Plný text
Nejvyšší soud
České republiky
Skno 4/2000
Rozhodnutí
Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání konaném dne 30. listopadu 2000 odvolání ministra spravedlnosti České republiky a Mgr. M. D., předsedy senátu Krajského soudu v Brně, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2000, sp. zn. Ds 1/2000, ve věci Mgr. M. D., předsedy senátu Krajského soudu v Brně a rozhodl takto :
Podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb. o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, se k odvolání Mgr. M. D. zrušuje v celém rozsahu rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.5.2000, sp. zn. Ds 1/2000, a znovu se rozhoduje tak,
že Mgr. M. D. se uznává vinným tím, že jako předseda senátu Krajského soudu v Brně jednal v rozporu s povinnostmi, vyplývajícími pro něho z ustanovení § 54 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., tím, že :
a) nevyhotovil rozsudky vyhlášené ve věcech : 39 T ode dne 2.12.1998 do 31.1.2000, 39 T 118/96 ode dne 9.12.1998 do 20.1.2000, 39 T 24/98 ode dne 8.4.1999 do 17.2.2000, 39 T 5/98 ode dne 16.4.1999 do 17.2.2000,
b) neučinil rozhodnutí ve věcech : 39 Nt 5/96, která napadla dne 28.5.1996 a 39 Nt 1/99, která napadla 8.1.1999, v obou případech do 14.1.2000, kdy uvedené věci byly předloženy k rozhodnutí jinému předsedovi senátu,
tedy zaviněně porušil služební povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodnutí soudců,
čímž spáchal kárné provinění podle § 2 odst. 1 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů.
Za to se mu ukládá podle § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření snížení platu o 15% na dobu 5 měsíců.
Podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá odvolání ministra spravedlnosti České republiky.
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2000, sp. zn. Ds 1/2000, byl Mgr. M. D. uznán vinným kárným proviněním podle § 2 odst. 1 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen kár. z.), za které bylo bylo uloženo podle § 3 odst. 1 písm. c) kár. z. snížení platu o 15% na dobu 6 měsíců. Kárného provinění se dopustil tím, že jako předseda senátu Krajského soudu v Brně jednal v rozporu s povinnostmi, vyplývajícími pro něj z ustanovení § 54 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb. tím, že :
a) nevyhotovil rozsudky vyhlášené ve věcech :
39 T 127/96 ode dne 2.12.1998 do 31.1.2000,
39 T 118/96 ode dne 9.12.1998 do 20.1.2000,
39 T 24/98 ode dne 8.4.1999 do 17.2.2000,
39 T 5/98 ode dne 16.4.1999 do 17.2.2000,
b) neučinil rozhodnutí ve věcech :
39 Nt 5/96, která napadla dne 28.5.1996 a 39 Nt 1/99, která napadla 8.1.1999, v obou případech do 14.1.2000, kdy uvedené věci byly předloženy k rozhodnutí jinému předsedovi senátu,
c) po uvedenou dobu neučinil žádný úkon ve věcech :
2 T 7/94, od 1.1.1996 do 17.2.2000,
2 T 55/94, od 1.1.1996 do 17.2.2000,
2 T 83/94, od 1.1.1996 do 17.2.2000,
39 T 29/96, od 18.3.1996 do 17.2.2000,
39 T 42/96, od 19.4.1996 do 14.1.2000,
39 T 51/96, od 10.5.1996 do 17.2.2000,
39 T 68/96, od 10.6.1996, do 17.2.2000,
39 T 87/96, od 26.7.1996 do 14.1.2000,
39 T 143/96, od 25.11.1996 do 14.1.2000,
39 T 151/96, od 2.12.1996 do 17.2.2000,
39 T 160/96, od 11.12.1996 do 17.2.2000.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání Mgr. M. D. a ministr spravedlnosti České republiky, který podal odvolání v neprospěch soudce, proti němuž se kárné řízení vede.
Ministr spravedlnosti se ve svém v zákonné lhůtě podaném opravném prostředku ztotožnil se skutkovým zjištěním kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci. Nesouhlasil však s právní kvalifikací posuzovaného jednání a v důsledku toho ani s uloženým kárným opatřením. Namítl, že posuzované jednání Mgr. D. je hrubým porušením soudcovských povinností a závažnost jeho jednání je výrazně zvyšována rozsahem zjištěných nedostatků a celkově neodpovědným postojem soudce, přičemž takové jednání soudce může výrazně ovlivnit negativní pohled veřejnosti na justici. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud posoudil zjištěné jednání Mgr. D. jako závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 kár. z. a uložil mu za to kárné opatření odvolání z funkce soudce.
Mgr. M. D. ve svém v zákonné lhůtě podaném opravném prostředku namítá, že jeho senát byl značně přetížen nápadem trestních věcí, za 4 roky do jeho senátu napadlo 232 osob, což je objem k vyřízení zhruba za 7 let, časový a věcný prostor k vyřízení nejstarších věcí neexistoval. Pokud je mu vytýkáno, že neoprávněně ve sledovaném období vyřídil 10 nepřednostních věcí, potom citovaná tabulka o skončených věcech a osobách v kolonce vyřízené osoby ve vazbě nezahrnuje počet osob, které jsou stíhány souběžně nevazebně, věci obživlé zvyšují fiktivně množství rozhodnutých osob nevazebních, uvedená tabulka neodráží skutečný stav věci, pokud dojde k propuštění osoby z vazby, tyto osoby se projeví v tabulce jako osoby skončené nevazebně a stejně tak se projeví taková trestní věc jako skončená nevazebně. Závěrem Mgr. M. D. navrhl, aby byl obvinění pod body b) a c) napadeného rozhodnutí zproštěn a aby toto rozhodnutí bylo potvrzeno v bodě a).
Předsedkyně Krajského soudu v Brně jako navrhovatelka daného kárného řízení vzala částečně zpět svůj návrh, pokud se týkalo skutkových zjištění uvedených pod písm. c) výroku napadeného rozhodnutí.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Především kárný senát Nejvyššího soudu posoudil ve smyslu ustanovení § 11 písm. a), § 16 odst. 6 a § 18 odst. 4 kár. z. částečné zpětvzetí návrhu na zahájení kárného řízení a dospěl k závěru, že s poukazem na ustanovení § 24 kár. z. (podpůrné užití trestního řádu) nemůže zastavit kárné řízení v bodě c) výroku napadeného rozhodnutí, neboť jde o pokračující jednání s jednáním uvedeným v bodě b) citovaného výroku (dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňující stejnou skutkovou podstatu kárného provinění byly spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku), a při citovaném zastavení kárného řízení by se jednalo v celém rozsahu o věc rozsouzenou podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu. V rozsahu zpětvzetí návrhu byla proto část skutku z výroku o vině vypuštěna.
Dále se kárný senát Nejvyššího soudu zabýval otázkou dispozice Ministra spravedlnosti s návrhem jiného subjektu na zahájení kárného řízení, pokud se k takovému návrhu výslovně nepřipojil či jej sám nepodal, nýbrž podle § 6 odst. 3 kár.z. pouze podal návrh na kárné opatření odvolání z funkce soudce. V takovém případě ministr spravedlnosti má dispoziční právo pouze s návrhem na kárné opatření, nikoliv se samotným návrhem na zahájení kárného řízení, neboť takový návrh nepodal a žádné zákonné ustanovení jej nezmocňuje k dispozici s návrhem na zahájení kárného řízení podaného jiným subjektem, případně k souhlasu s takovou dispozicí.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, týkajícího se písmen a), b) výroku napadeného rozhodnutí, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil, takže jeho zjištění, že Mgr. M. D. se jako předseda senátu Krajského soudu v Brně dopustil jednání, pro které byl uznán vinným, odpovídá objektivní realitě. Kárný soud prvního stupně toto své skutkové zjištění též velmi přesvědčivě odůvodnil zejména na čl. 9 až 11 svého rozhodnutí a odvolací soud se s tímto odůvodněním ztotožňuje. K námitkám uvedeným v odvolání Mgr. M. D. považuje za potřebné uvést Nejvyšší soud následující. Je zcela nepochybné, že časové prodlevy ve vyřizování trestních věcí Mgr. M. D., jak jsou uvedeny ve výroku napadeného rozhodnutí pod písmeny a), b), vznikly. V tomto směru ani kárně obviněný soudce ničeho ve svém odvolání nenamítá. Pokud Mgr. D. na svou obhajobu uvádí, že ve sledovaném období vyřídil více trestních věcí (134 osob), než kolik měl vyřídit podle zásad Ministerstva spravedlnosti (132 osob), přičemž do jeho senátu napadlo 232 osob, tyto skutečnosti byly zohledněny v právní kvalifikaci jeho jednání a v uloženém kárném opatření. Kárně obviněný soudce měl svou práci organizovat tak, aby trestní věci sp. zn. 39 Nt 5/96 a sp. zn. 39 Nt 1/99, které nevyžadují časově náročný prostor pro rozhodnutí, vyřídil, případně měl iniciovat vedení Krajského soudu v Brně k tomu, aby byla přijata taková organizační opatření v rozvrhu práce, aby tyto věci mohly být vyřízeny. To však neučinil.
Zásadní význam pro správné a spravedlivé rozhodnutí v této věci má otázka právní kvalifikace zjištěného jednání Mgr. M. D. V tomto směru se odvolací kárný senát Nejvyššího soudu ztotožňuje se závěry kárného soudu prvního stupně, který v odůvodnění svého rozhodnutí výstižně vyložil, proč na jedné straně je zjištěné jednání předsedy senátu Krajského soudu v Brně kárným proviněním podle § 2 odst. 1 kár.z., proč však na druhé straně nejde o závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 tohoto zákona. Tím spíše pak po částečném zpětvzetí návrhu na zahájení kárného řízení bylo nutno ve výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedené jednání kvalifikovat jako kárné provinění podle § 2 odst. 1 kár.z. Dále je možno argumentaci kárného soudu prvního stupně doplnit tím, že soudci Krajského soudu v Brně při vyřizování prvostupňové agendy jsou značně přetíženi a kárně obviněný soudce za období 1996-2000 vyřídil více trestních věcí (osob), než kolik měl vyřídit podle zásad Ministerstva spravedlnosti.
Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, odvolací kárný soud vzal v úvahu všechny okolnosti, rozhodné pro ukládání kárného opatření, zejména míru zavinění a závažnost kárného provinění, osobu kárně obviněného soudce a jeho dosavadní pozitivní vztah k soudcovské funkci. Všem těmto hlediskům odpovídá kárné opatření uložené podle § 3 odst. 1 písm. c) kár.z. snížení platu o 15 % na dobu 5 měsíců.
Kárnému senátu Nejvyššího soudu s ohledem na výše uvedené nezbylo, než odvolání ministra spravedlnosti zamítnout a k odvolání Mgr. M. D. po částečném zpětvzetí návrhu na zahájení kárného řízení zrušit napadené rozhodnutí, z výroku o vině vypustit skutková zjištění pod písm. c) napadeného rozhodnutí a nově rozhodnout o kárném opatření.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2000
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda kárného senátu
nátu
u