Plný text
7 Tdo 914/2026-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. 10. 2026 dovolání obviněného D. R. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2026, sp. zn. 55 To 120/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 73/2025 a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2026, sp. zn. 55 To 120/2026, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 3. 2026, sp. zn. 4 T 73/2025.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 3. 2026, č. j. 4 T 73/2025-249, byl obviněný D. R. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvanácti měsíců a obviněnému bylo uloženo, aby se ve zkušební době zdržel neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozeného J. S. a aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo rozhodnuto výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Trestné činy, jimiž byl uznán vinným, spáchal obviněný podle zjištění Okresního soudu ve Vsetíně v podstatě tím, že v XY, okres XY, ve společně obývaném domě - od srpna 2024 nejméně do 2. 9. 2024 opakovaně slovně napadal poškozeného J. S., nar. XY, vulgárně ho urážel, říkal mu, aby „držel hubu, jinak mu rozbije hubu, rypák“, a vyhrožoval mu zabitím, - dne 12. 8. 2024, kdy poškozený před jeho agresivním chováním utekl na verandu, ho obviněný doběhl, uchopil ho za oděv pod krkem, zacloumal jím se slovy „kreténe, tebe už mám dost“ a vyhrožoval mu zabitím, - dne 13. 8. 2024, kdy po vzájemné slovní rozepři poškozený chtěl telefonicky učinit oznámení na policii, mu obviněný chytl ruku, ve které držel telefon, nechtěl ho pustit, ruku mu stočil, přičemž při vzájemném přetahování mobilní telefon poškozenému vypadl, a poškozený v důsledku tohoto jednání utrpěl pohmoždění třetího prstu levé ruky, které si vyžádalo lékařské ošetření, - dne 2. 9. 2024 poškozeného bez příčiny napadl tak, že ho chytl pod krkem, shodil ho na zem a s lopatkou v ruce mu vyhrožoval, že ho zabije. - uvedené chování obviněného vyvolalo v poškozeném oprávněné obavy, že obviněný své výhrůžky uskuteční, a jen shodou náhod nedošlo u poškozeného s ohledem na jeho věk a fyzickou konstituci k závažnějším zraněním.
3. Odvolání obviněného podané proti výroku o vině a dalším výrokům bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2026, č. j. 55 To 120/2026-283, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, že soudy založily skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozeného. Namítl, že výslech poškozeného v hlavním líčení byl veden návodně a sugestivně, že otázky kladené samosoudkyní obsahovaly rozhodné okolnosti, které se měly z výpovědi naopak teprve zjistit, a že poškozený obsahu otázek převážně jen přisvědčoval, aniž sám souvisle popsal to, co mělo být předmětem výslechu. Zároveň obviněný uvedl, že uvedený způsob výslechu poškozeného není zachycen v protokole o hlavním líčení, ale je zřejmý ze zvukového záznamu. Z uvedených námitek obviněný dovodil, že rozhodná skutková zjištění ohledně vyhrožování jsou ve zjevném rozporu s obsahem výslechu poškozeného. Dále obviněný vytkl, že jednání, při kterém poškozený utrpěl zranění, bylo nesprávně posouzeno jako pokus přečinu ublížení na zdraví. Poukázal na to, že zranění poškozeného objektivně nenaplňovalo znaky ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku, že ze zjištění soudů nevyplývá nic konkrétního o vážnějším hrozícím zranění, které by tomuto ustanovení odpovídalo, a že nebyl prokázán úmysl takové zranění způsobit. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný jen formálně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí soudů nejsou zatížena žádnou z vad podřaditelných pod toto ustanovení a že soudy správně vystavěly skutková zjištění na výpovědi poškozeného, která byla podporována výpověďmi dalších svědků a listinnými důkazy, konkrétně lékařskou zprávou o zranění poškozeného. Pokud jde o právní posouzení skutku jako pokusu přečinu ublížení na zdraví, státní zástupce připustil jistou nedokonalost popisu skutku ohledně hrozícího následku, ale zdůraznil, že jednání obviněného mohlo vést přinejmenším ke vzniku ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku právě proto, že poškozeným byl senior starší 80 let. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. a nelze je odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř.
7. Poté Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné z hlediska dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Námitky proti skutkovým zjištěním ohledně výhrůžek obviněný koncipoval tak, že namítl zjevný rozpor skutkových zjištění soudů se svědeckou výpovědí poškozeného. Pokud je dovolacím důvodem zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, pak mezi zjištěními soudů a obsahem svědecké výpovědi poškozeného takový rozpor evidentně není, neboť poškozený ve své výpovědi potvrdil, že obviněný mu vyhrožoval tak, jak bylo uvedeno v obžalobě a jak bylo posléze zjištěno v rozsudku. Způsob, jímž byl v hlavním líčení veden výslech poškozeného jako svědka (§ 101 odst. 2, 3 tr. ř.), byl poznamenán tím, že v důsledku pokročilého věku a slabší paměti poškozeného bylo třeba orientovat ho otázkami, kterými mu bylo přiblíženo, co je předmětem výslechu. Ze zvukového záznamu pořízeného v hlavním líčení je patrno, že samosoudkyně se při tom vyhnula sugestivním a kapciózním otázkám a že poškozený se neomezil jen na nějaké holé přitakání otázce, ale popsal danou situaci přece jen poněkud obšírnějším projevem a k podstatným okolnostem se vyjádřil zcela spontánně. Za tohoto stavu není důvodu k tomu, aby jeho svědecká výpověď byla vyloučena z možnosti být jedním z důkazů, na jejichž podkladě byla vystavěna skutková zjištění.
10. V poměru mezi obviněným a poškozeným šlo o vztah vnuka a dědečka a incidenty, které se staly předmětem výroku o vině, se odehrály v rámci celkově neurovnaných a hlouběji narušených vztahů v rodině. Podstatné je, že svědecká výpověď poškozeného obsahově koresponduje s výpověďmi dalších svědků z okruhu rodinných příslušníků a jiných osob. Tyto výpovědi se netýkaly přímo předmětných incidentů, ale podávaly celkovou charakteristiku vzájemných vztahů mezi obviněným a poškozeným, přičemž z nich vyplývalo, že poškozený byl dlouhodobě vystaven hrubému a nátlakovému chování obviněného. Soudy zaznamenaly, že část svědků vypovídala ve prospěch obviněného, což považovaly za účelovou snahu pomoci obviněnému vyhnout se trestní odpovědnosti. K tomu je třeba dodat, že výpovědi těchto svědků nemají co do obsahu takovou povahu, že by vyvracely svědeckou výpověď poškozeného, ale pouze ji nepotvrzují. Z toho nijak nevyplývá důvod k tomu, aby svědecká výpověď poškozeného byla považována za nevěrohodnou.
11. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno uzavřít, že dovolání obviněného je nedůvodné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku, pokud byl posouzen jako pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 146 odst. 1 tr. zákoníku.
14. Přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Co se rozumí ublížením na zdraví, je stanoveno v § 122 odst. 1 tr. zákoníku. Pokusem je podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
15. Výrok o vině je formulován neurovnaně a nepřehledně tak, že z něho není výslovně patrno, kterou část zjištěného skutkového stavu považoval Okresní soud ve Vsetíně za naplnění zákonných znaků pokusu přečinu ublížení na zdraví. Z celkového kontextu a z odůvodnění rozsudku vyplývá, že Okresní soud ve Vsetíně takto posoudil jednání, jímž obviněný dne 13. 8. 2024 poškozenému stočil ruku, ve které poškozený držel telefon a nechtěl ho pustit, a v důsledku tohoto jednání obviněného poškozený utrpěl pohmoždění prstu na levé ruce.
16. Ze zjištění rozvedených v odůvodnění rozsudku je patrno, že zranění poškozeného bylo výsledkem původně slovního konfliktu, při kterém obviněný vyhrožoval, že podřeže děti D. K., tj. vnuky poškozeného, a že poškozený chtěl kvůli tomu telefonicky zavolat policii, což se mu obviněný snažil znemožnit způsobem, jímž mu přivodil zranění.
17. Skutek, jak ho zjistil Okresní soud ve Vsetíně, nevykazuje znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví, neboť není patrno, k jakému zranění, které by bylo ublížením na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku, by mělo směřovat jednání obviněného a také jeho úmysl. Okresní soud ve Vsetíně tento nedostatek nahradil nekonkrétním, vágním a v podstatě bezobsažným konstatováním, že shodou náhod a s ohledem na vysoký věk a fyzickou konstituci poškozeného nedošlo k „závažnějším zraněním“, aniž vysvětlil, v čem zmíněné náhody spatřuje a jaká závažnější zranění hrozila.
18. Z okolností, za nichž k útoku obviněného došlo, je zřejmé, že cílem obviněného bylo zabránit poškozenému v tom, aby mobilním telefonem zavolal policii. Tohoto cíle obviněný dosáhl tím, že poškozenému stočil ruku, ve které držel telefon. Od dalšího násilí obviněný upustil, jakmile poškozenému telefon vypadl z ruky. Obviněný vedl útok proti poškozenému s vynaložením takové síly, která byla dostatečná k dosažení zamýšleného cíle a se kterou je obvykle spojeno jen tak závažné zranění, jaké utrpěl poškozený. Mezi intenzitou útoku a způsobeným následkem je tedy očividný vztah proporcionality. Rozhodně se nejednalo o útok, který by byl veden tak velkou silou, se kterou je typicky spojen vznik podstatně závažnějšího zranění, tj. zranění vykazujícího znaky ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku. O pokusu přečinu ublížení na zdraví by se dalo uvažovat za předpokladu, že by šlo o útok, který co do své povahy, intenzity a celkové razance zpravidla má za následek ublížení na zdraví. Pouhé stočení ruky, ve které poškozený držel mobilní telefon, a s tím spojené přetahování takovým útokem není, zejména ne za situace, kdy obviněný v žádném násilí nepokračoval poté, co telefon vypadl poškozenému z ruky. Jestliže nedošlo k „závažnějším zraněním“ ve smyslu závěrů Okresního soudu ve Vsetíně, není to důsledkem nějaké shody náhod ani věkem či fyzickou konstitucí poškozeného, ale bylo to adekvátním vyústěním povahy a intenzity útoku, který celkově nedosahoval razance, jaká jinak obvykle vede k ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku. Ohledně subjektivní stránky útoku nevyplývá ze skutkových zjištění Okresního soudu ve Vsetíně nic konkrétního, co by ukazovalo na úmysl obviněného způsobit poškozenému závažnější zranění, než k jakému objektivně došlo. Z těchto zjištění je naopak zjevné, že obviněný zvolil jen takový způsob útoku a takovou jeho intenzitu, aby to stačilo k tomu, že poškozenému vypadne telefon z ruky. Z ničeho nelze přesvědčivě usuzovat, že by úmysl obviněného zahrnoval vznik zranění takové závažnosti, jakou vyžaduje ustanovení § 122 odst. 1 tr. zákoníku.
19. Právní posouzení skutku jako pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 146 odst. 1 tr. zákoníku je proto v rozporu se zákonem. Rozsudek, jímž byl obviněný takto uznán vinným, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného důvodné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
21. V uvedené variantně je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v dané věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání obviněného nedůvodné z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a důvodné z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak totéž platí z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
22. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, je v důsledku nesprávného právního posouzení skutku vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
23. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, nemůže obstát výrok o vině a v důsledku toho ani další výroky, tj. výrok o trestu, výrok o náhradě škody a výrok o náhradě nemajetkové újmy. Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, tak rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, současně zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení a rozsudku ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. Nejvyšší soud zrušil výrok o vině v celém rozsahu, neboť byl v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně koncipován tak, že fyzický útok, při kterém byl poškozený zraněn, byl součástí šířeji pojatého skutku spočívajícího jinak ve výhrůžném a nátlakovém jednání proti poškozenému.
25. Okresní soud ve Vsetíně ve věci znovu rozhodne, přičemž bude vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.). To znamená, že při stávajících skutkových zjištěních nemůže obviněného uznat vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ani jeho pokusem podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 10. 2026
JUDr. Josef Mazák předseda senátu