto v převodech pokračovala, aniž by původ peněz ověřovala, a prováděla operace objektivně způsobilé ztížit zjištění jejich původu a dalšího pohybu, lze její vztah k následku posoudit jako srozumění ve smyslu § 15 odst. 2 tr. zákoníku. 42. Dovolatelce je třeba přisvědčit, že samotná formulace odvolacího soudu, podle níž další osobě neposkytla vlastní finanční prostředky, nevystihuje celý obsah její obhajoby, neboť tvrdila, že A. E. následně zaslala také vlastní úspory a prostředky získané z úvěru. Tato dílčí nepřesnost však nevyvrací nosné důvody závěru o zavinění. Podstatné je, že obviněná již na počátku komunikace rozpoznala obdobnost použité legendy s předchozím podvodem, věděla o počáteční nepravdivosti identity komunikačního partnera a přesto později přijímala od většího počtu neznámých osob částky, které v hotovosti vybírala a převáděla do kryptoměnových peněženek. Skutečnost, že podvodníkovi zasílala také vlastní peníze, podporuje tvrzení o její citové manipulaci, sama však nevylučuje, že současně vnímala reálnou možnost trestného původu peněz přicházejících od třetích osob. Pro závěr o naplnění § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku je rozhodující souhrn okolností vztahujících se právě k těmto cizím prostředkům, nikoli pouze její vztah k vlastním penězům. 43. Obhajoba založená na citové manipulaci uvedený závěr sama o sobě nevylučuje. Tvrzené přesvědčení obviněné, že pomáhá osobě v obtížné životní situaci, by mohlo vysvětlovat její motivaci a míru její ovlivnitelnosti. Nevysvětluje však věrohodně, proč na její účty zasílaly vysoké částky další neznámé osoby, proč nebyl původ těchto plateb ověřován a proč byly prostředky následně převáděny způsobem omezujícím jejich dohledatelnost. Motivace vycházející z citového vztahu se proto může s vědomím rizika trestného původu peněz překrývat. Od vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se nepřímý úmysl odlišuje zejména volní složkou. Závěr o vědomé nedbalosti by vyžadoval zjištění, že obviněná bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že porušení chráněného zájmu nezpůsobí. Obviněná však neuvádí žádné konkrétní okolnosti, o něž by takové spoléhání mohla reálně opřít. Osobu řídící převody osobně neznala, totožnost plátců ani důvod plateb neověřovala a neměla k dispozici právní či ekonomický podklad, který by mohl svědčit o legitimním původu prostředků. Její důvěra ve vzdáleného komunikačního partnera proto nepředstavovala konkrétní důvod, na jehož základě by mohla spoléhat, že cizí peněžní prostředky nepocházejí z trestné činnosti. Skutková zjištění soudů tudíž poskytují dostatečný podklad pro právní závěr, že obviněná věděla, že svým jednáním může napomáhat zastření původu peněz získaných trestným činem, a pro případ, že tomu tak je, byla s tím srozuměna. Právní posouzení jejího jednání jako úmyslného trestného činu proto nevykazuje namítanou vadu. 44. Při rozlišení nepřímého úmyslu od vědomé nedbalosti přitom nestačí pouze konstatovat, že obviněná neměla přiměřené důvody spoléhat na nezpůsobení následku. Absence takových důvodů je významnou indicií, závěr o srozumění však musí vycházet z celého zjištěného vztahu obviněné k možnosti trestného původu peněz. V tomto směru jsou rozhodné zejména kumulativně působící okolnosti: její bezprostřední předchozí zkušenost s obdobným podvodem, vědomost o nepravdivé identitě osoby řídící převody, opakované přijímání částek od neznámých třetích osob, chybějící ověřitelný důvod plateb, převod přes hotovost a bitcoinmaty a pokračování v tomto jednání navzdory vlastním pochybnostem a odporu k převádění vyšších částek. Z těchto zjištění lze dovodit nejen nedostatek spolehlivého důvodu k důvěře, ale také vědomé přijetí možnosti, že původ prostředků je trestný a že jejich převáděním bude zastřen. Tím je odůvodněna volní složka nepřímého úmyslu, nikoli jen vědomostní složka společná i vědomé nedbalosti. 45. Výhrady týkající se hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný dovolací důvod. Námitky proti druhu a výměře trestu lze zásadně uplatnit prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to tehdy, byl-li uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení nelze považovat samotný nesouhlas s tím, jak soud hodnotil jednotlivá kritéria rozhodná pro stanovení druhu a výměry trestu.
46. Nad rámec toho je třeba upřesnit, že soud prvního stupně setrvání obviněné na její obhajobě formálně neoznačil za přitěžující okolnost. Výslovně uvedl, že jinou přitěžující okolnost neshledal; pouze nepřiznal její součinnosti význam polehčující okolnosti, protože ji spojoval se snahou prosadit vlastní skutkovou verzi. Dovolací námitka proto v této části vychází z nepřesné interpretace odůvodnění. Ani případná výhrada proti nepřiznání polehčující okolnosti by však sama o sobě nespadala pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť nesměřuje proti hmotněprávnímu posouzení skutku ani proti jinému hmotněprávnímu posouzení, nýbrž proti úvaze o individualizaci trestu v mezích zákonné trestní sazby. 47. Obviněná navíc svou argumentaci vztahuje k hodnocení provedenému soudem prvního stupně, jehož výrok o trestu byl rozsudkem odvolacího soudu zrušen. Dovoláním přitom nelze napadat výrok, který byl pravomocně zrušen a nahrazen novým výrokem odvolacího soudu. 48. Odvolací soud přitom výrok o trestu nově založil na vlastním hodnocení osobních poměrů obviněné, její dosavadní bezúhonnosti, lítosti, ojedinělosti vybočení z řádného života a jen nevýrazného překročení hranice značného prospěchu. Uložil trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné sazby a jeho výkon podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Dovolání neuvádí, že by takto nově uložený trest byl druhem trestu, který zákon nepřipouští, nebo že by byl uložen mimo zákonnou trestní sazbu. Ani při posouzení dovolání podle jeho skutečného obsahu proto není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. 49. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolací námitky podřazené pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neprokazují zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy ani nedůvodné neprovedení navržených podstatných důkazů. Výhrady proti vymezení predikativní trestné činnosti a proti závěru o nepřímém úmyslu sice zčásti odpovídají § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nejsou však opodstatněné. Námitky vztahující se k hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností stojí mimo uplatněné i jiné zákonné dovolací důvody.
V.Závěr
50. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud dovolání obviněné B. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2026
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu