Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

7 Tdo 798/2026

Téma · generováno AINeoprávněný odběr elektřiny a stanovení škody

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.798.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Dovolání Krádež

Shrnutí · generováno AI

Obviněný byl odsouzen za dlouhodobý neoprávněný odběr elektřiny po zásahu do elektroměru. Namítal nepoužitelnost protokolů z kontrolních měření, nesprávně určenou škodu i nepřiměřenost trestu. Nejvyšší soud jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Protokoly o kontrolních měřeních provedených poškozenou společností nejsou procesně nepoužitelnými důkazy jen proto, že je v hlavním líčení objasnili jiní její zaměstnanci než osoby, které přístroje instalovaly; použitelnost vychází z § 89 odst. 2 tr. ř. Při určení škody z neoprávněného odběru elektřiny podle § 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. nepostačí samotný výpočet dle vyhlášky č. 359/2020 Sb.; soud má škodu co nejpřesněji individualizovat, zejména pomocí kontrolních měření a znaleckého posudku.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Trestní řád ostatně tuto skutečnost výslovně uvádí v § 89 odst. 2 tr. ř. Současně zásada volného hodnocení důkazů ( § 2 odst. 6 tr. ř. ) znamená, že orgány činné v trestním řízení nemají zákonem stanoveno, jaké množství důkazů je nezbytné provést k prokázání určitých skutečností, v zásadě ani jakého důkazního prostředku lze užít, a ani nejsou předem upravena kritéria pravdivosti jednotlivých důkazů a stanoveno, jak má být hodnocena důkazní síla určitého důkazu (srov. např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 164).
    Zobrazit v textu
  • Pro účely trestního řízení nicméně Ústavní soud dovodil, že ve věcech neoprávněného odběru elektřiny by vždy mělo být cílem trestních soudů v rámci možností co nejpřesněji zjistit, jaká byla způsobená škoda. Její výpočet na základě vyhlášky bez dalšího v trestních věcech nepostačuje, nýbrž by soudy měly vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny nebo výši škody, kterou by určil znalec a měly by provést výpočet spravedlivě a případně opatřit a provést takové důkazy, kterými by výši skutečné škody prokázaly nebo se jí v maximální míře přiblížily
    Zobrazit v textu
  • Nestanovil tak výši škody, resp. rozsah neoprávněného odběru výlučně na podkladě výše zmíněné vyhlášky, nýbrž maximálně zohlednil veškeré relevantní skutečnosti (zejména kontrolní měření skutečného odběru), jež souvisely s neoprávněným odběrem elektrické energie v objektu a individualizoval zjištění o množství neoprávněně odebírané elektřiny v žalovaném období.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

7 Tdo 798/2026-524

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2026 o dovolání obviněného M. R. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2026, sp. zn. 3 To 282/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 159/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 11 T 159/2024, byl obviněný M. R. uznán vinným zločinem krádeže podle „§ 205 odst. 4 tr. zákoníku“ a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb při výši denní sazby 2 500 Kč, tedy celkem 500 000 Kč, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

2. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 3. 2026, sp. zn. 3 To 282/2025, podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného zrušil v celém rozsahu a podle 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026. Za to ho odsoudil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku v témže znění k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu opět uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb při stanovení výše denní sazby ve výši 2 500 Kč, tedy celkem 500 000 Kč, a dále podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody. Podle § 256 tr. ř. pak zamítl odvolání státní zástupkyně.

3. Podle skutkových zjištění se obviněný zločinu dopustil jednáním spočívajícím v tom, že minimálně v době od 16. 11. 2021 do 30. 5. 2023 v rodinném domě na ul. XY XY v Brně, kde byl proveden neoprávněný zásah do zapojení měřící soupravy elektroměrového rozvaděče tak, aby elektroměr nezaznamenával spotřebu elektrické energie ve fázi L1 a ve fázi L3, ale pouze u fáze L2, neoprávněně odebíral elektrickou energii v celkovém množství 143,687 MWh, čímž způsobil provozovateli distribuční soustavy EG.D, a. s., se sídlem [adresa] Brno, který spoléhal na takovým zásahem neovlivněné fungování dotčeného technického zařízení, přímou škodu ve výši nejméně 2 213 377,19 Kč.

II. Obsah dovolání a vyjádření k němu

4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně dovoláním opřeným o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozsudek odvolacího soudu (i rozsudek soudu prvního stupně) je výsledkem skutkových zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, výsledkem nepoužitelných důkazů a výsledkem nesprávného právního posouzení věci. 5. Konkrétně namítl, že pro naplnění znaků zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku je podstatné, zda si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a zda tímto způsobil značnou škodu. Pokud jde o znak zmocnění se věci, pachatel v takovém případě svým aktivním jednáním věc odnímá z faktické moci držitele a převádí jí pod vlastní kontrolu s tím, že musí vědět, že jde o cizí věc. Pokud tedy bylo z jeho strany využito poškození elektroměru a on úmyslně odebíral elektřinu s vědomím takového poškození, muselo být v řízení prokázáno, že o poškození věděl a vědomě ho využíval. Soud prvního stupně učinil taková skutková zjištění (přejatá odvolacím soudem) v bodu 53 svého rozhodnutí a opíral se o kontrolní měření a o přehled spotřeby od roku 2013. 6. Soudy se tedy v tomto směru zabývaly jednak skutkovými zjištěními k průběhu spotřeby od roku 2013 a jednak skutkovými zjištěními ke kontrolním měřením. K prvnímu momentu učinily zjištění, že spotřeba elektrické energie od 2013 do 2017 stoupala, přičemž rostla z cca 5 na 12 MWh, v roce 2018 poklesla na cca 7 MWh a následně setrvala na úrovni 7 až 8 MWh do konce roku 2022. Obviněný k tomu namítl, že spotřeba za rok 2013 byla zkoumána pouze za půl roku, a tedy celková spotřeba mohla být až dvojnásobná a odpovídající spotřebám v následujících letech. Závěr o nárůstu spotřeby do roku 2017 je proto v přímém rozporu s provedeným dokazováním. Navíc odvolací soud dodal, že není podstatné, kdy k neoprávněnému zásahu do měřící soustavy došlo. 7. Za nepodložené pak považoval i skutkové zjištění, že poté, co byla dne 30. 5. 2023 odpojena elektrická energie do restaurace S. (odběrné místo), restaurace dále fungovala a odebírala energii ze zahrádek. Žádný důkaz prokazující takové skutečnosti v řízení proveden nebyl. Pokud tyto skutečnosti uváděli zaměstnanci poškozené ve svých výpovědích, nemají tato tvrzení oporu v jiných důkazech jako fotografiích, záznamu, ohledání místa činu. Takový postup odvolacího soudu lze podřadit pod hrubý rozpor s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a lze konstatovat nesprávné právní posouzení odvolacím soudem. 8. Pokud jde o druhý moment, tedy kontrolní měření provedená poškozenou společností, obviněný nesouhlasil se závěry soudů, že protokoly o instalaci kontrolních zařízení a další záznamy jsou způsobilými důkazy k prokázání průběhu a výsledků kontrolních měření. Průběh měření totiž ve svědeckých výpovědích popisovali zaměstnanci poškozené, kteří však kontrolní zařízení v místě neinstalovali. Obviněný tak neměl možnost ověřit skutečnosti uvedené v listinách, neměl možnost vyslechnout osoby, které instalovaly kontrolní zařízení, zjistit jejich odbornost, počet, kam měřící přístroje umístily, zda to zachytily na fotografiích, videu apod. Proto listiny nepovažuje za zákonný důkaz. 9. Dále obviněný kritizoval postup při způsobu výpočtu výše škody. Podle znaleckého posudku je část výše škody vypočtena na základě výsledků kontrolních měření a část výpočtem na základě vyhlášky. Odvolací soud sice uzavřel, že znalecký posudek je souladný se závěry obsaženými v nálezech Ústavního soudu pod sp. zn. I. US 668/15 a I. US 1676/15, které byly nicméně vydány v civilních řízeních a o použitelnosti výpočtu podle prováděcího předpisu v trestním řízení se nevyjadřují. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3363/14 pak poukazuje na to, že pouze zákon může stanovit, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit. V jeho případě byla škoda určena podzákonným právním předpisem, přičemž ve věcech neoprávněného odběru elektřiny by vždy mělo být cílem trestních soudů v rámci možností co nejpřesněji zjistit, jaká byla způsobená škoda. Její výpočet na základě vyhlášky bez dalšího v trestních věcech nepostačuje. 10. Nakonec měl obviněný za to, že uložený trest odnětí svobody v trvání 3 let je neadekvátní a nepřiměřeně přísný a k naplnění preventivního účelu trestního řízení by postačilo uložení vyššího peněžitého trestu. Z okolností případu nevyplývá, že by představoval zvýšené nebezpečí. Navíc pokud by se trestné činnosti skutečně dopustil tak, jak bylo predikováno, tedy že se tak stalo již dříve, než je popsáno ve skutkové větě, nešlo by ani o novou trestnou činnost páchanou ve zkušební době jiného odsouzení. Soudy také dostatečně nezkoumaly jeho osobu, vedení jinak řádného života, osobní a rodinné poměry, možnosti jeho nápravy atd. 11. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a sám rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby podle ustanovení § 226 písm. b), potažmo § 226 písm. c) tr. ř., případně aby po zrušení rozsudku přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z přesvědčivě odůvodněných skutkových zjištění je zřejmé, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a ustálil skutkový stav věci způsobem, který mu ukládá § 2 odst. 5 tr. ř. Státní zástupce považoval skutková zjištění soudů za odpovídající provedenému dokazování a pro stručnost na ně odkázal. Obviněný navíc v dovolání opakoval námitky, které uplatnil již v řízení o odvolání a jeho obhajoba byla v průběhu trestního řízení vyvrácena provedenými důkazy, zejména výpověďmi svědků D. Š., J. B., listinnými důkazy podrobně specifikovanými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jakož i odbornými vyjádřeními a znaleckým posudkem. 13. Pokud jde dále o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je zřejmé, že obviněný ve svých výhradách vychází z jiného skutkového stavu, než jaký měly za prokázaný soudy nižších stupňů, akcentuje skutková zjištění, která nejsou pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu určující, a naopak přehlíží ty, které jsou rozhodné. Takovou dovolací argumentaci však pod uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Shodné platí i v otázce dovolatelem rozporované výše způsobené škody, která má v provedených důkazech spolehlivou oporu. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není možné podřadit ani námitku nepřiměřeného trestu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod, který však obviněný ve svém dovolání neuvedl a svoji argumentaci o něj neopíral, může být naplněn jen ve stanovených specifických případech. Zásah dovolacího soudu by ve vztahu k trestu byl jinak výjimečně možný, pouze pokud by byl napadeným rozhodnutím uložený trest extrémně přísným, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený tak, že by to již představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Ani ve vztahu k ukládání trestu však státní zástupce pochybení soudů neshledal. 14. Pokud jde o to, že obviněný v dovolání uplatnil obsahově shodné námitky jako již uplatňoval po celé trestní řízení a oba soudy se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval rovněž Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Podle státního zástupce, pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. 15. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 16. V replice na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obviněný setrval na námitkách uplatněných v dovolání a nesouhlasil se závěry státního zástupce, které podle jeho názoru nesprávně redukují dovolací námitky na pouhé opakování odvolacích námitek a polemiku se skutkovými zjištěními. Obviněný měl nadále zato, že rozsudek odvolacího soudu (i rozsudek soudu prvního stupně) je výsledkem skutkových zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, výsledkem nepoužitelných důkazů i výsledkem nesprávného právního posouzení věci, přičemž zopakoval nosný obsah svých dovolacích námitek a trval na návrhu obsaženém v dovolání.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). 18. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. 19. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., aniž by pak vždy konkrétně podřadil jednotlivé argumenty pod jednotlivé uplatněné důvody. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. První alternativa je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí alternativu pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. 20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

21. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítal, že rozhodnutí soudů jsou výsledkem skutkových zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a výsledkem procesně nepoužitelných důkazů. Konkrétně v podstatě namítal nesprávné tvrzení soudů o stoupání spotřeby elektrické energie na adrese XY od roku 2013 až do roku 2017, dále nesouhlasil s tím, že soudy k prokázání jeho viny použily a hodnotily protokoly o kontrolních měřeních, a nakonec zpochybnil zjištěnou výši škody. Rovněž odmítl závěr odvolacího soudu o nerozhodnosti okamžiku provedení zásahu do rozvodné skříně a tvrzení o pokračující činnosti odběrného místa (restaurace) po ukončení dodávek elektrické energie.

22. Pod zmíněnou druhou alternativu, kterou tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů, Nejvyšší soud podřadil námitku obviněného, kterou brojil proti tomu, že protokoly o kontrolních měřeních nelze považovat za zákonné důkazy, resp. že nebyly způsobilými důkazy pro závěr o jeho vině. 23. K otázce případné procesní nepoužitelnosti důkazů lze konstatovat, že, jak již bylo výše naznačeno, jako procesně nepoužitelný je označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Pokud jde o použitelnost důkazu protokoly o kontrolních měřeních vypracovaných poškozenou společností, soud prvního stupně zcela správně uvedl, že jako důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Trestní řád ostatně tuto skutečnost výslovně uvádí v § 89 odst. 2 tr. ř. Současně zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) znamená, že orgány činné v trestním řízení nemají zákonem stanoveno, jaké množství důkazů je nezbytné provést k prokázání určitých skutečností, v zásadě ani jakého důkazního prostředku lze užít, a ani nejsou předem upravena kritéria pravdivosti jednotlivých důkazů a stanoveno, jak má být hodnocena důkazní síla určitého důkazu (srov. např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 164). S ohledem na uvedené nelze akceptovat tvrzení obviněného, že je nutné v podstatě bez dalšího odmítnout coby důkaz protokoly o instalaci kontrolních (měřících) zařízení, pokud průběh jejich měření ve svědeckých výpovědích popisovali odlišní zaměstnanci stále shodné poškozené společnosti, kteří kontrolní zařízení v místě neinstalovali. Tento fakt, který nebyl soudy (a nečiní tak ani Nejvyšší soud) zpochybněn, jistě může být v rámci hodnocení důkazů zohledněn, ovšem i s tím možným závěrem, že jeho reálná relevance je nevelká. Navíc ani obviněný na nějaký zásadní argument, který by přinášel náhled, že se zmíněné důkazy nachází v rozporu s výše zmíněným § 89 tr. ř., a tedy jsou nezákonné, neuvedl.

24. Nejvyšší soud tak jen nad rámec konstatuje, že protokoly o kontrolních měřeních byly předloženy poškozenou společností a v hlavním líčení provedeny jako důkaz s tím, že bylo zaměstnanci poškozené společnosti v hlavním líčení vysvětleno, jak kontrolní měření probíhala, jakých přístrojů bylo užíváno, kam přesně byly přístroje umístěny, přičemž hodnověrnost přístrojů byla rovněž doložena kalibrační zkouškou. Zaměstnanci poškozené společnosti jako svědci v hlavním líčení rovněž podrobně popsali průběh jednotlivých kontrolních měření (ze dne 16. 11. 2021, 24. 11. 2021 a 9. 1. 2023), krok po kroku, včetně výsledků, jež byly získány. Obviněný měl současně možnost se v hlavním líčení vyjádřit, jak k listinným důkazům – protokolům o kontrolních měřeních, tak k výpovědím svědků (J. B., D. Š.). Je zcela irelevantní, že nešlo o osoby, které konkrétní měřící kontrolní přístroje na místo osobně montovaly (o tom byl zapsán podrobný protokol). Rovněž je třeba zdůraznit, že s protokoly o kontrolních měřeních bylo nakládáno jako s dalšími důkazy ve věci provedenými, byly zejména soudem prvního stupně hodnoceny samostatně i ve vztahu s ostatními důkazy a byla ověřována jejich věrohodnost. Provedeným dokazováním (nikoli pouze na základě kontrolních měření, ale rovněž z výpovědí jmenovaných svědků, ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická mechanoskopie a elektrotechnika a výslechu znalce Ing. K. M. v hlavním líčení, znaleckého posudku z oboru energetika, elektrotechnika, odvětví energetika, ekonomika a výslechu znalce Ing. M. Š., Ph.D., soupisu elektrických spotřebičů nacházejících se v objektu atd.) pak vyšlo najevo, že v objektu, jehož vlastníkem je obviněný a který je restaurací a bytovými jednotkami, docházelo dlouhodobě k neoprávněnému odběru elektrické energie, tedy docházelo k vysokému rozdílu mezi kontrolními měřeními průtoku elektrické energie a fakturačním elektroměrem (vykazovanou spotřebou elektroměru). 25. Z výše uvedeného vyplývá, že se nelze ztotožnit s tvrzením obviněného, že protokoly o provedených kontrolních měřeních jsou nezákonným důkazem, jakož ani nemůže platit jeho závěr, že důkazy – protokoly, jsou procesně neúčinnými důkazy ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitka obviněného v tomto směru je zjevně neopodstatněná. 26. Obviněný ve svém dovolání dále označil za naplněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti brojil proti tomu, že soudy vycházely při svých závěrech o vině i z vykazované spotřeby elektrické energie v objektu v průběhu let 2013 až 2023, kterou obviněný považuje za rozporný důkaz s tím, že zejména uváděl, že spotřeba za rok 2013 byla měřena až od poloviny roku a při zaznamenání měření za celý rok by byla spotřeba dvojnásobná, resp. poukazoval na další užívání objektu, postup při zjišťování výše škody a související vyjádření odvolacího soudu. 27. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v roce 2013 byla skutečně vykazována spotřeba pouze od měsíce června (jak uvádí obviněný a jak vyplývá z tabulky na č. l. 136 tr. spisu), avšak tato skutečnost nemá vliv na celkové hodnocení průběhu spotřeby elektrické energie za uvedené období (bod 63 rozhodnutí soudu prvního stupně), neboť hodnocení soudu prvního stupně o stoupající a klesající tendenci spotřeby zůstává i bez roku 2013 v zásadě pravdivé. Tento důkaz svědčil zejména o tom, že fakturovaná spotřeba v objektu obviněného byla dlouhodobě vyšší, a poté od roku 2018 nereálně nízká, vzhledem k typu objektu, charakteru provozu (restaurace, bytové jednotky) a také k elektrickým spotřebičům umístěným v objektu. Nutno navíc zdůraznit, že obviněnému je kladeno za vinu toliko období od 16. 11. 2021 do 30. 5. 2023. 28. Relevanci nepřiznal Nejvyšší soud ani námitce obviněného, že nebylo žádným důkazem prokázáno, že by restaurace po odpojení dne 30. 5. 2023 dále fungovala a odebírala elektrickou energii ze zahrádek, neboť se jedná o námitku, které se nezakládá na pravdě; právě tuto skutečnost popisují svědci J. B. a D. Š. ve svých výpovědích v hlavním líčení (viz bod 48 rozhodnutí soudu prvního stupně), včetně popisu a identifikace konkrétní zahrádky, ke které byla restaurace následně také načerno připojena. Nicméně skutkové děje po 30. 5. 2023 opět nebyly obviněnému kladeny za vinu. 29. Dále k tomu Nejvyšší soud konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je jednak zřejmé, že se důsledně zabývaly námitkami obviněného v průběhu řízení a dostatečně na ně reagovaly a je evidentní, že obviněný důkazy, proti nimž brojí v dovolání, vytrhává z kontextu dalších ve věci provedených důkazů (některé provedené důkazy vůbec nezmiňuje a ignoruje). Takto Nejvyšší soud hodnotí i tvrzení obviněného, napadající tvrzení odvolacího soudu, podle něhož není podstatné, kdy k neoprávněnému zásahu do měřící soustavy došlo – uvedená citace obsahově navazuje na úvahu, že k neoprávněnému odběru energie docházelo s vysokou pravděpodobností před datem 16. 11. 2021, přičemž nebylo zcela přesně zjištěno, kdy byl proveden zásah do zapojení měřící soupravy. Soudy nicméně na základě provedeného dokazování zjistily, že do měřícího systému obviněného bylo nezákonně zasaženo, a dále vyhodnotily, že obviněný o této skutečnosti věděl a minimálně v období od 16. 11. 2021, kdy bylo provedeno první kontrolní měření (byl nainstalován první měřící přístroj) do 30. 5. 2023, kdy bylo odmontováno měřící zařízení obviněného, vědomě neoprávněně odebíral mnohonásobně vyšší množství elektrické energie, než za kterou platil, tedy využíval nezákonného zásahu do elektroměru (poškození elektroměru) a dlouhodobě z něj profitoval. K počátku tohoto již za vinu obviněnému kladeného děje je namístě připomenout, že 16. 11. 2021 byl k přívodu elektrické energie poškozenou namontován měřící přístroj, jenž byl za tři dny neoprávněně přemístěn na jiný přívod, další přístroj byl namontován 24. 11. 2021, přístroj (obsahující GPS) byl zanedlouho odcizen a vhozen do řeky, poté byla i instalována fotopast, která byla ovšem opět vzápětí znehodnocena; soudy přitom zcela logicky konstatovaly, že jedinou osobou, která mohla mít na takovém jednání (opakovaném, aktivním a operativně reagujícím na snahy poškozené) zájem, byl obviněný.

30. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na precizní odůvodnění rozhodnutí zejména soudu prvního stupně, ale i soudu odvolacího, kde neshledal v provedeném dokazování žádné rozpory. 31. Obviněný dále napadl výši způsobené škody, přičemž se opíral o nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14. 32. Ústavní soud v citovaném nálezu odkazoval na svou judikaturu, v níž se již dříve zabýval otázkou stanovení škody v případě neoprávněného odběru elektřiny (nález ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, či usnesení ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13). Poukázal na skutečnost, že v případech neoprávněného odběru elektrické energie zpravidla nelze zjistit přesné množství odebrané elektřiny. Pro tyto účely zákonodárce určil, že nelze-li vzniklou škodu určit, vypočítá se náhrada škody způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem [§ 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Tímto prováděcím předpisem byla v době významné z hlediska posuzování Ústavního soudu vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, účinná do 31. 1. 2016 (pozn. v nyní projednávané věci vyhláška č. 359/2020 Sb. o měření elektřiny, ve znění pozdějších předpisů). Pro účely trestního řízení nicméně Ústavní soud dovodil, že ve věcech neoprávněného odběru elektřiny by vždy mělo být cílem trestních soudů v rámci možností co nejpřesněji zjistit, jaká byla způsobená škoda. Její výpočet na základě vyhlášky bez dalšího v trestních věcech nepostačuje, nýbrž by soudy měly vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny nebo výši škody, kterou by určil znalec a měly by provést výpočet spravedlivě a případně opatřit a provést takové důkazy, kterými by výši skutečné škody prokázaly nebo se jí v maximální míře přiblížily. 33. Právě tak však soudy v nyní posuzované věci postupovaly, tedy jejich přístup byl ústavně konformním. Nepřistoupily k výpočtu škody bez dalšího na podkladě vyhlášky, ale soud prvního stupně přibral znalce Ing. M. Š., Ph. D., jemuž jako podklad primárně posloužily výsledky, které vyplynuly z kontrolních měření (informace o skutečném odběru elektrické energie), a pak až návazně právní předpisy. Nestanovil tak výši škody, resp. rozsah neoprávněného odběru výlučně na podkladě výše zmíněné vyhlášky, nýbrž maximálně zohlednil veškeré relevantní skutečnosti (zejména kontrolní měření skutečného odběru), jež souvisely s neoprávněným odběrem elektrické energie v objektu a individualizoval zjištění o množství neoprávněně odebírané elektřiny v žalovaném období. Nejvyšší soud nemá pochybnosti, že v trestní věci obviněného byla výše škody způsobená neoprávněným odběrem elektrické energie zjištěna jednak jako minimální, a zejména na podkladě znaleckého posudku takovým způsobem, aby se za daných okolností co nejvíce blížila škodě skutečné. Ani s touto námitkou obviněného tak nebylo možné se ztotožnit.

34. Námitky obviněného opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak jsou zjevně neopodstatněné. 35. Obviněný ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak již bylo zmíněno, s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci své argumentace však obviněný nijak konkrétně výslovně právní posouzení skutku (k čemuž zmíněný dovolací důvody primárně směřuje) kladeného mu za vinu nezpochybnil.

36. Obviněný nicméně nakonec brojil proti výroku o trestu s tím, že jde o trest nepřiměřeně přísný. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze – s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod však může být naplněn pouze v případech, kdy soudy uloží druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Takové tvrzení ovšem obviněný nepředkládá (a ani by pro něj nebyl dán podklad), resp. o tento dovolací důvod svoji argumentaci konkrétně neopírá. S odkazem na (obviněným výslovně tvrzený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze potom ve vztahu k výroku o trestu namítat jen pochybení v jiných případech porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, tedy např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Ani uvedené vady však obviněný netvrdil (a opět by pro to ani nebyl dán podklad). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku, resp. § 41 a § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, pak není možné v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 737/2015). 37. Lze dodat, že zásah dovolacího soudu by ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným tak, že by to již představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku, jímž je v nejkoncentrovanější podobě právě uložený trest. Nicméně ani při zohlednění tohoto výjimečně možného postupu v dovolacím řízení není namístě dovodit jakékoli pochybení. Soud prvního stupně (za akceptace soudem odvolacím) při stanovení druhu a výměry trestu přihlédl ke všem významným okolnostem a vyměřil trest, který jistě nelze považovat za nepřiměřeně přísný; to mimo jiné i s přihlédnutím ke zjištění, že se trestné činnosti dopustil v době podmíněného odsouzení uloženého stran předcházející trestné činnosti, ohledně čehož nemá smysl spekulovat (jak to činil obviněný v dovolání), jak by tomu bylo, pokud by se prokázalo, že o tzv. černém odběru věděl dříve a vzájemný časový poměr trestných činností by byl jiný – takový stav totiž nenastal, resp. je vůbec pochybné, pokud obviněný celou trestnou činnost popírá a pouze stran výroku o trestu tvrdí, že ji mohl páchat i po výrazně delší dobu. 38. S tvrzením obviněného, nepodřaditelným pod žádný dovolací důvod, by tak ani nebylo možné se ztotožnit.

V. Závěr

39. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného podřaditelné pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. shledal zjevně neopodstatněnými. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 40. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Radek Doležel předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací