Plný text
Skno 2/2002
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu složený z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Juraje Malika, JUDr. Františka Púryho, JUDr. I. Z. a JUDr. S. R., projednal odvolání kárně obviněné soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. K. Š. proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. Ds 4/2002, a rozhodl t a k t o :
Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. Ds 4/2002 s e podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů z r u š u j e v celém rozsahu.
Kárně obviněná
JUDr. K. Š.,
nar. [datum] ve [místo narození] Místku, soudkyně Krajského soudu v O.
je vinna, že:
1) v době od poloviny prosince 2001, kdy zjistila ztrátu spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 9 Co 728/2001 (věc výkonu rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 21 E 719/2001 – oprávněná Č. s., a. s. proti povinnému V. S. – srážky ze mzdy pro pohledávku v částce 25.153,11 Kč), který jí byl dne 9. 8. 2001 přidělen k vyřízení, tuto skutečnost neoznámila žádnému z orgánů státní správy Krajského soudu v Ostravě ani žádnému z předsedů senátu 9 Co tohoto soudu, bez vědomí předsedů senátu přistoupila k rekonstrukci uvedeného spisu, a takto jednala přesto, že si byla vědoma povinnosti vedení soudu plnit oznamovací povinnost vůči Ministerstvu spravedlnosti ČR z rozhodnutí vydaného kárným senátem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. Ds 9/2001, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2001,
2) následně dne 17. 1. 2002 telefonicky ohlásila Policii ČR, Obvodnímu oddělení O. nepravdivou skutečnost, že jí spis sp. zn. 9 Co 728/2001 byl odcizen společně s dalšími spisy dne 4. 7. 2001 v O.-P.,
t e d y zaviněně porušila povinnosti soudce, jakož i svým zaviněným jednáním narušila důstojnost soudcovské funkce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
tím spáchala
kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
za to se jí ukládá
podle § 88 odst. 1 písm. b) citovaného zákona kárné opatření spočívající ve snížení platu o 25 % na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci jako kárný soud prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. Ds 4/2002, uznal kárně obviněnou soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. K. Š. vinnou tím, že 1) v době od poloviny prosince 2001, kdy zjistila ztrátu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 Co 728/2001 (věc výkonu rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 21 E 719/2001 – oprávněná Č. s., a. s. proti povinnému V. S. – srážky ze mzdy pro pohledávku v částce 25.153,11 Kč), který jí byl dne 9. 8. 2001 přidělen k vyřízení, tuto skutečnost neoznámila žádnému z orgánů státní správy Krajského soudu v Ostravě ani žádnému z předsedů senátu 9 Co tohoto soudu, bez vědomí předsedů senátu přistoupila k rekonstrukci uvedeného spisu, a takto jednala přesto, že si byla vědoma povinnosti vedení soudu plnit oznamovací povinnost vůči Ministerstvu spravedlnosti ČR z rozhodnutí vydaného kárným senátem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. Ds 9/2001, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2001, 2) následně dne 17. 1. 2002 telefonicky ohlásila Policii ČR, Obvodnímu oddělení O. nepravdivou skutečnost, že jí spis sp. zn. 9 Co 728/2001 byl odcizen společně s dalšími spisy dne 4. 7. 2001 v O. Toto jednání kvalifikoval kárný soud jako závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb. a podle § 3 odst. 3 písm. d) cit. zákona ve znění zákona 76/1997 Sb. jí na návrh ministra spravedlnosti uložil kárné opatření spočívající v odvolání z funkce soudce.
Proti rozhodnutí vrchního soudu podala kárně obviněná soudkyně odvolání přímo do protokolu z jednání. Rozhodnutí napadla v celém rozsahu. Toto odvolání prostřednictvím svého obhájce později odůvodnila. V písemném odůvodnění odvolání uvedla, že zjištění „ztráty spisu“ pro ni bylo nečekanou a traumatizující událostí. Nesouhlasí se závěry kárného senátu vrchního soudu o tom, že úmyslně tajila ztrátu spisu a následně vědomě nepravdivě informovala orgány policie. Podle jejího názoru z dokazování, které považuje za neúplné, je namístě dovodit, že šlo o nedbalostní jednání ovlivněné tíživou životní situací. Závěr o tom, že policii úmyslně oznamovala nepravdivou skutečnost, není podložen žádnými důkazy ani argumenty. Současně poukazuje na to, že nebylo prokázáno, že by sama zavinila ztrátu spisu. I přísnější kárný postih podle jejího názoru je založen na tom, že kárný senát dovodil její úmysl vědomě nepravdivě informovat orgány policie o počtu odcizených spisů dne 4. 7. 2001. Rozhodující otázkou kárného řízení je tedy, zda skutečně vědomě nepravdivě informovala orgány policie. Je přesvědčena, že žádný důkaz nesvědčí o tom, že by při oznamování ztráty spisu policii úmyslně uváděla nepravdu. Dle jejího názoru vše logicky svědčí pro jednání sice chybné, avšak zaviněné z nedbalosti a to nedbalosti nevědomé. Kárný senát Vrchního soudu při svém rozhodování opominul zásadu aplikovatelnou i pro kárné řízení – zásadu in dubio pro reo. Současně navrhla pro odvolací řízení rozsáhlé doplnění dokazování, a to znaleckými posudky psychiatra a psychologa, jakož i značným množstvím konkrétně označených listinných důkazů.
Z podnětu odvolání kárně obviněné soudkyně kárný senát Nejvyššího soudu předmětnou věc projednal. V rámci odvolacího řízení především doplnil dokazování výslechem znalců, kteří na žádost kárně obviněné soudkyně zpracovali k její osobě psychiatrický a psychologický znalecký posudek. Znalci byli před podáním znaleckého posudku soudem poučeni ve smyslu § 106 tr. ř. Po tomto poučení stvrdili písemně zpracované posudky a upřesnili je. Z psychiatrického posudku plyne, že kárně obviněná je duševně zdravá, schopna zastávat psychicky náročné zaměstnání. V hodnoceném období se nacházela v mimořádné zátěžové situaci, která u ní vedla k závažné a mimořádné psychické reakci úzkostně depresivní. Tento stav byl zapříčiněn stresory, jimiž podle názoru znalce byly opakované vykradení auta, ztráta soudních spisů, rozpad manželství, kárné řízení a nejistota v zaměstnání. V důsledku toho nebyla dostatečně duševně koncentrována a jednala neuváženě. V posudku znalec rovněž uvedl, že v kritické době byly rozpoznávací a ovládací schopnosti kárně obviněné podstatně ztíženy. V průběhu ústního jednání znalec upřesnil, že s tímto vyjádřením nelze spojovat závěr o jakémsi snížení příčetnosti a chtěl jím pouze vyjádřit, že se jednalo o snížení uvedených schopností závažnějšího stupně.
Z psychologického posudku plyne, že obviněná je osobou nadprůměrně inteligentní, s logickým myšlením a pokud jde o jednání, za které je stíhána, dospěl znalec k závěru, že v době kdy se měla tohoto jednání dopustit, byla ve stavu mimořádné psychické zátěže v důsledku kumulovaného a prolongovaného stresu. Došlo u ní k rozvoji úzkostně depresivní reakce a nebyla schopna adekvátně posoudit vzniklou situaci a adekvátně reagovat.
Kárný senát Nejvyššího soudu doplnil ještě dokazování o konstatování listin o přehledu výkonu kárně obviněné v letech 2001 a 2002. Souhrnně lze konstatovat, že objem odvedené práce odpovídá požadavkům kladeným na výkon jednotlivého soudce.
Z vyjádření předsedy Krajského soudu v Ostravě bylo zjištěno, že v roce 2002 byla JUDr. Š. zařazena k rozhodování ve věcech soudu prvního stupně, a to o incidenčních sporech vyvolaných konkursy. V tomto rozhodování si počínala dobře, proti její práci neměl předseda soudu námitky. V závěrečném návrhu předseda Krajského soudu poukázal na to, že z dokazování provedeného kárným soudem prvního stupně jakož i v odvolacím řízení lze dovodit dostatečné závěry pro posouzení zavinění. Pokud jde o druh kárného opatření, ponechal rozhodnutí na odvolacím senátu. Obdobně se vyjádřila i zástupkyně ministra spravedlnosti.
Kárně obviněná soudkyně prostřednictvím svého obhájce uvedla, že podle jejího přesvědčení svým skutkem nenarušila důstojnost své funkce ani neohrozila důvěru v rozhodování soudu, alespoň ne v tom smyslu, že by jednala úmyslně. Její jednání by šlo posoudit pouze jako nevědomou nedbalost. Vzhledem k tomu navrhla, aby bylo upuštěno od uložení kárného opatření, případně aby jí byla uložena mírnější sankce.
Nejvyšší soud především řešil otázku, zda na jednání obviněné má být aplikován zákon kárné odpovědnosti soudců platný a účinný v době, kdy se projednávaného jednání měla dopustit nebo aplikovat zákon pozdější, jehož aplikace by však podle obecných principů platných i v kárném řízení přicházela v úvahu pouze za podmínky, že zákon pozdější byl pro kárně obviněnou příznivější. Dospěl k závěru, že zejména s ohledem na skutečnost, že platná úprava kárné odpovědnosti soudců nezná tzv. závažné kárné provinění (§ 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb. ve znění změn a doplňků), je platný kárný zákon pro obviněnou příznivější. Z tohoto důvodu při posuzování jejího jednání a zvažování případné sankce vycházel při svém rozhodování z platné právní úpravy kárné odpovědnosti soudců.
Pokud se jedná o zjištěný skutkový stav, dospěl odvolací kárný soud k závěru, že v řízení před nalézacím soudem bylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy byly řádně vyhodnoceny a skutková zjištění, jenž tento soud učinil, jsou správná. Pokud jde o ustálení skutkového stavu, lze tedy jednoznačně odkázat na rozhodnutí nalézacího soudu. Doplnění dokazování před odvolacím soudem se nijak podstatně zjištěného skutkového stavu nedotklo. Znalecké posudky psychiatra a psychologa přispěly pouze k objasnění osobnosti kárně obviněné a okolností, které vedly resp. pod jejichž tlakem se projednávaných skutků dopustila. Ty pak našly svůj výraz v kárném opatření, které bylo kárně obviněné soudkyni uloženo, jak bude uvedeno níže.
Vzhledem k závěru senátu, že na skutky obviněné je třeba aplikovat novou právní úpravu kárné odpovědnosti soudců, kárný senát zrušil původní rozhodnutí nalézacího soudu a znovu ve věci, tak jak ukládá zákon, rozhodl. Vycházel přitom ze skutkového stavu tak jak již byl ustálen vrchním soudem, avšak jednání obviněné kvalifikoval jako kárné provinění podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění. Kárně obviněná totiž svým jednáním nepochybně záměrně porušila své povinnosti soudce, mimo jiné i tím, že o ztrátě spisu neinformovala vedení soudu, bez vědomí příslušných funkcionářů soudu započala práci na rekonstrukci spisu, vědomě nepravdivě informovala policii o tom, že jí inkriminovaný spis byl odcizen. Její tvrzení, že tak učinila z nevědomé nedbalosti, bylo jednoznačně vyvráceno již nalézacím soudem.
Při rozhodování o tom, jaké kárné opatření za toto jednání uložit, zohlednil senát na jedné straně okolnost, že obdobného jednání se kárně obviněná soudkyně dopustila již v minulosti, na druhé straně i fakt, že původně ztracený spis byl po několika měsících nalezen, jakož i okolnosti, které vyplynuly z posudků psychiatra a psychologa. Je přesvědčen, že uložení absolutního kárného opatření by bylo opatřením nepřiměřeně přísným, a proto uložil kárně obviněné trest mírnější avšak dostatečně citelný, tj. trest snížení platu o 25 % na dobu jednoho roku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc.
předseda senátu: