Plný text
7 Tz 17/2023-1369
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného B. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 42/2015 a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného B. S. v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušují toto usnesení Krajského soudu v Brně, pokud jím byl v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, ponechán nedotčen výrok podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě škody, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 271 odst. 2 tr. ř. za použití § 265 tr. ř. se poškození KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] sídlem [adresa] a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 T 42/2015-1263, byl obviněný B. S. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozeným obchodním společnostem KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., částku 3 011 756 Kč, Dekameron CZ, s. r. o., částku 126 740 Kč, a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., částku 20 960 Kč.
2. Dále byl obviněný citovaným rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn části obžaloby a v návaznosti na to bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že poškození obchodní společnost Olejník, s. r. o., a D. V., se s nároky na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání obviněného, podané proti odsuzující části rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, č. j. 8 To 231/2017-1285, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Toto rozhodnutí bylo dnem 27. 6. 2017 v právní moci.
4. Ministr spravedlnosti podal dne 13. 2. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Brně. Namítl, že Krajský soud v Brně nesprávně ponechal nedotčen výrok, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody. Konstatoval, že tomu, aby mohlo být rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., bránila zákonná překážka uvedená v § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dne 27. 1. 2015 bylo s obviněným zahájeno insolvenční řízení a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015, bylo rozhodnuto o úpadku obviněného. V době rozhodování Okresního soudu v Jihlavě nebylo insolvenční řízení skončeno. Ministr spravedlnosti uvedl, že těchto skutečností si měl být Okresní soud v Jihlavě vědom, protože byly zřejmé z insolvenčního rejstříku jako veřejného seznamu. Přitom nebylo možné uplatnit výjimku stanovenou v § 140b insolvenčního zákona ze zákazu vydat rozhodnutí ukládající povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem, protože se nejednalo o nároky poškozených, které by byly zajištěny na majetku v majetkové podstatě obviněného jako dlužníka. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ve výroku, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně a poté ve veřejném zasedání i ústně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že se s ní ztotožnil. Uvedl, že je přípustná, neboť v předchozím řízení o dovolání se Nejvyšší soud otázkou náhrady škody nezabýval. Připomněl, že výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla porušena zásada poměrného uspokojení věřitelů. V současné době by sice vzhledem k ukončení insolvenčního řízení tomuto výroku již nic nebránilo, avšak porušení zákona v rozhodnutí napadeném stížností ministra spravedlnosti je třeba posuzovat ex tunc, tj. podle stavu v době vydání rozhodnutí, a proto je nutno konstatovat, že zákon byl porušen. Pokud jde o návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu, navrhl státní zástupce shodně jako ministr spravedlnosti, avšak s tím, že poškození by měli být podle § 271 odst. 2 tr. ř. a § 265 tr. ř. odkázáni na občanskoprávní řízení.
6. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil písemně a ve veřejném zasedání prostřednictvím ustanoveného obhájce, a to souhlasným způsobem, s tím, že okresní i krajský soud při svém rozhodování o náhradě škody nevzaly v úvahu probíhající insolvenční řízení a ustanovení § 140a a § 140b insolvenčního zákona. V době rozhodnutí obou soudů existovala zákonná překážka rozhodnutí o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. poté, co o úpadku obviněného bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015. Obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu k problematice přednostního použití insolvenčního zákona. Ke stížnosti pro porušení zákona se připojil a navrhl, aby věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nikdo z jmenovaných tří poškozených se k veřejnému zasedání nedostavil ani nevyužil práva vyjádřit se v poskytnuté lhůtě ke stížnosti pro porušení zákona písemně.
8. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, pokud se týkal povinnosti obviněného k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., jakož i řízení, jež této části napadeného usnesení předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
9. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.
10. Podmínky výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou v citovaném ustanovení konstruovány tak, že současně musí být splněny jejich dvě skupiny: 1) skupina pozitivních podmínek spočívající v tom, že obviněný trestným činem způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil a že nárok byl uplatněn podle § 43 odst. 3 tr. ř., 2) skupina negativních podmínek spočívající v tom, že uložení povinnosti k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení nebrání zákonná překážka a že škoda ve výši uvedené v popisu skutku ve výroku o vině nebyla dosud uhrazena, resp. bezdůvodné obohacení v rozsahu uvedeném v popisu skutku ve výroku o vině nebylo dosud vydáno.
11. Soud, který rozhoduje výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody způsobené trestným činem, se musí vypořádat nejen s pozitivními podmínkami tohoto výroku, tj. s tím, že trestným činem byla způsobena škoda, že nárok na její náhradu byl řádně a včas uplatněn, že byl náležitě doložen a že je z hlediska hmotného práva opodstatněný, ale současně musí zaměřit pozornost také na negativní podmínky výroku o náhradě škody, tj. na to, že takovému výroku nebrání nějaká zákonná překážka a že škoda nebyla dosud uhrazena.
12. Jestliže § 228 odst. 1 tr. ř. stanoví, že soud učiní výrok podle tohoto ustanovení, nebrání-li tomu zákonná překážka, pak takovou překážkou je i zákaz vydání rozhodnutí uvedený v § 140b insolvenčního zákona (ve znění zákona č. 294/2013 Sb.).
13. Okresní soud v Jihlavě odůvodnil výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. tím, že poškození se řádně a včas připojili k řízení se svými nároky, že je náležitě doložili a že je shledal důvodnými. Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení k výroku o náhradě škody pouze paušálně uvedl, že tento výrok je v souladu se zákonem.
14. To, že s obviněným bylo dne 27. 1. 2015 zahájeno insolvenční řízení, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015, které nabylo právní moci dne 27. 2. 2015, byl zjištěn úpadek obviněného a povoleno jeho řešení oddlužením a že v době rozhodování soudů v trestním řízení probíhalo insolvenční řízení, žádný z obou soudů nezaznamenal. Přitom šlo o skutečnosti, které měly zásadní význam z hlediska zákonných podmínek, za nichž mohl Okresní soud v Jihlavě v adhezním řízení jako součásti trestního řízení rozhodnout o povinnosti obviněného k náhradě škody způsobené trestným činem.
15. Podle § 140b insolvenčního zákona nejde-li o řízení uvedená v § 140a insolvenčního zákona, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. Ustanovení § 140b insolvenčního zákona zároveň stanoví, že k rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží.
16. Nároky poškozených obchodních společností KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., Dekameron CZ, s. r. o., a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., nebyly zajištěny na majetku obviněného podle § 47 odst. 1 tr. ř., takže platil zákaz vydání rozhodnutí uvedený v § 140b insolvenčního zákona. Okresní soud v Jihlavě tudíž nemohl obviněnému výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložit povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem, jímž ho uznal vinným. Rozhodnutí o úpadku obviněného včetně trvajících účinků tohoto rozhodnutí mohl Okresní soud v Jihlavě zjistit z insolvenčního rejstříku (hlava I čtvrté části insolvenčního zákona), do něhož měl přístup. Tímto způsobem mohl zjistit, že tu je zákonná překážka, která brání výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř.
17. Výrokem, jímž Okresní soud v Jihlavě v rozsudku ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, uložil obviněnému povinnost k náhradě škody, byl porušen zákon v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a § 140b insolvenčního zákona v neprospěch obviněného. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. v neprospěch obviněného.
18. Na těchto nedostatcích rozhodnutí soudů obou stupňů nic nemění skutečnost, že obviněný podal návrh na povolení oddlužení dne 27. 1. 2015 (usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno dne 26. 1. 2015), avšak v hlavních líčeních dne 30. 8. 2016 ani později to neuvedl, ačkoli o svých dřívějších úmyslech podat návrh na insolvenci hovořil (č. l. 1143-1144), ani skutečnost, že v mezidobí pominuly účinky rozhodnutí o úpadku tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2021 bylo rozhodnuto tak, že soud bere na vědomí splnění oddlužení a že dlužník (obviněný) se osvobozuje od placení neuspokojených pohledávek zahrnutých do oddlužení (nebyly zahrnuty pohledávky poškozených). V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ohledně přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska stavu ke dni jeho vydání.
19. Vadná rozhodnutí, která v trestním řízení učinily soudy ohledně náhrady škody, vážně ohrozila dosažení účelu insolvenčního řízení, jímž je při mnohosti dlužníkových závazků a při současném nedostatku prostředků k jejich splnění dosáhnout pokud možno rovnoměrného - byť jen částečného - uspokojení všech pohledávek v insolvenčním řízení a vyloučit případné zvýhodnění některých věřitelů postupujících s použitím jinak obvyklých legálních prostředků (s výjimkou zákonem stanovených preferencí vyplývajících ze zvláštního postavení věřitelů nebo ze zvláštní povahy pohledávek).
20. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil vadnou část napadeného usnesení Krajského soudu v Brně i vadnou část rozsudku Okresního soudu v Jihlavě a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. V dané věci nepřicházelo v úvahu podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázat Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, jak navrhoval ministr spravedlnosti, neboť takový postup byl vyloučen ustanovením § 271 odst. 2 tr. ř. Právě podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud (za použití § 265 tr. ř.) postupoval a poškozené odkázal na občanskoprávní řízení.
21. Právní názor, na kterém je založen tento rozsudek Nejvyššího soudu, je ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zejména s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 8 Tdo 469/2015, publikovaným pod č. 9/2016 Sb. rozh. tr.
22. Mezi rozhodnutími, která byla zrušena jako rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část napadeného usnesení Krajského soudu v Brně a na zrušenou část rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, není usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1351/2017, jímž bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017. Toto usnesení Nejvyššího soudu nemá žádnou obsahovou návaznost na usnesení Krajského soudu v Brně ani na rozsudek Okresního soudu v Jihlavě, pokud jde o náhradu škody způsobené trestným činem. Dovolání bylo podáno výslovně jen proti výroku o vině a bylo odmítnuto, což znamená, že Nejvyšší soud nepřezkoumával usnesení Krajského soudu v Brně a předcházející řízení včetně rozsudku Okresního soudu v Jihlavě postupem podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Výrok o náhradě škody, proti kterému ministr spravedlnosti posléze podal stížnost pro porušení zákona, nebyl v řízení o dovolání předmětem přezkumu a Nejvyšší soud se jím v uvedeném řízení nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Josef Mazák předseda senátu