Plný text
8 Tdo 14/2026-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání obviněného D. Ž. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 8 To 303/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 27/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Ž. odmítá.
Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 30 T 27/2025, byl obviněný D. Ž. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že dne 27. 10. 2022 v blíže nezjištěné době, avšak před 12.22 h, v průběhu výstupu na horu XY ve Slovinsku utrpěl zranění při horolezecké činnosti v XY národním parku, kdy teprve poté, co úraz utrpěl, prokazatelně v čase 12.00 h až 12.29 h opakovaně telefonicky kontaktoval svoji dceru L. Ž., kterou instruoval k uzavření pojistné smlouvy jeho osoby stran krátkodobého cestovního pojištění na dva dny s připojištěním rizikových sportů u Direct pojišťovny, a. s., se sídlem Nové sady 996/25, Brno (dále „pojišťovna Direct“), a pojistná smlouva č. 5200257404 započala v čase 12.22 h, avšak již v čase 12.21 h telefonoval na číslo + 386 41 749 036 náležející horské službě, tam I. A. sdělil, že upadl při vstupu na XY trasu do 10 m hluboké prohlubně, přičemž dne 28. 10. 2022 oznámil asistenční společnosti Europ Assistance, s. r. o., shora uvedenou pojistnou událost, ke které mělo dojít dne 27. 10. 2022 ve 12.31 h, čímž způsobil poškozené společnosti Direct pojišťovna škodu ve výši 53.623 Kč. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců s povinností podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestnou činností způsobil. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody pojišťovně Direct částku ve výši 53.623 Kč. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 8 To 303/2025, odvolání podané obviněným proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Z dovolání obviněného
5. Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání, jímž brojil proti tomu, že odvolací soud v bodě 5. svého rozhodnutí uvedl, že se v odvolání nedomáhal provádění dalších důkazů, což považoval za konstatování, které je v rozporu s obsahem tohoto řádného opravného prostředku, v němž výslovně navrhoval mimo jiné i provedení důkazu technickým záznamem (logy) ze systému pojišťovny o průběhu uzavření pojistné smlouvy, jenž standardně obsahuje datum a čas jednotlivých kroků v rámci online sjednávání IP adresy, časové značky odesílání a přijetí potvrzovaných SMS a e-mailů, a čas přijetí návrhu smlouvy systémem pojišťovny, i datum a čas samotného vygenerování smlouvy a její aktivace. Pokud odvolací soud tento důkaz neprovedl a v rozhodnutí se s ním ani nevypořádal, došlo k nesprávným závěrům učiněným v rozporu s tím, co uváděl v odvolání ohledně potvrzení PayU, protože odvolací soud vycházel z času 12:22 h, kdežto u platebního systému je 12:21:13 h. Uvedené potvrzení obviněný připojil k odvolání, avšak odvolací soud jím důkaz neprovedl, což obviněný též označil za opomenutý důkaz. Podle obviněného jde o podstatné důkazy způsobilé ovlivnit skutková zjištění dotýkající se naplnění především subjektivních znaků přečinu kladeného mu za vinu, protože soudy mohly zpochybnit závěr o existenci úmyslného zavinění. Jestliže odvolací soud tyto důkazy neprovedl, má uvedená vada dopad na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. 6. Podle obviněného soudy nedůvodně vycházely z premisy, že uzavřel pojistnou smlouvu až po vzniku pojistné události, tedy pádu při výstupu na XY dne 27. 10. 2022, protože tento svůj závěr opíraly pouze o záznamy telefonických rozhovorů, avšak časová osa neprokazuje, že by pojistná smlouva byla uzavřena až po jeho pádu. Tvrzení soudu neodpovídá telefonickým rozhovorům s jeho dcerou L., protože v nich není žádná instrukce k uzavření smlouvy, nýbrž koordinace již probíhajícího procesu sjednávání pojištění. Soudy nezohlednily, že čas 12.22 h je okamžikem aktivace smlouvy systémem pojišťovny, nikoliv časem dokončení sjednání smlouvy, a už vůbec ne momentem, kdy poskytl pojišťovně údaje nezbytné k uzavření smlouvy. Z těchto důvodů je názor soudů, že uzavřel smlouvu až po vzniku pojistné události, v extrémním rozporu s obsahem důkazů a vychází jen z hypotetických úvah soudů. 7. Z uvedených důvodů má obviněný za to, že právní posouzení věci je nesprávné, protože nenaplnil po všech stránkách znaky přečinu, jímž byl uznán vinným. Nebylo prokázáno úmyslné zamlčení pojistné události při sjednávání pojištění, protože nebyla objasněna subjektivní stránka přečinu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť k tomuto závěru nepostačuje jen časová kolize hovorů, kterou lze vysvětlit i způsobem nezakládajícím vinu obviněného. 8. Vzhledem k tomu, že obviněný shledal z uvedených důvodů naplněnými důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že pokud obviněný dovoláním zpochybnil dokazování jako celek, jde o námitky, které neodpovídají výsledkům dokazování, protože soudy rozhodovaly v souladu s výsledky provedeného dokazování a nelze jim vytýkat nelogičnost v úvahách, které v nich mají podklad. Zjevný ani extrémní rozpor z výsledků provedeného dokazování neplyne. Naopak v argumentaci obviněného jde o přehodnocování provedených důkazů, což je mimo důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněný polemizoval se způsobem, jak soudy provedené důkazy hodnotily, státní zástupce se s ním neztotožnil a přiklonil ke skutkovým závěrům, k nimiž došel soud prvního stupně, že komunikace obviněného s dcerou započala ve 12:00 h odchozím hovorem obviněného, následoval odchozí hovor obviněného v čase 12:18 h, jemuž předcházely dva obviněným nevyzvednuté hovory jemu volající dcery L., téměř bezprostředně poté ve 12:20 h došlo ke kontaktování pojišťovny a uzavření pojistné smlouvy. V čase 12:21 h byla kontaktována pojišťovna a v čase 12:22 h došlo k úhradě pojistného. Z uvedených podkladů soudy zjistily skutečnosti, s nimiž se státní zástupce ztotožnil a vyjádřil souhlas s tím, že k uzavření pojistné smlouvy došlo až po vlastní pojistné události, což má podklad především v precizaci časové posloupnosti klíčových událostí. Naopak na jejich základě nelze přisvědčit verzi předkládané obviněným, protože podle něj by veškeré skutečnosti musely být nakumulovány do jedné minuty, v níž by musel stihnout uzavřít cestovní pojištění, utrpět úraz a přivolat si pomoc. 10. Státní zástupce neshledal důvodnými ani výhrady směřující proti obsahu odůvodnění usnesení odvolacího soudu, protože podle něj splňuje všechna kritéria stanovená v § 125 odst. 1 tr. ř. Jde o rozhodnutí potvrzující závěry soudu prvního stupně ve věci samé a v tomto směru není v rozporu s názorovou praxí Ústavního soudu ani Nejvyššího soudu. 11. Nedostatky, na něž obviněný poukazoval, napadené rozhodnutí netrpí ani ohledně neprovedených důkazů, které obviněný navrhoval a odvolací soud je přehlédl a nevěnoval se jim. K opatření technického záznamu ze systému pojišťovny konstatoval, že takový návrh nevyplývá z podaného odvolání, na které obviněný odkazoval, a je pochybné, zda lze oprávněně nabýt dojmu, že se jedná o řádně a včas uplatněný návrh na provedení konkrétního důkazu. I kdyby obviněný takový návrh dostatečně jasně učinil, statní zástupce připomněl s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (viz nález ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/1995), že soud není povinen vyhovět všem důkazním návrhům vzneseným účastníky řízení, je však nutné, aby vysvětlil, z jakého důvodu návrhu nevyhověl (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 46/2019). 12. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s odkazem na obsah podaného dovolání státní zástupce shledal, že obviněný nevznesl výhrady s ním korespondující. Tvrzení o nedostatcích v použité právní kvalifikaci se opírají o polemiku se skutkovými zjištěními soudů, a jsou odrazem obviněným uváděných výhrad proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž tak, jak je zjistily soudy, nesouhlasil. Státní zástupce však poukazované nedostatky v použité kvalifikaci neshledal a vyjádřil názor, že právní posouzení věci koresponduje se zjištěným skutkovým stavem, jenž dostatečně opodstatňuje závěr o naplnění subjektivní i objektivní stránky přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz bod 8. rozsudku a bod 8. posuzovaného usnesení). Uvedl, že údaje, které obviněný zamlčel, byly zásadní pro uzavření předmětné pojistné smlouvy, a jednání obviněného, jak bylo zjištěno, svědčí o přímém úmyslu. Vzhledem k tomu, že neshledal naplněnými důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., není dán ani předpoklad pro důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 13. Vzhledem k tomu, že státní zástupce neshledal existenci skutkových ani právních vad obviněným namítaných, v závěru vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 14. Obviněný, jemuž bylo toto stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, k němu uvedl v zásadě stejné skutečnosti, které jsou již obsahem jeho dovolání. V souladu s nimi uvedl, že obsah telefonických hovorů s dcerou nebyl zjištěn. Soudy proto své závěry založily jen na hypotetických úvahách o tom, jak se mohl celý děj odehrát. Jestliže se soudy opíraly o nemožnost v jedné minutě stihnout jimi uváděné úkony, ani tento závěr nemá podklad ve výsledcích provedeného dokazování. Údaje, které soudy zpochybňují, musely být logicky poskytnuty obviněným dříve, než je pojišťovna mohla zpracovat. Obviněný své tvrzení o neprovedení jím navržených důkazů, státním zástupcem zpochybňované, opřel o podklad (potvrzení PayU) připojený k odvolání, jenž měl soud provést. S obdobnými argumenty jako v dovolání obviněný setrval ve své replice i na závěrečném návrhu.
IV. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
16. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Proto Nejvyšší soud nejprve posuzuje, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, a pouze tehdy může po věcné stránce dovolání přezkoumat. 17. Obviněný respektoval, že dovolání lze podat pouze na podkladě důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., protože označil důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud povinen posoudit, zda jím uplatněné výhrady zákonnému vymezení označených dovolacích důvodů odpovídají. Pro rozsah přezkumné povinnosti v konkrétní věci je vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
18. Nejvyšší soud musí posuzovat, zda uvedené argumenty dopadají na označené dovolací důvody, protože pouze tehdy se může po věcné stránce dovoláním zabývat a přezkoumat jej (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Tyto zásady je možné prolomit jen kdyby nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.
VI. K obsahu dovolání
19. Obviněný dovolání opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. s tvrzením, že se nemohl dopustit přečinu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku proto, že soudy závěry o tom, že pojistnou smlouvu sepsal až dodatečně poté, co došlo k úrazu, vystavěly na nedostatečných a vadně zhodnocených důkazech při porušení pravidel spravedlivého procesu. Od těchto svých tvrzení odvíjel i vadnost právní kvalifikace a rovněž i nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu.
20. Podle obsahu posuzovaného dovolání a jeho námitek učiněných již v podaném odvolání, kde rovněž tvrdil, že pojistná smlouva byla uzavřena před tím, než došlo k zahájení výstupu, resp. jeho pádu, jde o výhrady shodně uváděné i v odvolání (dříve využil svého práva a o věci nevypovídal), s nimiž se odvolací soud vypořádal. Soud se tudíž stejným námitkám podrobně věnoval a dostatečně a správně se s nimi vypořádal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Povinností Nejvyššího soudu za takových okolností není, aby při správnosti postupů soudů nižších stupňů znovu opakoval veškeré argumenty, které byly již rozvedeny v přezkoumávaných rozhodnutích, ale plně postačuje, když jen stručně zdůvodní důvody pro závěr o správnosti postupů a úvah soudů nižších stupňů.
21. Posoudí-li se výhrady obviněného uplatněné podle důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., týkají se nesprávnosti učiněných skutkových zjištění vzhledem k tvrzení o nedostatečnosti provedených a hodnocených důkazů jako celku, a proto jim lze přiznat podstatný význam, jenž jim obviněný přikládá, neboť tím vyvrací závěr soudů, že jednal v době sjednání posuzované pojistné smlouvy podvodně. Je možné je považovat za skutečnost rozhodnou pro závěr o jeho vině. Z tohoto důvodu je možné tyto námitky přiřadit k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž slouží k nápravě vad, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. V první alternativě se musí jednat o zjevný, tedy zásadní nebo podstatný, nikoliv jen bezvýznamný rozpor s obsahem provedených důkazů. Ve druhé alternativě musejí být výhrady založeny na tom, že důkazy, o které se soudy opřely, jsou nepoužitelné, tzn. že trpí takovými procesními vadami, které fakticky způsobují, že soudy o ně své rozhodnutí neměly opírat. Třetí alternativa dopadá na situace obdobné tzv. opomenutým důkazům s tím, že zde jde zásadně o nedůvodnost neprovedení navržených důkazů, rozhodné však je, že musí jít o podstatný důkaz, tedy nikoliv jakýkoliv bez ohledu na jeho význam, ale takový, který má rozhodný (podstatný) dopad na dokazování. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Uvedenou podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).
22. V rámci tohoto vymezení zkoumal důvodnost dovolání ve smyslu alternativy tohoto důvodu, zda soudy učiněná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
23. Proto, aby bylo možné posoudit, zda je provedené dokazování dostatečné pro posouzení, zda jsou skutkové závěry určující pro naplnění znaků skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu, je nutné vycházet z toho, že přečinu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy.
24. Ve smyslu této skutkové podstaty soud prvního stupně v posuzovaném rozsudku uvedl v tzv. právní větě, že obviněný uvedený přečin spáchal v alternativě, že uvedl nepravdivé údaje, za něž se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy nebo pro likvidaci pojistné události nebo pro poskytnutí plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. Nevyžaduje se u nich, aby šlo o údaje podstatné, neboť v tomto směru jakýkoli nepravdivý nebo hrubě zkreslený údaj, který je sdělován, a to ať už v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, může podstatně ovlivnit rozhodování druhé strany, neboť to vyplývá již z povahy nepravdivosti nebo hrubého zkreslení. Přestože by se z dikce mohlo zdát, že takových údajů musí být více, postačí i uvedení jen jednoho takového údaje (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 6 Tdo 79/2018, ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 721/2016, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 8 Tdo 794/2017). 25. U pojistné smlouvy jde o smlouvu o finančních službách, kterou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou (srov. § 2758, § 2759 a 2760 obč. zákoníku). K uzavření pojistné smlouvy srov. § 2759 obč. zákoníku, podle kterého neurčí-li se v nabídce, dokdy má být přijata, vyžaduje se její přijetí do jednoho měsíce ode dne doručení nabídky druhé straně; je-li však uzavření smlouvy podmíněno lékařskou prohlídkou, vyžaduje se přijetí nabídky do dvou měsíců. Nabídku pojistitele může pojistník přijmout i včasným zaplacením pojistného ve výši uvedené v nabídce. Z toho vyplývá, že uzavíráním pojistné smlouvy se rozumí uvedený proces jejího sjednávání po podání příslušné nabídky mezi pojistitelem a pojistníkem, který případně vyústí do jejího uzavření nebo naopak. 26. V posuzované věci bylo rozhodné, kdy a za jakých okolností došlo k uzavření pojistné smlouvy a následně, zda plnění, jež na jejím podkladě bylo obviněnému poskytnuto, nastalo v souvislosti s událostí, k níž došlo za podmínek vyplývajících z uvedené smlouvy. 27. Obviněný námitkami uplatněnými podle důvodu dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňoval důkazy, na jejichž základě soudy shledaly, že došlo k úrazu před tím, než byla uzavřena předmětná pojistná smlouva, a tvrdil, že pro jimi učiněný skutkový závěr nepostačuje pouze záznam o telefonických hovorech ze dne 27. 10. 2022. K tomu Nejvyšší soud s ohledem na obsah provedených důkazů podotýká, že soud prvního stupně nevycházel jen z telefonických rozhovorů předmětného dne, ale v bodech 2. až 4. svého rozsudku poukázal i na další ve věci provedené důkazy, jimiž obhajobu obviněného ověřoval, a které doplňují skutečnosti plynoucí z rozboru telefonní komunikace obviněného dne 27. 10. 2022. Rozhodná pro závěr o vině obviněného je zejména skutečnost plynoucí z pojistných podmínek, k cestovnímu pojištění k pojistné smlouvě č. 5200257404 (srov. č. l. 223 až 266), podle kterých platí, že pojištění vzniká dnem a hodinou uvedenou ve smlouvě jako počátek pojištění, nejdříve však okamžikem řádného zaplacení pojistného. Za takový okamžik je považován i okamžik potvrzení platebního systému o provedení platby při platbě kartou on-line. Soud měl však rovněž na paměti další skutečnost, a to, že u rizikových sportů, o něž se podle ujednané pojistné smlouvy jednalo, se pojištění uplatňuje v případě úrazu, který se stane při rizikových sportech (k nim patří i horolezectví) pouze tehdy, pakliže jsou označeny konkrétní dny, kdy budou rizikové sportovní aktivity provozovány, a tyto dny musí být označeny minimálně 12 hodin předtím, než je započato provozování tohoto sportu. 28. Na základě takto sjednaných podmínek je zjevné, že pokud obviněný uvedenou pojistnou smlouvu o cestovním pojištění na rizikové sporty uzavřel dne 27. 10. 2022, a pokud soud vycházel z doby 12.22 h, kdy bylo pojistné on-line platbou uhrazeno, pak obviněný nemohl na základě takto sjednané pojistné smlouvy požadovat pojistné za pojistnou událost, která nastala v přesně nezjištěné době, avšak v den a hodinu, kdy byla smlouva uzavřena. Již tato skutečnost o tom, že obviněný nemohl splnit podmínky pro to, aby mohl nárokovat plnění za úraz, který nastal v polední době tohoto dne, protože, jak správně uvažoval soud prvního stupně v bodě 6. svého rozsudku, ve smlouvě neoznačil s předstihem 12 hodin, než započal horolezecký úkon, konkrétní dny, kdy bude rizikový sport realizovat. 29. Z uvedeného je zjevné, že nelze přisvědčit obviněnému, že by soud své úvahy pro závěr o jeho vině založil jen na tom, jaké hovory obviněný v době sjednání této pojistné vedl a s kým a v jakém čase komunikoval. 30. Za důvodné není možné považovat ani námitky obviněného, že se opíral jen o nepřímé důkazy, protože i ty dávají potřebný podklad pro závěr o průběhu skutku. Závěr, když je třeba vinu opřít o důkazy nepřímé, jak tomu bylo v této věci, není nikterak výjimečný, naopak teorie i praxe připouští pro účely uznání viny důkazy přímé i nepřímé. Přímé jsou ty, které cíleně směřují k hlavní skutečnosti, resp. k vině nebo nevině obviněného, zatímco nepřímými se dokazuje vedlejší skutečnost, ze které lze usuzovat na skutečnost hlavní nebo slouží na doplnění důkazů přímých. Jinak řečeno, nepřímý důkaz, k tomu, aby byl použitelný pro závěr o vině obviněného, potřebuje další zprostředkující skutečnost. Nepřímé důkazy nejsou ve vztahu k přímým a priori podřadné. Je jimi možno prokázat vinu stejně jako důkazy přímými, ovšem za podmínky, že vzájemně propojený, nepřerušený, resp. uzavřený řetězec těchto důkazů jinou alternativu, než vinu nepřipouští. Za této podmínky soud může výrok o vině opřít jen o nepřímé důkazy (srov. např. Fenyk, J., Císařová, D., Gřivna T.: Trestní právo procesní, Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 342-345). O takový případ se jedná v posuzované věci, protože obviněný svou trestnou činnost popřel, avšak soudy doložily, že trestné jednání prováděl ve snaze sjednat podmínky pojistné smlouvy tak, aby mohl náklady na svůj těžký úraz v cizině uplatnit v rámci pojištění, které však před tím, než tento sport začala provozovat, sjednáno neměl. Soud prvního stupně v dané důkazní situaci zcela důvodně postupoval tak, že objasňoval dostupnými důkazními prostředky okolnosti, za kterých k činu došlo, a využil i seznamu proběhlých telefonních hovorů, které mapovaly jeho vlastní počínání v rozhodných časových úsecích. Skutečnosti objasněné uvedenými důkazy porovnával s obhajobou obviněného jednotlivě i navzájem a hodnotil učiněná zjištění se zřetelem na další důkazní prostředky a důkazy z nich plynoucí. Takový postup plně odpovídá pravidlům stanoveným v § 2 odst. 6 tr. ř., a z úvah ani závěrů soudů obou stupňů není zřejmá libovůle ani jednostranné hodnocení důkazů, ale pečlivé zvažování všech skutečností vzešlých z řetězce na sebe navazujících nepřímých důkazů. 31. Závěr, že obhajoba obviněného nemohla obstát, je výsledkem procesu, který má podklad v provedeném dokazování. Uváží-li se jeho výsledky i to, o jaké skutečnosti soud prvního stupně své závěry o vině obviněného opřel, když své hodnocení a úvahy k nim rozvedl v bodě 7. rozsudku, je zcela zjevné, že k uzavření pojistné smlouvy došlo za jiných okolností, než jak je předestíral obviněný. Zjištěné skutečnosti nasvědčují plně tomu, že v době úrazu, u něhož přesná doba, kdy k němu skutečně došlo, není známa (jediným, kdo ji zná, je obviněný), pojištění neměl. I při neznalosti času pádu obviněného, pro závěr o jeho vině pojistným podvodem, lze rozhodné skutečnosti týkající se okolností uzavření pojistné smlouvy zjistit právě ze zajištěných nepřímých důkazů. Vše prokazuje, že pojištění sjednal až v době, kdy ležel zraněný na dně strže, do níž spadl. Přesto, že obviněný úvahy a logické návaznosti soudu zpochybňoval, nevyvrátil důvodnost jeho úvah, že když v době 12.21 h telefonoval na záchrannou službu, kde hovořil s I. A., jemuž řekl, že upadl při vstupu na XY trasu, nemohlo k úrazu dojít až po 12.22 h, kdy pojišťovna akceptovala platbu on-line, která dokládala sjednání smlouvy ve 12. 20 h (srov. č. l. 73, 75). Tato doba je určující pro stanovení počátku vzniku pojistného vztahu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud plně ve shodě se soudem prvního i druhého stupně a s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství považuje provedené dokazování za dostačující pro skutkové závěry učiněné ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a rovněž i pro právní závěry o naplnění znaků přečinu podle § 210 odst. 1písm. a) tr. zákoníku. 32. Z těchto důvodů nelze přisvědčit námitkám obviněného o tom, že soudy provedly dokazování, které neobjasnilo všechny rozhodné skutečnosti významné pro závěr o jeho vině. 33. Uvedené úvahy mají význam i pro tvrzení obviněného, že odvolací soud nedůvodně neprovedl důkaz technickým záznamem (logy) ze systému pojišťovny o průběhu uzavření pojistné smlouvy proto, že odvolací soud nepřihlédl k podání obviněného a na navržené důkazy nereagoval. Z textu dovolání však plyne, že obviněný sám konkrétní návrh, v němž by uvedl důkaz a důvody, proč se jej v dalším řízení domáhá, v dovolání nekonkretizoval. Na takové „podání“ toliko usuzuje z textu své připomínky o tom, že „závěr soudu, že pojištění v daném případě vzniklo dne 27. 10. 2022 ve 12:20 h se rozchází s dokladem platebního systému PayU, jehož prostřednictvím k platbě došlo. Pokud je i podle soudu okamžikem zaplacení dle písm. a) okamžik potvrzení platebního systému o provedení platby při platbě kartou on-line, pak z potvrzení PayU, tj. platebního systému, se podává čas „Datum transakce 2022-10-27-12:21:13“. Nepostačuje ani poukaz obviněného na to, že k odvolání PayU potvrzení připojil jako přílohu, protože ani to samo nepostačuje k dodržení formy „uplatnění návrhu na provedení důkazu“. Již z tohoto argumentu obviněného je zjevné, že obviněný nesplnil, že musí jít z jeho strany o požadavek na provedení důkazu. Z obsahu obviněným podaného odvolání i z protokolu o veřejném zasedání (srov. č. l. 343) je zjevné, že obviněný nenavrhoval provedení žádného důkazu, a tedy ani potvrzení PayU, které k odvolání připojil (č. l. 336 až 340). O tom svědčí průběh veřejného zasedání. Z protokolu o něm je zjevné, že v něm obviněný poté, co byla podána zpráva o stavu věci, na výzvu soudu uvedl, že „odkazuje na písemné odvolání s tím, že uvádí podstatné důvody jako v tomto dovolání včetně závěrečného návrhu. Nic nesvědčí o tom, že by se obviněný domáhal jakéhokoliv doplnění dokazování a ani na PayU potvrzení nepoukázal, a požadavek, aby byl jako důkaz proveden, nevznesl. 34. Z těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že z obsahu skutečností plynoucích z průběhu řízení před odvolacím soudem není zjevné, že by obviněný učinil návrh na doplnění dokazování tak, aby odvolacímu soudu vznikla povinnost o něm rozhodnout, resp. se s ním vypořádat. Nejde tudíž o tzv. opomenutý důkaz (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/02), protože ten lze spojovat pouze s návrhem obviněného, v němž vyloží, jaký důkaz chce provést a co jím sleduje. Z dostupných podkladů však nebylo zjištěno, že by obviněný uvedeným způsobem své právo realizoval, což svědčí o tom, že nelze dovodit ani pochybení soudu. Zásadám spravedlivého procesu vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny a procesním právům účastníka řízení vyplývá možnost vyjádřit se k provedeným důkazům, ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání svých tvrzení) pokládá za potřebné (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/1994, ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1904/2020). Jak bylo naznačeno výše, obviněný měl v průběhu odvolacího řízení dostatek prostoru pro to, aby požadavky na doplnění dokazování uplatnil, čehož však nevyužil, a proto nelze v daném směru odvolacímu soudu vytýkat, že další dokazování, které sám nepovažoval za nutné, s ohledem na ostatní již dříve ve věci provedené důkazy, neprováděl. 35. Je třeba doplnit, že trestní řád obecně nepovažuje některý druh důkazních prostředků za průkaznější než jiný a stejně tak nestanoví, kterým konkrétním důkazním prostředkem by určitá relevantní skutečnost měla být dokazována. Důkazní význam každého z nich závisí na druhu, povaze a důkazní hodnotě ostatních získaných důkazních prostředků v konkrétní věci (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 7 Tdo 254/2018, či ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 11 Tdo 575/2022, aj.). 36. Námitky obviněného, že bylo vadně či nedostatečně provedeno dokazování, obsahu spisu ani způsobu, jak soudy důkazy hodnotily, neodpovídají. Nejvyšší soud proto shledal, že pravidla spravedlivého procesu porušena nebyla (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.) a učiněné skutkové závěry jsou podloženy výsledky provedeného dokazování. V posuzované věci soudy dostály povinnosti objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osob, proti nimž se řízení vede (§ 2 odst. 5, § 164 odst. 3 tr. ř.), jakož i povinnosti vypořádat se v rozsudku nebo usnesení s obhajobou a v jejím rámci s navrženými důkazy ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. (viz rozsudek ESLP ze dne 24. 7. 2008, ve věci Melich a Beck proti České republice, stížnost č. 35450/04). Soudy zvažované skutečnosti nevykazují výrazné prvky nejistoty, všechny rozhodné okolnosti pečlivě zkoumaly z pohledu všech dostupných informací, dodržely standardy stanovené pro provádění důkazů, které zachovaly zejména s přihlédnutím k tomu, že ve zkoumané věci neexistují přímé důkazy (srov. nález ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. II. ÚS 4266/16, bod 38). 37. Výhrady obviněný uplatnil i podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jeho prostřednictvím je možné uvádět zásadně vady právní povahy, tedy buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu se provádí na základě skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.). 38. Jen pro úplnost Nejvyšší soud zdůrazňuje, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze „v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/2022). 39. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), a proto se zřetelem na uvedené vymezení použitého důvodu dovolání bylo třeba posuzovat, zda jsou v dovolání uvedeny takové argumenty, které na něj dopadají. Podle jeho obsahu je zřejmé, že obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dostatečně nevymezil, protože jen obecně konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, což doložil výhradami skutkové povahy, výše rozvedenými, z nichž dovodil zmíněnou nesprávnost právního posouzení. Obviněný tedy fakticky nepoukazoval na právní vady, ale na vadné skutkové zjištění, tedy ve skutečnosti opět pouze poukazoval na existenci skutkových výhrad uplatněných podle důvodu v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tzn. že čin nespáchal. S ohledem na to je zřejmé, že obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. po formální stránce nenaplnil, protože nevytýkal výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně posouzen z hledisek jeho hmotněprávní podstaty, ale vycházel ze své obhajoby, že se skutku, jak byl zjištěn, nedopustil. 40. Z popsaných důvodů Nejvyšší soud shledal, že obviněný nedostál podmínkám pro naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a proto věcnou správnost z jeho podnětu Nejvyšší soud neposuzoval. 41. Jestliže Nejvyšší soud shledal, že výhrady podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou nedůvodné a dovolání bylo podáno mimo důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze dospět ani k závěru o splnění podmínek podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. O něj lze dovolání opřít, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. Podle této dikce je zjevné, že uvedený důvod dovolání spočívá ve třech různých okolnostech, jednak že řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů (např. podle § 253 odst. 1, 2 tr. ř.), jednak že odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění obsahových náležitostí (§ 253 odst. 3, 4 tr. ř.), nebo že řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoliv jiných důvodů, ale řízení je zatíženo vadami dopadajícími na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 42. V posuzované věci nepřipadalo do úvahy splnění první a druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, neboť odvolací soud odvolání obviněného nezamítl nebo neodmítl bez věcného přezkoumání, tedy z tzv. formálních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř., ale s negativním závěrem ho věcně z hledisek § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal. Obviněný proto logicky poukazoval na třetí alternativu, jíž však Nejvyšší soud nepovažoval za naplněnou, protože výše popsané závěry dokládají, že přezkoumávaná rozhodnutí netrpí nedostatky, na něž obviněný poukazoval v argumentaci opřené o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
VII. Závěr
43. Ze všech popsaných důvodů Nejvyšší soud neshledal v přezkoumávaných rozhodnutích skutkové vady, které obviněný v dovolání vytýkal. Nevznikají pochybnosti o tom, že naplnil po objektivní i subjektivní stránce znaky přečinu, jímž byl uznán vinným. 44. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud mohl důvodnost dovolacích námitek posoudit na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu