Plný text
Skno 1/2000
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání konaném dne 4. května 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Julie Muránské, JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala odvolání kárně obviněného proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 1999 sp. zn. Ds 3/99 v kárné věci JUDr. P. P., předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci, a podle § 18 odst. 4 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších zákonů (dále též „ZKOS“), rozhodl takto :
Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 1999 sp. zn. Ds 3/99 se zrušuje a nově se rozhoduje takto :
JUDr. P. P. se uznává vinným, že jako předseda senátu 3 Cmo Vrchního soudu v Olomouci nevěnoval dostatečnou pozornost vyřizování mu přidělených věcí, kdy zaviněnou nečinností způsobil nedůvodné průtahy v řízení v následujících věcech :
1. ve věci Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. 16 Cm 395/94, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Cmo 226/97, po předložení spisu k provedení opravy usnesení dne 11. března 1999 provedl první úkon až dne 10. září 1999,
2. ve věci Krajského obchodního soudu v Brně sp. zn. 22 Cm 214/94, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Cmo 1299/97, po vyhotovení opravného usnesení ze dne 21. října 1998 členem senátu dne 30. října 1998 toto rozhodnutí jako předseda senátu podepsal až dne 10. září 1999,
3. ve věci Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. 6 Cm 322/94, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Cmo 4/97, po předložení spisu k opravě výroku usnesení dne 25. února 1999 vyhotovil opravné usnesení až dne 10. září 1999,
4. ve věci Krajského obchodního soudu v Brně sp. zn. 24 Cm 819/94, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Cmo 1557/96,po předložení spisu k provedení opravy odůvodnění rozhodnutí dne 15. září 1998 a přes urgenci ze dne 17. března 1999 opravu provedl a spis vrátil až 17. 9. 1999,
5. ve věci Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. 12 Cm 772/95, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Cmo 1778/96, po předložení spisu k opravě usnesení dne 4. února 1999 provedl první úkon až dne 16. září 1999,
6. ve věci Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. 23 Cm 532/95, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Cmo 216/97, po vrácení spisu soudem prvního stupně dne 21.ledna 1999 bez věcného vyřízení spis tomuto soudu vrátil až dne 10. září 1999,
7. ve věci Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. 9 Cm 633/95, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Cmo 1905/96, po vyhotovení opravného usnesení členem senátu dne 28. ledna 1999 toto podepsal a referát vyhotovil až dne 16. září 1999,
přičemž provedením příslušných úkonů reagoval na výsledky kontroly provedené místopředsedkyní soudu,
t e d y zaviněně porušil služební povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
čímž spáchal kárné provinění podle § 2 odst. 1 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších zákonů.
Za to se mu ukládá podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších zákonů, kárné opatření odnětí platového koeficientu, který je podle zvláštního zákona součástí platu předsedy senátu, na dobu jednoho roku.
Odůvodnění :
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 1999 sp. zn. Ds 3/99 byl JUDr. P. P. uznán vinným, že jako předseda senátu 3 Cmo Vrchního soudu v Olomouci nevěnoval dostatečnou pozornost vyřizování mu přidělených věcí, kdy zaviněnou nečinností způsobil nedůvodné průtahy v řízení ve shora pod body 1 až 7 uvedených věcech, čímž zaviněně porušil služební povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, přičemž vzhledem ke způsobu jednání a míře zavinění je jeho škodlivost zvýšena. Tím podle kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci spáchal závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 zákona o kárné odpovědnosti soudců ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKOS). Za to mu bylo uloženo podle § 3 odst. 2 písm. a) ZKOS kárné opatření odvolání z funkce předsedy senátu.
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a že skutečně v předmětných věcech došlo k nečinnosti předsedy senátu, tak jak bylo uvedeno v návrhu na zahájení kárného řízení. Skutek vymezený ve výrokové části rozhodnutí posoudil kárný senát Vrchního soudu v Olomouci jako porušení ustanovení § 54 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. JUDr. P. P. svojí neodůvodněnou nečinností při zpracovávání opravných usnesení zavdal příčinu k tomu, že reálnost práva účastníků na projednání věci bez zbytečných průtahů byla značně zpochybněna. Jeho jednání, které vykazuje znaky nedbalosti, svědčí o porušení služebních povinností soudce (svědomité plnění soudcovských povinností), jež ve svých důsledcích (dopadem na procesními stranami reprezentovanou veřejnost) bylo způsobilé ohrozit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Pod pojem spravedlivého rozhodování je třeba začlenit i rozhodování v ústavně garantovaných lhůtách (tj. bez zbytečných průtahů). Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci dále konstatoval, že z obsahu písemné zprávy vedoucí kanceláře a vyjádření místopředsedkyně soudu vyplynulo, že vlastní příčinou toho, že v senátu 3 Cmo docházelo (oproti ostatním senátům zabývajícím se obdobnou agendou ve zvýšeném rozsahu) k nutnosti vyhotovování opravných usnesení, bylo to, jakým způsobem JUDr. P. prováděl kontrolu vyhotovení vynesených rozhodnutí. Bylo totiž zjištěno, že kontrolou správnosti vyhotovení rozhodnutí pověřil vedoucí kanceláře, když sám se spokojil s kontrolou konceptů rozhodnutí vyhotovených členy senátu (před jejich přepisem zapisovatelkou) či předložením vlastního pro následný přepis rukou psaného rozhodnutí. Tímto nesprávným postupem tak vytvořil stav, který umožňoval vznik situací, k nimž posléze docházelo, neboť přenesením kontroly na odbornou pracovnici, která nemá erudici ke kontrole správnosti soudcovských rozhodnutí, se riziko nepodchycení nesprávností obsažených ve vyhotovených rozhodnutích nepochybně zvýšilo. Došlo-li pak k nutnosti provedení oprav, byly tyto provedeny se značným časovým odstupem od předložení spisů soudy prvního stupně. Nespornou skutečností přitom je, že vyhotovení opravného usnesení bylo mnohdy úkonem časově nenáročným. Byl-li pak členem senátu nástin opravného usnesení vyhotoven v přiměřené lhůtě, nastala neodůvodněná prodleva při kontrole a podpisu rozhodnutí předsedou senátu. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci dovodil, že tyto skutečnosti, které mají příčinnou souvislost s jednáním vymezeným v návrhu na zahájení kárného řízení, společně s délkou doby nečinnosti svědčí o zvýšené škodlivosti jednání JUDr. P. P. ve smyslu zákonného znaku závažného kárného provinění, a to pro naplnění znaků míry zavinění a způsobu jednání. K tomuto závěru kárný senát Vrchního soudu v Olomouci dospěl při zohlednění toho, že zatíženost senátu 3 Cmo a jeho výkonnost nebyla výraznější než u ostatních senátů Cmo a že s ohledem na na rozsah způsobu vyřízení věcí formou BVV v senátu 3 Cmo nebyl předmětem kontroly správnosti rozhodnutí výrazně vysoký počet věcí v rámci měsíčního výkonu. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci současně zdůraznil, že nehodnotí způsob řešení věcí odvolacím soudem (tedy otázky důvodnosti zvoleného procesního postupu při řešení jednotlivých věcí).
Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci podal JUDr. P. P. odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí se závěry kárného senátu, že nevěnoval dostatečnou pozornost vyřizování jemu přidělených věcí, že ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů a že vzhledem ke způsobu jednání a míře zavinění je jeho škodlivost zvýšena. Proto také nesouhlasí s uloženým kárným opatřením odvolání z funkce předsedy senátu. JUDr. P. naopak nepopřel, že zaviněně porušil služební povinnosti soudce tak, že po nepřiměřeně dlouhou dobu, uvedenou správně ve výroku rozhodnutí, neučinil úkony směřující k řešení vzniklých problémů ve věcech uvedených ve výroku rozhodnutí. Dále uvedl, že nezpochybňoval skutkové okolnosti uvedené v návrhu na zahájení kárného řízení, pokud jde o časové údaje. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci však pochybil, když neprovedl v potřebném rozsahu dokazování k okolnostem rozhodným pro posouzení povahy a míry porušení povinnosti soudcem a jeho následkům, příčin vzniku problémů v jednotlivých věcech a k okolnostem, za nichž ke vzniku průtahů došlo. Soud provedl dokazování pouze některými sběrnými spisy (neměl k dispozici sběrné spisy 3 Cmo 216/97 a 3 Cmo 4/97) a v rozporu s ustanovením § 14 odst. 5 ZKOS nevyslechl soudce, proti němuž se kárné řízení vede. Rozhodnutí soudu prvního stupně trpí nejasností a neúplností skutkových zjištění. Nevypořádalo se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a jeho skutková zjištění v řadě případů nemají podklad v provedeném dokazování. Soud neprovedl potřebné důkazy a ty, jež měl k dispozici, nehodnotil vždy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu a neučinil z nich vždy logicky odůvodněná skutková zjištění. Nedostatek konkrétních skutkových zjištění ze spisů a sběrných spisů vedl soud prvního stupně k nepodloženému závěru, že vlastní příčinou toho, že v senátu 3 Cmo docházelo k nutnosti vyhotovování opravných usnesení, bylo to, jakým způsobem JUDr. P. prováděl kontrolu vyhotovení vynesených rozhodnutí. Není rovněž zřejmé, na základě jakých zjištění dospěl soud k závěru, že v senátu 3 Cmo docházelo oproti ostatním senátům zabývajícím se obdobnou agendou ve zvýšeném rozsahu k nutnosti vyhotovování opravných usnesení. Od vedoucí kanceláře JUDr. P. vyžaduje, aby prováděla kontrolu písemných vyhotovení rozhodnutí, neboť tato kontrola slouží ke zjištění případných chyb zapisovatelek. Skutkový podklad nemá ani závěr kárného senátu prvního stupně o příčinné souvislosti mezi tvrzeným způsobem kontroly rozhodnutí a vznikem potřeby provést opravu rozhodnutí ve věcech, které jsou předmětem kárného řízení. Přitom z odůvodnění rozhodnutí není jasné, které konkrétní skutečnosti mají podle kárného senátu prvního stupně příčinnou souvislost s jednáním vymezeným v návrhu na zahájení řízení a společně s délkou nečinnosti svědčí o zvýšení škodlivosti jednání. Není ani nespornou skutečností závěr, že vyhotovení opravného usnesení bylo mnohdy úkonem časově nenáročným. Odvolatel poté provedl skutkový rozbor jednotlivých případů uvedených ve výroku rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci a konstatoval, že o chyby v psaní či jiné zřejmé nesprávnosti, které by bylo možno odhalit při čtení usnesení odvolacího soudu předsedou senátu, šlo pouze ve věcech ad 3), ad 4) a ad 7). V dalších třech případech ad 1), 2) a 5) nešlo o chyby v psaní, ale o situaci, kdy dodatečně vyšlo najevo, že subjekt, kterého odvolací soud v dobré víře považoval za účastníka řízení, před rozhodnutím odvolacího soudu zanikl s procesním nástupcem. V těchto věcech bylo před vydáním opravného usnesení potřeba buď provést rozsáhlejší šetření nebo vyhodnotit předložené listiny. Konečně ve věci ad 6) předseda senátu zvažoval, zda lze se zřetelem ke konkursu prohlášenému na majetek žalobce vydat opravné usnesení a rozhodl se situaci řešit jiným způsobem. Podle JUDr. P. je pro posouzení způsobu jednání a míry zavinění průtahů ve věcech, které jsou předmětem tohoto kárného řízení, důležité zjistit i podmínky, za nichž k tomuto jednání došlo. Odvolatel poukázal na nedostatečnost personálního obsazení Vrchního soudu v Olomouci, která vede k dlouhodobé pracovní přetíženosti soudců. Odvolatel navrhl provedení dalších důkazů, jež označil ve svém odvolání. Uvedl též, že je vedením soudu hodnocen jako odborně zdatný předseda senátu. Je poprvé kárně stíhán pro nedostatky v práci, které byly navíc pouze dočasného charakteru. JUDr. P. usiluje o trvalou nápravu vytýkaných nedostatků. Z těchto důvodů považuje kárné opatření odvolání z funkce předsedy senátu , kterou vykonává již řadu let, za neadekvátní a nepřiměřeně tvrdé. Protože je si vědom toho, že se dopustil zaviněného porušení služebních povinností soudce ve vztahu k průtahům vytýkaným ve věcech uvedených shora pod body 1 až 7, je srozuměn s tím, ža za kárné provinění mu bude uloženo kárné opatření podle ustanovení § 3 odst. 1 ZKOS.
Předseda Vrchního soudu v Olomouci navrhl, aby bylo odvolání JUDr. P. zamítnuto. Ministr spravedlnosti ČR se k odvolání JUDr. P. nevyjádřil.
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky jako odvolací kárný soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, přezkoumal podle § 24 ZKOS s přiměřeným použitím § 254 odst. 1 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí i správnost postupu řízení, které předcházelo rozhodnutí, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, a shledal, že odvolání je důvodné.
Odvolací kárný soud v prvé řadě konstatoval, že kárný soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 14 odst. 5 ZKOS nevyslechl soudce, proti němuž se kárné řízení vede. Kárně obviněného soudce proto vyslechl sám. JUDr. P. přitom uvedl, že u některých věcí vznikly delší průtahy proto, že v případě zjištění výmazu účastníka řízení v obchodním rejstříku musel s kolegy konzultovat další postup. Průtahy ve vyhotovování opravných usnesení byly způsobeny též tím, že dával přednost vyřizování jiných věcí, zejména starších, před vyhotovením opravných usnesení. Odvolací kárný soud dále provedl důkaz spisy 3 Cmo 216/97 a 3 Cmo 4/97, přehledem senátů civilního úseku Vrchního soudu v Olomouci od 1. 1. 1996 do 30. 9. 1999, statistickými výkazy rejstříku Cmo za období od 1. 9. 1998 do 30. 9. 1999, písemným vyjádřením soudkyně Mgr. L. C., přehledem skončených věcí senátu 3 Cmo za období od prosince 1999 do dubna 2000, písemným vyjádřením JUDr. L. B., JUDr. H. K., JUDr. M. V., JUDr. J. H., JUDr. R. G. a M. R.
Kárný soud prvního stupně ze spisů Krajských obchodních soudů v Brně a Ostravě zjistil, že kárně obviněný soudce byl v předmětných věcech nečinný po dobu uvedenou ve výroku rozhodnutí. Toto skutkové zjištění nezpochybnil ani JUDr. P. P., který i sám uznal, že jeho jednání naplňuje znaky kárného provinění podle ustanovení § 2 odst. 1 ZKOS, nesouhlasil však s tím, že by jeho jednání mělo naplňovat znaky závažného kárného provinění podle ustanovení § 2 odst. 2 ZKOS. Z tohoto skutkového zjištění kárného soudu prvního stupně, jež nebylo dotčeno dokazováním prováděným před odvolacím kárným soudem, vychází i odvolací kárný soud. Při právním posouzení skutku však odvolací kárný soud na rozdíl od kárného soudu prvního stupně vyšel z toho, že z hlediska posouzení daného skutku nejsou relevantní skutečnosti předcházející vydání původních rozhodnutí, nýbrž skutečnosti předcházející vydání opravných usnesení. Předmětem kárného řízení jsou totiž průtahy JUDr. P. při vydávání opravných usnesení, nikoliv jeho činnost před vydáním opravovaných rozhodnutí. Odvolací kárný soud dospěl k závěru, že ze zjištěného skutkového stavu z hlediska prodlev při vyhotovování opravných usnesení, tak jak je tento stav vyjádřen ve výroku rozhodnutí, nepochybně vyplývá, že JUDr. P. zaviněnou nečinností způsobil nedůvodné průtahy v řízení ve shora uvedených věcech (jde o průtahy při vydávání opravných usnesení, resp. při vracení spisu bez věcného vyřízení). Tuto skutečnost konečně nepopírá ani JUDr. P. Odvolací kárný soud však na rozdíl od kárného soudu prvního stupně dospěl k závěru, že jednání kárně obviněného soudce naplňuje znaky kárného provinění jen podle ustanovení § 2 odst. 1 ZKOS, nikoliv znaky závažného kárného provinění podle ustanovení § 2 odst. 2 ZKOS, neboť nebyly prokázány okolnosti, které by ve smyslu § 2 odst. 2 ZKOS zvyšovaly škodlivost jednání podle ustanovení § 2 odst. 1 ZKOS. Z výše uvedených důvodů za takové okolnosti nelze považovat nedostatky, pro něž bylo nutno vydat opravná usnesení. Odvolací kárný soud proto tyto skutečnosti ani nehodnotil.
Odvolání JUDr. P. P. je tedy důvodné. Nezamítne-li odvolací kárný soud odvolání, napadené rozhodnutí podle § 18 odst. 4 věty druhé ZKOS zcela nebo zčásti zruší a rozhodne sám ve věci. Kárný senát Nejvyššího soudu proto zrušil shora označené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci a uznal JUDr. P. P. vinným kárným proviněním podle § 2 odst. 1 ZKOS, které bylo spácháno skutkem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Z kárných opatření pak přicházelo v úvahu použití těch, jež jsou uvedena v § 3 odst. 1 ZKOS. Po zvážení všech rozhodných okolností, tj. způsobu spáchání kárného provinění, míry zavinění a osoby kárně se provinivšího soudce, dospěl kárný senát Nejvyššího soudu k závěru, že přiměřeným opatřením bude odnětí platového koeficientu, který je podle zvláštního zákona součástí platu předsedy senátu na dobu jednoho roku /§ 3 odst. 1 písm. b) ZKOS/.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2000
JUDr. Oldřich Jedlička, CSc., v.r.
předseda kárného senátu