Plný text
Skno 3/2001
ROZHODNUTÍ
Kárný senátu Nejvyššího soudu složený z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Jiřího Pácala, JUDr. Stanislava Rizmana, JUDr. I. Z. a JUDr. M. G. projednal odvolání předsedy Krajského soudu v Ostravě proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2001, sp. zn. Ds 1/2001 v kárné věci JUDr. M. S., předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě, a rozhodl t a k t o :
Odvolání předsedy Krajského soudu v Ostravě s e z a m í t á.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci jako kárný soud prvního stupně rozhodnutím ze dne 23. února 2001 sp. zn. Ds 1/2001 kárné řízení, vedené proti JUDr. M. S. na podkladě návrhu tehdejší předsedkyně Krajského sodu v Ostravě pro kárné provinění, jehož se měl dopustit neodůvodněnými průtahy ve věcech v kárném návrhu uvedených podle § 11 písm. a) zák. č. 412/1991 Sb. zastavil, protože návrh na zahájení kárného řízení byl podán opožděně.
Kárný soud prvního stupně zjistil, že dne 8.11.2000 byla Krajskému soudu v Ostravě k rukám předsedkyně soudu doručena zvláštní zpráva státního zastupitelství, zabývající se věcmi, v nichž byla podána obžaloba u Krajského soudu v Ostravě, s níž se navrhovatelka téhož dne seznámila. Obsahem zprávy byl přehled trestních věcí, v nichž státní zastupitelství konstatuje nečinnost krajského soudu; obsahem zprávy byl přehled trestních věcí s uvedením spisové značky Krajského státního zastupitelství v Ostravě, s uvedením spisové značky Krajského soudu v Ostravě, uvedením právních kvalifikací, vylíčením podstaty skutku, datem podání obžaloby a přehledem signalizací, které měly na věc upozorňovat. V uvedeném přehledu byly uvedeny konkrétně všechny ty trestní věci, ohledně nichž byl na JUDr. M. S. podán kárný návrh. Z přehledu bylo rovněž zřejmé, že ve všech případech byla provedena signalizace daného stavu i místopředsedovi krajského soudu a to ve věci 32 T 30/96 dne 16.3.2000, ve věci 32 T 35/2000 dne 20.3.2000, ve věci 32 T 5/97 dne 21.3.2000, ve věci 32 T 16/97 dne 15.5.2000, ve věci 32 T 20/97 dne 21.3.2000 a ve věci 32 T 30/97 dne 21.3.2000.
Kárný soud prvního stupně dále zjistil, že problematika neskončených věcí, zejména starších časových řad a vazebních věcí byla u Krajského soudu v Ostravě pravidelně projednávána na měsíčních pracovních poradách a na gremiálních poradách soudců. Z rozvrhů práce Krajského soudu v Ostravě v letec 1996 až 2000 bylo dále zjištěno, že předsedou senátu 32 T byl po celé období JUDr. M. S.
Kárný soud prvního stupně neakceptoval názor navrhovatelky, že počátek běhu dvouměsíční tzv. subjektivní lhůty podle § 6 odst. 5 zákona č. 412/1991 Sb. o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů měl být odvozen až od okamžiku seznámení se s výsledky kontroly, kterou uložila provést na základě požadavku ministerstva spravedlnosti o vyjádření ke zmíněné zvláštní zprávě, tedy až od 23.11.2000. Kárný soud na podkladě vyžádaných materiálů došel k závěru, že není žádný důvod k tomu, aby počátek běhu lhůty byl vztahován až k tomuto okamžiku. Zpracovaný přehled státního zastupitelství totiž dostatečným způsobem dokladoval, ve kterých věcech byla zjištěna nečinnost Krajského soudu v Ostravě a vzhledem ke specifikaci trestních věcí byla rovněž dostatečně dokladována nečinnost konkrétních soudců v těchto věcech. Ostatně tato nečinnost byla signalizována vedení krajského soudu s více než půlročním předstihem před předložením zprávy, k níž měla navrhovatelka na žádost ministerstva spravedlnosti zaujmout stanovisko. Bylo tedy možné již ke dni 8.11.2000, kdy se navrhovatelka s jí zaslaným materiálem seznámila, činit odpovídající závěr o správnosti údajů, které obsahovala příslušná část tzv. zvláštní zprávy.
Kárný soud prvního stupně také vytkl, že návrh podaný předsedkyní krajského soudu v popisu skutku, pro nějž je kárný návrh podáván neuvádí, zda se ze strany kárně stíhaného soudce jedná o zaviněné porušení jeho služebních povinností a postrádá tak nezbytnou náležitost, kterou kárný návrh musí obsahovat.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podala odvolání navrhovatelka, která nepovažuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, protože počátek lhůty k podání kárného návrhu se může odvíjet teprve od doby, kdy se dozvěděla rozhodné skutečnosti, z nichž bylo možné dovodit, že je naplněna skutková podstat kárného provinění.
Podané odvolání bylo projednáno na ústním jednání v nepřítomnosti předsedy Krajského soudu v Ostravě (nástupce ve funkci navrhovatelky) a kárně obviněného. Předseda krajského soudu svou neúčast omluvil z důvodu pracovního zaneprázdnění, kárně obviněný se rovněž omluvil, zaslal však písemné vyjádření, v němž podané odvolání navrhoval zamítnout a pro případ, že by návrh byl považován za včas podaný, navrhoval tento zamítnout pro nedostatek zavinění.
Nejvyšší soud jako soud odvolací věc projednal podle § 18 zákona č. 412/1991 Sb. o kárné odpovědnosti soudců ve znění pozdějších předpisů. Po zvážení všech zjištěných rozhodných skutečností došel k závěru, že odvolání není důvodné.
Stanovená subjektivní lhůta k podání kárného návrhu, která je dvouměsíční, je krajní mezí, v níž by měly být i po formální stránce vyvozeny důsledky z důvodného podezření, že se soudce dopustil zaviněného kárného provinění. V souzené věci je nejen nepochybné, že zvláštní zpráva státního zastupitelství, doručená dne 8.11.2000 podávala dostatečnou informaci o tom, ve kterých věcech a v kterém senátu došlo k průtahům. Současně bylo z rozvrhu práce, který se v případě osoby kárně obviněného neměnil (stále se jednalo o senát 32 T) nepochybně patrné, o jakého předsedu senátu se jedná a to tím spíše, že více než s půlročním předstihem byly všechny závady, které se konkrétně dotýkaly věcí přidělených kárně obviněnému, signalizovány vedení krajského soudu. Stavem vyřizování trestních věcí se vedení krajského soudu také zabývalo na pracovních poradách. Nebyla zde tedy žádná překážka, která by po zvážení, zda jsou naplněny znaky skutkové podstaty kárného provinění podle § 2 zákona č. 412/1991 Sb. o kárné odpovědnosti soudců ve znění pozdějších předpisů bránila včasnému podání kárného návrhu. Otázku, zda k průtahům došlo zaviněně bylo možné vyřešit již předtím, než na základě žádosti ministerstva spravedlnosti bylo odesláno vyjádření k zjištěné situaci. Nezbylo proto než odvolání jako nedůvodné podle § 18 odst. 4 cit. zák. zamítnout.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2002
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda kárného senátu