Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

7 Tdo 858/2026

Téma · generováno AIPoškození sousedova živého plotu a cizí věc

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 7. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.858.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Poškození cizí věci

Shrnutí · generováno AI

Obviněný radikálně ořezal sousedův živý plot a tvrdil, že keře rostly na jeho pozemku. Nejvyšší soud potvrdil, že důkazy svědčí o růstu keřů na pozemku poškozeného, takže šlo o cizí věc; dovolání proto odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 507 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je rostlinstvo součástí pozemku, na němž vzešlo; keře vzešlé na pozemku poškozeného proto byly vůči obviněnému cizí věcí ve smyslu § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Přesah větví na sousední pozemek nemění vlastnickou příslušnost celých keřů a neopravňuje k radikálnímu ořezu celého živého plotu. Samotná existence soukromoprávních prostředků ochrany nevylučuje trestní odpovědnost.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Jestliže předmětné rostlinstvo podle skutkových zjištění soudů vzešlo na pozemku poškozeného, bylo součástí jeho pozemku a ve vztahu k obviněnému představovalo cizí věc. Tento závěr není v rozporu s § 507 občanského zákoníku , nýbrž z něj při zjištěném skutkovém stavu vychází.
    Zobrazit v textu
  • Přesahovaly-li některé větve nebo jiné části rostlinstva na sousední pozemek, nemělo to za následek změnu vlastnické příslušnosti celých keřů.
    Zobrazit v textu
  • Samotná existence soukromoprávních prostředků ochrany vlastnického práva proto nevylučuje trestní odpovědnost, jestliže jednání pachatele naplnilo všechny znaky trestného činu a svou konkrétní závažností nepodkročilo obvyklou spodní hranici trestnosti dané skutkové podstaty.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

7 Tdo 858/2026-409

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 o dovolání obviněného G. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2026, sp. zn. 5 To 82/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 72/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. K. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 1. 2026, č. j. 9 T 72/2025-301, byl obviněný G. K. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, odst. 2, § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku k samostatnému peněžitému trestu, jehož výměra se stanoví v počtu 90 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 90 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozenému S. P. majetkovou škodu ve výši 68 923 Kč. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu dopustil obviněný v podstatě tím, že v době od 8. 4. 2024 do 5. 12. 2024 v XY-XY, okres XY, na ulici XY XY, při hranici mezi svým pozemkem parcelního čísla XY a pozemkem parcelního čísla XY vlastníka S. P. bez jeho souhlasu motorovou pilou provedl opakovaně radikální ořez jeho pravidelně udržovaného živého plotu o délce 26 m tvořeného 83 ks vzrostlých keřů habru obecného, který odděloval tyto dvě parcely, kdy živý plot dosahující stáří nejméně 11 let takto v rozporu s obvyklými zásadami a postupy péče o daný typ keřů ořezal z původní výšky 230 až 250 cm na průměrných 75 cm, resp. v jeho segmentu dlouhém 3 m na výšku 110 cm nad zemí, čímž tento živý plot poškodil v jeho vitálních projevech a zdravotním stavu a způsobil degradaci jeho estetické, prostorové, izolační a hygienické funkce, jejichž plnou obnovu lze předpokládat v horizontu 5 až 7 let od provedení zásahu. Zároveň tímto poškozením způsobil S. P. škodu ve výši nejméně 68 923 Kč. 3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2026, č. j. 5 To 82/2026-364, bylo odvolání obviněného G. K. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný především namítl, že rozhodné skutkové zjištění, podle něhož předmětné keře habru obecného vyrůstaly z pozemku parc. č. XY ve vlastnictví poškozeného a na pozemek obviněného zasahovaly pouze jejich větve, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle dovolatele totiž z vytyčovacího náčrtu a zaměření skutečného stavu vyplývá, že kmeny keřů se nacházely přibližně 20 až 70 cm za hranicí pozemků, tedy na pozemku parc. č. XY ve vlastnictví obviněného. Soudy podle jeho názoru uvedenému odbornému geodetickému podkladu neposkytly odpovídající důkazní význam a nesprávně založily svůj závěr zejména na orientačních mapových podkladech, ortofotomapách a e-mailové komunikaci mezi obviněným a poškozeným. 5. Dovolatel zdůraznil, že ortofotomapa není podkladem určeným k přesnému vytyčení vlastnických hranic v terénu. Překryv ortofotomapy s katastrální mapou podle něj může vykazovat odchylky v řádu desítek centimetrů, a proto z něj nelze bezpečně určit, na kterém pozemku jednotlivé keře vyrůstají. Rovněž obsah jeho e-mailové komunikace s poškozeným nemohl podle dovolatele určovat vlastnické právo k porostu. Skutečnost, že v minulosti označil živý plot jako plot poškozeného a požadoval po něm jeho údržbu, podle něj nevylučuje, že rostlinstvo ve skutečnosti vzešlo na pozemku obviněného. 6. Obviněný dále soudům vytkl, že neprovedly jím navrhované místní šetření. Tento důkaz měl podle něj přímý vztah k rozhodující otázce umístění kmenů jednotlivých keřů ve vztahu k hranici sousedících pozemků, a tím i k posouzení jejich vlastnické příslušnosti. Dovolatel je přesvědčen, že neprovedením tohoto důkazu zůstal skutkový stav neúplný a že se jednalo o důkaz opomenutý, případně nedůvodně neprovedený podstatný důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. V návaznosti na uvedené výhrady obviněný s odkazem na § 507 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, namítl také nesprávné právní posouzení skutku, když podle citovaného ustanovení je součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé. Pokud tedy předmětné keře vyrůstaly z pozemku obviněného parc. č. XY, byly součástí tohoto pozemku a ve vztahu k obviněnému tudíž nemohly představovat cizí věc. Podle dovolatele tak nebyl naplněn jeden ze základních znaků objektivní stránky přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. shledal dovolání důvodným a zrušil napadené usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně a následně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Karviné v potřebném rozsahu k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Poukázal na to, že dovolatel v podstatné části opakuje argumenty, které uplatnil již v odvolacím řízení a s nimiž se odvolací soud dostatečně vypořádal. K tvrzenému rozporu s geodetickými podklady státní zástupce uvedl, že dovolatel dne 26. 2. 2026 předložil jako přílohu doplnění odvolání vytyčovací náčrt ze dne 31. 5. 2011, jehož předmětem nebylo vytyčení hranice mezi pozemky parc. č. XY a XY ani zaměření polohy předmětných keřů. Zeměměřický výkon se měl týkat zaměření skutečného provedení stavby rodinného domu obviněného a skutečného stavu oplocení na jiné straně pozemku. Podle státního zástupce proto uvedený podklad neprokazuje tvrzení, že předmětné keře vyrůstaly z pozemku obviněného. Ani návrh na provedení místního šetření nebyl opomenut, neboť soud prvního stupně na něj reagoval v bodě 14 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodě 54 odůvodnění napadeného usnesení. Soudy označily tento důkaz za nadbytečný, protože měly k posouzení situace dostatek jiných podkladů, zejména mapové podklady, fotografie, videozáznam a znalecké posudky. A jelikož skutková verze, podle níž keře vyrůstaly z pozemku obviněného, nebyla prokázána, nemůže podle státního zástupce obstát ani navazující hmotněprávní námitka nesprávného posouzení znaku cizí věci. Závěrem proto navrhnul, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak dopadá na případy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje obecné přehodnocení důkazů ani nahrazení skutkových závěrů soudů vlastní skutkovou verzí dovolatele. Zjevný rozpor není dán již tím, že dovolatel přisuzuje jednotlivým důkazům jiný význam. Musí jít o rozpor kvalifikovaný, zejména o situaci, kdy rozhodné skutkové zjištění postrádá obsahovou oporu v důkazech, je pravým opakem jejich jednoznačného obsahu nebo vyplývá ze zjevně nelogického hodnocení. Jak vyplývá také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023, uveřejněného pod č. 19/2023 Sb. rozh. tr., musí se taková vada týkat skutkového zjištění určujícího pro naplnění znaků trestného činu.

14. Za nedůvodně neprovedený podstatný důkaz lze považovat takový navržený důkaz, který se vztahuje k rozhodné skutkové okolnosti, je způsobilý ji objasnit a soud jej neprovedl, aniž by pro takový postup uvedl věcně přijatelný důvod. Nejde naopak o tuto vadu, jestliže se soud s návrhem vypořádal a jeho neprovedení odůvodnil tím, že navržený důkaz nemůže tvrzenou okolnost prokázat, nemá k předmětu řízení podstatný vztah nebo je nadbytečný vzhledem k důkazům již provedeným. 15. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud posuzuje, zda skutkový stav zjištěný soudy byl správně právně kvalifikován. Zásadně přitom vychází ze skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, není-li zároveň důvodná některá z kvalifikovaných vad skutkového podkladu uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 16. Námitka obviněného, podle níž je zjištění o umístění keřů v rozporu se zeměměřickými listinami, odpovídá první alternativě § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde totiž o skutkové zjištění významné pro posouzení znaku cizí věci. Výhrada proti neprovedení místního šetření je podle obsahu podřaditelná pod třetí alternativu téhož dovolacího důvodu. Námitka, že keře vzhledem k § 507 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebyly cizí věcí, je námitkou hmotněprávní podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 17. Nejvyšší soud předně přisvědčuje dovolateli v tom, že zjištění, na kterém pozemku předmětné rostlinstvo vzešlo, není okolností podružnou. Jde o skutkovou okolnost významnou pro posouzení, zda předmět útoku představoval ve vztahu k obviněnému cizí věc. Neznamená to však, že soudy mohou učinit příslušný závěr pouze na základě geodetického zaměření vyhotoveného výlučně za účelem trestního řízení. Takové skutkové zjištění lze učinit ze souhrnu přímých i nepřímých důkazů, pokud jejich hodnocení respektuje zásady stanovené v § 2 odst. 6 tr. ř. a výsledný závěr je logický, přezkoumatelný a má v provedeném dokazování dostatečnou oporu. 18. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplývá, že závěr o umístění živého plotu na pozemku poškozeného nebyl založen pouze na ortofotomapě nebo na izolovaném obsahu e-mailové komunikace. Soudy vycházely ze vzájemného souhrnu mapových podkladů, fotodokumentace, výpovědi poškozeného, předchozího chování obviněného, obsahu komunikace mezi obviněným a poškozeným a dalších okolností provedeného dokazování. Odvolací soud se touto otázkou výslovně zabýval zejména v bodě 44 svého usnesení a akcentoval, proč obhajoba obviněného nemůže obstát. 19. Odvolací soud poukázal na to, že obviněný v průběhu řízení svoji obhajobu změnil. Původně tvrdil, že poškozeného opakovaně vyzýval k údržbě živého plotu, a v e-mailové komunikaci jej žádal, aby zajistil pravidelnou údržbu „svého živého plotu“, který vysadil těsně u hranice pozemků. Teprve v odvolacím řízení začal tvrdit, že keře ve skutečnosti vyrůstají z jeho pozemku. Odvolací soud dále zdůraznil, že obviněný se před činem k živému plotu nechoval jako k vlastní věci, neprováděl jeho pravidelnou výškovou údržbu a tuto údržbu požadoval po poškozeném. Podle odvolacího soudu uvedený závěr podporovaly rovněž mapové podklady založené ve spise. 20. Dovolateli lze přisvědčit, že samotný způsob, jakým účastníci sousedského vztahu o určité věci hovoří v běžné komunikaci, vlastnické právo nezakládá, nepřevádí ani nemění. Soudy však z e-mailové komunikace nevyvozovaly vznik ani přechod vlastnického práva. Hodnotily ji jako důkaz vypovídající o tom, jak obviněný před posuzovaným činem sám vnímal umístění a vlastnickou příslušnost živého plotu. Takový důkazní význam komunikaci přiznat lze. Její obsah byl nadto významný i pro posouzení vědomostní a volní složky zavinění, neboť dokládal, že obviněný živý plot v minulosti považoval za plot poškozeného a požadoval po něm, aby provedl jeho údržbu. 21. Nejvyšší soud nepřehlédl ani námitku, že ortofotografický podklad nemusí sám o sobě umožňovat přesné vytyčení hranice pozemků v terénu. Ani tento argument však nevede k závěru o existenci zjevného rozporu. Soudy nepřisoudily samotnému ortofotu povahu závazného geodetického určení vlastnické hranice. Použily je jako jeden z více důkazních podkladů a hodnotily je ve spojení s ostatními důkazy. Otázka, jakou důkazní váhu lze ortofotomapě přiznat v souhrnu s dalšími důkazy, je otázkou hodnocení důkazů, nikoli sama o sobě důkazem existence zjevného rozporu. 22. Zjevný rozpor nevyplývá ani z listin, které obviněný předložil jako přílohy doplnění odvolání. Podle jejich popisu v odůvodnění odvolacího rozhodnutí nešlo o geometrický plán nebo protokol o vytyčení hranice mezi pozemky parc. č. XY a XY spojený se zaměřením polohy jednotlivých kmenů předmětných habrů. Předložené zeměměřické podklady byly pořízeny v souvislosti se zaměřením skutečného provedení stavby rodinného domu obviněného a stavu oplocení. Jejich předmětem nebylo zaměření polohy jednotlivých keřů, tím méně posouzení, na kterém pozemku tyto keře vzešly. Nejvyšší soud obsah předmětných zeměměřických listin ověřil, a dospěl k závěru, že lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že jejich předmětem nebylo zaměření polohy jednotlivých keřů habru vůči vytyčené hranici mezi pozemky parc. č. XY a XY. Závěr dovolatele, že z těchto listin jednoznačně vyplývá umístění keřů 20 až 70 cm za hranicí na jeho pozemku, proto není obsahem listin, ale jeho vlastní interpretací. 23. Dovolatel z předloženého náčrtu a z fotografií dovozuje, že určitý sloupek oplocení představuje průsečík s hranicí pozemků a že keře leží 20 až 70 cm za takto určenou hranicí. Takový závěr však není bez dalšího obsahem těchto listinných důkazů, nýbrž výsledkem vlastní interpretace dovolatele. Jestliže zeměměřický podklad nezaměřoval předmětné keře a nebyl pořízen za účelem vytyčení dotčené hranice, nelze z něj jednoznačně dovodit přesnou vzdálenost jednotlivých kmenů od této hranice. Totéž platí o předložených fotografiích, které samy o sobě, bez odpovídajícího zeměměřického podkladu, nemohou spolehlivě určit průběh vlastnické hranice ani vzdálenost jednotlivých keřů od ní. 24. Skutečnost, že dovolatel vykládá obsah předložených listin jinak než soudy nižších stupňů, neznamená, že skutkové zjištění soudů je pravým opakem jejich obsahu. Předmětné listiny tvrzení dovolatele jednoznačně nepotvrzují a nevyvracejí souhrn ostatních důkazů, o které soudy svůj závěr opřely. Nelze proto dospět k závěru, že by rozhodné skutkové zjištění postrádalo jakoukoli důkazní oporu, odporovalo jednoznačnému obsahu provedených důkazů nebo bylo výsledkem svévolného či logicky neudržitelného hodnocení. 25. Soudy nižších stupňů své závěry vyložily v potřebném rozsahu. Odvolací soud se neomezil na obecný souhlas s rozsudkem soudu prvního stupně, nýbrž výslovně reagoval na novou obhajobu obviněného založenou na tvrzeném umístění keřů na jeho pozemku, zabýval se předloženými listinami i dřívějším postojem obviněného k vlastnické příslušnosti živého plotu a vysvětlil, proč tuto obhajobu nepovažoval za důvodnou. 26. Nejvyšší soud proto uzavírá, že mezi rozhodným skutkovým zjištěním o umístění předmětných keřů a obsahem provedených důkazů není dán zjevný rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací argumentace v této části spočívá především v požadavku, aby Nejvyšší soud jednotlivým důkazům přisoudil jinou váhu, přijal jejich odlišný výklad a na tomto základě nahradil skutkové zjištění soudů vlastní skutkovou verzí dovolatele. Takový postup však dovolacímu soudu nepřísluší, nebyla-li zjištěna některá z kvalifikovaných vad skutkových zjištění uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

27. Důvodná není ani námitka, podle níž mělo místní šetření povahu opomenutého nebo nedůvodně neprovedeného podstatného důkazu. Z obsahu rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že důkazní návrh obviněného nebyl přehlédnut ani ponechán bez odezvy. Soud prvního stupně se jím zabýval v odůvodnění rozsudku a zamítl jej jako nadbytečný. Uvedl, že provedené důkazy poskytovaly dostatečný podklad pro rozhodnutí a že součástí revizního znaleckého posudku byly také výsledky nového šetření na místě zásahu, které na pokyn znalce provedli policisté. Odvolací soud se návrhem znovu zabýval v bodě 54 svého usnesení a rovněž jej označil za nadbytečný. Poukázal na fotodokumentaci zachycující živý plot v různých časových obdobích a na měření živého plotu provedené policejním orgánem dne 3. 11. 2025. 28. Nejde tedy o situaci, v níž by se soudy k důkaznímu návrhu nijak nevyjádřily nebo jej opomenuly při tvorbě skutkových závěrů. Oba soudy návrh zaznamenaly, posoudily jeho význam a uvedly konkrétní důvody, proč jej nepovažovaly za nezbytný. Dovolatel však v této souvislosti spojuje několik navzájem odlišných skutkových otázek. Jednou z nich je stav a rozsah poškození živého plotu, druhou poloha jednotlivých kmenů či kořenových krčků a třetí přesný geodetický průběh vlastnické hranice mezi sousedícími pozemky. Provedení místního šetření soudem by mohlo sloužit především k vizuálnímu zjištění aktuálního stavu porostu. Samo o sobě by však bez odborného geodetického zaměření nebylo způsobilé přesně určit průběh vlastnické hranice ani polohu jednotlivých keřů vůči této hranici. Právě k objasnění těchto skutečností přitom dovolatel místní šetření v dovolání vztahuje. 29. Navrhované místní šetření by navíc bylo prováděno s časovým odstupem od posuzovaného jednání a po dalším přirozeném vývoji i údržbě porostu. Jeho prostřednictvím proto nebylo možné bez dalšího spolehlivě rekonstruovat stav jednotlivých dřevin a jejich viditelných částí v době činu. Pokud jde o stav živého plotu před zásahem, v průběhu jednotlivých zásahů a po jejich dokončení, soudy měly k dispozici fotodokumentaci, videozáznam, znalecké posudky a výsledky šetření a měření provedeného policejním orgánem na pokyn znalce. V tomto rozsahu by místní šetření pouze doplňovalo skutkový podklad, který již byl opatřen jinými důkazy. 30. Nadbytečnost navrženého důkazu přitom nelze zpochybnit ani tím, že podle dovolatele měl být jeho prostřednictvím ověřen vztah jednotlivých keřů k hranici pozemků. Dovolatelem předložené zeměměřické listiny neobsahují zaměření polohy jednotlivých keřů vůči vytyčené hranici mezi pozemky parc. č. XY a XY. Prosté ohledání místa soudem nemohlo chybějící odborné geodetické zaměření nahradit. Dovolatel přitom nenavrhoval provedení místního šetření spojeného s odborným vytyčením dotčené hranice a zaměřením polohy jednotlivých kmenů, nýbrž pouze vizuální ověření situace v terénu. Takto vymezený důkaz proto nebyl způsobilý sám o sobě spolehlivě prokázat skutkovou verzi, kterou z něj obviněný dovozoval.

31. Za uvedeného stavu nelze považovat závěr soudů o nadbytečnosti navrženého důkazu za svévolný nebo zjevně nepřiměřený. Soudy důkazní návrh nepřehlédly, zabývaly se jím a jeho neprovedení odůvodnily rozsahem již opatřených důkazních podkladů. Nejvyšší soud k tomu dodává, že místní šetření v podobě navržené obviněným nebylo samo o sobě způsobilé přesně určit geodetický průběh hranice pozemků ani polohu jednotlivých keřů vůči této hranici. Nešlo proto o nedůvodně neprovedený podstatný důkaz ve smyslu třetí alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na uvedeném závěru nic nemění, že dovolatel považoval místní šetření za vhodnější prostředek objasnění situace než důkazy, které soudy provedly. Obviněný nemá právo na provedení každého jím navrženého důkazu, nýbrž na to, aby soud jeho návrh posoudil a uvedl věcně přijatelný důvod, proč jej neprovedl. Tento požadavek byl v projednávané věci splněn.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 32. Námitka nesprávného právního posouzení znaku cizí věci sice formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není však opodstatněná. Podle § 507 občanského zákoníku je součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé. Rostliny rostoucí na pozemku jsou jeho přirozeným přírůstkem. Pro určení, zda rostlinstvo tvoří součást určitého pozemku, je proto rozhodující skutkové zjištění o tom, na kterém pozemku vzešlo. Samotný výklad uvedené občanskoprávní úpravy není mezi dovolatelem a soudy předmětem skutečného sporu. Dovolatel zakládá tvrzenou nesprávnost právního posouzení na předpokladu, že předmětné keře vyrůstaly z pozemku parc. č. XY, který je ve vlastnictví obviněného. Takový skutkový stav však soudy nezjistily. Jejich skutkovým závěrem bylo, že keře vyrůstaly z pozemku parc. č. XY ve vlastnictví poškozeného a na pozemek obviněného zasahovaly pouze jejich větve. 33. Nejvyšší soud je při posouzení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tímto skutkovým zjištěním vázán, neboť nebyl shledán zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů ani nedůvodné neprovedení podstatného důkazu. Hmotněprávní posouzení proto nemůže založit na alternativní skutkové verzi prosazované dovolatelem. 34. Jestliže předmětné rostlinstvo podle skutkových zjištění soudů vzešlo na pozemku poškozeného, bylo součástí jeho pozemku a ve vztahu k obviněnému představovalo cizí věc. Tento závěr není v rozporu s § 507 občanského zákoníku, nýbrž z něj při zjištěném skutkovém stavu vychází. Přesahovaly-li některé větve nebo jiné části rostlinstva na sousední pozemek, nemělo to za následek změnu vlastnické příslušnosti celých keřů. Případné oprávnění vlastníka sousedního pozemku odstranit části rostlin zasahující na jeho pozemek bylo navíc omezeno požadavkem šetrného způsobu zásahu. Nemohlo zahrnovat oprávnění radikálně ořezat celý živý plot v délce 26 m tvořený 83 vzrostlými habry způsobem, který podle znaleckých zjištění degradoval jeho strukturu, zdravotní stav a dlouhodobě narušil jeho funkce. 35. Soudy nižších stupňů v tomto směru správně odlišily případné odstranění přesahujících částí rostlinstva od posuzovaného zásahu. Obviněný neodstranil pouze větve zasahující na jeho pozemek, nýbrž živý plot opakovaně snížil z původní výšky přibližně 230 až 250 cm převážně na výšku 75 cm a zanechal z jednotlivých keřů torza. Odvolací soud proto správně uzavřel, že rozsah a způsob zásahu nemohl být pokryt úpravou sousedských práv, na niž se obviněný odvolával. Dovolatel tak ve skutečnosti nezpochybňuje právní význam § 507 občanského zákoníku, ale skutkový předpoklad jeho použití. Protože však jeho námitky proti skutkovému zjištění o umístění keřů nebyly důvodné, nemůže obstát ani navazující tvrzení, že předmětné keře nebyly cizí věcí.

36. Důvodná není ani námitka obviněného, že posuzovaná věc představovala pouze občanskoprávní sousedský spor, který neměl být řešen prostředky trestního práva. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., se úvaha o neuplatnění trestní odpovědnosti podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Společenskou škodlivost je přitom třeba hodnotit se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu a intenzitě naplnění kritérií uvedených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku. Samotná existence soukromoprávních prostředků ochrany vlastnického práva proto nevylučuje trestní odpovědnost, jestliže jednání pachatele naplnilo všechny znaky trestného činu a svou konkrétní závažností nepodkročilo obvyklou spodní hranici trestnosti dané skutkové podstaty. 37. V projednávané věci obviněný zasahoval do živého plotu opakovaně v průběhu několika měsíců, a to v délce 26 m a v rozsahu 83 vzrostlých dřevin. Podle skutkových zjištění soudů provedl radikální a neodborný ořez, kterým dlouhodobě degradoval zdravotní stav a funkce živého plotu a způsobil škodu ve výši nejméně 68 923 Kč. Tyto okolnosti neposkytují podklad pro závěr, že by posuzovaný skutek svou závažností neodpovídal ani běžně se vyskytujícím případům přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Na tom nic nemění, že podnětem jednání byl sousedský spor, který mohl být současně řešen prostředky soukromého práva. 38. Pokud dovolatel spojil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. také s tvrzením, že mu byl v důsledku nesprávného právního posouzení uložen nezákonný peněžitý trest, nejde podle obsahu dovolání o samostatnou námitku týkající se druhu nebo výměry trestu. Obviněný netvrdí, že by peněžitý trest byl nepřípustným druhem trestu nebo že by byl uložen mimo zákonné podmínky či výměru. Nezákonnost trestu dovozuje pouze z tvrzení, že skutek nenaplňuje znaky trestného činu. 39. Jelikož však právní posouzení skutku jako přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku obstálo, nemůže být důvodná ani tato odvozená námitka. Výhrada proti trestu proto nevyžaduje samostatný přezkum jeho přiměřenosti nad rámec uplatněných dovolacích důvodů. 40. Nejvyšší soud proto uzavírá, že podstatná část dovolacích námitek obsahově odpovídá dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., avšak žádná z nich není důvodná. Zčásti představují polemiku se skutkovými závěry a s hodnocením důkazů, zčásti jsou opakováním obhajoby uplatněné již v předchozím stadiu trestního řízení. 41. Rozhodné skutkové zjištění, podle něhož předmětné keře vyrůstaly z pozemku poškozeného, není ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy toto zjištění založily na souhrnu důkazů, jejichž obsah vyhodnotily ve vzájemných souvislostech. Geodetické listiny předložené obviněným neobsahovaly jednoznačné zaměření polohy jednotlivých keřů vůči vytyčené hranici dotčených pozemků, a proto nebyly způsobilé samy o sobě vyvrátit skutkový závěr soudů. Ani návrh na místní šetření nebyl opomenut ani bezdůvodně zamítnut. Oba soudy se jím zabývaly a jeho nadbytečnost vysvětlily rozsahem již opatřených důkazních podkladů. 42. Neobstála ani hmotněprávní námitka týkající se znaku cizí věci. Podle skutkového stavu zjištěného soudy rostlinstvo vzešlo na pozemku poškozeného a bylo jeho součástí. Ve vztahu k obviněnému proto představovalo cizí věc. Dovolatelova opačná argumentace vychází ze skutkové verze, kterou soudy nezjistily a pro jejíž přijetí nebyla prokázána žádná z kvalifikovaných vad uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V.Závěr

43. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud dovolání obviněného G. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 10. 2026

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací