Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

8 Tdo 841/2026

Téma · generováno AIKřivé obvinění a přímý úmysl pachatele

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.841.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Hodnocení důkazů Křivé obvinění Úmysl přímý

Shrnutí · generováno AI

Obviněná byla odsouzena mimo jiné za nepravdivá oznámení, jimiž otce dítěte obviňovala ze sexuální trestné činnosti. Nejvyšší soud potvrdil, že soudy měly dostatek důkazů o její vědomosti, že tvrzení nejsou pravdivá, i o snaze přivodit mu trestní stíhání. Dovolání proto odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje, aby pachatel jiného lživě obvinil z trestného činu v přímém úmyslu; musí si být nepravdivosti obvinění bezpečně vědom. K úmyslu přivodit trestní stíhání postačí i srozumění s tímto následkem. Existence přímého úmyslu se při absenci doznání dovozuje ze všech relevantních okolností jednání.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku spočívá v jednání pachatele, který jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
    Zobrazit v textu
  • Trestný čin křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku (obecně) lze z hlediska zavinění spáchat pouze úmyslně, a to navíc ve vztahu ke „lživému obvinění z trestného činu“ pouze v úmyslu přímém (pachatel si musí být nepravdivosti obvinění vědom, a proto chce jiného lživě obvinit).
    Zobrazit v textu
  • U skutkové podstaty křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku se tedy předpokládá úmysl přímý ve vztahu k lživému obvinění. Navíc tato samostatná kvalifikovaná skutková podstata křivého obvinění vyžaduje specifický úmysl, a to úmysl přivodit trestní stíhání jinému. Ve vztahu k tomuto tzv. druhému úmyslu ( dolus coloratus ) však postačuje i srozumění (smíření) s tímto následkem „trestního stíhání“, tj. i úmysl eventuální [15 odst. 1 písm. b), odst. 2].
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

8 Tdo 841/2026-767

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2026 o dovolání obviněné V. Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 5. 2026, sp. zn. 13 To 261/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 42/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. Ř. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 2 T 42/2024, byla obviněná V. Ř. (dále též jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou v bodě 1) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Za to jí byl podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozeným: M. T., zdržujícímu se na adrese XY, na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 500 000 Kč a nezletilé AAAAA (pseudonym), na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 50 000 Kč.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná uvedených přečinů dopustila tím, že

1) dlouhodobě, a to postupně již od narození své dcery, nezletilé AAAAA, až do doby, než byla dne 26. 10. 2022 odebrána na základě předběžného opatření soudu, i poté v průběhu styku s nezletilou až do 19. 1. 2024, který probíhal formou pravidelných telefonních hovorů, v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, XY, okres XY, různými způsoby narušovala vztah své nezletilé dcery AAAAA k jejímu otci M. T., svým chováním ve smyslu opakovaných manipulací proti otci, čímž ohrožovala vytvoření jejich emočního vztahu a porušovala své povinnosti, spočívající v řádné péči o nezletilou, o její zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, když za účelem získání podkladů podporujících její představu o údajném sexuálním zneužívání nezletilé AAAAA ze strany jejího otce nezletilou opakovaně vystavovala nadbytečným lékařským vyšetřením mj. z oboru gynekologie, které mohly narušovat tělesnou i duševní integritu nezletilé, a pořizovala si před předáním nezletilé otci i po jejím návratu od něho detailní fotografie jejího přirození a konečníku, které v řádu minimálně desítek fotografií uchovávala ve svém mobilním telefonu či na jiných médiích, manipulovala s nimi i v přítomnosti nezletilé za účelem pořizování jejich kopií či katalogizace, a to vše za účelem minimalizace jejího kontaktu s otcem,

2) dne 2. 10. 2022 poté, co se vrátila se svou nezletilou dcerou AAAAA, kterou předtím na základě předběžného opatření soudu svěřila jejímu otci M. T., do svého tehdejšího bydliště na adrese XY, XY, okres XY, poté co M. T. sdělila, že dceru doma zkontroluje, že on uvidí, jestli něco najde, a ať počká, že to v pondělí hned půjde tzv. podat, nezletilou, přestože tato se nechtěla svlékat, neboť již dříve měla negativní zkušenost s tím, jak s ní nakládala po návratu od otce, opakovaně ji prohlížela, prsty roztahovala a fotografovala přirození, případně konečník, a opakovaně a nadbytečně s ní vyhledávala lékařskou pomoc, ji prohlédla a když na jejím přirození našla otvor, který je fyziologicky v hymenu, přivolala rychlou lékařskou pomoc a zdravotníkům a následně i lékařům, vědoma si oznamovací povinnosti lékařů, v úmyslu přivodit M. T., trestní stíhání a v důsledku něj ho znevýhodnit v řízení o péči o nezletilou, oznámila možné zneužití otcem nezletilé a toto obvinění včetně popisu toho, v jak špatném psychickém a fyzickém stavu, svědčícím podle ní právě o sexuálním zneužívání, a jak traumatizovaná se nezletilá od svého otce vrací, následně různými způsoby opakovala v době prověřování věci vedené pod č. j. KRPE-88187/TČ-2022-170070 před personálem Fakultní nemocnice Bulovka, policejnímu orgánu Odboru obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, ale i jiným součástem Policie České republiky, a to osobně, e-mailem, či telefonicky, mj. i opakovaným voláním na tísňovou linku 158, i dalším subjektům, OSPODu, státnímu zastupitelství na různých místech i neziskovým organizacím, aby zdůraznila negativní vliv uváděného chování M. T. na nezletilou, tohoto jednání se dopustila přesto, že věděla, že sdělované skutečnosti nejsou skutečnými prožitky nezletilé.

3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích o něm rozhodl poprvé usnesením ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 13 To 261/2025, jímž odvolání obviněné podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané. Toto rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním. Nejvyšší soud z jeho podnětu usnesením ze dne 14. 1. 2026, sp. zn. 8 Tdo 1129/2025, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 13 To 261/2025, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích následně o odvolání obviněné znovu rozhodl rozsudkem ze dne 19. 5. 2026, sp. zn. 13 To 261/2025, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozenému M. T. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost zaplatit na náhradu nemajetkové újmy M. T., částku 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. T. odkázán se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 5. 2026, sp. zn. 13 To 261/2025, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2), právně posouzeného jako přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, obviněná namítla, že nebyla prokázána subjektivní stránka tohoto trestného činu. Podle jejího názoru nebylo zjištěno, že by si byla vědoma nepravdivosti obvinění vznesených vůči poškozenému a jednala v přímém úmyslu jej poškodit. Naopak z její výpovědi, výpovědi poškozeného, znaleckých posudků a připojeného opatrovnického spisu mělo vyplývat, že byla v době podání trestních oznámení přesvědčena, že poškozený jejich nezletilé dceři sexuálně ubližuje, a svým jednáním se ji snažila chránit. V této souvislosti obviněná vytkla soudu prvního stupně, že neprovedl výslech znalců z oboru psychiatrie a psychologie, kteří v opatrovnickém řízení vypracovali znalecký posudek týkající se její psychické poruchy. Tito znalci podle ní mohli objasnit, zda obvinění poškozeného vycházela z jejího skutečného vnitřního přesvědčení, případně zda toto přesvědčení bylo důsledkem uvedené poruchy. Soudy se podle obviněné touto otázkou nezabývaly, přestože její subjektivní přesvědčení o závadovém jednání poškozeného vyplývalo z opatrovnického spisu a mělo význam i pro rozhodnutí o péči o nezletilou, zákazu styku obviněné s ní a řízení o zbavení rodičovských práv. Obviněná proto dovozovala, že nemohla naplnit znaky přečinu křivého obvinění, který podle její argumentace vyžaduje přímý úmysl zahrnující vědomí nepravdivosti tvrzení a záměr poškodit obviněnou osobu. Obviněná současně namítla, že uvedené výhrady uplatnila již v odvolání, avšak odvolací soud se s nimi řádně nevypořádal. V bodech 32 a 36 napadeného rozsudku se měl zabývat pouze tím, že pro rozhodnutí o vině není podstatné, zda trestní oznámení podala sama obviněná, nebo zda o údajném jednání poškozeného hovořila před třetími osobami, které měly oznamovací povinnost. Opomenul však podle ní posoudit, zda vzhledem k jejímu psychickému stavu skutečně věřila v pravdivost svých tvrzení. Neprovedením výslechu znalců a pominutím obsahu opatrovnického spisu ji proto soudy měly významně zkrátit na jejích procesních právech.

6. Ke skutku uvedenému pod bodem 1) dovolatelka vytkla, že soud nevyhověl jejím návrhům na výslech svědků přítomných při předávání nezletilé otci ani jejích příbuzných, kteří mohli vypovídat o tom, jak o nezletilou pečovala a jak před ní o jejím otci hovořila. Měla za to, že soud prvního stupně odmítl důkazy navržené obhajobou a provedené důkazy hodnotil jednostranně v její neprospěch. Za zkreslený označila rovněž závěr, že pořizovala fotografie genitálií a konečníku nezletilé po každém jejím návratu od otce. Uvedla, že fotografie pořizovala pouze tehdy, měla-li podezření, že se nezletilé něco stalo, a že soud navíc nezohlednil, že některé fotografie byly ve spise založeny opakovaně jako kopie téhož snímku.

7. Z těchto důvodů obviněná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 5. 2026, sp. zn. 13 To 261/2025, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na něj obsahově navazující. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. 8. K dovolání obviněné se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Stručně shrnula dosavadní průběh řízení před soudy a podstatu dovolání obviněné. Následně se zabývala námitkami dovolatelky z pohledu uplatněných dovolacích důvodů. 9. Státní zástupkyně uvedla, že obviněná opřela dovolání o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž namítla zjevný nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy, neprovedení podstatných důkazů a nesprávné právní posouzení skutku. Její výhrady lze podle státní zástupkyně s jistou mírou tolerance pod uplatněné dovolací důvody podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. Obviněná totiž v zásadě pouze zopakovala námitky, které uplatňovala již v předchozím průběhu trestního řízení a s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly. 10. Podle státní zástupkyně provedl soud prvního stupně dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy řádně vyhodnotil a odpovídajícím způsobem z nich vyvodil skutkové závěry. Rovněž odvolací soud splnil svou přezkumnou povinnost a s odvolacími námitkami obviněné se přiléhavě vypořádal. 11. K námitce neprovedených důkazů státní zástupkyně zdůraznila, že soud není povinen provést každý stranami navržený důkaz. Rozsah dokazování je určován potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné pro spravedlivé rozhodnutí a volba prováděných důkazů náleží soudu, který však musí odmítnutí důkazního návrhu přesvědčivě odůvodnit. V projednávané věci se odvolací soud námitkou porušení práva na obhajobu zabýval v bodě 19 odůvodnění svého rozhodnutí a správně konstatoval, že soud prvního stupně vysvětlil, proč další navrhované důkazy neprovedl. Nešlo proto o opomenuté důkazy ani o porušení práva obviněné na obhajobu. Za správný považovala státní zástupkyně rovněž závěr soudů o naplnění subjektivní stránky přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněná opakovaně tvrdila, že poškozený páchá na nezletilé závažnou sexuální trestnou činnost, a tato tvrzení sdělovala subjektům, o nichž musela vědět, že jsou povinny je prověřit a že jejich prostřednictvím může dojít k zahájení úkonů trestního řízení, případně k trestnímu stíhání poškozeného. Tvrzení navíc uplatňovala v době probíhajícího rodičovského sporu o dítě, v němž mohlo případné trestní stíhání poškozeného sloužit jako prostředek jeho diskreditace. Závěr o přímém úmyslu obviněné proto státní zástupkyně označila za logický a jediný odpovídající souhrnu provedených důkazů.

12. Uzavřela, že napadené rozhodnutí není zatíženo vadou napravitelnou v dovolacím řízení a deklarované dovolací důvody nebyly naplněny. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je včas podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná výslovně odkázala na důvody dovolání obsažené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

16. Obviněná uplatnila výše uvedený dovolací důvod v jeho první a třetí alternativě. V rámci první alternativy ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně namítla, že soudy hodnotily důkazy zkresleně a výlučně v její neprospěch. Konkrétně uvedla, že fotografie genitálií nezletilé poškozené AAAAA pořizovala pouze tehdy, pokud měla po jejím návratu od jejího otce podezření, že se stalo něco nevhodného, nikoli po každé návštěvě nezletilé poškozené u něj. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2) zpochybnila závěr soudů nižších stupňů o tom, že v řízení byl provedenými důkazy prokázán její úmysl poškodit poškozeného M. T. a přivodit mu trestní stíhání. Naopak měla za prokázané, že v době podávání trestních oznámení na poškozeného skutečně věřila, že se poškozený dopouští na nezletilé AAAAA sexuálního násilí a že její obvinění vůči němu jsou pravdivá, neboť toto její subjektivní přesvědčení je důsledkem psychické poruchy dovolatelky. V rámci třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkla soudu prvního stupně, že ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2) nepřipustil výslech znalců z oborů psychologie a psychiatrie, kteří vypracovali znalecký posudek týkající se její osoby. Současně namítla, že soudy zamítly všechny její návrhy na doplnění dokazování ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1), čímž mělo dojít k porušení jejích práv.

17. Po seznámení se s obsahem napadených rozhodnutí a trestního spisu Nejvyšší soud konstatuje, že všechny námitky obviněné jsou v podstatě doslovným opakováním argumentace, kterou uplatnila v rámci řádného opravného prostředku a se kterou se odvolací soud přesvědčivě a úplně vypořádal, aniž by se přitom dopustil svévole, která je mu dovolatelkou podsouvána. Skutkové námitky a výtky směřující k procesu dokazování a hodnocení konkrétních důkazů, jež obviněná uplatnila v dovolání, jsou opětovným (často doslovným) zopakováním její obhajoby z předchozích fází řízení. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).

18. Nejvyšší soud současně zdůrazňuje, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zvažovat samotnou správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a způsob hodnocení jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů, jak se toho obviněná domáhá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 7 Tdo 857/2023). Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který důkazy provádí za nejširší účasti stran podle zásad bezprostřednosti a ústnosti, načež je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zvažuje individuálně i v souvislosti s důkazy dalšími tak, aby na jejich podkladě učinil spolehlivé skutkové závěry. Skutkové závěry soudu prvního stupně může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je sanováno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. Nejvyšší soud je oprávněn zasáhnout pouze v případech nejzávažnějších excesů, které představují porušení práva na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

19. Soud prvního stupně provedl v potřebném rozsahu kompletní a bezvadné dokazování, na jehož základě mohl s potřebnou mírou jistoty učinit skutkové závěry odpovídající zásadám formální logiky při hodnocení důkazů. Zejména provedl výslech obviněné (č. l. 471), při němž obviněná přečetla své písemné vyjádření (č. l. 462 až 466), výslech poškozeného (č. l. 481 až 487), v souladu s ustanovením § 213 odst. 1 tr. ř. přehrál audionahrávku z tísňové linky 155 ze dne 2. 10. 2022 (č. l. 77) a předložil stranám k nahlédnutí komunikaci obviněné s poškozeným uskutečněnou prostřednictvím e-mailu, SMS a aplikace WhatsApp (č. l. 112 až 128), záznam z lustrace osob v ETŘ (elektronické trestní řízení, č. l. 158 až 169), současně listinné důkazy čerpal z přílohového spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru obecné kriminality SKPV, Pardubice, č. j. KRPE-88187/TČ-2022-170070 a spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 0 P 74/2021. Soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž dospěl k závěru, že obviněná jednala v úmyslu poškodit otce nezletilé AAAAA a přivodit mu trestní stíhání. Konstatoval, že neuvěřil obhajobě obviněné, že skutečně byla přesvědčena o tom, že poškozený nezletilé sexuálně ubližuje. K tomu uvedl, že její vyjádření je třeba posuzovat v kontextu dlouhodobého rodičovského sporu o dítě, kdy se obviněná snažila získat výhodu v opatrovnickém řízení. Současně přihlédl k tomu, že obviněná svůj negativní postoj k poškozenému prezentovala i v hlavním líčení a před znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, PhDr. J. Z., Ph.D., rovněž prohlásila, že bude činit kroky, aby poškozeného zničila (č. l. 857, 861 přílohového spisu Policie České republiky). Soud prvního stupně se taktéž vypořádal s námitkou obviněné, že ve spise není důkaz o tom, že by pořizovala desítky fotografií genitálií a konečníku nezletilé. Uvedené tvrzení považoval za vyvrácené, a to s ohledem na obsah výpovědi obviněné (č. l. 465), obsah podání učiněných v průběhu předcházejícího prověřování poškozeného vedeného pod č. j. KRPE-94603/TČ-2021-170070 a obsah přílohového spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru obecné kriminality SKPV, Pardubice, č. j. KRPE-88187/TČ-2022-170070 (č. l. 70 až 75 přílohového spisu Policie České republiky).

20. Také odvolací soud se s námitkami obviněné svědomitě a úplně vypořádal, když přezkoumal, zda skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně mají v provedeném dokazování oporu. V tomto ohledu je namístě konstatovat, že odvolací soud nepostupoval mechanicky. Uvedl, že námitka obviněné o tom, že byla přesvědčena o pravdivosti svých tvrzení a jednala pouze v zájmu ochrany dítěte, neodpovídá provedenému dokazování. Ve shodě se soudem prvního stupně poukázal na širší kontext dlouhodobého rodičovského konfliktu, opakovanost oznámení obviněné, jakož i na závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, PhDr. J. Z., Ph.D., (č. l. 844 až 864) o patologicky nenávistném vztahu obviněné k poškozenému. Konstatoval, že jednání obviněné nebylo motivováno výlučně ochranou dítěte, ale především snahou poškodit poškozeného. Odvolací soud důvodně uzavřel, že soud prvního stupně provedl úplné dokazování, které mu umožnilo zjistit skutkový stav v potřebném rozsahu bez důvodných pochybností. Provedené důkazy řádně hodnotil, přičemž jím učiněné hodnocení důkazů považoval za logické a ztotožnil se s jeho skutkovými závěry.

21. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudů nižších stupňů, které na základě vlastního hodnocení provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru, že četná obvinění poškozeného ze zločinu znásilnění, opakovaně vznášená obviněnou, byla nepravdivá. Soud prvního stupně v tomto ohledu považoval výpověď poškozeného za věrohodnou a přesvědčivou, potvrzenou řadou provedených listinných důkazů i znaleckých posudků (srov. bod 31 rozsudku soudu prvního stupně). V této souvislosti lze odkázat především na usnesení policejního orgánu podle § 159a odst. 1 tr. ř. ze dne 2. 10. 2023 (č. l. 1070 až 1078 přílohového spisu Policie České republiky), či znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie, zpracovaný znalkyní MUDr. H. K., Ph.D. (č. l. 783 až 807 přílohového spisu Policie České republiky). S nastíněnými závěry soudu prvního stupně se rovněž ztotožnil i odvolací soud, který uvedl, že z provedených důkazů je zřejmé, že sdělované skutečnosti nebyly pravdivé a že obviněná věděla, že nejde o skutečné prožitky nezletilé (srov. bod 33 rozsudku odvolacího soudu).

22. S výhradou obviněné, prostřednictvím které namítla, že v době, kdy podávala trestní oznámení, vlivem psychické poruchy skutečně věřila tomu, že poškozený se na nezletilé AAAAA dopouští sexuálního násilí, se zcela dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů (srov. bod 32 rozsudku soudu prvního stupně, body 32, 35 až 36 rozsudku soudu odvolacího stupně). Nejvyšší soud neshledal, že by skutkový závěr soudů nižších stupňů o nepravdivosti obvinění poškozeného a o vědomosti obviněné o této nepravdivosti postrádal obsahovou oporu v provedených důkazech nebo byl výsledkem jejich svévolného hodnocení. 23. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že ze znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaného znalci PhDr. N. M. a MUDr. J. K., naopak jednoznačně vyplývá, že obviněná netrpí a ani nikdy netrpěla duševní poruchou ve smyslu § 123 tr. zákoníku: „Posuzovaná ... netrpí, nikdy v minulosti netrpěla duševní chorobou v pravém slova smyslu, tedy psychózou. ... V popředí klinického obrazu je porucha osobnosti, posuzovaná je osobností simplexní, egocentrickou, impulzivní, pithiatickou, jsou přítomny paranoidní rysy a kverulační sklony. Struktura osobnosti je rázu trvalého, nelze ji léčebně výrazněji ovlivnit. ... Duševně nemocná v pravém slova smyslu není, její ovládací a rozpoznávací schopnosti jsou zachovány, ovšem struktura její osobnosti podstatnou měrou snižuje její výchovné kompetence ... Vztah matky k otci je hostilní až patologický, snaží se ho všemi dostupnými prostředky psychicky deptat a společensky dehonestovat, podává na něj stále znovu trestní oznámení kvůli vylhaným obviněním. Pokud netrpí a netrpěla žádným duševním onemocněním v pravém slova smyslu, tedy psychózou, která by omezovala její právní odpovědnost, dopouští se tím trestné činnosti, kterou zřejmě nehodlá zanechat“ (č. l. 245 až 246, 248 trestního spisu). Stejný závěr o absenci duševní poruchy u obviněné plyne ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, PhDr. J. Z., Ph.D.: „U posuzované jsou zvýrazněny sklony k fabulaci, manipulaci s informacemi, stylizaci. Informace jsou upravovány ve vlastní prospěch, dramatizovány, teatrálně sdělovány. Sdělované informace se mění podle typu dotazu a aktuální potřeby. Zvýrazněny jsou sklony ke lhavosti. ... Informace sdělované v průběhu trestního řízení mohou být s vysokou pravděpodobností téměř hraničící s jistotou kromě osobnostních charakteristik posuzované a jejích kognitivních schopností ovlivněny až patologicky nenávistným vztahem k podezřelému. U posuzované nejsou přítomny znaky, které by svědčily pro existenci psychického onemocnění, ani pro závislost na alkoholu či návykových látkách. Osobnost je anomálně, disharmonicky strukturována, je simplexní, s rysy disociálními, impulsivními, pithiatickými. Zvýrazněny jsou sklony k dramatizaci, manipulaci s informacemi, stylizaci.“ (č. l. 862 přílohového spisu Policie České republiky). Znalecká vyšetření u obviněné tudíž jednoznačně vyloučila duševní chorobu ve smyslu psychózy, která by mohla být spojena s bludy. Rovněž u ní nebyly zjištěny poruchy vědomí, vnímání ani myšlení, přičemž její intelektové a paměťové schopnosti se pohybují na hranici široké normy. Naopak byly u obviněné zjištěny sklony k dramatizaci, manipulaci s informacemi a stylizaci, v jejímž rámci si informace volně upravuje podle vlastních potřeb. Tyto osobnostní rysy nijak nesvědčí o tom, že by obviněná pod jejich vlivem byla skutečně přesvědčena, že se poškozený vůči nezletilé poškozené dopouští závažné trestné činnosti, současně je však nutné je zohlednit ve spojení s ostatními provedenými důkazy. V této souvislosti je vhodné uvést, že obviněná byla seznámena se závěry lékařských zpráv ze dne 18. 10. 2022 a ze dne 30. 3. 2022 (č. l. 29, 32 přílohového spisu Policie České republiky), kdy obě vyšetření nezletilé AAAAA vyloučily jakékoli známky poranění genitálu či konečníku. Rovněž lze poukázat na elektronickou komunikaci mezi obviněnou a poškozeným (č. l. 112 až 128), ze které je zjevně patrné, že obviněná na poškozeného opakovaně vytvářela nátlak hrozbou postihu ze strany orgánů činných v trestním řízení. Mezi uvedenými zprávami byly např. i následující: „Skončíš hůř než tvůj brácha, co seděl za napadení své přítelkyně“ (č. l. 119), „Budeš se zodpovídat za všechno“ (č. l. 120). Současně před znalkyní prohlásila „Víte, co udělám, budu se snažit docílit toho, že pravdu mám. Začnu tvrdě pracovat na advokáta, a toho zmetka dostanu“ (č. l. 857). Popsaná odborná zjištění o osobnostních rysech obviněné ve spojení s ostatními provedenými důkazy tudíž podporují skutkový závěr soudů obou stupňů, že obviněná věděla o nepravdivosti sdělovaných skutečností, a i přesto pokračovala ve smyšlených obviněních poškozeného. Její komunikace s poškozeným a způsob, jakým svá oznámení směřovala vůči orgánům činným v trestním řízení a dalším subjektům, jejichž prostřednictvím mohla vyvolat trestněprávní postih, současně podporují závěr soudů, že její jednání nebylo vedeno obavou o nezletilou, ale snahou poškodit poškozeného a vyvolat vůči němu postih v rovině trestního práva. Tvrzení obviněné, že byla v důsledku svého psychického stavu subjektivně přesvědčena o pravdivosti sdělovaných skutečností, proto nepředstavuje okolnost, kterou by soudy nižších stupňů opomenuly. Soudy se touto obhajobou zabývaly a posoudily ji ve spojení se znaleckými závěry i ostatními provedenými důkazy. Jestliže obviněná těmto důkazům přisuzuje jiný význam a dovozuje z nich, že jednala výlučně v přesvědčení o ochraně nezletilé, prosazuje vlastní, pro ni příznivější hodnocení důkazů. Taková námitka sama o sobě neprokazuje zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto uvádí, že závěr soudů nižších stupňů o vědomosti obviněné, že sdělované skutečnosti nejsou pravdivé, má v provedeném dokazování racionální obsahovou oporu a není výsledkem deformace důkazů, logického excesu ani jiného svévolného postupu při jejich hodnocení.

24. Výhrada obviněné, že fotografie genitálií a konečníku nezletilé nepořizovala po každém jejím návratu od otce a že některé snímky byly ve spise založeny opakovaně, rovněž není způsobilá založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná samotné opakované pořizování uvedených fotografií nepopírá, zpochybňuje však jeho přesnou četnost a počet fotografických souborů založených ve spise. V tomto ohledu Nejvyšší soud uvádí, že skutkový závěr soudů nižších stupňů, podle něhož bylo jednání obviněné, k němuž docházelo po delší dobu, způsobilé ohrozit citový, rozumový nebo mravní vývoj dítěte, byl prokázán celou řadou dalších provedených důkazů, které jej ve svém souhrnu podporují. Ani přijetí její verze, že některé fotografie byly duplicitní a že k fotografování nedocházelo po každém jednotlivém návratu, by proto nemělo vliv na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Ostatně uvedenou námitku obviněná uplatnila již v odvolacím řízení, přičemž odvolací soud se s ní náležitě vypořádal. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí (srov. body 21 až 27 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně).

25. Nejvyšší soud proto neshledal mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byla obviněná uznána vinnou, žádný, natož extrémní rozpor, kterým obviněná v dovolání argumentuje. Soud prvního stupně provedl úplné a bezvadné dokazování za dodržení zásady kontradiktornosti, tedy plně v intencích § 2 odst. 5 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy jednotlivě, i ve vzájemných souvislostech, načež v souladu se zásadami formální logiky dospěly k bezvadným skutkovým závěrům, jež mají oporu v provedeném dokazování a se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožnil. Současně nižší soudy své úvahy o hodnocení důkazů řádně rozvedly, když přesvědčivým způsobem objasnily, k jakým skutkovým závěrům dospěly a na podkladě jakých důkazů, čímž plně dostály zákonným požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. ř. (srov. body 29 až 32 rozsudku soudu prvního stupně a body 33 až 36 rozsudku odvolacího soudu).

26. Obviněná dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnila rovněž v jeho třetí alternativě, tedy z důvodu existence opomenutých důkazů. V této souvislosti namítla, že soud prvního stupně nepřipustil výslech znalců z oboru psychologie a psychiatrie, kteří ve vztahu k její osobě zpracovali znalecký posudek, ani výslechy svědků, kteří byli opakovaně přítomni při předávání nezletilé poškozené poškozenému.

27. V obecné rovině je namístě připomenout, že právu obviněné navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněné lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Současně platí, že ne každé opomenutí důkazu, dokonce i stranou navrženého, musí nutně vést ke kasačnímu zásahu Nejvyššího soudu pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě, základním důvodem pro uplatnění této varianty tohoto dovolacího důvodu je, že jde o podstatný důkaz, který má nadto vést k prokázání rozhodných skutkových zjištění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 6 Tdo 283/2024).

28. Nejvyšší soud, veden výše uvedenými východisky, konstatuje, že námitky obviněné uplatněné prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě nejsou důvodné. Soud prvního stupně se důkazním návrhem obviněné, učiněným v hlavním líčení konaném dne 22. 4. 2025, řádně zabýval a důsledně vysvětlil, proč jej z důvodu nadbytečnosti zamítl (č. l. 568). Tyto důvody následně zopakoval v odůvodnění svého rozsudku (bod 34 rozsudku soudu prvního stupně). Obdobně postupoval i ve vztahu k návrhu obviněné na výslech dalších svědků, kteří se účastnili předávání nezletilé AAAAA. Také v tomto případě v hlavním líčení konaném dne 22. 4. 2025 důkazní návrh obviněné zamítl, a přitom pečlivě zdůvodnil, proč tento důkazní návrh neměl relevantní souvislost s předmětem řízení (č. l. 568). Uvedené rovněž promítl i do odůvodnění svého rozsudku (srov. bod 34 rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci zákonným způsobem, správně a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, tedy zcela v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Za této situace nebyl povinen vyhovět dalším návrhům na provedení dokazování. Současně je nutno konstatovat, že se soud prvního stupně s důkazními návrhy obviněné formálně správně vypořádal, kdy svůj postup ve světle výše uvedených východisek řádně odůvodnil. Projednávaná trestní věc tudíž není zatížena ani vadou opomenutých důkazů.

29. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

30. Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

31. Ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu obviněná namítla nesprávné právní posouzení jí spáchaného skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, neboť vyvodila absenci jeho subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Konkrétně uvedla, že se svého jednání nedopustila v zákonem požadované formě zavinění, tedy v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť byla přesvědčena o pravdivosti jí uváděných obvinění a nečinila je se záměrem poškodit poškozeného. Současně konstatovala, že její přesvědčení o pravdivosti jí vznášených obvinění bylo důsledkem psychické poruchy, která ji vedla k přesvědčení, že tato obvinění odpovídají skutečnosti.

32. Výše naznačenému obsahovému vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá výhrada obviněné spočívající v nenaplnění skutkové podstaty přečinu podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku vlivem absence subjektivní stránky ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že námitka obviněné nevychází ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, nýbrž z její vlastní skutkové verze založené na odlišném hodnocení důkazů. V této podobě nesměřuje proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutkovému závěru o vědomosti obviněné, a není proto způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

33. Trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku spočívá v jednání pachatele, který jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Lživé obvinění představuje tvrzení pachatele, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Nepravdivost obvinění musí být prokázána, a proto nestačí jen nedostatek skutečností nasvědčujících pravdivosti podezření jím vytvořeného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1404/2014). Otázku, zda je obvinění lživé (tedy zda se poškozený tvrzeného trestného činu dopustil), musí orgány činné v trestním řízení a v konečné fázi soud řešit samostatně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4320 – 4321). Trestný čin křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku (obecně) lze z hlediska zavinění spáchat pouze úmyslně, a to navíc ve vztahu ke „lživému obvinění z trestného činu“ pouze v úmyslu přímém (pachatel si musí být nepravdivosti obvinění vědom, a proto chce jiného lživě obvinit). Přímý úmysl (dolus directus) tedy po stránce vědomostní vyžaduje, aby pachatel přinejmenším věděl o možnosti, že z jednání, jež si předsevzal, může vzniknout trestněprávně reprobovaný následek. To má společné s úmyslem nepřímým. Odlišuje je složka volní, neboť v případě úmyslu přímého musí pachatel hodnotit nastoupení takového následku jako pozitivní tedy pachatel dosáhnout tohoto následku chce [ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 51; dostupné na beck-online.cz.]. Úmysl přímý v tomto ohledu vyžaduje bezpečnou vědomost pachatele o tom, že poškozeného obviňuje nepravdivě, z toho plyne, že k naplnění tohoto znaku nepostačí, pokud pachatel nemá o (ne)pravdivosti obvinění poškozeného jistotu. Existenci přímého úmyslu je třeba při absenci přímého důkazu (zpravidla v podobě doznání) dovozovat ze všech relevantních okolností, jakými jsou sofistikovanost a propracovanost obvinění, způsob a místo jeho učinění, předchozí příprava, právní vědomí pachatele, sofistikovanost obvinění, jeho předchozí příprava, doprovodné kroky za účelem zvětšení věrohodnosti obvinění atd. [ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 40; dostupné na beck-online.cz.]. U skutkové podstaty křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku se tedy předpokládá úmysl přímý ve vztahu k lživému obvinění. Navíc tato samostatná kvalifikovaná skutková podstata křivého obvinění vyžaduje specifický úmysl, a to úmysl přivodit trestní stíhání jinému. Ve vztahu k tomuto tzv. druhému úmyslu (dolus coloratus) však postačuje i srozumění (smíření) s tímto následkem „trestního stíhání“, tj. i úmysl eventuální [15 odst. 1 písm. b), odst. 2]. Nevyžaduje se, aby trestní stíhání bylo skutečně zahájeno, příp. došlo k odsouzení poškozeného (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4325, rozhodnutí uveřejněné pod č. 35/2009 Sb. rozh. tr.).

34. Soudy nižších stupňů nejprve řádně zkoumaly pravdivost tvrzení obviněné ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. a zcela odůvodněně uzavřely, že jí oznamované skutečnosti nebyly pravdivé a nenacházely oporu v provedených důkazech (srov. body 31 a 32 rozsudku soudu prvního stupně a bod 33 rozsudku odvolacího soudu).

35. Pokud jde o zavinění ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ke „lživému obvinění z trestného činu“, soudy nižších stupňů jednotně dospěly k závěru, že obviněná opakovaně oznamovala, že poškozený páchá závažnou sexuální trestnou činnost, ačkoli bylo zřejmé, že tato tvrzení jsou nepravdivá, a obviněná věděla, že se nejedná o skutečné prožitky nezletilé AAAAA, přičemž tímto jednáním chtěla poškozeného poškodit. Současně musela vědět, že tato oznámení činí vůči subjektům, jejichž povinností je taková oznámení prověřit, a že mohou vést k zahájení úkonů trestního řízení, případně i k zahájení trestního stíhání poškozeného. Obviněná si tudíž byla vědoma toho, že jinou osobu obviňuje nepravdivě, a bylo jí známo, že sdělovaná informace je lživá. Současně tak činila s cílem přivodit poškozenému trestní stíhání. Z uvedeného tudíž vyplývá, že u obviněné byla přítomna jak složka vědomostní, tak složka volní, a to v intenzitě odpovídající přímému úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k přečinu podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Závěr soudů, že obviněná věděla, že její obvinění jsou nepravdivá, a i přesto poškozeného lživě obviňovala z jednání naplňujícího skutkovou podstatu závažného trestného činu, čímž mu současně chtěla přivodit trestní stíhání, tudíž že v obou případech jednala v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je proto ve světle výše rekapitulovaných zjištění zcela opodstatněný.

36. Nejvyšší soud, veden těmito závěry, shledal, že dovolání obviněné je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací