Plný text
Nejvyšší soud
České republiky Skno 1/2001
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Juraje Malika, JUDr. J. P. a JUDr. S. R., projednal v ústním jednání dne 28. června 2001 odvolání JUDr. B. S., předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2001, č. j. Ds 6/2000-142, a rozhodl takto:
Podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších zákonů, se odvolání zamítá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2001, č. j. Ds 6/2000-142, byl JUDr. B. S. uznán vinným závažným kárným proviněním podle § 2 odst. 1, odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších zákonů (dále jen KárZ), jehož se dopustil tím, že jako předseda senátu Krajského soudu v Ostravě porušením svých služebních povinností zapříčinil nedůvodné průtahy v dále uvedených trestních věcech, jednak tím, že při vyřizování přidělených věcí nepostupoval s nezbytnou pečlivostí a soustředěností, aby v nich mohlo být meritorně rozhodnuto, když dlouhodobě v nich neučinil žádné procesní úkony, případně činil jen takové, které k ukončení věci bezprostředně nesměřovaly, a takto s výjimkou doby od 1. 10. 1998 do 28. 2. 1999, kdy byl dlouhodobě práce neschopen, zavinil průtahy v trestních věcech: 2 T 62/92 - obž. R. P. a spol. - od 23. 3. 1998 do 30. 11. 2000, 31 T 7/94 - obž. A. R. - od 7. 7. 1995 do 30. 11. 2000,31 T 3/95 - obž. J. S. - od 11. 4. 1997 do 2. 8. 2000, 37 T 4/95 - obž. R. K. - od 16. 10. 1998 do 7. 4. 2000, 2 T 44/93 - obž. D. B. - od 14. 9. 1995 do 30. 11. 2000, 31 T 23/95 - obž. P. H. a spol. - od 1. 3. 1999 do 30. 11. 2000, 2 T 104/93- H. L. a spol. - od 19. 12. 1997 do 30. 11. 2000, 31 T 4/94 - obž. D. H. P. - od 15. 7. 1996 do 30. 11. 2000, 31 T 11/94 - obž. A. D. - od 5. 8. 1996 do 30. 11. 2000, 31 T 8/98 - obž. J. Z. - od 1. 3. 1999 do 27. 7. 2000, 31 T 22/96 - obž. R. K. a spol. - od 22. 8. 1996 do 30. 11. 2000, 31 T 19/97 - obž. V. W. - od 22. 6. 1999 do 30. 11. 2000, 31 T 5/98 - J. M. a spol. - od 22. 6. 1998 do 30. 11. 2000, 31 T 19/99 - M. H. - 16. 12. 1999 do 30. 11. 2000, 31 T 2/2000 - J. O. - od 31. 3. 2000 do 30. 11. 2000, 31 T 3/2000 - obž. R. D. - od 14. 4. 2000 do 30. 11. 2000, 31 T 1/2000 - obž. F. D. a spol. - od 2. 2. 2000 do 30. 11. 2000, 31 T 24/97 - obž. J. D. - od 22. 9. 1997 do 2. 8. 2000, 31 T 20/99 - obž. O. K. - od 30. 12. 1999 do 30. 11. 2000, 31 T 24/96 - obž. J. V. - od 22. 1. 1999 do 5. 5. 2000, 31 T 31/96 - obž. Ing. L. H. - 31. 10. 1996 do 1. 8. 2000, jednak ve věcech, v nichž bylo vyhlášeno rozhodnutí, tato v přiměřené lhůtě odpovídající rozsahu a složitosti věci nevyhotovil (31 T 29/96 - obž. B. - rozsudek vyhlášen 21. 1. 2000, do 30. 11. 2000 nevyhotoveno; 31 T 25/96 - obž. P. - rozsudek vyhlášen 21. 3. 2000, k vypravení předložen 29. 11. 2000; 31 T 4/96 - obž. Nedžati a spol. - rozsudek vyhlášen 28. 1. 2000, k vypravení předložen 30. 11. 2000, a takto jednal, ač prodlevy při vyhotovení rozsudku mu byly předsedkyní soudu vytknuty podle § 3 odst. 5 KárZ dne 27. 2. 1998, přičemž svým liknavým přístupem k plnění svých služebních povinností v kombinaci s neuspokojivým zdravotním stavem zapříčinil, že z důvodu zajištění chodu pracoviště bylo nutno opakovaně zastavit přidělování spisů do jeho senátu a přerozdělit větší množství starších věcí k vyřízení jiným soudcům (spisy 31 T 4/95, 31 T 3/97, 31 T 17/97, 31 T 8/95, 31 T 19/95, 31 T 8/96, 31 T 37/96, 31 T 2 97, 31 T 11/96, 31 T 14/96, 31 T 9/95, 31 T 39/96, 31 T 20/96, 31 T 27/96, 31 T 36/96, 31 T 21/96, 31 T 15/95, 31 T 24/95, 31 T 10/96 a 31 T 1/97. Za to mu bylo uloženo kárné opatření - odvolání z funkce soudce.
Proti tomuto rozhodnutí podal JUDr. B. S. v zákonné lhůtě odvolání směřující jak proti skutkovým zjištěním kárného soudu prvního stupně a tedy proti výroku o vině, tak proti uloženému kárnému opatření. Kárnému senátu vrchního soudu vytýká neobjektivní posouzení a jednostranné vyhodnocení předložených důkazů bez zřetele k uplatněné obhajobě, s níž se kárný soud beze zbytku nevypořádal. Neobjektivnost rozhodnutí spatřuje v tom, že kárný senát nezohlednil skutečnost, že v době, kdy došlo k průtahům v uváděných věcech, se musel zabývat a nařizovat jiné, zejména vazební věci. Za nedostatek v postupu kárného soudu prvního stupně považuje, že nebylo vyhověno návrhu jeho obhájce na doplnění dokazování předložením hodnotící zprávy práce jednotlivých soudců, zpracované vedením KS Ostrava pro MS ČR, která měla potvrdit jeho obhajobu, že k průtahům ve vyřizování věcí docházelo i vlivem nedostatečného počtu soudců a jednacích síní. Nesouhlasí ani se závěrem, že svým nedbalým přístupem k práci zatížil i jiné soudce. V tomto směru nebyly provedeny žádné důkazy a proto není zřejmé na základě čeho k tomuto závěru kárný soud dospěl. Dále namítal, že kárný senát neobjektivizoval jeho pracovní neschopnost s jeho výkonností, s výjimkou vyloučení doby pracovní neschopnosti z doby průtahů. Kárnému senátu vytýká též to, že opakování provinění, jako znak závažného kárného provinění, se opírá o skutečnost, že mu byly v minulosti předsedkyní soudu vytknuty prodlevy při vyhotovování rozhodnutí. K tomu nemělo být podle § 21 KárZ již přihlíženo. Rovněž má zato, že postupem kárného soudu prvního stupně, který dne 4. 1. 2001 jednal v nepřítomnosti jeho obhájce, bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. Rozhodnutí o odvolání z funkce soudce považuje za nepřiměřeně tvrdé, spíše exemplární potrestání než spravedlivé a objektivní posouzení případu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a jeho věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako odvolací kárný soud přezkoumal podle § 24 KárZ, s přiměřeným použitím § 254 odst. 1 tr. ř., zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, proti nímž mohl odvolatel podat odvolání i správnost postupu řízení, které předcházelo rozhodnutí, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláními vytýkány. Odvolání však neshledal důvodným.
Předně se kárný senát Nejvyššího soudu zabýval námitkou proti údajnému nesprávnému postupu kárného soudu prvního stupně, který dne 4. 1. 2001 ve věci jednal bez přítomnosti obhájce kárně obviněného soudce. Ze spisu bylo zjištěno, že JUDr. S. byl o konání ústního jednání písemně vyrozuměn dne 7. 12. 2000, kdy byl ve smyslu § 9 KárZ poučen i o svém právu zvolit si obhájce. Učinil tak však až dne 3. 1. 2001, tedy den před konáním ústního jednání, přičemž za obhájce si zvolil advokáta, který byl v té době (již od 26. 10. 2000) práce neschopen. Za této situace kárný senát vrchního soudu nikterak nepochybil, když návrhu kárně obviněného soudce na odročení ústního jednání nevyhověl. Mít v kárném řízení obhájce je toliko právem nikoli povinností. Kárně obviněnému soudci byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba ke zvolení takového obhájce, kterému by nemoc nebránila v účasti na jednání dne 4. 1. 2001. Námitka o zkrácení práva na obhajobu je tudíž lichá, zejména, když uvedeného dne rozhodnutí vydáno nebylo a dalšímu jednání dne 2. 2. 2001 již obhájce přítomen byl.
Předseda kárného senátu vrchního soudu v rámci předběžného šetření podle § 10 KárZ opatřil pro ústní jednání dostatek důkazů, které zde byly v souladu se zákonem provedeny a tak byl zjištěn skutkový stav nevzbuzující pochybnosti o tom, že JUDr. S. se dopustil jednání, pro které byl uznán vinným. Námitky kárně obviněného soudce proti skutkovým zjištěním Nejvyšší soud rovněž neshledal důvodnými. V napadeném rozhodnutí je podrobně, výstižně a přesvědčivě odůvodněno, na základě kterých důkazů učinil kárný senát vrchního soudu svá skutková zjištění a závěry o zavinění JUDr. B. S. V tomto směru lze proto odkázat na příslušné části uvedeného rozhodnutí. V zájmu objektivního posouzení věci si Nejvyšší soud od KS Ostrava vyžádal zprávu požadovanou obhajobou (o důvodech neskončení více věcí zpracovanou údajně pro ministerstvo spravedlnosti). Ze sdělení KS Ostrava však vyplývá, že takové zprávy v letech 1995 - 2000 nebyly pro MS ČR nebo pro vnitřní potřebu KS Ostrava vypracovávány. Ani vyjádření KS Ostrava ke zvláštní zprávě Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 23. 11. 2000, č. j. Spr 3209/2000, kterou předsedkyně KS Ostrava dodatečně předložila při odvolacím ústním jednání, pak nemění nic na skutkových zjištěních kárného soudu prvního stupně.
Správnými shledal Nejvyšší soud i právní závěry kárného soudu prvního stupně, tj. že jednání jmenovaného, uvedené ve skutkové větě výrokové části napadeného rozhodnutí, naplňuje zákonné znaky závažného kárného provinění podle § 2 odst. 2 KárZ. Uvedený soud vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti pro závěr o vině a proto nezbývá než opět odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 5 - 12. Nejvyšší soud tam uvedené rozbory a závěry kárného senátu vrchního soudu akceptuje. Důvody, kterými se JUDr. B. S. ve svém odvolání pokusil tyto závěry zpochybnit, jsou částečně opakováním jeho obhajoby, uplatněné v průběhu kárného řízení a ústního jednání, ke kterým bylo v rozhodnutí náležitě přihlédnuto, částečně nejsou pro posouzení této otázky právně relevantní. Tím je míněno dodatečné úsilí JUDr. B. S. zlikvidovat nedodělky a odstranit průtahy, vzniklé jeho nečinností v některých věcech po řadu let, jakož i částečným výkonem soudcovských povinností v době jeho pracovní neschopnosti. Z důvodů, které jsou v napadeném rozhodnutí podrobně rozvedeny, k nímž proto není co dodat, i kárný senát Nejvyššího soudu je přesvědčen, že jednání JUDr. B. S., je nutno hodnotit jako závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 KárZ. Nic na tom nemění, že Nejvyšší soud se neztotožňuje s tou částí odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde zákonný znak opakování je spatřován ve skutečnosti, že k zaviněným průtahům ve věcech 31 T 29/96, 31 T 25/96 a 31 T 4/96 došlo přesto, že JUDr. B. S. byly prodlevy při vyhotovování rozsudků vytknuty předsedkyní soudu podle § 3 odst. 5 KárZ dne 27. 2. 1998. Jestliže podle § 21, věty první, cit. zák., po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na soudce, jako by nebyl pro kárné provinění nebo přestupek stíhán, musí obdobné platit při mírnějším postihu než je uložení kárného opatření, tj. při pouhém vytknutí drobných nedostatků či poklesků podle § 3 odst. 5 cit. zák.
Odvolání však nelze považovat za důvodné ani pokud jde o uložené kárné opatření. Ministr spravedlnosti a předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ve svých písemných podáních i osobních vystoupeních akcentovali velký rozsah nedodělků a průtahů v činnosti kárně obviněného soudce a škodlivost následků jeho jednání. Současně vyslovili názor, že zjištěné déletrvající nedostatky JUDr. B. S. vyplývající z jeho charakterových vlastností, slabší odborné kvalifikace, nedobrého zdravotního stavu a stylu práce, které není schopen změnit, neskýtají záruku řádného plnění soudcovských povinností v budoucnu, proto požadovali jeho odvolání z funkce soudce. Předsedkyně KS Ostrava navíc informovala Nejvyšší soud, že mezitím již podala kárnému soudu další návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. B. S., a to pro přestupky podle § 30 odst. 1 písm. h) a § 22 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jichž se měl dopustit v době mezi prvním a druhým jednáním kárného soudu prvního stupně, kdy měl pod vlivem alkoholu řídit po veřejných komunikacích automobil a způsobit dopravní nehodu.
Podle § 54odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, k základním povinnostem soudců patří vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. JUDr. B. S. se těmto povinnostem hrubě zpronevěřil, proto uložené kárné opatření plně odpovídá zjištěné míře závažnosti kárného provinění.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud odvolání kárně obviněného soudce jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda kárného senátu