Plný text
7 Tdo 868/2026-1448
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2026 o dovolání obviněného P. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2026, sp. zn. 3 To 10/2026, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 7/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2025, sp. zn. 80 T 7/2022, byl obviněný uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (skutky uvedené pod body 1 a 2 výroku o vině), pokračujícího přečinu šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (skutky uvedené pod body 1 a 2 výroku o vině), přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku (skutek uvedený pod bodem 1 výroku o vině), přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku (skutek uvedený pod bodem 1 výroku o vině) a pokračujícího přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (skutky uvedené pod body 1 a 2 výroku o vině). Zároveň s tím soud prvního stupně obviněného také podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby ve vztahu k dalším skutkům, kladeným mu za vinu, které nebyly trestným činem. 2. Vzhledem k povaze dovolací argumentace, která měla výlučně procesní charakter týkající se přípustnosti vybraného důkazu (viz níže), Nejvyšší soud nebude rekapitulovat skutková zjištění soudu prvního stupně ani výrok o trestu jeho rozhodnutí; taková rekapitulace by totiž pro dovolací řízení neměla význam.
3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali obviněný i státní zástupce činný u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvolání. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 4. 2026, sp. zn. 3 To 10/2026, tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Obsah dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Obviněný namítl, že důkazy (poznatky) vyplývající z ohledání jeho mobilního telefonu nejsou procesně přípustné. Obviněný totiž mobilní telefon policejnímu orgánu poskytl v postavení svědka v jiné trestní věci (vedené vůči jiným osobám), přičemž nemohl uplatnit procesní práva příslušející osobě podezřelé či obviněné, tj. zejména právo mobilní telefon nevydat, pokud by mohl sloužit jako důkaz proti němu, jak tomu bylo v této věci. Byla tak porušena zásada zákazu sebeobviňování (nemo tenetur se ipsum accusare). Nebyl poučen o tom, že mobilní telefon může být použit jako důkaz proti jeho osobě, k čemuž navíc tvrdil, že policejní orgán činný ve zmíněné jiné trestní věci měl již v době vydání mobilního telefonu v nějaké formě spolupracovat s Generální inspekcí bezpečnostních sborů (pozn. Nejvyššího soudu – obviněný byl příslušníkem Vězeňské služby České republiky). V návaznosti na procesní nepřípustnost důkazů plynoucích z ohledání mobilního zařízení měly být za procesně nepřípustné považovány i další navazující důkazy, k čemuž odkázal i na tzv. doktrínu plodů z otráveného stromu. 6. Nad rámec zmíněného obviněný připojil výklad o zásadě vyhledávací a zásadě zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, stejně jako o zásadě in dubio pro reo, aniž by však v tomto směru odkázal na konkrétní vadu odvolacího rozhodnutí. Obviněný také odkázal na své dříve podané odvolání, k čemuž již zde Nejvyšší soud konstatuje, že se může s ohledem na § 265i odst. 3 tr. ř. zabývat pouze obsahem samotného dovolání (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). 7. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, stejně jako další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se s dovolací argumentací obviněného neztotožnila a zdůraznila, že teprve po vydání mobilního telefonu obviněným v jiné trestní věci, kde byl obviněný skutečně v postavení svědka, byly zjištěny poznatky o jeho trestné činnosti, které byly vytěženy a předány k prověření příslušnému orgánu. Soud prvního stupně ani odvolací soud správně neshledaly jakékoliv nezákonné jednání policejního orgánu ve vztahu k zajištění tohoto důkazu, tedy údajů z mobilního telefonu obviněného, které se staly později podkladem pro jeho trestní stíhání i následné odsouzení. Nejednalo se o provokaci ze strany policejního orgánu. Telefon jako přístupový nosič k informacím nebyl získán zastřeně, ale naopak v rámci jasné souvislosti s prověřováním vedeným pro jinou věc. 9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. 10. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Obviněný ve svém dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to za užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), ač v řízení mu předcházejícím, tedy soudem prvního stupně, byla učiněna rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech (což konkrétně zdůraznil v této věci obviněný) nebo by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde konkrétně o druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu, kterou obviněný ve svém dovolání zdůraznil, tu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. 14. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná námitka procesní nepoužitelnosti důkazů pramenících z mobilního telefonu obviněného. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná. 15. Před samotným odůvodněním Nejvyšší soud uvádí, že touto námitkou obviněného se velmi podrobně zabýval již soud prvního stupně v bodech 610 a násl. svého rozhodnutí, na které tak lze plně odkázat. Tam obsažené závěry později aproboval i odvolací soud zejména v bodě 19 svého rozhodnutí. 16. K samotné podstatě dovolací argumentace Nejvyšší soud nejdříve přezkoumal postup orgánů činných v trestním řízení a související obsah trestního spisu v této věci, k čemuž zjistil, že obviněný dne 23. 6. 2020 postupem podle § 78 odst. 1 tr. ř. dobrovolně vydal Generální inspekci bezpečnostních sborů svůj služební mobilní telefon. V souvislosti s tímto vydáním pak Nejvyšší soud také zjistil, že obviněný byl řádně poučen o svých procesních právech, zejména i o tom, že ve smyslu § 78 odst. 3 tr. ř. nelze nikoho nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti jeho osobě blízké. V návaznosti na to obviněný udělil také souhlas s provedením zálohy Facebook, k němuž poskytl i své přihlašovací údaje. Orgány činné v trestním řízení si tak v této (nyní projednávané) věci zákonně a za řádného poučení obviněného o jeho procesních právech obstaraly důkazní podklad související s ohledáním jeho mobilního telefonu (resp. i jeho konverzacemi na platformě Facebook).
17. Argumentace obviněného však mířila v podstatné části jiným směrem, a to, že pochybení mělo nastat nikoli bezprostředně v této trestní věci (byť zde měla mít tvrzená pochybení své procesní důsledky), ale již v dřívějším trestním řízení vedeném policejním orgánem pod č. j. KRPU-63082/TČ-2020-040070-JV proti osobám, které se měly na jedné z poškozených rovněž dopustit trestné činnosti. V tomto odkazovaném trestním řízení totiž obviněný dne 16. 4. 2020 (tedy dříve) rovněž postupem podle § 78 odst. 1 tr. ř. vydal mobilní telefon pro důkazní účely (policejní orgán pak odhalil indicie o jeho trestné činnosti a postoupil je Generální inspekci bezpečnostních sborů, což ve výsledku vedlo k odsouzení obviněného), ovšem učinil tak v postavení svědka, přičemž podle jeho dovolacího tvrzení nebyl poučen o tom, že „orgány činné v trestním řízení již disponují skutečnostmi nasvědčujícími jeho vlastní možné trestní odpovědnosti ani o tom, že obsah vydávaného mobilního telefonu může být použit jako důkaz proti jeho osobě“. 18. K této části dovolací argumentace Nejvyšší soud především uvádí, že policejní orgán v době prvního vydání mobilního telefonu nedisponoval indiciemi o tom, že se obviněný měl dopustit trestného činu a že by mobilní telefon mohl sloužit jako důkazní podklad proti němu. Naopak to bylo až na podkladě vydání mobilního telefonu a jeho ohledání, při čemž policejní orgán objevil indicie o trestné činnosti obviněného a tyto poznatky předal Generální inspekci bezpečnostních sborů k případnému zahájení úkonů trestního řízení proti obviněnému (srov. body 452 a násl. prvostupňového rozhodnutí). Tím spíše nedošlo k tvrzenému „spiknutí“ proti obviněnému, v jehož rámci by snad Generální inspekce bezpečnostních sborů spolupracovala s Policií České republiky na získání mobilního telefonu od obviněného, čemuž se dostatečně věnoval již soud prvního stupně v bodech 639 a násl. svého rozhodnutí, na které lze v tomto směru odkázat. 19. Pokud pak jde o poučení obviněného o jeho procesních právech v odkazované jiné trestní věci, zejména o jeho právu mobilní telefon nevydat ve smyslu § 78 odst. 3 tr. ř., Nejvyšší soud si pro posouzení této otázky vyžádal od Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, SKPV, Odboru obecné kriminality z výše zmíněné věci vedené pod č. j. KRPU-63082/TČ-2020-040070-JV protokol o vydání věci ze dne 16. 4. 2020. Z obsahu tohoto protokolu Nejvyšší soud zjistil (stejně jako soud prvního stupně, viz bod 652 prvostupňového rozhodnutí), že obviněný byl i v tomto případě řádně poučen o jeho právu odmítnout vydání věci, přičemž v tomto směru protokol obsahoval celé znění § 78 odst. 3 tr. ř., podle něhož „nikoho nelze nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti jeho osobě blízké; tím nejsou dotčena ustanovení o odnětí věci, domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce“. Poučení pak obviněný stvrdil svým podpisem. Z formulace poučení je navíc zřejmé, že se jím vylučuje možnost uložení pořádkové pokuty obviněnému, pokud by využil svého práva věc nevydat ve smyslu § 78 odst. 3 tr. ř. V návaznosti na toto poučení a vydání mobilního telefonu pak obviněný v odkazovaném trestním řízení udělil souhlas také s provedením zálohy Facebook, podobně jako později i v této věci. 20. Je tak zřejmé, že obviněný byl v odkazované jiné trestní věci, ve které mobilní telefon vydal poprvé, i v této věci, kde mobilní telefon vydal opětovně, vždy řádně poučen o svých procesních právech, a nedošlo tak k porušení zásady zákazu sebeobviňování. 21. Námitka obviněného je tak zjevně neopodstatněná, navíc podložená zjevně nepravdivými okolnostmi. Jeho další navazující argumentace, týkající se především uplatnění doktríny plodů z otráveného stromu (kterou navíc česká praxe z praxe angloamerické v plném rozsahu ani nepřevzala) a narušení jeho ústavních práv, stává nadbytečnou. 22. Žádnou další námitku nebylo možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, neboť žádnou další námitku obviněný ve svém dovolání nezformuloval, a úlohou Nejvyššího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015). 23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [za užití § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] nebyl naplněn.
ii) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
24. Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., opět za užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), byť to spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení. 25. Pod uplatněný dovolací důvod nebyla podřaditelná žádná dovolací námitka. Dovolací argumentace obviněného se totiž vyčerpávala otázkou procesní přípustnosti důkazů plynoucích z ohledání jeho mobilního telefonu, resp. důkazů navazujících. Lze tak nanejvýše dovodit, že obviněný spojoval případné vady v hmotněprávní kvalifikaci skutku s jeho tvrzením o vadách ve skutkových zjištěních, které však Nejvyšší soud shora v tomto rozhodnutí odmítl.
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [za užití § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] nebyl naplněn.
iii) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
27. Jak opakovaně zmíněno shora v souvislosti s dalšími uplatněnými dovolacími důvody, obviněný uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
28. Protože obviněný v textu dovolání nenamítl žádné konkrétní procesní vady při přijetí odvolacího rozhodnutí a všechny další části dovolací argumentace byly zjevně neopodstatněné, je neopodstatněné i tvrzení tohoto dovolacího důvodu, neboť ten je ve své druhé alternativě evidentně vázaný na zbylé námitky v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 7 Tdo 369/2022, bod 24.). 29. Ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tak nebyl naplněn.
IV. Závěr
30. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud uzavírá, že námitkám obviněného nemohl přiznat žádné opodstatnění. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.