Plný text
8 Tdo 585/2026-507
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2026 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 4 Tmo 42/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 72 Tm 24/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá.
Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 29. 8. 2025, sp. zn. 72 Tm 24/2024, byl mladistvý AAAAA (dále „mladistvý“), uznán vinným proviněním vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku a proviněním krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, za něž byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 31 odst. 1 z. s. m. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu u spoluobviněného BBBBB (pseudonym). 2. Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 4 Tmo 42/2025, odvolání mladistvého směřující proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou, která podala odvolání, jež v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
II. Z obsahu dovolání
3. Mladistvý uvedené usnesení odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájce dovoláním založeném na důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pro nesplnění podmínek pro to, aby mohl odvolací soud zamítnout odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. Vada podle něj spočívala v tom, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně neměla brát na vědomí jím dne 29. 8. 2025 učiněné prohlášení o zpětvzetí odvolání. Neztotožnil se se závěry odvolacího soudu, že prohlášení o zpětvzetí bylo z jeho strany učiněno za zcela standardních podmínek přesto, že jej učinil bez účasti obhájce. Zpětvzetí jeho odvolání nelze chápat pouze jako jednostranný adresný úkon vůči soudu, neboť šlo o výsledek interakce mladistvého a senátu při informativním výslechu, u něhož nebyl obhájce přítomen. Na přítomnost obhájce měl právo, které nebylo dodrženo, pokud o jeho konání nebyl vyrozuměn (viz § 41 odst. 3 tr. ř.). Navíc uvedl, že jej předsedkyně senátu ani o možnosti využít práva na účast obhájce nepoučila.
4. Porušení ustanovení § 41 odst. 3 tr. ř. a evidentní absence snahy soudu o informování obhájce o prováděném úkonu by nemuselo samo o sobě znamenat zásadní vadu řízení, kdyby nešlo o významný výstup z tohoto úkonu, jímž je právě zpětvzetí odvolání, jež znemožňuje přezkum meritorního rozhodnutí v odvolacím řízení a vede k okamžitému nabytí právní moci rozsudku. Dovolatel proto poukázal na svou evidentní neorientovanost, pokud byl podle zvukového záznamu z hlavního líčení dne 29. 8. 2025 předsedkyní senátu informován o probíhajícím paralelním trestním řízení a v něm pravděpodobně ukládaném souhrnném trestu. V uvedené věci byl sice krátce po daném upozornění vydán Okresním soudem v Ostravě dne 22. 9. 2025 rozsudek, sp. zn. 10 T 31/2025, jímž mu však byl uložen (nezákonný) samostatný trest, jenž se stal pravomocným v důsledku nemožnosti mladistvé osoby se v těchto otázkách řádně orientovat. Poukázal bez uvedení dalších argumentů i na nedůslednost státního zastupitelství a zmínil, že právě role obhájce je v trestním řízení naprosto nezastupitelná a v situacích, v nichž zákon přiznává nutnou obhajobu, je jakékoliv obcházení umožnění výkonu obhajoby evidentním zásahem do práv mladistvého. 5. Při informativním výslechu soud mladistvého o možnosti mít obhájce ani nepoučil, natož aby se obhájce sám pokusil informovat, což má za následek, že k posuzovanému zpětvzetí odvolání mladistvým nelze přihlížet. Jde o situaci totožnou s tou, jež byla předvídána ve stanovisku Nejvyššího soudu se sp. zn. Tpjn 300/2018. 6. Mladistvý z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 4 Tmo 42/2025, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
7. Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně sdělilo, že jde o nedůvodné dovolání, protože v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně byl mladistvý zletilý (osmnácti let dovršil dne 8. 1. 2025) a obhájci proto nepříslušelo oprávnění podle § 247 odst. 2 tr. ř. podat za něj v jeho prospěch odvolání i proti jeho vůli. 8. Poukázala na to, že mladistvý byl v rámci informativního výslechu dne 29. 8. 2025 poučen podle příslušných zákonných ustanovení, jimž porozuměl s důrazem na to, že nemá důvod odepřít výpověď, a prohlásil, že odvolání podané u hlavního líčení bere zpět. Předsedkyní senátu mu bylo dáno další poučení o následcích tohoto prohlášení s poukazem na to, že jakmile jej jednou vezme zpět, nemůže již znovu v téže věci odvolání podat. Po takto zdůrazněném poučení se mladistvý vyjádřil, že bere odvolání v celém rozsahu zpět, což prohlásil před senátem soudu prvního stupně za přítomnosti protokolujícího úředníka a svého otce. Po skončení mu byl sepsaný protokol přečten, a i tehdy konstatoval, že s jeho obsahem souhlasí, což podpisem stvrdil.
9. Jelikož prohlášení, v té době již zletilého mladistvého, mělo formu podání podle § 59 odst. 1 tr. ř., bylo výslovně a bez jakýchkoliv výhrad učiněno vůči soudu prvního stupně oprávněnou osobou, šlo o úkon neodvolatelný, a proto odvolací soud správně námitky mladistvého neakceptoval a opodstatněně postupoval podle § 253 odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
10. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno mladistvému, jenž na něj do doby neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu nereagoval.
IV. K dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze to podání učinit (viz § 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
12. Mladistvý dovolání opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na nějž lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
13. Podle obsahu dovolání a proto, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř., ale odvolání zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř., je zjevné, že mladistvý tento dovolací důvod uplatnil v souladu s vymezením jeho první alternativy, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že námitky mladistvého na označený dovolací důvod dopadají, mohl Nejvyšší soud posuzovat, zda je dovolání důvodné.
14. Mladistvý dovolání založil na tom, že odvolací soud rozhodl nesprávně podle § 253 odst. 1 tr. ř., protože neměl jím učiněné prohlášení o zpětvzetí odvolání akceptovat, neboť úkonu, při němž jej učinil, nebyl přítomen obhájce. Smyslem dovolání je však tvrzení o porušení práva na obhajobu, které sice s označeným důvodem dovolání nesouvisí, ale i přesto je vhodné uvést, že k takovému porušení nedošlo. Mladistvému byl obhájce v posuzované věci ustanoven z důvodu podle § 42a odst. 1 písm. a) z. s. m. v přípravném řízení dne 22. 5. 2024 (viz č. l. 19 spisu), protože se činu dopustil jako mladistvý. Věku osmnácti let dovršil dne 8. 1. 2025, tzn. že v době konání hlavního líčení i informativního výslechu dne 29. 8. 2025 byl již zletilý a plně svéprávný (viz § 4 odst. 1 a § 30 odst. 1 obč. zákoníku), a tedy pominuly důvody nutné obhajoby podle § 42a odst. 1 z. s. m. věty poslední. Podmínky pro nutnou obhajobu však i přesto byly dány podle § 36 odst. 3 tr. ř. (za spáchání provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby osm let). O tom svědčí i předsedkyní senátu při hlavním líčení vyhlášené opatření, které na danou situaci reagovalo, neboť uvedenou změnu konstatovala (viz č. l. 386 spisu; k tomu srov. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 444 s.).
15. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 29. 8. 2025 se jej účastnil mladistvý i jeho obhájce (i další uvedené osoby) a mladistvý po vyhlášení odsuzujícího rozsudku a následném poučení o opravném prostředku po poradě s obhájcem prohlásil, že „se odvolává“. Ostatní zúčastněné osoby se práva podat odvolání vzdaly. Hlavní líčení bylo skončeno v 10:14 h (viz č. l. 386 spisu).
16. Po skončení hlavního líčení byl ve 10:20 h (viz č. l. 397 spisu) sepsán „Protokol o informativním výslechu“, z jehož se podává, že byl uskutečněn za přítomnosti senátu (ve stejném složení jako při hlavním líčení), protokolujícího úředníka, mladistvého a jeho otce P. I. Předmětem tohoto úkonu, který bezprostředně navazoval na skončené hlavní líčení, bylo „stanovisko mladistvého k podanému opravnému prostředku v této věci“. Mladistvý byl podle tohoto protokolu poučen na základě konkrétně uvedených ustanovení trestního řádu a uvedl, že poučení rozuměl a že chce vzít podané odvolání zpět. Po následném poučení soudu sdělil, že odvolání bere v celém rozsahu zpět, a to i poté, co byl o následcích tohoto zpětvzetí poučen předsedkyní senátu. Toto zpětvzetí odvolání vzala předsedkyně senátu usnesením ze dne 29. 8. 2025, sp. zn. 72 Tm 24/2024, podle § 250 odst. 4 tr. ř. na vědomí (viz č. l. 393 spisu).
17. Dne 20. 10. 2025 bylo mladistvým podáno prostřednictvím obhájce odvolání (viz č. l. 407 a 422 spisu), o němž rozhodl odvolací soud v neveřejném zasedání dne 21. 1. 2026 nyní dovoláním napadeným usnesením tak, že jej podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, poté, co z obsahu spisu zjistil výše uvedené skutečnosti (viz body 8. a 9. usnesení odvolacího soudu), jež posoudil a dospěl k závěru, že k porušení práva mladistvého postupem předsedkyně senátu soudu prvního stupně nedošlo. Zdůraznil, že mladistvý byl již zletilý a byl ke zpětvzetí odvolání oprávněn. Soudem prvního stupně byl dostatečně ve smyslu § 245 a násl. tr. ř. poučen se zdůrazněním následků spojených s prohlášením zpětvzetí odvolání. Neshledal proto žádné nedostatky ani v tom, že předsedkyně senátu usnesením ze dne 29. 8. 2025, sp. zn. 72 Tm 24/2024, vzala podle § 250 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí odvolání na vědomí.
18. Nejvyšší soud v tomto postupu soudů nižších stupňů neshledal vytýkané nedostatky, protože nic nesvědčí o tom, že by se soud prvního stupně zpronevěřil zásadám týkajícím se zpětvzetí odvolání. Jak již bylo výše zdůrazněno, mladistvý uvedený úkon učinil jako plně svéprávný a zletilý, neboť dovršil věku osmnácti let, a proto nic nebránilo tomu, aby mohl takové prohlášení učinit na základě své vlastní vůle.
19. Podle § 250 odst. 2 tr. ř. věty první osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Podle § 250 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu odvolacího soudu, a nebyla-li dosud věc tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
20. Ze všech okolností, které z obsahu spisu vyplynuly, nic nenasvědčuje tomu, že v daném případě nešlo o svobodný projev mladistvého, protože, jak je zachyceno v předmětném protokolu, je zjevné, že šlo o jeho dobrovolné rozhodnutí, když on byl osobou, která sama odvolání v této věci při hlavním líčení podala. Byl oprávněn vzít sám zpět odvolání, které podal, i když tak učinil prostřednictvím obhájce, neboť s opravným prostředkem zásadně disponuje ten, jehož jménem je podán (srov. rozhodnutí č. 58/2009 Sb. rozh. tr. a č. 54/2010 Sb. rozh. tr.). Účinnost uvedeného úkonu není podmíněna souhlasem jeho obhájce ani žádnou jinou formou jejich vzájemné součinnosti, a proto, za splnění dalších zákonných podmínek, nic nebrání tomu, aby předseda senátu vzal takové zpětvzetí na vědomí. Prohlášení o zpětvzetí dovolání je neodvolatelné, proto pozdější změna stanoviska osoby, která vzala zpět podané odvolání, je irelevantní bez ohledu na to, z jakého důvodu došlo k takové změně (srov. rozhodnutí č. 58/2009 Sb. rozh. tr.).
21. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že postup soudu prvního stupně nevykazuje žádné vady. Z tohoto důvodu nedostatky netrpí ani rozhodnutí odvolacího soudu, jenž odvolání mladistvého, které bylo předtím vzato zpět, zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou, která jej v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
22. V tomto smyslu nejsou důvodné ani výhrady mladistvého, že takovému postupu bránilo to, že v době, kdy odvolání vzal zpět, se tak stalo bez přítomnosti obhájce, jenž o tomto úkonu nebyl soudem ani vyrozuměn. Tato situace neznačí porušení obhajoby mladistvého, protože ani to, že tento postup se svým obhájcem dříve neprojednal, nezakládá důvod k výhradám o porušení práva obhajoby, že neměl v řízení obhájce, ač ho měl mít (srov. též rozhodnutí č. 58/2009 Sb. rozh. tr.). Pokud mladistvý v této souvislosti poukázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2018, týkalo se zcela jiné situace, než která je řešena v této věci (neúčasti obhájce u hlavního líčení odročeného za účelem vyhlášení rozsudku), a proto názory v ní uvedené na tento případ nelze aplikovat.
23. Z obsahu trestního spisu je patrné, že dne 29. 8. 2025, kdy bylo soudem prvního stupně konáno předmětné hlavní líčení a následný „informativní výslech“, netrvala již nutná obhajoba podle § 42a odst. 1 písm. a) z. s. m., neboť tento důvod zletilostí mladistvého pominul, ale šlo o nutnou obhajobu podle § 36 odst. 3 tr. ř. Nebylo proto třeba brát ohled na zacházení přiměřeně k jeho věku a neplatila již omezení plynoucí z § 44 odst. 4 z. s. m. Obhájce zletilého mladistvého tedy nemohl proti jeho vůli podat odvolání (srov. rozhodnutí č. 54/2010 Sb. rozh. tr.), jak přiléhavě zmínila státní zástupkyně.
24. Právo vzít zpět odvolání (viz § 250 odst. 1 tr. ř.), jež předtím podal, spočívalo jen na vůli mladistvého, jenž se mohl na základě své svobodné vůle rozhodnout, zda bude na podaném odvolání trvat či nikoliv. Svou vůli projevil při „informativním výslechu“ 6 minut po skončení hlavního líčení (konal se v 10:20 h, když konec hlavního líčení je uveden v 10:14 h), kdy již jednací síň opustila obhájkyně (konkrétně substituentka za nepřítomného obhájce). V jednací síni zůstal původně hlavnímu líčení přítomný senát, zapisovatel, státní zástupce a též mladistvý i jeho otec. Podle obsahu protokolu je zjevné, že mladistvému se dostalo náležitého poučení ze strany předsedkyně senátu, která jej výslovně upozornila i na důsledky prohlášení o zpětvzetí, a mladistvý na něm i přesto setrval (viz č. l. 397 spisu). Nutno podotknout, že byl poučen i o právu na obhajobu a možnost se s obhájcem radit (viz § 33 odst. 1 tr. ř.). Nešlo přitom o úkon, o němž by bylo třeba obhájce předem vyrozumět, protože jde o právo osoby, která toto prohlášení činí. Soud prvního stupně splnil svou poučovací povinnost ve smyslu ustanovení § 33 odst. 5 tr. ř., podle nějž jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny vždy poučit obviněného o jeho právech, a to se zaměřením na probíhající stadium trestního řízení, a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. K tomuto poučení pak mladistvý uvedl, že mu rozuměl (viz č. l. 397 spisu).
25. Nejvyšší soud stejně jako odvolací soud a soud prvního stupně nepochybuje o tom, že šlo o svobodný projev vůle mladistvého, k němuž nebyl ničím a nikým nucen. O tom svědčí i audiozáznam o průběhu hlavního líčení (viz č. l. 388 spisu), z něhož je patrné, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně poukázala na stav tohoto řízení a zmínila i situaci mladistvého ohledně dalšího probíhajícího řízení a případnou možnost uložení souhrnného trestu, pokud by byla projednávaná věc pravomocně skončena. Z jejího obsáhlejšího poučení nelze dovodit nic, co by bylo možné považovat za nátlak, aby odvolání mladistvý nepodával, nebo aby ho vzal zpět. Šlo o rozhodnutí mladistvého, jenž projevil vůli směřující k uplatnění svých procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou spojeny s takovým projevem vůle (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015), jež v dané věci odpovídala všem zjištěným skutečnostem a byla jejich logickým vyústěním.
26. Závěr o svobodném rozhodnutí mladistvého odpovídá i výsledku šetření zahájeného z podnětu obhájce mladistvého proti postupu předsedkyně senátu v této trestní věci Ministerstvem spravedlnosti, Odborem dohledu a kárné agendy, pod sp. zn. MSP-1152/2025-ODKA-DOH/5. Ministerstvo po vlastním provedeném šetření (podle obsahu protokolu o hlavním líčení, včetně audiozáznamu, protokolu o informativním výslechu a vyjádření předsedkyně senátu a předsedkyně soudu) učinilo závěr, že u předsedkyně senátu nebyly shledány žádné nežádoucí postupy, ale šlo jen o obhájcem tvrzené nepodložené subjektivní domněnky, které nemají podklad v obsahu spisu ani v dalších zjištěních (viz obsah zprávy adresovaný na dotaz Nejvyššímu soudu Ministerstvem spravedlnosti dne 15. 7. 2026 založené na č. l. 26 až 31 spisu Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 585/2026).
V. Závěr
27. Vzhledem k tomu, že nedošlo k pochybením, jež mladistvý v dovolání uváděl, a tyto skutečnosti Nejvyšší soud mohl posoudit podle obsahu dovoláním napadených rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že přezkoumávaná rozhodnutí netrpí namítanými vadami, podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 7. 2026
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu