Plný text
Nejvyšší soud
České republiky
Skno 2/2000
Rozhodnutí
Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání konaném dne 3. srpna 2000 odvolání ministra spravedlnosti České republiky, podané proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci proti J. Ch., místopředsedkyni Krajského soudu v Praze, vydanému dne 27. ledna 2000, pod sp. zn. Ds 8/99 a rozhodl takto :
Podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů se odvolání ministra spravedlnosti z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2000 pos sp. zn. Ds 8/99 byla J. Ch., místopředsedkyně Krajského soudu v Praze a předsedkyně kárného senátu Krajského soudu v Praze zproštěna obvinění, že jako předsedkyně kárného senátu Krajského soudu v Praze nerespektovala v kárném řízení v přestupkové věci proti JUDr. J. Š., soudci Okresního soudu v Příbrami, vedenému u Krajského soudu v Praze jako soudu kárného pod sp. zn. 56/98- pers., lhůtu pro písemné vyhotovení vyneseného rozhodnutí, toto vyhotovila až téměř po čtyřech měsících a nepřihlédla ani při realizaci dalších úkonů k tomu, že se blíží den, kdy uplyne jeden rok od spáchání činu, pro který byl soudce kárně stíhán a kdy tudíž zanikne jeho kárná odpovědnost a kárný postih tak již bude znemožněn, tedy že zaviněně porušila služební povinnosti soudce, čímž se měla dopustit kárného provinění podle § 2 odst. 1 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců ve znění podle současných předpisů.
Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se zřetelem k práci, kterou kárně obviněná ve svých funkcích u Krajského soudu v Praze odvádí, jde o druh provinění, který má na mysli ustanovení § 3 odst. 5 zákona o kárné odpovědnosti soudců, podle něhož drobné nedostatky v práci, může orgán, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci vytkne, je-li to postačující. Podle § 6 odst. 2 písm. b) téhož zákona byla předsedkyně Krajského soudu v Praze k takovému postupu oprávněna, neboť je v její kompetenci podat návrh na zahájení kárného řízení proti kterémukoliv soudci tohoto soudu.
Pokud se tedy tak stalo a pokud předsedkyně krajského soudu tak učinila již dne 21.4.1999, tedy měsíc předtím, než ministr spravedlnosti podal návrh na zahájení kárného řízení, měl kárný senát soudu prvního stupně za to, že pochybení kárně obviněné soudkyně bylo postupem předsedkyně krajského soudu pravomocně vyřízeno. Proto kárný senát soudu prvního stupně kárně obviněnou soudkyně zprostil obvinění, které bylo obsaženo v návrhu ministra spravedlnosti České republiky.
Proti tomuto rozhodnutí ministr spravedlnosti České republiky podal včas odvolání s návrhem, aby kárný soud druhého stupně zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a svým rozhodnutím uznal paní J. Ch. vinnou kárným proviněním podle § 2 odst. 1 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců ve znění pozdějších předpisů a uložil ji přiměřený kárný postih podle ustanovení § 3 odst. 1 cit. zákona.
Odvolatel uvedl, že podle jeho názoru nebyly prokázány žádné objektivní důvody, které by bránily kárně obviněné soudkyni v řádném výkonu její funkce předsedkyně kárného senátu. Je pravda, že plní i funkci soudkyně a místopředsedkyně, ale na druhé straně, jak bylo i jí samou zdůrazňováno, v případě kárného řízení proti JUDr. Š. se jednalo o věc menší závažnosti a jednoduchou.
Nejvyšší soud projednal včas podané odvolání na ústním jednání. Zjistil přitom po doplnění dokazování, zejména na základě výpovědi předsedkyně Krajského soudu v Praze, že Vrchní soud v Praze, jako kárný soud prvního stupně správně ustálil skutkový stav věci a správně rozhodl.
Není žádná pochybnost o tom, že skutek kárně obviněné je nedostatkem v její práci, k němuž i přes všechny kárně obviněnou uvedené důvody subjektivní povahy, jimž nelze popřít i jistý vliv na vzniklé situaci, muselo být kárným soudem prvního stupně přihlédnuto při úvaze, zda jde o kárné provinění podle § 2 odst. 1 zák. č. 412/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti nelze pominout, že předsedkyně Krajského soudu v Praze, která ke zvolenému postupu byla plně oprávněna, podle ustanovení § 3 odst. 5 cit. zákona o kárné odpovědnosti soudců nedostatek v práci kárně obviněné vytkla, a to dne 21. dubna 1999, tedy předtím, než navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení.
Jde nyní o to, jak kvalifikovat nedostatek, k němuž v práci kárně obviněné došlo. Zákon v citovaném ustanovení § 3 odst. 5 hovoří o „drobných nedostatcích v práci\": hodnotí-li se intenzita pochybení ve světle později probíhajícího kárného řízení, které následovalo po tom, kdy už předsedkyně krajského soudu pochybení kárně obviněné vytkla, potom nelze - se zřetelem k účelu kárného řízení, jímž je kromě krajních případů, kdy následuje odvolání soudce z funkce - přehlédnout, že smyslem stanoveného procesního postupu je působit na kárně obviněného, aby si pochybení uvědomil, uznal jeho závažnost a napříště se podobného pochybení vyvaroval. Jestliže tedy došlo k tomu, že pochybení bylo kvalifikované jako drobný nedostatek a byla z toho vyvozena i zákonem předvídaná sankce, potom se zřetelem ke stavu v době rozhodování odvolacího soudu nelze pominout skutečnost, že proti kárně obviněné několik měsíců probíhající kárně řízení nemohlo samo o sobě zůstat bez účinku na kárně obviněnou. Toto konstatování má zcela konkrétní souvislost; bylo totiž již před kárným soudem prvního stupně prokázáno, že kárně obviněná je si vědoma svého pochybení, svůj postup považuje za nedostatek, který si sama vyčítá a velice toho lituje. Svou práci soudkyně včetně předsedkyně kárného senátu vykonávala kromě případu, který je předmětem kárného řízení, odpovědně.
Za tohoto stavu se odvolací kárný senát plně ztotožnil se závěry kárného senátu prvního stupně v tom, že postupem předsedkyně krajského soudu bylo pochybení kárně obviněné dostatečně kvalifikováno a udělením písemné výtky věcně vyřízeno.
Proto odvolací soud podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů podané odvolání zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. srpna 2000
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda kárného senátu
senátu
u