Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

8 Tdo 819/2026

Téma · generováno AIZastavení trestního stíhání pro těžkou chorobu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.819.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Usmrcení z nedbalosti Ohrožení pod vlivem návykové látky Zastavení trestního stíhání

Shrnutí · generováno AI

Trestní stíhání bylo zastaveno, protože zdravotní stav obviněného podle znaleckého posudku trvale neumožňoval jeho účast před soudem. Nejvyšší soud odmítl dovolání státní zástupkyně a potvrdil, že soud mohl znalce přibrat již při přezkumu obžaloby.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. je zastavení trestního stíhání obligatorní, trvale-li těžká choroba obviněného vylučuje jeho postavení před soud. Posouzení této otázky je odborné a vyžaduje odborné vyjádření nebo znalecký posudek podle § 105 odst. 1 tr. ř. Soud jej může opatřit i při předběžném projednání obžaloby, pokud nejde o dokazování viny či trestu ani o nahrazování přípravného řízení.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Neumožňuje-li tedy zdravotní stav obviněného jeho účast na trestním stíhání, resp. jeho postavení před soud, je zastavení trestního stíhání podle citovaného ustanovení obligatorním postupem, kdy jedinou otázkou, kterou by orgány činné v trestním řízení v tomto ohledu měly zjišťovat, je otázka, zda je u obviněného dána taková těžká choroba, která postavení před soud vylučuje, či nikoliv.
    Zobrazit v textu
  • Tedy otázka, zda obviněný trpí či netrpí těžkou chorobou ve smyslu shora citovaného § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. , je otázkou odbornou, nikoli otázkou právní (srov. přiměřeně nález ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. III. ÚS 1330/11), proto odpověď na takovou otázku je třeba zjišťovat prostřednictvím znaleckého posudku nebo odborného vyjádření, jak plyne i z § 105 odst. 1 tr. ř. , podle kterého jsou orgány činné v trestním řízení k posouzení odborných otázek povinny přibrat příslušného znalce (II. ÚS 1703/24 ze dne 19. 9. 2024).
    Zobrazit v textu
  • Takový postup je tedy nejen zákonný, ale také logický a vhodný, a to s ohledem nejen na základní zásady trestního řízení, ale také s ohledem na ochranu základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , čl. 7 Listiny ve spojení s právem na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny [srov. přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 1703/24.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

8 Tdo 819/2026-537

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2026 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2026, č. j. 10 To 109/2026-498, jako soudu druhého stupně, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 13/2026, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 17. 3. 2026, č. j. 1 T 13/2026-479, podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného Z. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) pro skutek popsaný v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Rakovníku, kvalifikovaný jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud.

2. Proti shora uvedenému usnesení Okresního soudu v Rakovníku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku stížnost, kterou Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2026, č. j. 10 To 109/2026-498, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

I. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podala nejvyšší státní zástupkyně (dále zpravidla jen „dovolatelka“) v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedla, že skutkové zjištění o trvalém vyloučení postavení obviněného před soud bylo založeno na důkazu, k němuž nemělo být v dané procesní fázi přihlíženo. V této souvislosti poukázala na zákonná ustanovení stran přezkumu obžaloby samosoudcem, na příslušnou judikaturu a komentářovou literaturu s tím, že smyslem tohoto procesního stádia je přezkum obžaloby a obsahu spisu, nikoliv opatřování a provádění nových rozhodujících důkazů. Dovolatelka tak má za to, že soud prvního stupně pochybil, když v této fázi řízení nechal opatřit znalecký posudek, který měl teprve vytvořit rozhodující skutkový základ pro konečné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Dále zdůraznila, že byť § 185 odst. 2 tr. ř. umožňuje předsedovi senátu k usnadnění rozhodnutí vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení, nelze si toto oprávnění vykládat tak široce, že by soud mohl v rámci přezkumu obžaloby opatřit znalecký posudek podle § 105 odst. 1 tr. ř., učinit z něj rozhodující skutkový podklad a na jeho základě trestní stíhání definitivně zastavit. Znalecký posudek tak měl být podle jejího názoru proveden v rámci hlavního líčení, v němž by bylo zachováno kontradiktorní postavení stran, možnost klást znalci otázky a procesně reagovat na jeho závěry. Dovolatelka v této souvislosti také poukazuje na to, že při odhlédnutí od tohoto znaleckého posudku absentují ve spise procesně použitelné a dostatečné skutkové podklady pro závěr, že těžká choroba obviněného trvale vylučuje jeho postavení před soud. Dále uvedla, že soudy nižších stupňů nesprávně vyložily a aplikovaly § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. V této souvislosti poukázala na teoretická a zákonná východiska stran předmětného ustanovení s tím, že znak o trvalém vyloučení obviněného před soudem byl soudy vyložen nepřípustně extenzivně. Rovněž poukazuje na to, že ze samotného znaleckého posudku plyne, že si znalec v krátkém horizontu jednoho až dvou měsíců dokázal představit účast obviněného u soudu, což vylučuje závěr o tom, že již v době rozhodování okresního soudu byla dána trvalá a aktuální nemožnost postavit obviněného před soud. Závěry o naplnění podmínek podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. jsou dle dovolatelky také překvapivé a předčasné s ohledem na to, že u obviněného probíhá léčba, jejíž efekt má být teprve v budoucnu vyhodnocen. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. K podanému dovolání se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný, který předně uvedl, že má za to, že by se dovolatelkou vytýkanými vadami neměl Nejvyšší soud vůbec zabývat, neboť ani v jednom případě nejde o vady naplňující zákonné dovolací důvody podle § 265b tr. ř. a zároveň má za to, že nejde ani o námitky důvodné. Obviněný po shrnutí zákonných východisek poukázal na to, že soud pro účely předběžného posouzení obžaloby podle § 314c odst. 1 tr. ř. nebo § 181 a násl. tr. ř. a pro zajištění procesní ekonomie řízení má a musí zajišťovat a provádět důkazy, pokud tyto souvisí s potřebou soudu zajistit předběžné přezkoumání obžaloby nebo její předběžné projednání. Obviněný má za to, že opačný postup by vedl k protahování řízení a tím i k maření jeho účelu, a tedy nalézací soud nepochybil, když při přezkumu podané obžaloby a spisu, při zjištění o zdravotním stavu obviněného a souvisejícím návrhem na zastavení trestního stíhání obviněného, přistoupil k přibrání znalce podle § 105 odst. 1 tr. ř. k posouzení zdravotního stavu obviněného ohledně jeho možnosti účastnit se hlavního líčení. Obviněný má také za to, že trvat v daném případě na tom, aby před vydáním opatření o přibrání znalce nejprve bylo nařízeno hlavní líčení, je i výrazem přepjatého formalismu bez zohlednění základních zásad trestního řízení. Obviněný také poukázal na to, že i pokud opatření o přibrání znalce nemělo být soudem vydáno v rámci přezkumu obžaloby, tak tato skutečnost sama o sobě nemůže mít vliv na závěr o použitelnosti znaleckého posudku. Nesouhlasně se obviněný vyjádřil také k námitkám dovolatelky stran aplikace a postupu podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., ke kterým uvedl, že tak, jak jsou dovolatelkou předmětné námitky formulovány, jsou v zásadě toliko polemikou s hodnocením znaleckého posudku soudy a na to navazujícími skutkovými a právními závěry, a jako takové by tyto námitky neměly být předmětem přezkumu dovolacím soudem. V této souvislosti obviněný také uvedl, že nejde o námitky důvodné, neboť soudy své závěry založily na odborných a jasných závěrech znalce, z jehož znaleckého posudku vyplývají zjištění a závěry o velmi závažné povaze onkologického onemocnění obviněného, rozsahu tohoto onemocnění, dopadech tohoto onemocnění, a právě tyto skutečnosti v souhrnu determinují možnosti a schopnosti obviněného ve vztahu k jeho plnohodnotné účasti na hlavním líčení. Obviněný má za to, že znalec jednoznačně uzavřel, že nelze důvodně předpokládat, že by kdy obviněný byl schopen, jakkoliv plnohodnotné účasti na hlavním líčení, a je zcela nemyslitelné, že by se jeho zdravotní stav zlepšil, či došlo k jeho vyléčení. Vzhledem k výše uvedenému tak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které ve skutečnosti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., nebo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.

5. Před konáním neveřejného zasedání zaslal obviněný prostřednictvím obhájce doplnění vyjádření, ve kterém mj. uvedl, že dovolatelka zcela pominula, že ze znaleckého posudku vyplynul charakter onemocnění obviněného s dopady nejen na aktuální dobu ke dni vypracovaného posudku, ale také dopad tohoto onemocnění do budoucna, a to ve vazbě na nutnost podstoupení léčby. Předložil lékařskou zprávu ke dni 8. 9. 2026, ze které vyplývá, že celkový zdravotní a funkční stav obviněného je hodnocen jako velmi závažný, kdy je výrazně omezen ve své mobilitě, soběstačnosti a schopnosti zvládat běžné denní aktivity, přičemž je závislý na pravidelné a rozsáhlé pomoci druhé osoby, včetně potřeby prakticky nepřetržité 24hodinnové dostupnosti péče a dohledu, k čemuž byla přiložena fotografie obviněného zachycující změnu jeho vzhledu oproti době před nastoupenou léčbou. Závěrem navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., ev. podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

II. Přípustnost dovolání

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejiž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

9. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod.

10. Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvádí, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.

11. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Rovněž je vhodné připomenout, že není povinen za dovolatele domýšlet směr jejich úvah, pokud nejsou v dovolání konkretizovány, což mj. vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07, či povinnosti dovolacího soudu vypořádat se toliko s relevantními námitkami v dovolání uplatněnými (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2013/2026).

III.Důvodnost dovolání

12. Dovolatelka předně namítá, že soud prvního stupně překročil zákonný rámec přezkumu obžaloby, když podle § 105 odst. 1tr. ř. přibral znalce doc. MUDr. J. N., Ph.D. k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví onkologie, na jehož základě pak rozhodl podle § 314 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., že se z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavuje trestní stíhání obviněného, neboť jeho těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné primárně uvést, že podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, jehož těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud. Neumožňuje-li tedy zdravotní stav obviněného jeho účast na trestním stíhání, resp. jeho postavení před soud, je zastavení trestního stíhání podle citovaného ustanovení obligatorním postupem, kdy jedinou otázkou, kterou by orgány činné v trestním řízení v tomto ohledu měly zjišťovat, je otázka, zda je u obviněného dána taková těžká choroba, která postavení před soud vylučuje, či nikoliv. Podle § 105 odst. 1 tr. ř. je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce (srov. II. ÚS 1112/25 ze dne 24. 6. 2025). Tedy otázka, zda obviněný trpí či netrpí těžkou chorobou ve smyslu shora citovaného § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., je otázkou odbornou, nikoli otázkou právní (srov. přiměřeně nález ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. III. ÚS 1330/11), proto odpověď na takovou otázku je třeba zjišťovat prostřednictvím znaleckého posudku nebo odborného vyjádření, jak plyne i z § 105 odst. 1 tr. ř., podle kterého jsou orgány činné v trestním řízení k posouzení odborných otázek povinny přibrat příslušného znalce (II. ÚS 1703/24 ze dne 19. 9. 2024).

13. S ohledem na postup soudu, který je nejvyšší státní zástupkyní zpochybňován, považuje Nejvyšší soud za vhodné i s ohledem na medializaci uvedeného rozhodnutí mj. také uvést, že ze spisového materiálu je nade vší pochybnost zřejmé, že obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 18. 1. 2026 (č. l. 418 a násl.) podal u Okresního státního zastupitelství v Rakovníku návrh na zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., který odůvodnil poukazem na svůj nedobrý zdravotní stav, k čemuž také přiložil aktuální lékařské zprávy. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Rakovníku následně dne 20. 1. 2026 podala k soudu na obviněného obžalobu (č. l. 425). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že státní zástupkyně, přestože disponovala návrhem na zastavení trestního stíhání a lékařskými zprávami o zdravotním stavu obviněného, nikterak na tuto dosti podstatnou skutečnost nereagovala a podala na obviněného obžalobu [současně lze uvést, že nebylo ze strany státního zastupitelství reagováno ani na zmínku obviněného o alternativě uzavření dohody o vině a trestu, kdy toto bylo součástí návrhu na doplnění dokazování, kdy v odůvodnění návrhu na procesní postup ve věci pod bodem III. bylo výše zmíněné uvedeno s tím, že obviněný je připraven prohlásit svoji vinu (tyto písemnosti založené na č. l. 381-385, byly státnímu zastupitelství doručeny dne 19. 12. 2025]. Tyto skutečnosti v dovolání zmíněny nejsou. Na skutečnost existence lékařských zpráv o zdravotním stavu obviněného, ve spisu založených, které mělo k dispozici již státní zastupitelství, pak reagoval bez průtahů Okresní soud v Rakovníku svým opatřením ze dne 21. 1. 2026 o přibrání znalce podle § 105 odst. 1 tr. ř., č. j. 1 T 13/2026-431. Toto opatření o přibrání znalce následně bylo Okresnímu státnímu zastupitelství v Rakovníku doručeno dne 23. 1. 2026, přičemž vypracovaný znalecký posudek, který byl doručen okresnímu soudu byl následně doručen Okresnímu státnímu zastupitelství v Rakovníku.

14. V souvislosti s ustanovením § 172 odst. 1 tr. ř. je třeba uvést, že postup podle tohoto ustanovení je obligatorním postupem, a pokud vznikl důvod nepřípustnosti trestního stíhání, jako je tomu v nyní projednávaném případě, mělo (mohlo) již podle mínění Nejvyššího soudu okresní státní zastupitelství na tuto skutečnost reagovat případným postupem, který je nyní soudu prvního stupně vytýkán, tedy přibráním znalce (reagovat na předloženou lékařskou zprávu, kterou mělo ještě před podáním obžaloby k dispozici). Obligatorní povinnost zastavit řízení má pak i soud při předběžném projednání obžaloby, a zjistí-li, že je dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání již ve stádiu předběžného projednání obžaloby, musí ve smyslu § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání zastavit. Trestní stíhání může soud ve stádiu předběžného projednání obžaloby zastavit tehdy, pokud pro jeho rozhodnutí shromážděné důkazy poskytují dostatečný skutkový podklad, přičemž pokud soud nemá dostatek podkladů pro jednoznačný závěr, může si je opatřit postupem podle § 185 odst. 2 tr. ř. Podle § 185 odst. 2 tr. ř. pak může vyslechnout obviněného a opatřit si potřebná vysvětlení. Platí přitom, že v rámci předběžného projednání obžaloby není možné provádět důkazy vztahující se k otázce viny a trestu (shora již bylo uvedeno, že obviněný svoji vinu nepopíral a jak je uvedeno shora, byl připraven prohlásit svoji vinu), k jejichž provádění je vyhrazeno hlavní líčení (srov. přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. II. ÚS 271/97, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 1967, sp. zn. 1 Tz 9/67, publikované pod č. 45/1967-II. Sb. rozh. tr.), stejně tak v něm nelze provádět dokazování a další úkony, které by směřovaly k nahrazení chybějících procesních úkonů přípravného řízení, doplňovat mezery ve vyšetřování, odstraňovat nedostatky či chyby vyšetřování, fakticky tak připravovat podklady pro rozhodnutí v hlavním líčení. Není tedy účelem předběžného projednání obžaloby nahrazovat přípravné řízení či hlavní líčení (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. III/1964 a č. 20/1972 Sb. rozh. tr.). O takto nastíněné situace se však podle mínění Nejvyššího soudu v nyní projednávané věci ovšem nejedná. Ze spisového materiálu, resp. lékařských zpráv v něm obsažených, bylo zřejmé již v řízení přípravném (před státním zástupcem), že obviněný může trpět těžkou chorobou, jež trvale vylučuje jeho postavení před soud, což by vedlo k obligatornímu postupu zastavení trestního stíhání obviněného. Otázka, zda obviněný takovou chorobou trpí či nikoliv je otázkou odbornou, kterou je třeba zjišťovat znaleckým posudkem či odborným vyjádřením (viz výše). Soud prvního stupně, vzhledem k tomu, že na uvedenou lékařskou zprávu nebylo státním zástupcem reagováno, tak postupem podle § 105 odst. 1 tr. ř. přibral znalce nikoliv k doplnění dokazování k otázce viny či trestu, případně aby nahrazoval přípravné řízení či hlavní líčení k těmto otázkám, ale k tomu, aby si potvrdil, zda zdravotní stav obviněného, o němž bylo informováno již státní zastupitelství, umožňuje pokračovat v jeho trestním stíhání či je nutné trestní stíhání zastavit, tedy jen provedl ten úkon, který již měl (mohl) být proveden v přípravném řízení. Takový postup je tedy nejen zákonný, ale také logický a vhodný, a to s ohledem nejen na základní zásady trestního řízení, ale také s ohledem na ochranu základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 7 Listiny ve spojení s právem na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny [srov. přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 1703/24. Ve zmíněném nálezu odkázal Ústavní soud na své dřívější rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 113/03, přičemž bylo konstatováno, že nepochybně každé trestní stíhání vyvolává i u zdravého člověka stres a neprospívá zdravotnímu stavu stíhané osoby, nelze považovat za akceptovatelné, aby takový stres v důsledku nepříznivého zdravotního stavu stíhaného jedince mohl u něj vést k těm nejzávažnějším zdravotním následkům, případně k jeho smrti]. Nelze také pominout, že pokud by soud prvního stupně sám nepřistoupil k přibrání znalce (jak učinil), a ve věci by po přezkoumání obžaloby postupoval podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a věc by vrátil státnímu zástupci k došetření, či by snad dokonce nařídil hlavní líčení, muselo by následně stejně dojít k zodpovězení otázky, zda obviněný trpí takovou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud, a zda se jeho trestní stíhání musí zastavit, tedy nelze vyloučit další průtahy s takovým postupem spojenými (bezpochyby stížnost státního zástupce do vrácení věci k došetření), stejně jako průtahy s ohledem na organizaci nařizování hlavních líčení. Takový postup, zvláště za situace, kdy je tu bezvadný znalecký posudek, by pouze prodlužoval trestní řízení, byl by nehospodárný, na újmu základních práv obviněného a byl by výrazem přepjatého formalismu. Ve vztahu k vypracovanému znaleckému posudku je nutno zmínit tu podstatnou skutečnost, že dovolatelka ani státní zástupce, který podával proti rozhodnutí soudu prvního stupně stížnost, v rámci svých stížností nerozporovali odborné závěry předmětného znaleckého posudku (viz níže). V souvislosti s výše uvedeným považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20. 10. 1959, sp. zn. 4 Tz 36/59, ze kterého mj. vyplývá, že v případě, že důkazy vykonané v přípravném řízení nemohou dát dostatečný podklad pro rozhodnutí, může soud zjednat nápravu vrácením věci prokurátorovi (nyní státnímu zástupci) k došetření při předběžném projednání obžaloby či sám doplnit procesní materiály za účelem náležitého objasnění věci tak, aby mohl případně věc zastavit. Nejvyšší soud tedy musel odmítnout argumentaci dovolatelky, že znalecký posudek byl nepřípustným důkazem.

15. Druhý okruh námitek dovolatelky mířil do aplikace § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. s tím, že soudy nižších stupňů dané ustanovení aplikovaly příliš excesivně, když u obviněného probíhá léčba a sám znalec uvedl, že si lze v krátkém horizontu představit účast obviněného u soudu. V této souvislosti nelze ovšem pominout, že znalec ve svém posudku výslovně uvedl, že zdravotní stav obviněnému brání účasti v řízení před soudem (č. l. 450, str. 10 znaleckého posudku). Znalec sice následně připustil, že v krátkém horizontu 1-2 měsíců si lze představit, že obviněný stane před soudem fyzicky či přes vzdálený přístup, nicméně také poukázal na očekávaný následný prudký pokles fyzických i psychických schopností obviněného, přičemž také uvedl, že v horizontu 3 a více měsíců nelze počítat s účastí obviněného právě z důvodu poklesu fyzických a psychických funkcí obviněného, v nejnepříznivějším případě z důvodu jeho úmrtí. Znalec pak také uvedl, že zjištěná těžká choroba obviněného trvale vylučuje jeho postavení před soud, a byť si lze představit jeho účast na některých jednodušších úkonech trestního řízení, tak v kontextu infaustní prognózy neshledává pro takové konání smysl. Znalec také považuje zlepšení zdravotního stavu a vyléčení za nemyslitelné.

16. Z výše uvedeného, jakož i ze spisového materiálu je zřejmé, že obviněný trpí těžkou chorobou, přičemž ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že tato choroba jej s ohledem na budoucí pokles fyzických i psychických funkcí trvale vylučuje z možnosti stanutí před soudem. Je třeba v rámci objektivity také uvést, že orgány činné v trestním řízení, resp. státní zastupitelství také nikterak daný znalecký posudek nerozporovalo (kromě okrajového poukazu na zprávy zdravotní pojišťovny ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně), nepředložilo žádnou konkrétní argumentaci, která by vyvracela závěry znaleckého zkoumání, ani nenavrhovalo vypracování revizního znaleckého posudku. Sama dovolatelka pak ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že „Dovolatelka netvrdí, že znalecké závěry jsou odborně nesprávné“ (bod 24. dovolání). Pokud tedy znalec uzavřel, že obviněný trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud, přičemž závěry znaleckého zkoumání shledalo státní zastupitelství správnými, těžko lze soudům, resp. soudu prvního stupně vytknout, že na základě těchto závěrů aplikoval § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Pokud pak dovolatelka poukazuje na probíhající léčbu, lze nejen uvést, že znalec považuje zlepšení zdravotního stavu či vyléčení za nemyslitelné, ale v případě, že by léčba fungovala či se zdravotní stav obviněného změnil tak, že odpadnou důvody bránící jeho stíhání, tak nic nebrání státnímu zástupci (viz § 280 odst. 2 tr. ř. v rámci dovolatelkou zmiňované generální prevence) postupovat podle ustanovení upravujících řízení o obnově řízení ve smyslu § 278 odst. 2 tr. ř., které výslovně konstatuje, že „obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost u důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f) nebo g) tr. ř., se povolí, změní-li se zdravotní stav obžalovaného tak, že odpadnou důvody bránící jeho stíhání“. V souvislosti s odkazem státních zástupců na generální prevenci považuje Nejvyšší soud ve vztahu k uvedenému zmínit mediální výstup státního zastupitelství [novinky.cz/krimi-to-nestačí-rakovničtí žalobci po záběrech s miliardářem Pelcem nezadají revizi posudku (ze 7. 9. 2026); kde bylo mj. uvedeno (stručně vyjádřeno), že státní zastupitelství po prověření záznamů zachycujících pohyb obviněného na veřejnosti, dospělo k závěru, že záznam ukazuje, že zdravotní stav obviněného není ve zcela zjevném rozporu se závěrem znaleckého posudku o prognóze jeho zdravotního stavu a není tedy právní ani věcný důvod k podání podnětu k revizi znaleckého posudku]. V souvislosti s podaným dovoláním považuje Nejvyšší soud za vhodné s ohledem na argumentaci dovolatelky a výše zmíněný ev. postup, odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 113/03, případně již zmiňované rozhodnutí II. ÚS 1703/24, ve kterém Ústavní soud mj. v souvislosti s konáním trestního řízení a s tím spojenou stresovou situací uvedl, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby takový stres v důsledku nepříznivého zdravotního stavu stíhaného jedince mohl u něj vést k těm nejzávažnějším zdravotním následkům, případně k jeho smrti“ (dle znalce bylo u obviněného zachyceno 9 metastatických míst, jde o nejvyšší možné stádium, a jednoleté přežití činí 43%).

17. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu nemusel věc dovolatelky meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Z pohledu ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) lze mj. odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, a to při respektování čl. 36 odst. 1 Listiny k porušení práva obviněného na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 Listiny a práva na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Jan Engelmann předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací