Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

7 Tdo 818/2026

Téma · generováno AIZamítnutí nadbytečných důkazních návrhů obhajoby

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.818.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Dovolání Dokazování

Shrnutí · generováno AI

Obviněný namítal, že soudy nevyslechly svědky, kteří měli potvrdit jeho alibi. Nejvyšší soud uzavřel, že soudy výslechy řádně odmítly jako nadbytečné, protože vina byla prokázána řetězcem dalších důkazů. Dovolání proto odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nevyhovění důkaznímu návrhu nepředstavuje opomenutý důkaz, jestliže soud jeho nadbytečnost věcně a logicky odůvodní tím, že rozhodná skutečnost již byla bez důvodných pochybností prokázána. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. musí soud zajistit přítomnost navrženého svědka, jen shledá-li jeho výslech nezbytným; jinak postačí řádně vysvětlené zamítnutí návrhu. Takový postup nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

7 Tdo 818/2026-665

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2026 o dovolání obviněného J. R. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 12 To 243/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 53/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá.

Odůvodnění:

I. Stručné shrnutí dosavadního řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 37 T 53/2025, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, vše v jednočinném souběhu a ve znění účinném do 31. 12. 2024. Současně bylo rozhodnuto o trestu a o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.

2. Obviněný a poškozená T. F. se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 12 To 243/2025, odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu a nově obviněného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, opět v jednočinném souběhu. Opět bylo rozhodnuto o trestu a o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy, s tím, že bližší konkretizace těchto výroků není pro dovolací řízení podstatná.

3. Uvedených trestných činů se měl obviněný dopustit v podstatě tím, že ve večerních hodinách dne 27. 5. 2023, v obci XY ve svém rodinném domě bezdůvodně fyzicky napadl poškozenou T. F., která u něj byla v té době na návštěvě. Poškozená seděla na barové židli, přičemž po krátkém slovním rozhovoru bez jakéhokoliv důvodu k ní obviněný přišel a shodil ji na zem. Následně, když ležela na zemi, ji obviněný opakovaně kopl zejména do oblasti břicha, trupu a nohou, následně ji chytl za vlasy a dotáhl ke gauči, kde ji opakovaně udeřil rukou do oblasti hlavy a pěstí do obličeje, čímž jí způsobil zlomeninu nosních kůstek s nutností následného lékařského ošetření a operačního zákroku v celkové anestezii. Poté došel ke komodě, ze které si vzal střelnou zbraň, kterou poškozené přiložil k hlavě a slovně jí začal vyhrožovat, že ji zabije, následně ji opětovně uchopil za vlasy a silou ji dotáhl k proskleným dveřím, aby viděla bazén, přičemž jí vyhrožoval, že ji v něm utopí, a to takovým způsobem, že to v poškozené vzbudilo důvodnou obavu o její život. Poškozená jej prosila, ať toho nechá, ať jí pustí, což obviněný nijak neakceptoval, a naopak ji pohrůžkou opakování násilí nutil uklízet v domě, a fyzicky jí bránil v odchodu z jeho domu, přičemž při tomto měl stále v ruce střelnou zbraň. Poté obviněný v úmyslu zabránit poškozené v odchodu jí vzal klíče od domu, vozidla a mobilní telefon, následně uzamkl dům a odmítl poškozenou, i přes její opakované prosby, z domu pustit, během toho ji stále fyzicky napadal, vulgárně slovně urážel a ponižoval. Nakonec jí přikázal, ať jde do pokoje, kam za ní přišel v době, kdy ležela na levém boku a na sobě měla jen dlouhé tričko, sprostě jí nadával a urážel ji a poté ji násilím donutil k pohlavnímu styku, a to tak, že ji chytil a otočil tak, že ležela na břiše, poté si k ní lehnul, jednou rukou jí přitlačil k posteli, přičemž ruku měl na jejím krku a na zádech, poté si sundal kalhoty a zezadu jí svůj úd strčil do přirození, a to i přesto, že mu poškozená říkala, co to dělá a proč, že to nechce, a při vyjádření svého nesouhlasu brečela, škubala sebou a snažila se ze sebe obviněného shodit, což se jí nepodařilo, a obviněný na ní přes tento veškerý odpor vykonal soulož.

II. Obsah dovolání a vyjádření k nim

4. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Ve svém dovolání obviněný namítl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, konkrétně nebyly vyslechnuti svědci A. R. Š., J. Č. a J. M. Tito svědci přitom měli být s obviněným v době, kdy se měl dopustit trestné činnosti, přičemž v případě, že by se tato verze skutkového děje potvrdila (že byl v danou dobu se svědky), muselo by dojít k posunu ve skutkovém zjištění v jeho prospěch. Přitom se neztotožnil s odůvodněním soudů prvního ani druhého stupně, kterým podložily zamítnutí důkazního návrhu pro jeho nadbytečnost. Obviněný dovozoval libovůli zejména soudu prvního stupně, který by totiž evidentně býval zmíněné svědky vyslechl, kdyby se obviněnému podařilo zajistit jejich přítomnost, což je přitom úlohou soudu, nikoli obviněného nebo jeho obhájce. Soud prvního stupně tak evidentně změnil názor na potřebnost důkazu jen na podkladě toho, že tento důkaz nebyl obhajobou opatřen, respektive jiné odůvodnění chybí. Nemohlo navíc jít o důkaz nadbytečný, neboť mohl popřít dosavadní skutkové zjištění. Ani s odůvodněním odvolacího soudu se obviněný neztotožnil, neboť tento soud měl rezignovat na svou roli přezkoumat správnost rozhodnutí a procesního postupu soudu prvního stupně. Uvedené zamítnutí důkazního návrhu ve svém důsledku narušilo právo obviněného na spravedlivý proces.

6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako další na něj obsahově navazující rozhodnutí, a následně tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnila, neboť soudy v předchozím řízení se s důkazním návrhem obviněného řádně vypořádaly, a to i s přihlédnutím k samotnému vývoji obhajoby obviněného a nesrovnalostem obklopujícím samotný důkazní návrh. Soud prvního stupně posoudil případný důkaz výpovědí uvedených svědků za nadbytečný, což za daného stavu skutkových zjištění aproboval i odvolací soud. Z proběhnuvšího dokazování totiž vyplynul dostatečný podklad o vině obviněného, o které tak nejsou a nebyly dány žádné pochybnosti.

8. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 9. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.

III. Důvodnost dovolání

10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

11. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, ta je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí alternativu, kterou obviněný konkrétně tvrdil ve svém dovolání, pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. 12. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná námitka týkající se tvrzení opomenutých důkazů, resp. nevyslechnutí svědků, jejichž výslech obviněný navrhl. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná. 13. Nejvyšší soud nejdříve uvádí, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněný pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. 14. Jak potom Nejvyšší soud zjistil z obsahu trestního spisu, resp. z obsahu rozhodnutí učiněných v předchozím řízení, soudy se návrhem obviněného na doplnění dokazování zabývaly a dostatečně odůvodnily jeho zamítnutí. Soud prvního stupně takto zdůraznil, že v závěru důkazního řízení „nebyla zjištěna žádná okolnost, která by zakládala, byť sebemenší pochybnosti o tom, že se skutek stal, a stal se tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku“, a tedy další dokazování by bylo nadbytečné, neboť „důkazní situace je dle soudu více než dostatečná a nezakládá ani minimální pochybnosti“ (viz bod 37 a 38 prvostupňového rozhodnutí). S tímto postupem se ztotožnil i odvolací soud, který rekapituloval a zdůraznil, že soud prvního stupně „měl k dispozici ne jedinou výpověď poškozené, ale prakticky řetězec logicky na sebe navazujících důkazů, které bez zásadních pochybností vyvracely obhajobu [obviněného], že k uvedenému jednání uvedeného dne nedošlo“, a „pokud při těchto skutkových zjištěních soud zamítl další návrhy [obviněného] na provádění dokazování výslechem osob, které měly prokazovat jeho alibi, pak mu to za uvedeného důkazního stavu věci nemohl odvolací soud vytýkat“ (body 11 a 12 odvolacího rozhodnutí). Soudy v předchozím řízení tak považovaly důkazní návrhy za nadbytečné, a tato svá hodnocení odůvodnily. S uvedeným postupem se Nejvyšší soud ztotožňuje a neshledává v něm procesní pochybení, zejména protože soudy odkázaly na jeden z judikaturně aprobovaných důvodů zamítnutí důkazního návrhu a naplnění tohoto důvodu dostatečně a logicky odůvodnily. 15. Obiter dictum Nejvyšší soud pouze v návaznosti na dovolací argumentaci obviněného dodává, že se zcela neztotožňuje se soudem prvního stupně, který vedle nadbytečnosti navrhovaných výslechů zmínil také jakousi roli obviněného obstarat přítomnost jím navrhovaných svědků. Nejvyšší soud nepřehlíží poněkud pochybný přístup obviněného, který si po dobu vedení řízení nejprve na celý incident nevzpomínal, přičemž poté si naopak vzpomenul zcela přesně a den před konáním hlavního líčení označil tři svědky, s nimiž údajně trávil okamžiky, kdy mělo dojít k trestné činnosti. Nicméně pokud by soud dovodil, že pro zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. je nezbytné vyslechnout určitého svědka, bylo by jeho úlohou jeho přítomnost u hlavního líčení (příp. veřejného zasedání v případě odvolacího řízení) zajistit, k čemuž také disponuje vhodnými právními a sankčními nástroji. Pokud naopak rozhodne, že je důkazní návrh nadbytečný, je toto odůvodnění, je-li podpořeno vysvětlením, v zásadě dostatečné, a není třeba obviněnému vytýkat jakýsi nedostatek v tom, že přítomnost svědků neobstaral. Tato nepřesnost však nemá vliv na zákonnost předchozích rozhodnutí ve věci, neboť soud prvního stupně zamítnutí důkazních návrhů postavil především na judikaturně aprobovaném důvodu nadbytečnosti takového návrhu, jak bylo uvedeno shora. Zcela adekvátní pak rovněž nebylo vyjádření odvolacího soudu, podle něhož by tento soud ani nemohl provést navrhované výslechy svědků, neboť by je jako soud druhého stupně již nemohl hodnotit v kontextu s obsahem dalších důkazů provedených dříve v řízení před soudem prvního stupně. V odvolacím řízení totiž lze provádět i jen jednotlivé důkazy a skutkový stav takto doplňovat nebo měnit, jak předpokládá přímo trestní řád (např. § 259 odst. 3 tr. ř.). Jak se nicméně jeví z další části odůvodnění, i odvolací soud zamítnutí důkazních návrhů ve výsledku vysvětlil s odkazem na jejich nadbytečnost, a tedy i v jeho případě je jeho rozhodnutí zákonné a vyjma uvedené výhrady bez vad. 16. Námitka obviněného tak je zjevně neopodstatněná. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nebyl naplněn, stejně jako nebylo narušeno právo obviněného na spravedlivý proces.

IV. Závěr

17. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného J. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. 18. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že ačkoli bylo rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeno dne 24. 9. 2025, obviněnému bylo doručeno až dne 16. 6. 2026. Teprve dne 31. 8. 2026 bylo Nejvyššímu soudu postupem podle § 265h odst. 2 věty poslední tr. ř. předloženo dovolání obviněného spolu s trestním spisem, a to až po uplynutí lhůty k podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř. Za této procesní situace dovolací řízení před Nejvyšším soudem proběhlo v relativně krátké době a bez průtahů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Radek Doležel předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací