Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

8 Tdo 748/2026

Téma · generováno AIPřechovávání dětské pornografie v mobilním úložišti

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.748.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií

Shrnutí · generováno AI

Dítěti bylo uloženo napomenutí s výstrahou za uložení tří souborů s dětskou pornografií v mobilu. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, protože námitky převážně zpochybňovaly důkazy a skutkový stav, nikoli konkrétní nevyřešenou právní otázku. Současně potvrdil, že uložení takových souborů v mobilu naplňuje znak přechovávání.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné, jestliže dovolatel pouze obecně tvrdí dosud neřešenou procesní otázku, aniž ji konkretizuje, a ve skutečnosti napadá skutková zjištění a hodnocení důkazů. Přechováváním podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku je i uložení souborů dětské pornografie v úložišti mobilu po jakoukoli dobu; pouhé prohlížení internetových stránek bez vlivu na jejich obsah by jím naopak nebylo.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • V té souvislosti je třeba uvést, že přechováváním je jakýkoli způsob držení dětské pornografie, přičemž na délce nezáleží, a právě toto uložení charakterizuje znak přechovávání, tedy držení ve své moci.
    Zobrazit v textu
  • Oproti tomu za přechovávání by bylo stěží možno označit prohlížení stránek s dětskou pornografií, za situace, kdy by neměl uživatel žádný vliv na existenci či obsah takových stránek, což však není případ nezletilého (i tyto otázky jsou již vyřešeny judikaturou Nejvyššího, příp. Ústavního soudu).
    Zobrazit v textu
  • Za potřebné považuje Nejvyšší soud dále uvést, že zpochybňuje-li dovolatel skutkové závěry, na nichž je založeno právní posouzení věci, a nesouhlasí-li s hodnocením důkazů, na základě něhož odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl, pak takovými námitkami nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutkový základ, což není dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1400/2004, viz též bod 11).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

8 Tdo 748/2026-135

USNESENÍ

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové v právní věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), zastoupeného opatrovníkem (právním zástupcem) Mgr. Martinem Bugajem, advokátem se sídlem [adresa] Bruntál, vedené u Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Rod 4/2025, o dovolání opatrovníka (právního zástupce) nezletilého, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 19. 2. 2026, sp. zn. 13 Rodo 6/2025, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Okresní státní zastupitelství v Bruntále podalo u Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež (dále jen „okresní soud“), dne 16. 4. 2025 pod sp. zn. ZC 104/2025-4, podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „z. s. m.“), návrh na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let – nezletilému AAAAA, (dále jen „nezletilý“), pro čin jinak trestný výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Důvodem podání návrhu na uložení opatření byl čin jinak trestný, jehož se nezletilý dopustil tím, že „na dosud nezjištěném místě v ČR v blíže nezjištěném období minimálně od 10. 7. 2024 do současnosti z nezjištěného místa v celosvětové síti Internet z IP adres XY a XY jako uživatel prostřednictvím mobilní aplikace Snapchat pod profilem XY zaregistrovaný pod e-mailem XY, tel. čísla XY, stáhnul a uložil 3 obrazové soubory zobrazující fotografie charakterizující dětskou pornografii“, čímž měl naplnit znaky činu jinak trestného výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku.

3. Okresní soud po projednání uvedeného návrhu rozhodl ve věci rozsudkem dne 4. 9. 2025 pod č. j. 4 Rod 4/2025-78, tak, že podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. uložil nezletilému opatření, a to napomenutí s výstrahou (bod I. výroku, ve spojení s odůvodněním) a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

4. Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud pro mládež (dále jen „odvolací soud“, příp. „krajský soud“) rozsudkem ze dne 19. 2. 2026, č. j. 13 Rodo 6/2025-104, rozsudek okresního soudu potvrdil (bod I. výroku) a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku).

I. Dovolání a vyjádření k němu

5. Nezletilý prostřednictvím právního zástupce (advokáta) napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, ve kterém soudům nižších stupňů vytýká, že přestože adekvátními důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustil předmětného skutku, byl postaven před soud a uloženo mu opatření napomenutí s výstrahou. Soudům vytýká, že vycházely z jeho výpovědi před policejním orgánem, ačkoliv v uvedené době (11. 2. 2025) nebyl zastoupen právním zástupcem. Rovněž poukazuje na to, že je sporné, zda jako uživatel cíleně prohlížel určité obrázky s dětskou pornografií, když jako uživatel neměl žádný vliv na existenci či obsah těchto tří obrázků, pročež se nemůže jednat o přechovávání, neboť je neměl ve své dispozici. Dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 514/2008 s tím, že z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že předpokladem pro uložení nejen ochranné výchovy, ale všech dalších opatření je potřebný závěr, že se dítě mladší patnácti let dopustilo činu jinak trestného, což však v řízení zjištěno a prokázáno nebylo. Následně obsáhle rozvádí své úvahy, zda jako nezletilý byl u hlavního líčení řádně a dostatečně poučen a zda v té souvislosti se odvolací soud s touto jeho námitkou učiněnou v odvolání dostatečně a správně vypořádal. Závěrem navrhl zrušit rozhodnutí soudu druhého stupně a tomuto věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí, když důvod dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., a přípustnost dovolání spatřuje v tom, že ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva v rozhodování dovolacího soudu, která dosud nebyla vyřešena.

6. Státní zástupkyně okresního státního zastupitelství označila dovolání nezletilého podané prostřednictvím právního zástupce za zcela bezdůvodné, ve kterém jsou opakovány námitky již zmíněné dovolatelem v odvolání, se kterými se odvolací soud dostatečně vypořádal.

7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu, které jsou obsaženy v odůvodnění jeho rozhodnutí. Dále odkázal na náležitosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku, aby v návaznosti na zákonem uvedené podmínky konstatoval, že převážná část dovolací argumentace je pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů. Neztotožňuje se ani s tvrzením obhajoby, že poučení nezletilého nebylo řádné a uvádí, že ani s ev. neprocesním vyjádřením nezletilého k některým dílčím otázkám soudy nepracovaly, tudíž ani v tomto případě není naplněna podmínka přípustnosti podaného dovolání. Oproti návrhu okresního státního zástupce, který navrhl dovolání zamítnout, navrhl podané dovolání odmítnout.

II. Přípustnost a další formální podmínky dovolání

8. Ve věcech dětí mladších patnácti let v řízení o dovolání postupuje Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podle předpisů upravujících občanské soudní řízení, nestanoví-li zákon o soudnictví ve věcech mládeže jinak [§ 89a odst. 3 z. s. m. v nyní platném znění].

9. V posuzované věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a oprávněnými osobami [§ 89c odst. 5 písm. a) z. s. m., § 91 z. s m.]. K přípustnosti dovolání dále dovolací soud zjistil, že bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 o. s. ř.) a bylo podáno ve věci, ve které dovolání není vyloučeno podle § 238 odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 o. s. ř.

10. Z ustanovení § 237 o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Již shora (viz bod 5) bylo zmíněno, že dovolatel označuje dovoláním napadený rozsudek za nesprávný, a to s odkazem, že ve „smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“.

III. Důvodnost dovolání

12. V souvislosti s rozhodnutím, které je napadeno dovoláním, je třeba k náležitostem dovolání uvést, že např. nestačí pouhý odkaz na zákonná ustanovení ohledně přípustnosti dovolání, ale je třeba uvést tu část právního posouzení věci odvolacím soudem, kterou dovolatel pokládá za nesprávnou, a vyloží, v čem tato nesprávnost spočívá, tj. jaký právní předpis nebo zákonné ustanovení mělo být správně použito. Dovolání není uplatněno relevantně za situace, kdy dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, na nichž je založeno právní posouzení věci, nesouhlasí s hodnocením důkazů a své právní posouzení buduje na skutkových okolnostech, které nebyly soudem druhého stupně zjištěny, tedy ve své podstatě zpochybňuje skutkový základ, k němuž soud druhého stupně dospěl (viz níže), [Občanský soud řád, 4. vydání, 2026, s. 913-918: J. Doležílek]. Za takto popsané situace by tudíž dle mínění Nejvyššího soudu postačovalo dovolání odmítnout bez dalšího vzhledem k tomu, že je zpochybňován skutkový stav věci (nezletilý ve své podstatě uvádí, že se jednání nedopustil, resp. mu nebylo prokázáno). Dovolací soud je však toho názoru, že i z pohledu nazírání Ústavního soudu na problematiku práva na spravedlivý proces a přesvědčivost odůvodnění daného rozhodnutí, je vhodné uvést následující skutečnosti, mj. odůvodňující postup soudů v předmětné věci.

13. Z chronologické posloupnosti v této věci vyplývá, jak již bylo shora uvedeno, že ve věci bylo postupováno na podkladě návrhu Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. ZC 104/2025-4 (č. l. 64), na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let, a to podle § 90 odst. 1 z. s. m. [nutno podotknout, že usnesením PČR KŘP Moravskoslezského kraje, ÚO Bruntál, 2. oddělení obecné kriminality Krnov, č. j. KRPT-280237-60/TČ-2024-070172, ze dne 7. 4. 2025, bylo podle § 159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 tr. ř. odloženo trestní stíhání osoby mladší patnácti let – AAAAA pro podezření ze spáchání činu jinak trestného výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jde o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná].

14. Vhodným se jeví rovněž uvést, že samo dovolání je ve své podstatě obsahově shodné s odvoláním (č. l. 82-84), které bylo nezletilým podáno proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež ze dne 4. 9. 2025, č. j. 4 ROD 4/2025-78 (ve kterém mj. byla zmíněna vada v poučení nezletilého ze strany soudu, nedostatečné odůvodnění zamítnutí návrhů na doplnění dokazování, pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu, nepřezkoumatelnost rozsudku – neboť není zřejmé z jakých důkazů bylo vycházeno a jak byly hodnoceny, výrok rozsudku neodpovídá jeho odůvodnění).

15. Již shora bylo uvedeno, že nezletilý v dovolání odkazuje na důvod dovolání uvedený v § 241a o. s. ř. – z důvodu nesprávného právního posouzení věci a důvodnost dovolání spatřuje v § 237 o. s. ř. – že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Pokud jde o další argumentaci nezletilého, pak uvádí, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty činu jinak trestného podle § 192 tr. zákoníku, když ze spáchání tohoto skutku měl být usvědčen pouze vlastní výpovědí, kterou učinil před policejním orgánem dne 11. 2. 2025, aniž by při podání vysvětlení byl zastoupen právním zástupcem, jak již v dané době ukládal zákon. Další skutečností, na kterou upozorňuje je okolnost, že „vykonané jednání se nevyznačovalo takovou kvalitou, resp. intenzitou, aby bylo způsobilé být úmyslnou formou zavinění...“, přičemž opětovně poukazuje na skutková zjištění, která zpochybňuje – např., že mu mohly být obrázky s dětskou pornografií zaslány jiným uživatelem, mohlo jít jen o přechodné automatické uložení dat atd., a odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 514/2008, a návrh na uložení opatření nezamítl. V neposlední řadě pak odvolacímu soudu vytýká, že se nedostatečně vypořádal s jeho námitkou ohledně svého poučení, kdy „není pravdou, že by uvedl já nechci vypovídat předtím, než začal komunikovat v řečništi a popisoval své bydlení a vyjadřoval se k tomu proč před soudem je“ – resp., že protokol o jednání obsahuje odlišné informace ohledně jeho poučení.

16. Bude-li Nejvyšší soud vycházet z ustanovení charakterizujících přípustnost dovolání a dovolací důvody (viz shora bod 11), pak musí konstatovat, že z argumentace nezletilého není zřejmé, která z jeho námitek při zastoupení právním zástupcem, by měla být relevantní (viz shora body 11), 14). Pokud jde o námitku, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty činu jinak trestného, pak je třeba uvést, že jde o zpochybnění hmotně právního ustanovení § 192 tr. zákoníku ve vazbě k subjektivní stránce zmíněného ustanovení, přičemž v dovolání však nezletilý (právní zástupce) výslovně uvádí (bod 5), že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Je tedy zřejmé, že nezletilým (právním zástupcem) byla pro dovolání aplikována z ustanovení § 237 o. s. ř. pouze oblast procesně právní, nikoli hmotně právní, tudíž výše uvedené by postačovalo k odmítnutí dovolání, jak je již shora uvedeno (viz bod 11). I přes výše uvedenou skutečnost však považuje Nejvyšší soud za vhodné k podstatě jednání, pro které se ocitl nezletilý před soudy uvést následující. Trestného činu (provinění) výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem. V odvolacím řízení byla zpochybňována podstata tří fotografií jako dětské pornografie, na což reagoval odvolací soud (viz bod 12 odůvodnění jeho rozsudku), kdy výslovně uvedl, že na fotografiích, které měl nezletilý uloženy v mobilu (což lze stěží popřít), byly zachyceny dívky ve věku 4 až deseti let, zcela nahé s detailním záběrem na přirození, na dvou fotografiích je pak zachycen i mužský penis – dotýkající se klitorisu dívky a ejakulaci na obličej dívky. Stěží tak lze zpochybňovat, že takové fotografie splňují požadavek na kvalifikaci jednání podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, pokud byly přechovávány v úložišti mobilu nezletilého (srov. rozh. č. 35/2005 Sb. rozh. tr.). Stěží může obstát argumentace, že nešlo o naplnění znaku přechovávání, neboť nezletilý neměl fotografie ve své moci, když v předmětné věci šlo o situaci, kdy výše uvedené fotografie měl uloženy po jistou dobu v úložišti svého mobilu. V té souvislosti je třeba uvést, že přechováváním je jakýkoli způsob držení dětské pornografie, přičemž na délce nezáleží, a právě toto uložení charakterizuje znak přechovávání, tedy držení ve své moci. Oproti tomu za přechovávání by bylo stěží možno označit prohlížení stránek s dětskou pornografií, za situace, kdy by neměl uživatel žádný vliv na existenci či obsah takových stránek, což však není případ nezletilého (i tyto otázky jsou již vyřešeny judikaturou Nejvyššího, příp. Ústavního soudu). Je-li v dovolání argumentováno tím, že jeho vina byla soudy prokázána a tento závěr soud odvíjí pouze od nepoužitelné výpovědi nezletilého před policejním orgánem, pak Nejvyšší soud poukazuje na to, že skutečně podle zákona platného od 1. 7. 2024 platí, že dítě mladší patnácti let musí být zastoupeno právním zástupcem (soud prvního i druhého stupně hovoří o opatrovníkovi), a to již od okamžiku, kdy podává vysvětlení jako dítě, u něhož se zjišťuje a objasňuje, zda spáchalo čin jinak trestný… (zmíněné ustanovení, které již v další části není v dovolání zmíněno, vymezuje také situaci, kdy se neuplatní) …ledaže nelze podání vysvětlení nebo provedení jiného úkonu odložit a vyrozumění právního zástupce o něm zajistit. Ze spisu lze pak zjistit pouze tolik, že právní zástupce byl skutečně nezletilému ustanoven soudy až dodatečně, ale až poté, co na výzvu orgánů činných v trestním řízení oprávněné osoby sdělily, že žádají o ustanovení zákonného zástupce. Na druhou stranu nezletilý (právní zástupce) již objektivně nezmiňuje tu skutečnost, že tento úkon (myšleno doznání nezletilého, na kterém podle argumentace uplatněné v dovolání stojí závěr soudů, že se nezletilý dopustil předmětného jednání), nebyl v rámci hodnotících úvah soudu prvního stupně stěžejním důkazem, bez kterého by závěr o naplnění znaků uvedeného provinění nemohl obstát, neboť ten (myšleno soud prvního stupně) výslovně uvedl, a z důkazů před soudem provedených je nade vší pochybnost zřejmé, že „nezletilý AAAAA si jako uživatel aplikace Snapchat stáhl a uložil 3 soubory obsahující dětskou pornografii až do doby, než mu byl z toho důvodu zablokován jeho účet, přechovával pornografické dílo“. Na tomto místě je třeba vzít v úvahu, již také další zmíněné skutečnosti, tedy že i bez doznání nezletilého bylo jeho jednání prokázáno, když je nutno vycházet z toho, kdo - byl uživatelem telefonního čísla mobilu, - e-mailové adresy, - uživatelem sociálních sítí, co bylo příčinou zablokování účtu nezletilého, což vše (již obhajobou, právním zástupcem nezmíněno) mělo vazbu pouze k osobě nezletilého, stejně jako další nepřímé důkazy zmiňované soudy nižších stupňů, a to např. přiznání nezletilého v rámci projednání u OSPOD, kdy měl uvést, že motivem jeho jednání měla být zvědavost. Jestliže si nezletilý zmíněné soubory uložil, věděl, o jaké jde fotografie, pak lze stěží zpochybňovat subjektivní stránku, jak se v dovolání snaží nezletilý (právní zástupce). Přestože otázka hmotně právní přípustnosti dovolání nebyla uplatněna, považoval Nejvyšší soud za vhodné, s ohledem na strohost argumentace soudu prvního stupně, se k této otázce blíže vyjádřit. I přes již uvedené však musí Nejvyšší soud opětovně upozornit na skutečnost, že podle § 242 odst. 1 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů v dovolání uplatněných – v dovolání byla výslovně uplatněna námitka „vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. K uvedené námitce je třeba uvést, že tato je zcela obecným zákonným konstatováním, bez jakékoli konkretizace ve smyslu shora uvedeném, a tudíž lze stěží po Nejvyšším soudu požadovat, aby za nezletilého domýšlel směr jeho úvah ve vztahu k obecnému konstatování co bylo myšleno „vyřešením otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“ (srov. přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07), případně aktivisticky prověřovat dokazování a skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 300/2025, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2841/25, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Za potřebné považuje Nejvyšší soud dále uvést, že zpochybňuje-li dovolatel skutkové závěry, na nichž je založeno právní posouzení věci, a nesouhlasí-li s hodnocením důkazů, na základě něhož odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl, pak takovými námitkami nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutkový základ, což není dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1400/2004, viz též bod 11).

17. Je-li v dovolání odkazováno na to, že vykonané jednání bez výpovědi nezletilého se nevyznačovalo takovou kvalitou, „resp. intenzitou, aby bylo způsobilé být úmyslnou formou zavinění ve smyslu § 13 odst. 2…“ tr. zákoníku, pak musí Nejvyšší soud uvést, že otázka úmyslu (přímého, nepřímého a srozumění) je podrobně ve vztahu k nezletilým zmíněnému ustanovení řešena v § 15 tr. zákoníku a Nejvyšší soud již shora uvedl, že ve shodě se soudy nižších stupňů o jejím naplnění nemá pochybnosti (za situace stažení a uložení, při charakteru zobrazení dívek na fotografiích – viz shora bod 15).

18. Je-li v dovolání odkazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 514/2008, a citována pasáž, za jakého předpokladu lze dítěti mladšímu uložit nejen ochrannou výchovu – za situace, že se dítě mladší patnácti let dopustilo činu jinak trestného, pak další na toto rozhodnutí zmiňovaná námitka, že se nejedná o čin jinak trestný, neboť toto nebylo zjištěno a prokázáno v řízení zahájeném k návrhu okresního státního zastupitelství, pak lze pouze uvést, že na tuto obsahově shodnou argumentaci bylo již reagováno shora (viz bod 15 a 16). Aspekty společenské škodlivosti se pak zabývalo např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1426/2013, které již vycházelo oproti nezletilým zmiňovanému rozhodnutí z aktuálně platných ustanovení trestního zákoníku. V souvislosti s uloženým opatřením (napomenutí s výstrahou) Nejvyšší soud s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/22 a sp. zn. I. ÚS 2613/24, pouze poznamenává, že smyslem předmětného řízení (podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, nejde o řízení trestní) je „zajistit, aby nezletilý vedl řádný život a aby projednávané jednání zůstalo jen ojedinělou životní kapitolou neovlivňující jeho budoucí společenské uplatnění“.

19. Závěrečná námitka nezletilého směřovala vůči způsobu, jakým se odvolací soud vypořádal s námitkou odvolatele (nyní dovolatele) ohledně jeho (nezletilého) poučení. Nejvyšší soud na tomto místě nehodlá znovu opakovat skutečnosti již dostatečně zmíněné v rozhodnutí odvolacího soudu. Musí však nezletilého (dovolatele) upozornit na skutečnost vyplývající z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 725/18 (příp. III. ÚS 3132/19), kdy bylo výslovně uvedeno, že „právo dítěte být slyšeno v záležitosti, která se ho týká, podle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte není obecně vázáno na žádný věkový limit dítěte; konkrétní podoba jeho realizace nicméně vždy musí reflektovat věk, vyspělost a nejlepší zájem dítěte“. Vlastním poslechem si nejen odvolací soud (rovněž Nejvyšší soud) ověřil, jakým způsobem byl nezletilý poučen. Dovolatel (prostřednictvím právního zástupce) bazíruje v podaném dovolání na požadavku, „nevypořádání se s námitkou odlišné informace ohledně poučení nezletilého“ a hovoří o fatálním nesprávném poučení účastníka. V reakci na objektivitu argumentace námitek dovolatele považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit např. situaci, kdy v odvolacím řízení „procesní účastník“ (termín použit odvolacím soudem – myšleno právní zástupce) namítal, že o jednání nebyl soudem prvního stupně pořizován zvukový záznam“ – což odvolacím soudem bylo vyvráceno a byl konstatován pravý opak takového tvrzení (viz bod 18 rozsudku odvolacího soudu), neboť na č. l. 77 spisu je uložen CD nosič se zvukovým záznamem z jednání (na jehož základě byl také učiněn poslech o poučení nezletilého). V návaznosti na shora uvedené rozhodnutí Ústavního soudu je zřejmé, že právo dítěte být slyšen a jeho realizace soudem musí reflektovat věk, vyspělost a nejlepší zájem dítěte, čemuž poučení nezletilého u jednání před soudem prvního stupně odpovídalo, včetně poučení o právu odmítnout vypovídat, byť ne v pořadí, jak se domáhá nyní dovolatel (právní zástupce) v zájmu jím tvrzené absolutní neplatnosti takového úkonu.

20. Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo řízení ukončeno, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nešlo ani o řešení otázky, která doposud nebyla dovolacím soudem řešena, když v této souvislosti je nezbytné znovu uvést, že uplatněné dovolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [chybná aplikace práva se může týkat jak hmotně právních předpisů, tak norem procesních, přičemž o mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil] s odkazem na dovolací důvod § 237 o. s. ř. – vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Již bylo uvedeno, že dovolatel namítal nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty (hmotně právní ustanovení – úmysl), nesprávné hodnocení důkazů, neplatnost důkazního úkonu a nedostatečné vypořádání se s otázkou poučení nezletilého (nezletilý odmítl k provinění vypovídat), přičemž nedošlo ani k další situaci předpokládané ustanovením § 237 o. s. ř.

21. Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí napadené dovoláním je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, bylo dovolání podané nezletilým (právním zástupcem osoby mladší patnácti let) jako nepřípustné (§ 237 o. s. ř.) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b věty první a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Jan Engelmann předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací